Ve středu 20. března jsem se zúčastnil odborné diskuse s názvem „Financování a gender v ČR“, kterou v Poslanecké sněmovně pořádal poslanec Jakub Janda (ODS). Jsem členem Rady vlády pro rovnost žen a mužů. Rada dlouhodobě připomíná vládě, že agenda je podfinancovaná, což se následně projevuje například 82. místem v mezinárodním srovnání Světového ekonomického fóra. Zajímalo mne tedy, jak budou přítomní odpovídat na vytyčené otázky:

• Co je to gender a jaká je jeho úloha ve společnosti? Je téma feminismu v dnešní době důležité?
• Mají být placeny ze státního rozpočtu genderové neziskové organizace, případně v jaké výši a na co konkrétně (na jaké problémy/témata) by se tyto spolky měly za získané peníze zaměřit?

Zajímá mne to jednak proto, že sám v „genderové neziskové organizaci“ pracuji, jednak protože Jakub Janda spolu s poslancem Janem Hrnčířem (SPD) při nedávném projednávání zákona o státním rozpočtu dosáhli výrazného snížení jediné přímé dotace na rovnost žen a mužů ze státního rozpočtu.

Podařilo se jim snížit rozpočet dotačního programu Úřadu vlády ze sedmi na dva miliony korun (Úřad vlády avizoval navýšení na čtyři miliony) s odůvodněním, že činnost genderových neziskovek je nebezpečná a pět milionů korun je nutné přidat k sedmi miliardám v položce Dávky osobám se zdravotním postižením.

Kulturně-identitární témata (migrace, gender, integrace Romů…) prokázala svoji schopnost rozdělovat českou společnost. Setkání jsem vnímal jako možnost ověřit si, zda jdou existující příkopy překonávat. V panelu zasedli vedle Jakuba Jandy Patrik Nacher (poslanec ANO), Jana Smiggels Kavková (bývalá ředitelka organizace Fórum 50 %) a Kamil Fila (filmový kritik a Genderman roku 2018).

Nekompetentnost

Ačkoliv byla avizována odborná úroveň diskuse, kvůli slabému výkonu strany zdůrazňující neopodstatněnost problémů s genderovou nerovností cíl nebyl naplněn. Nejslabším diskutérem se ukázal svolavatel Jakub Janda. Byl nepřipravený a během celých dvou hodin nepředložil jediný argument odůvodňující jeho teze o nebezpečnosti „genderové ideologie“.

Jeho kolega z ANO Patrik Nacher je výřečnější, ale ani on ničím podstatným tvrzení o zhoubnosti „genderové ideologie“ nedoložil. Nacher apeloval na zdravý rozum a logiku. Zároveň problémy přetrvávající nerovnosti žen a mužů přirovnává k situaci, kdy se jako osoba malého vzrůstu vypraví na koncert. Několikrát zdůrazňoval, že ani jemu nikdo negarantuje výhled na jeviště a je to tak správně.

Nekompetentnost se obnažila nejvíce v debatě o nerovném odměňování. Už otázka z anotace diskuse: Finanční ne/rovnováha v otázce mezd/platů jednotlivých pohlaví. Měl by otázku mezd/platů řešit stát? dávala tušit, že poslanci ani neví, jak zní platná legislativa, a neznají aktuální údaje Statistického úřadu ani data MPSV, Sociologického ústavu AV ČR a zprávy Veřejného ochránce práv.

Český zákoník práce velmi detailně popisuje povinnost zaměstnavatele vyplácet za stejnou práci a práci stejné hodnoty odpovídající mzdu/plat. Kdo jiný by měl interpelovat ministryni práce a sociálních věcí, zda jí podřízený Státní úřad inspekce práce dostatečně kontroluje naplňování zákoníku práce (přesněji paragrafu 110 specifikujícího právo na spravedlivou odměnu bez ohledu na pohlaví)?

Je to podobně nebezpečné, jako kdyby zástupce elektrikářů uspořádal seminář na téma: Fázi na zdířku, nebo na kolík? Když poslanci, kteří legislativu vytvářejí, neznají základní normy, je to dost znepokojivé.

Asi nejlépe úvodní průběh diskuse shrnul Kamil Fila, když konstatoval, že od Jany Smiggels Kavkové slyšel řadu čísel a podložených argumentů a od obou poslanců jen pocity.

Korektnost

Ano, pokud by se snaha o politickou korektnost utrhla ze řetězu a stokrát jí narostly zuby i svaly, asi bychom se mohli obávat problémů, které identifikoval již George Orwell. Nic takového se však neděje. Politická korektnost nám slouží jako normální hlídač demokracie, protože není ničí jiným než deklarovanou a praktikovanou snahou vyjadřovat se přesně. To je v době fake news a dezinformací potřebná dovednost.

Autor knih Šílenosti doby korektní I a II Patrik Nacher na vysoká procenta žen — obětí genderově podmíněného — násilí reagoval tak, že přece existují oběti i mezi muži. Ano existují, ale zneviditelňovat tímto tvrzením fakt, že podle Stínové zprávy o rovnosti žen a mužů jsou naprostá většina obětí ženy (95 procent), prostě není korektní. Problém násilí je silně genderovaný a máme-li mu úspěšněji čelit, musíme si nejprve uvědomit jeho podobu a příčiny.

Takový postup se velmi kryje s plánem představovaným takzvanou Istanbulskou úmluvou, která na zdejší poměry mluví velmi jasnou řečí: