Zázračně multitaskingová žena? Někdo to zkrátka dělat musí

Šárka Homfray

Je dobrým konzervativním zvykem vykreslovat muže jako toho, kdo je na rozdíl od žen schopen vést složitá jednání nebo řídit stát. Zároveň ale nedokáže dělat více věcí najednou či skloubit péči o maličké dítě s kariérou. Jak to?

V nedávných dnech se objevila zpráva o německém výzkumu, podle kterého nejsou ženy o nic lépe uzpůsobené k multitaskingu než muži. Tato zpráva se zařadila k různým dalším zjištěním, která naznačují, že muži nejsou z Marsu a ženy z Venuše, neboli, že řada rozdílů v genderových rolích skutečně nemá původ v biologii, ale prostě v tom, že se ve společnosti historicky něco nějak dělá.

Ne že by toho muži byli schopni stejně dobře jako ženy — spíše naopak, není to snadné vůbec pro nikoho. Mozek není dobře nastaven na to, aby vykonával několik podobných činností najednou.

Domněnka o lepší schopnosti žen zvládat multitasking vznikla zřejmě z toho, že ženy zkrátka často více věcí najednou vykonávají. Péče o rodinu a domácnost, která je stále téměř výhradně na jejich bedrech, vyžaduje současné upření pozornosti do několika různých směrů; prostě se tomu vyhnout nedá.

Zkuste si například najednou vařit, hlídat batole ve vedlejší místnosti a telefonovat k lékaři. Nebo tlačit kočárek a venčit psa na vodítku a předškoláka na koloběžce. Objednávat týdenní nákup, poslouchat přednes připravený na recitační soutěž a dohlížet na domácí úkol z fyziky. Zkontrolovat několikero přezouvání, obsah vlastní kabelky a stihnout za deset minut autobus. A u toho všeho myslet na to, co musíte udělat v příštích minutách a hodinách.

Samozřejmě, že se to všechno dá zvládnout. Ale je to poměrně stresující.

Ženy to však nezvládají proto, že by k tomu byl jejich mozek nějak speciálně uzpůsoben. A troufnu si odhadnout, že se k tomu ani generacemi lépe nevycvičily. Ale zkrátka někdo těch X věcí najednou občas dělat musí.

Rodičovská dovolená

V průzkumech veřejného mínění zaměřených na zjištění, proč čeští muži odcházejí na rodičovskou dovolenou v minimální míře (stále jsou to méně než dvě procenta), se ukazuje, že k hlavním důvodům nízké míry čerpání rodičovské dovolené ze strany mužů patří především důvody ekonomické a důvody spojené se strachem z přerušení kariérního růstu.

Znamená to snad, že ženám nevadí výpadek v příjmech? Nebo se že se kariérní brzdy nebo stopky jako důsledku obvykle několikaletého zmizení z pracovního trhu neobávají?

V internetových diskuzích se ještě občas setkáme s argumentem, že ženy prostě na kariéru moc nejsou, že to pro ně není tak důležité. A že je dokázáno, že dítě do tří let potřebuje matku. A že do práce se ještě nachodí. Jako by totéž nemohlo platit i o mužích…

Samozřejmě, že se to všechno dá zvládnout. Někdo to totiž udělat musí. Kresba Alicia Liu

Všichni přitom více méně tušíme, že ženy zůstávají na rodičovské několik let s minimálním nebo nulovým kontaktem v práci prostě proto, že reálně jinou možnost v podstatě nemají. Bez ohledu na jejich personální preference, ale hlavně potřeby a obavy.

Řada žen si v době dávno před pořízením dítěte filtruje kariérní kroky, jelikož ví, že v některých profesích je víceletý výpadek konečná. Řada žen na rodičovské dovolené v podstatě živoří. Jenže o malé dítě se zkrátka někdo starat musí.

