Dokud jsou ženy něčí, musí feminismus žít

Magdaléna Šipka

Mezinárodní statistiky nás již několikrát usvědčily z toho, že na tom v České Republice nejsme s rovností pohlaví nejlépe. Incident na karnevalu Feministické společnosti dokládá, jak moc potřebujeme feminismus, a to nejen na univerzitě.

Karneval pořádaný Feministickou společností (tehdy ještě Feministickou společností Univerzity Karlovy) nesl poměrně jednoduchý název: „Feminismus žije“. Na karneval však navázala řada událostí, které život feminismu ztížily. Jeho magnificience rektor profesor Tomáš Zima vyjádřil svoje přání, aby feminismus přestal dále žít ve spojitosti s Univerzitou Karlovou.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Feministická společnost Univerzity Karlovy před chystaným Karnevalem vyzvala prostřednictvím své facebookové stránky širší veřejnost, aby doplnila větu „Feminismus žije“ a vyfotila se se svým transparentem. Série fotek připomíná komercializaci ženského těla, otázku násilí na ženách a vymezuje se v několika ohledech proti normativitě.

Feminismus musí žít, dokud si muži myslí, že jim patří ženská těla. Dokud o nás populisté mluví jako o „svých“ ženách.

Feminismus je očistným hnutím, které zbavuje naši společnost takřka zvykového ponižování žen a násilí vůči nim. Je krátkozraké takové hnutí okřikovat, obviňovat nebo přehlížet jako důsledek „ženské nevyrovnanosti“. Přijatý feminismus, který má své pevné místo ve společnosti, může vyléčit mnoho jejích ran.

Otázky, kterých se dotýká, jsou tak zásadní, že není možné ho zesměšněním a zastrašením nebo ignorací vykázat z veřejného prostoru. Zastrašnováním a zesměšňováním feminismu je možné pouze prohloubit a zviditelnit nerovnost, na kterou ukazuje.

Mezinárodní statistiky nás již několikrát usvědčily z toho, že na tom v České Republice nejsme s rovností pohlaví nejlépe. Podle zprávy Gender Gap Report 2014 Světového ekonomického fóra se Česká Republika umístila na 92. místě mezi 142 zeměmi. Z větších zemí, které se alespoň částečně nacházejí na Evropském kontinentu, dopadlo hůře pouze Turecko. Na platovou nerovnost v českých zemích nedávno upozornila i ombudsmanka Anna Šabatová.

Platové nerovnosti přitom dopadají více na ženy s vyšším vzděláním. Zároveň právě v období vysokoškolského studia se ženy začínají plošně setkávat se znevýhodněními vázanými na pohlaví. Mnoho žen školu prodlužuje nebo nedokončí v souvislosti s rodičovskou dovolenou. A absolventky se při pohovorech stále - ať už otevřeně či pouze v náznaku - setkávají s otázkou, kdy se chystají otěhotnět ony.

Akademické prostředí je navíc obzvlášť citlivé na mocenské pozice. Již role studenta a vyučujícího určitý druh mocenského vztahu představuje a může být lehce podpořena mocenskou pozicí založenou na genderu.

Studie, kterou vytvořil tým ze samotné Univerzity Karlovy, uvádí, že s přímým sexuálním obtěžováním se na vysokých školách setkala tři procenta, zprostředkovanou zkušenost pak potvrzuje až 80 procent studentů a studentek. Osmasedmdesát procent se pak osobně setkalo s genderovým obtěžováním.

Jako genderové obtěžování označily řešitelky výzkumu nevhodné poznámky, odlišné zacházení podle pohlaví, pozvání na rande, znevažující chování nebo narušování osobního prostoru. Takto vysoké procento zasažených studentů jasně dokazuje, že feminismus není otázkou menšiny nebo jen žen. Studenti se evidentně cítí nerovným zacházením a sexismem také poškozeni.

Feminismus musí žít, dokud si muži myslí, že jim patří ženská těla, dokud populisté mluví o takzvaných svých ženách. Foto tumblr.com

Ještě před dvěma lety pořádala UK svoji soutěž Miss - tedy aktivitu jasně zaměřenou na posuzování a hodnocení ženského těla, která má s vědeckým zaměřením fakulty málo co společného. Na podzim tohoto roku pak UK řešila kauzu zaměstnance Katolické fakulty, jehož pracovní zapojení na chodu fakulty bylo sníženo po tom, co se aktivně účastnil Prague Pride.

