V nedávných dnech se objevila zpráva o německém výzkumu, podle kterého nejsou ženy o nic lépe uzpůsobené k multitaskingu než muži. Tato zpráva se zařadila k různým dalším zjištěním, která naznačují, že muži nejsou z Marsu a ženy z Venuše, neboli, že řada rozdílů v genderových rolích skutečně nemá původ v biologii, ale prostě v tom, že se ve společnosti historicky něco nějak dělá.

Ne že by toho muži byli schopni stejně dobře jako ženy — spíše naopak, není to snadné vůbec pro nikoho. Mozek není dobře nastaven na to, aby vykonával několik podobných činností najednou.

Domněnka o lepší schopnosti žen zvládat multitasking vznikla zřejmě z toho, že ženy zkrátka často více věcí najednou vykonávají. Péče o rodinu a domácnost, která je stále téměř výhradně na jejich bedrech, vyžaduje současné upření pozornosti do několika různých směrů; prostě se tomu vyhnout nedá.

Zkuste si například najednou vařit, hlídat batole ve vedlejší místnosti a telefonovat k lékaři. Nebo tlačit kočárek a venčit psa na vodítku a předškoláka na koloběžce. Objednávat týdenní nákup, poslouchat přednes připravený na recitační soutěž a dohlížet na domácí úkol z fyziky. Zkontrolovat několikero přezouvání, obsah vlastní kabelky a stihnout za deset minut autobus. A u toho všeho myslet na to, co musíte udělat v příštích minutách a hodinách.

Samozřejmě, že se to všechno dá zvládnout. Ale je to poměrně stresující.

Ženy to však nezvládají proto, že by k tomu byl jejich mozek nějak speciálně uzpůsoben. A troufnu si odhadnout, že se k tomu ani generacemi lépe nevycvičily. Ale zkrátka někdo těch X věcí najednou občas dělat musí.

Rodičovská dovolená

V průzkumech veřejného mínění zaměřených na zjištění, proč čeští muži odcházejí na rodičovskou dovolenou v minimální míře (stále jsou to méně než dvě procenta), se ukazuje, že k hlavním důvodům nízké míry čerpání rodičovské dovolené ze strany mužů patří především důvody ekonomické a důvody spojené se strachem z přerušení kariérního růstu.

Znamená to snad, že ženám nevadí výpadek v příjmech? Nebo se že se kariérní brzdy nebo stopky jako důsledku obvykle několikaletého zmizení z pracovního trhu neobávají?

V internetových diskuzích se ještě občas setkáme s argumentem, že ženy prostě na kariéru moc nejsou, že to pro ně není tak důležité. A že je dokázáno, že dítě do tří let potřebuje matku. A že do práce se ještě nachodí. Jako by totéž nemohlo platit i o mužích…

↗

Samozřejmě, že se to všechno dá zvládnout. Někdo to totiž udělat musí. Kresba Alicia Liu

Všichni přitom více méně tušíme, že ženy zůstávají na rodičovské několik let s minimálním nebo nulovým kontaktem v práci prostě proto, že reálně jinou možnost v podstatě nemají. Bez ohledu na jejich personální preference, ale hlavně potřeby a obavy.

Řada žen si v době dávno před pořízením dítěte filtruje kariérní kroky, jelikož ví, že v některých profesích je víceletý výpadek konečná. Řada žen na rodičovské dovolené v podstatě živoří. Jenže o malé dítě se zkrátka někdo starat musí.

Hormonální výkyvy nálad

V roce 2016 bylo přerušeno testování hormonální antikoncepce pro muže z důvodu nepříjemných vedlejších účinků. Ty byly popisovány různě, od akné, únavy, nižšího nebo vyššího libida, výkyvů nálad až po nepravidelný srdeční rytmus a deprese. Tyto vedlejší účinky jsou skutečně nežádoucí, a samozřejmě že testováním a dalším vývojem má být dosaženo jejich odstranění — a zdá se, že tomu tak i bude.

Nic to ale nemění na tom, že se jedná o účinky, se kterými se řada žen užívajících hormonální antikoncepci běžně potýká, a to i dnes, natožpak v době, kdy byla uvedena na trh. A ženské výkyvy nálad zapříčiněné hormony, ať už v rámci přirozeného cyklu nebo vlivem antikoncepce, jsou terčem posměšků či dokonce urážek — v podobě znevažování ženiných pracovních schopností a společenské snášenlivosti.

Ale pokud chceme rodičovství plánovat, což je nepochybně žádoucí, nějaké formě antikoncepce se nevyhneme. Negativní dopady neplánovaného těhotenství dopadají rovněž spíše na ženy a o to víc se očekává, že k tomu zodpovědně přistoupí právě ony. A s ohledem na limitované spolehlivé antikoncepční možnosti ty prášky zkrátka někdo brát musí.

Schroedingerův muž

Je takovým dobrým konzervativním zvykem vykreslovat muže jako toho, kdo je na rozdíl od žen schopen vést složitá jednání, zabezpečovat rodinu nebo řídit stát. Zároveň ale nedokáže dělat více věcí najednou, ustát výkyvy hormonálních hladin nebo zvládnout skloubit péči o maličké dítě s kariérou.

Jak to je obojí možné v jednom genderu najednou obsáhnout, zůstává záhadou. Je možné, že to jednou někdo objasní. (Mým tajným tipem jsou britští vědci.)

Spíše ale už tušíme, kde to vysvětlení leží. Muži, kteří po staletí drželi v rukou politickou i ekonomickou moc a autoritu, si zkrátka tak nějak kolektivně vybrali, k čemu se lépe hodí, a co je pod jejich úroveň.

Přesněji řečeno, k čemu se lépe hodí ženy, protože na to mají mozek a je tomu tak od pravěku. Ještěže se žen nikdo neptal.