Hormonální výkyvy nálad

V roce 2016 bylo přerušeno testování hormonální antikoncepce pro muže z důvodu nepříjemných vedlejších účinků. Ty byly popisovány různě, od akné, únavy, nižšího nebo vyššího libida, výkyvů nálad až po nepravidelný srdeční rytmus a deprese. Tyto vedlejší účinky jsou skutečně nežádoucí, a samozřejmě že testováním a dalším vývojem má být dosaženo jejich odstranění — a zdá se, že tomu tak i bude.

Nic to ale nemění na tom, že se jedná o účinky, se kterými se řada žen užívajících hormonální antikoncepci běžně potýká, a to i dnes, natožpak v době, kdy byla uvedena na trh. A ženské výkyvy nálad zapříčiněné hormony, ať už v rámci přirozeného cyklu nebo vlivem antikoncepce, jsou terčem posměšků či dokonce urážek — v podobě znevažování ženiných pracovních schopností a společenské snášenlivosti.

Ale pokud chceme rodičovství plánovat, což je nepochybně žádoucí, nějaké formě antikoncepce se nevyhneme. Negativní dopady neplánovaného těhotenství dopadají rovněž spíše na ženy a o to víc se očekává, že k tomu zodpovědně přistoupí právě ony. A s ohledem na limitované spolehlivé antikoncepční možnosti ty prášky zkrátka někdo brát musí.

Schroedingerův muž

Je takovým dobrým konzervativním zvykem vykreslovat muže jako toho, kdo je na rozdíl od žen schopen vést složitá jednání, zabezpečovat rodinu nebo řídit stát. Zároveň ale nedokáže dělat více věcí najednou, ustát výkyvy hormonálních hladin nebo zvládnout skloubit péči o maličké dítě s kariérou.

Jak to je obojí možné v jednom genderu najednou obsáhnout, zůstává záhadou. Je možné, že to jednou někdo objasní. (Mým tajným tipem jsou britští vědci.)

Spíše ale už tušíme, kde to vysvětlení leží. Muži, kteří po staletí drželi v rukou politickou i ekonomickou moc a autoritu, si zkrátka tak nějak kolektivně vybrali, k čemu se lépe hodí, a co je pod jejich úroveň.

Přesněji řečeno, k čemu se lépe hodí ženy, protože na to mají mozek a je tomu tak od pravěku. Ještěže se žen nikdo neptal.

    Diskuse
    JP
    September 2, 2019 v 15.34
    V prvé řadě by mě zajímala reálná validita onoho "německého výzkumu". To tvrzení, že se vyvrátil předpoklad lepší ženské schopnosti multitaskingu se natolik zásadně liší od všech dosavadních výzkumů (jakož i od mé vlastní osobní zkušenosti), že bych tady v prvé řadě především vyčkal, jak budou výsledky tohoto výzkumu přijaty širší vědeckou obcí.

    A za druhé mi zůstává tak trochu záhadným, proč autorka článku zrovna tuto schopnost multitaskingu dává do souvislosti s genderovou problematikou. Alespoň já osobně jsem ženám tuto schopnost věnovat se - s plným soustředěním - více činnostem zároveň vždy velmi záviděl, jakožto schopnost exkluzivní a mně až přímo nepochopitelnou.
    September 2, 2019 v 17.13
    Jenže ony ty činnosti vykonávají, aniž by se plně soustředily. Protože, jak podotýká autorka, někdo je dělat musí.
    JH
    September 2, 2019 v 18.31
    Chybí tu
    odkaz na studii, na kterou celý článek reaguje. Tak ho sem dám já, protože někdo to zkrátka dělat musí: https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0220150

    Osobně jsem názoru o lepším multitaskingu žen jsem nikdy moc nevěřil, protože ženy nehrají lépe strategické realtimové hry jako třeba Starcraft.
    September 2, 2019 v 21.01
    Panu Krupičkovi
    Já s vámi v tomhle souhlasím. Ženy si mají vybírat hodné muže. Ne ty prachaté kvůli prachům ani ne ty jinak atraktivní, kteří si na sobě zakládají, ale takové, kteří je budou mít rádi. Pak si na ně určitě nebudou muset stěžovat.
    Jinak, samozřejmě, platí, že dělba práce v domácnosti je na dohodě manželů. Ale většinou některé věci umějí lépe ženy, jiné zase muži.
    JK
    September 2, 2019 v 21.28
    "Kdo si svobodně vybírá své partnery? Ženy! A zřejmě si tedy vybírají spíš ty, co mají více peněz, než ty, co by pomáhali v domácnosti."

    Docela bych přivítal, kdyby se konkrétně k tomuhle podrobněji vyjádřily zde přítomné dámy. Toto tvrzení se občas vyjadřuje takto: Peníze jsou nejlepší afrodisiakum. Zplodil jsem sice 3 dcery, ale soudě podle jejich manželských a partnerských vztahů, na žádnou z nich toto zobecnění nesedí. Tak třeba mi to někdo vysvětlí...
    September 2, 2019 v 21.45
    Vysvětlení
    Pro dobré manželství není důležité množství peněz, které vydělá manžel, ale láska. Která ovšem s afrodisiaky nijak nesouvisí.
    Sňatek kvůli penězům může znamenat nedostatek lásky. A taky třeba přehlédnutí toho, že se partneři k sobě nehodí. Ale ani sňatek dvou zamilovaných chudých lidí nezaručuje trvalou lásku.
    IH
    September 2, 2019 v 22.45
    Nejen povinnost, také evoluční prospěch
    V přístupu mužů a žen k jejich (heterosexuálním) protějškům jsou samozřejmě určité známé rozdíly. Muž bude stěží považovat ženu za atraktivnější, když se dozví, že je finanční ředitelkou. Pro ženu totéž poznání v obrazu muže roli velmi pravděpodobně hrát bude. Samozřejmě i muži preferují ženy s vlastnostmi, slibujícími specifickou zdatnost. Dost možná je mezi nimi i pojednávaný "multitasking".

    V mládí si lidé dobře osvojují žádané dovednosti, takže možná není ani nutno počítat se silněji zděděnou dispozicí, třeba stačí určité známky, že činorodost, aktivita či bravura při skloubení více činností jsou v kurzu. Zvláště podaří-li se k tomu vykouzlit ještě úsměv.

    Pamatuji si třeba, jak mě fascinovaly v mém prvním zaměstnání ženy, které "kláfaly" tisíce děrných štítků (metr krabic denně) a při tom vedly ve třech živý rozhovor. Asi nějak tak, jako kdysi při draní peří. Netvrdím, že to byla práce pro každou ženu, ale muž, který by se to takto naučil, by byl (a také vypadal) jako opravdový exot.
    JP
    September 3, 2019 v 12.12
    Ano, pane Horáku, to je přesně to co jsem měl na mysli; a přesně takové zážitky jsem měl i ve svém vlastním pracovním životě. Nechci v žádném případě tvrdit že muži by neměli též silné tendence se při pracovní činnosti navzájem bavit; ale na rozdíl od žen to většinou vede k masivnímu nárůstu vadné produkce.

    Pan Hájek: ten argument s realtimovými strategickými hrami sotva může platit; tady by totiž bylo napřed nutno eliminovat alternativu, že v oblasti strategického myšlení jsou to zase naopak muži, kteří tu mají určité výhody.
    September 3, 2019 v 20.26
    I kdyby nějaké rozdíly existovaly, nedávno jsem slyšela v Meteoru, že 15-20 procent mužů má ženský mozek, zatímco 10 procent žen má mozek mužský.
    November 8, 2019 v 21.17
    A stojíte o to, pane Krupičko, být v takové bublině, kde ani nesmíte říct, co si myslíte?
    To sypání popela na hlavu bylo dost odfláknuté, pane Krupičko ("uznávám, že diskutabilní a provokativní možná až příliš").