Vedení fakulty si zřejmě neuvědomuje, jak hluboko mohou problémy spojené s nerovností v oblasti genderu a sexuality sahat, jak je právě akademické prostředí náchylné k rozvoji šovinismu a k předsudkům ohledně vlastností žen a mužů, kolik nehybné a k poznání necitlivé arogance se může skrývat také v jejích zdech. Univerzita nereflektuje, kolik oborů, které se na UK učí (jako například teologie), potřebuje rozsáhlou feministickou kritiku jako sůl.

Feministická společnost Univerzity Karlovy není organizace, jejíž hlavní činností by bylo pořádání demonstrací. Pravidelně organizuje přednášky, panelové diskuze nebo filmový klub. Jedné z jejich posledních akcí Panelové diskuze na téma Feministický aktivismus v České republice se účastnili zástupci Gender Studies, o.p.s. nebo iniciativy Nesehnutí.

Transparent, který se na karnevalu 12. března objevil, snadno vyvolá silné emoce. Důležité je vnímat kontext tohoto výroku, o kterém více píše Martina Malinová. Je však nepřijatelné vnímat činnost celého spolku pouze v jeho světle. Zvláště po tom, co se od něj spolek distancoval.

Argumentace rektora založená na „reakci veřejnosti“ je plochá. Po letech dobré práce se tolik potřebný studentský spolek na základě jednoho novinového článku stává ostudou UK.

Rektor spíše než pevný postoj vyjadřuje náhlé zděšení. Více než na etické hodnoty se odvolává na veřejné mínění. I tento postoj je zvlášť v dnešní době velmi nebezpečný. Neučí vnímat hloubku jednotlivých otázek, ale spíš ulpívá na blyštivém povrchu věcí. Naznačuje, že vedení fakulty nezajímá sexuální nebo genderové obtěžování, ačkoli se s ním během studia setká okolo 80 procent studentů.

Rektor se připojil k těm, pro které se feminismus snadno stane sprostým slovem. Hnutí, které tematizuje tak zásadní společenské otázky, jako je domácí násilí nebo platová nerovnost, čeká ještě dlouhá cesta, než nalezne své pevné místo na půdě Univerzity Karlovy.

Incident posledních dní, ale spíš než co jiného dokládá, jak moc potřebujeme, aby feminismus dál žil, a to nejen na univerzitě.

    Diskuse
    Osobně mám silný pocit, že se feminismus a gender v teoretické rovině začínají silně rozcházet s tím, jak věci v realitě jsou.
    Obzvlášť u části genderových studií to bije do očí............. a pan Nushart si tuto část s oblibou bere na paškál.

    Otázka zní -- jsou si muži a ženy opravdu ve všem rovni?
    V intelektuální, volní, morální, spirituální a mnoha dalších rovinách naprosto bezpochyby ano.
    Ovšem ve dvou sférách si ženy s muži rovny nejsou.

    1/ Obecně jsou fyzicky slabší, což není žádná vina, jen prostý výsledek evoluce. Jde to dokázat na mnoha příkladech, třeba sport je naprosto průkazný, ani nejlepší sportovkyně se s muži-sportovci nemohou rovnat.
    (v grotesknější rovině se to projevuje v amerických akčních genderově korektních filmech, kdy vychrtlé hollywoodské modelky coby agentky FBI mlátí stokolové vycvičené chlapy................... tak určitěěě.)

    2/ Jsou schopny mateřství.
    (možná to vám ženám nedochází, ale my muži to budeme znát VŽDY jen zprostředkovaně, z vyprávění, z pozorování......... ale nikdy to pro nás nebude zvnitřněné, protože prostě děti rodit neumíme a nikdy umět nebudeme)

    Takže by asi bylo lepší než mluvit o naprosté rovnosti , konat ve smyslu rovnosti tam, kde skutečně existuje, a pomáhat vyrovnávat šance žen tam, kde ne.

    Prakticky to znamená, že je naprostý nesmysl, který je nutno bezezbytku vymýtit, aby např. ekonomka na stejném postu brala míň než ekonom. Proč?
    Docela se divím, že součástí feministického hnutí nejsou právní sekce, které by toto sledovaly a napadaly ty firmy, které platově diskriminují podle pohlaví.

