Poprvé v historii amerických voleb se jejich finále účastní žena. Máme za sebou tři televizní debaty, které vyvolaly živou a emocionální diskusi i u nás. Kupodivu se ale nediskutuje ani tak o Donaldem Trumpem zpochybněných závazcích člena NATO. Tématem číslo jedna na sociálních sítích bylo charisma Hillary Clintonové…

Mladí čeští muži z mé „sociální bubliny“ s přehledem pronášejí soudy, že Hillary Clinton nikdy neměla žádné charisma. Je prý „takovým lepším Janem Fisherem“. Působí prý příliš roboticky, své vystupování má příliš připravené a tak podobně.

A přidávají se i zralí muži. Kandidát na českého prezidenta Michal Horáček soudí, že Trump je takový sympatický rošťák z poslední lavice, s nímž je možné ledacos zajímavého zažít. Clintonová má naopak představovat vždy výborně připravenou šprtku, s níž je možné zažít maximálně nudu. Horáček doslova říká: „Hillary Clintonová, zdá se mi, byla už zrozena jako ‚šprtka‘, kterou známe ze školních tříd. Vždy naučená, vždy schopná naučené přednést, a taky se znamenitými vztahy se všemi od školníka po ředitele, tedy se systémem. Šprtky ovšem nemívají charisma.“

Obecněji se místní diskuse točí především na dvou otázkách. Zaprvé, zda jsou tyto volby o genderu, a zadruhé, zda je pro Clintonovou výhodou, že je žena. Většinový hlas je možné s trochou potměšilé ironie parafrázovat takto: tyto volby o genderu nejsou a Hillary má jako žena výhodu. Domnívám se, že pravdou je opak: tyto volby o genderu jsou a Hillary Clintonová má nevýhodu.

Souhlasím tím, jak feminismus popsal Pavel Barša. Podle něj feministky odmítly „přirozenost“ nastavení vztahů mezi muži a ženami a požadují, aby se i o povaze těchto vztahů vyjednávalo. To, co bylo dlouho vnímané jako dané, se díky feministkám stalo předmětem politické diskuse, stalo se to změnitelným. Tento prostý a naprosto legitimní požadavek vyvolal širokou protestní vlnu mužských reakcí, které artikulují odvozenou „krizi mužství“. Na této vlně se však veze i nemálo žen.

Tak je vykolíkovaná aréna, v níž spolu reprezentant nostalgie po starých dobrých časech i chlapech Donald Trump a feministka Hillary Clintonová vedou volební souboj. Už proto musí být gender podstatným rysem tohoto klání.

Kandidát a kandidátka mají navíc zcela jiný manévrovací prostor. Donald Trump se pohybuje na ploše fotbalového hřiště a je mu dovoleno snad úplně vše, čehož také využívá. Nepřipravenost, vulgarismy, nepravdy, prázdná klišé, přešlapy, ublíženost v kombinaci se siláctvím ho činí tak nějak „lidštějším“.

Hillary Clintonová má naproti tomu k dispozici tak akorát plochu velikosti své židle. Musí na ní obratně manévrovat. Musí být rázná a tvrdá vůči ISIS, ale hned to musí doplnit fotkou s vnučkou, aby zůstala dostatečně mateřsky laskavá. Musí držet emoce na uzdě, aby si nevykoledovala nálepku hysterky, ale musí se správně usmívat do kamery, aby nebyla příliš robotická. Musí řádově více řešit svůj vzhled, účes, šaty, aby nezopakovala v médiích propíraný „trapas“ s gumičkou ve vlasech. I když se jí to na té židli všechno podaří vybalancovat, ještě stále může přijít nějaký americký Ladislav Špaček a jednoduše to celé shodit, protože podle něj nesedí na té židli správně na půl zadku.

↗

Hillary Clintonová má řádově menší operační protstor a řádově víc možností, kde selhat. Americké volby jsou o genderu a Clintonová je v nevýhodě. Foto edrants.com

Prorazit skleněný strop