    Ale odsud Vás zatím nikdo nevyhodí, tady jste v demokratické diskusi - dokud tu demokracii síly pokroku nezlikvidují.
    IH
    November 9, 2019 v 22.22
    Pane Krupičko,
    ten Váš příspěvek výše je dobrý. Jeho tvrzení lze zpochybnit věru nesnadno. V tom případě je ovšem v určité tradici na místě Vaše "vyakčnění". Může pro Vás mít i jistý vedlejší přínos: Uvědomíte si dost možná, že starý režim, který přece jen, třebaže nepřímo, občas relativně vyzvednete, by se s Vámi asi nemazal.

    Ale děláte správně, když křížíte meč s živými zlobry, a ne s už vycpanými.
    JN
    November 9, 2019 v 23.56
    Panu Krupičkovi
    Kdysi v devadesátých letech mě v podchodu na náměstí Republiky v Praze zastavily dvě dívky a ptaly se, co říkám na ten život, vesmír a vůbec. "Douglase Adamse mám rád, ale tohle jsem ještě nečetl." Koukaly nechápavě.
    "Pokud potřebujete recenzi od náhodných kolemjdoucích, rád vám ji zašlu, až si to přečtu. Nemáte to špatně vymyšlené."
    "Ale ne, to je nedorozumění, nám nejde o literaturu, ani o seznámení," snažily se vysvětlit ty dívky.
    "Tak jste tedy jehovistky?"
    "Kdepak jehovistky, to by tak ještě scházelo! My jsme z hnutí."
    "Z kterého?"
    "No z hnutí, z toho jednoho, to se tak jmenuje: 'Hnutí'. A hledáme lidi, kteří přemýšlejí o životě, o světě a tak vůbec o všem..."
    "Jak jste mě našly?"
    "No, to je náhoda, ale jestli chceš, můžeš přijít mezi nás."

    Děvčata byla pěkná, tak jsem tu nabídku přijal a dozvěděl jsem se, že Hnutí je inspirováno myšlenkami jistého italského spisovatele, že chce změnit svět a docílit toho, aby všude vládla skutečná spravedlnost. Tohle všechno jsem chtěl já taky, takže se to zdálo v nejlepším pořádku. Postupně jsem ale v jednání některých těch lidí spatřoval čím dál silnější manipulaci a atmosféra v té skupině začala postupně připomínat náboženskou sektu, do které jsem se svojí "kritickou teorií":-) nezapadal. Chtěli jsme změnit svět, chtěli jsme spravedlnost pro všechny, chtěli jsme, aby nikdo nemohl být vylučován z lidské společnosti a já byl z téhle skvělé společnosti vyloučen! Domníváte se, pane Krupičko, že jsem toho litoval?

    JN
    November 11, 2019 v 0.30
    Já bych, pane Krupičko, také byl pro ty pravé liberály (myslím "skutečné", ne "pravicové").
    Ale hned mě napadá otázka, zda v případě, když by každý měl co možná největší svobodu (ve smyslu libovůle), zda by v takovém případě mohlo vůbec existovat něco, čemu bychom pak říkali "společnost".
    PK
    November 11, 2019 v 9.08
    Vzpomínám na soudružku Tichou
    z facebookové skupiny, která nejprve zneužila slovo "lumpenkavárna" (již téměř ochrannou známku), a nazvala se "Levicová lumpenkavárna". Po čase se naštěstí přejmenovala, a toto slovo vypustila.

    Tato velmi emancipovaná soudružka Tichá si předsevzala, že za svými mužskými soudruhy nebude zaostávat v míře vulgarity ve svém výrazivu, a toto předsevzetí skutečně plní dokonale.

    Hostinský Palivec ze Švejka byl proti soudružce Tiché vzorným žákem výuky náboženství.
    + Další komentáře