    V oblastech, kde jsou ženy v nevýhodě, je to třeba uznat a uplatnit pozitivní diskriminaci.
    U čistě fyzického výkonu to vytrhnout nepůjde, ale pokud jde o mateřství, některé věci jsou skandální a měly by být změněny.
    Aspoň dva příklady --
    ----- Je otřesné, jak málo je společensky oceňována péče o nemluvňata - vždyť to každý zná, když se narodí miminko, je to zápřah jako hrom. Asi je nereálné, že by byla mateřská ve výši manažerského platu, ale rozhodně by se ženám (ale v tomto případě i mužům, pokud by byli s dětmi doma) měly tyto roky započítávat do důchodu jako kdyby manažovaly. :))
    ----- Zajistit, aby možnost mateřství ženy neznevýhodňovala v práci. Takhle z obecného pohledu nevím jak, ale nějaké nápady by se určitě našly...

    No,
    a pak jsou věci, které nechápu -- tak tři čtyři roky zpátky tady běžela diskuse o porodnictví, vyvolaná nepěkným zážitkem Saši Uhlové při porodu.
    Proč si tedy ženy nezařídí porodnictví k obrazu svému???
    Vždyť jsou to ony, kdo rodí, ne muži.
    Kapacity na to určitě mají, je spousta lékařek, právniček, manažerek............ kde jinde by si to měly ženy jak se říká "ohlídat", než tam, kde se jich to přímo týká?
    P.S. Jeden příklad naprosto zběsilého genderu::

    http://a2larm.cz/2015/10/rozsireni-sexualniho-pole/
    IH
    March 21, 2016 v 19.2
    Jiný pohled
    Cítím se jaksi rozpolcen. Na jednu stranu mě těší, když je DR takto široce otevřeným médiem, do něhož přispívají i zástupci trošku krajních z levicových proudů. Z druhé strany se nemohu ubránit pocitu, že feministky se snaží provokativně teoretizovat, zatímco "strom žití se zelená".
    Proč bych nemohl číst třeba o tom, že autorka v obchodním centru viděla řekněme ženu v pokročilém stavu těhotenství, jak většinu z dvanáctihodinové doby stojí, aby tu a tam prodala kornout oříšků v čokoládě a že v tom vidí diskriminaci žen. Místo toho se dozvíme, že 78% studentek se setkalo s genderovým obtěžováním, v tom i s pozváním na rande. Nevím, asi by nám mělo být líto těch zbylých... Ale abych se vyvaroval podezření z machismu, musím říct, že jsem se nevhodných návrhů dopouštěl vždy velmi málo, asi ke své škodě a věřím, že i ke škodě, případných protějšků. A že bych směl doufat ve vlastní genderové obtěžování, o tom pochybuji. Vím, však o ženách, kterým se obtěžování vyplatilo. V životě pak nechodily do práce, natož aby stály za pultem a prodávaly oříšky. Nabaštit se za celodenní plat své méně šťastné "gendermate" jim ovšem potíž nedělá.
    LV
    March 21, 2016 v 20.15
    Bývaly časy, kdy bych se bývala označovala za feministku
    Bývaly. Nejsou. Přesně s tímto nechci mít nic společného.
    PH
    March 21, 2016 v 21.6
    Fandím vám, ženy
    a lituji ty, které s feminismem nechtějí nic společného. Jak jinak upozornit na otřesné přistupování k ženám, které primitivové uplatňují tváříce se jako liberálové.
    MK
    March 21, 2016 v 23.2
    Feminismus žije!
    Ale pokud bude klasifikovat pozvání na rande jako sexuální obtěžování, tak vyhyne z čistě darwinovských důvodů. Ale vážně. Já bych třeba před některými lidmi rád argumentoval, a tak pomalu, krůček po krůčku získával veřejné mínění na naši stranu. Ale když hledám nějaká data, často zjistím, že studie obsahuje podobnou hovadinu, a můžu se vrátit na začátek. To otráví.

    P. S. Paní Vytlačilová, tím spíše, že někteří evidentně létají někde v oblacích, potřebujeme ty, co stojí na zemi. Pokud by se takoví distancovali od celého proudu (a ne od některých úletů, vůči kterým je nutno se vymezit), tak nám světonázor uletí, a někteří lidé velmi ochotně vylijí s vaničkou i dítě, včetně těch důvodů, kvůli kterým byste se dříve k feminismu přihlásila.
    JS
    March 22, 2016 v 9.4
    panu Hlávkovi
    "Jak jinak upozornit na otřesné přistupování k ženám, které primitivové uplatňují tváříce se jako liberálové."

    Nestačí k tomu prostě humanismus? Proč to označovat, poněkud sexisticky, jako feminismus?

    Já proti formě feminismu, která bojuje za rovnost, naprosto nic nemám, a zcela s ní souhlasím. Ale pokud mi její příznivci například tvrdí (což se na stránkách DR stalo!), že muži nemají podobné problémy, že ženy nikdy nikoho neobtěžují, že si někdo zaslouží zemřít jen proto, že je součástí "patriarchátu", nebo že chování spojené s pohlavím je každého zcela svobodná volba, pak je to trochu přes čáru. A existuje poměrně dost žen, které tyto formy feminismu odmítají.
    March 22, 2016 v 10.52
    Doplnění
    Dobrý den,

    přikládám odkaz na metodiku, ze které jsem čerpala: http://gender.fhs.cuni.cz/KGS-11-version1-metodika_pro______vyucujici_fi.pdf

    Samozřejmě, že nechci tvrdit, že každé pozvání na rande v akademickém prostředí je obtěžování. Tato studie pracuje s daty, které samotní respondenti jako obtěžování označili. Těžko hledat jinou míru.

    Jedná se o to, že některé druhy jednání, které působí jinde nevinně, nejsou nevinné v rámci nerovného vztahu mezi studentem a vyučujícím.

    Např.:

    "Jako genderově motivované obtěžování jsou hodnoceny takové situace, v nichž dochází ke
    zneužití společensky ustavené hierarchie a z ní vyplývajícího nadřízeného postavení mužů
    nad ženami, případně heterosexuálně orientovaných osob nad lidmi s homosexuální
    orientací nebo osob splňujících představu „správné ženy“ či „správného muže“ nad
    osobami, které se tradičním genderovým představám vymykají. Genderové stereotypy
    zde slouží ke zvýšení asymetrie v postavení mezi obtěžujícím a obtěžovaným člověkem,
    např. mezi učitelem-mužem a konkrétní studentkou či skupinou studentek.
    Při genderově motivovaném obtěžování se jedná o uplatňování stereotypních představ
    o tom, jací jsou či jací by měli být muži a ženy (z hlediska svých schopností, dovedností,
    zájmů, vzhledu, životního stylu atd.), které jsou nemístně používány v průběhu vzdělávacího
    procesu, kde nemají žádné opodstatnění.
    Negativním důsledkem je, že se konkrétní ženy a muži, kteří jsou vystaveni genderově
    motivovanému obtěžování, mohou cítit ve škole nevítaní. Vyučující na ně prostřednictvím
    genderových stereotypů aplikují zevšeobecňující soudy a odhlíží od jejich individuálních
    dispozic a výkonů. Tyto soudy jsou navíc často zesměšňující a urážlivé.
    Pro ilustraci zde uvádíme příklady komentářů učitelů/ek, o kterých referovali student
    a studentka v rámci realizovaného výzkumu:
    Učitel na přednášce z matematiky, kterou má před několika desítkami studujících,
    z nichž zhruba 1/3 jsou ženy, představuje podmínky k udělení zápočtu. Při tom
    zdůrazní: „Jedná se mi skutečně o vaše znalosti. Takže předem upozorňuji dámy, že
    krátké sukně a výstřihy jim nepomohou. Na moji zkoušku se musíte, dámy, dobře
    naučit.“
    V rámci politologicky orientovaného předmětu učitel rozdává témata na referáty se
    slovy: „Byl bych rád, kdyby evropský rozpočet zpracovával muž“. Když se studentka
    zeptala, proč si to nemůže vzít dívka, odpověděl: „Pánové to postihnou lépe, protože
    mají mozek lépe vystavěný pro ekonomické záležitosti.“ "

    Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že základem feminismu je humanismus...Ale vlastně nevidím důvod, proč v tomto případě, kdy jde konkrétně o nerovné postavení žen a mužů, neužívat výraz feminismus. To, že tato nerovnost a mocenskost uspořádání ubližuje a znesvobodňuje také muže je, myslím, jasné.


    LV
    March 22, 2016 v 20.13
    Pane Kolaříku
    1) Za nejvyšší hodnotu v souladu s antikou (a tuším judaismem) nepokládám rovnost, ale spravedlnost.
    Zároveň však souhlasím s Tomášem Akvinským, že spravedlnost bez lásky je ukrutnost.
    Pokud však hovořím o spravedlnost, mám na mysli spravedlnost, která je spravedlností v tom smyslu, že představuje nejmenší míru nespravedlnosti, nikoliv o spravedlnosti absolutní.
    Absolutní spravedlnost je v možná snad jedině v pekle.

    2) Jsem nevzdělaná ženská z učňáku s velikými mezerami ve vzdělání a navíc dysortografik a fragmentální hňup, který u ničeho dlouho nevydrží, ale pokud mám o něčem trochu přehled, tak je to historie emancipačního hnutí žen. Takže vím, kde se začínalo jak ohromného pokroku se dosáhlo a také vím, jak se někdy situace může rychle změnit. Komunistické Československo bylo v ženské otázce ve srovnání se Západním Německem ještě kolem roku 1970 pokrokové a to už nehovořím a Španělsku, dnes je ČR sto let za opicemi.
    Nebo jinak. Moje babička byla nejchytřejší dítě ve třídě. Pan řídící z města za ni chodil prosit. Nedosáhl ničeho, ani vyučit ji nedali. Takže nářky nad nízkým počtem žen ve správních radách, v okamžiku kdy máme více studentek, než studentů, mne poněkud vytáčejí, zejména když kolem sebe vidím feminizaci chudoby. Navíc celý náš systém se dostává do problému díky tomu, že člověk je živ nejenom chlebem, ale i péčí. Odpovědnost za péči byla původně delegována ženám, ty, pochopitelně, tuto odpovědnost stále více a více odmítají přebírat. Toto je třeba řešit a ne správní rady.

    3) Možná, že to souvisí s mojí nevzdělaností, ale zastávám názor, že ti lidé, kteří umí, jsou ti lidé, kteří od primitivního přes složité došli k jednoduchému. Lidé, kteří opravdu umí, jsou většinou skromní – známé sokratovské kruhy. Tedy když vidím někoho požívat těžký akademický žargon, automaticky předpokládám, že se jedná o prázdnou makovici, která svoji prázdnotu zakrývá právě prostřednictvím tohoto žargonu a zpravidla se nenamáhám s dalším čtením. Což se týká velikého množství současných feministek.

    3) Mám ráda lidi, kteří myslí a nebo se o to alespoň pokoušejí. Sine ira et studio, padni, komu padni. Lidi jako Teresa Billington Greig, Karolína Světlá, Eleanor Rathbone, Joseph Heath, Elizabeth Wolstenholme-Elmy. To znamená, že mne oslovuje Skeptical feminist od Janet Radcliffe Richards. 40 let stará kniha, lehce datovaná, napsaná někým kdo místo toho, aby hystericky vřískal, myslí. To také znamená, že jsem, právě tak, jako ona, nakloněna věřit tomu, že mezi muži a ženami jsou pravděpodobně vrozené rozdíly. Tyto rozdíly nebudou veliké, budou menší než rozdíly mezi různými kulturami a nebo rozdíly mezi společenskými třídami – lékař bude mít pravděpodobně více společného s lékařkou než s profesionálním fotbalistou. Tyto rozdíly a nebo přesvědčení o jejich existenci sice nesmí odůvodňovat diskriminaci mužů a nebo žen, ale činí počítání žen ve správních radách činností značně pochybenou. Domnívám se (víra, ne fakt), že vždy bude více geniálních mužů, než geniálních žen. Na druhou stranu bude mezi muži také více idiotů než mezi ženami. Ne každý rozdíl je nutně dílem diskriminace. Čímž jsme nazpátek u členství ve správních radách.

    4) Existuje kniha „Problémy s diversitou“, tedy ony ty knihy existují dvě, jedna britská a jedna americká, mám na mysli tu americkou. Autor tvrdí, že je potřeba řešit proč černoška nižší plat než muž bílé pleti. Nepokládá to největší nespravedlnost, za největší nespravedlnost pokládá to, že jeden pobírá 10 000 a druhý 100 000. Nesouhlasím s ním. Stojím a trvám na tom, že pokud někdo bere nižší plat pouze kvůli své barvě pleti, jedná se vždy o nespravedlnost, pokud pobírá nižší plat kvůli své nízké kvalifikaci, nespravedlivé nutně není, ale v čem s ním souhlasím je to, že počítání žen ve správních radách odvádí pozornost od něčeho daleko podstatnějšího – od diskuse o míře nerovnosti současné společnosti. A pak ještě v něčem. President Obama je černoch, jeho děti jsou černoši, jeho vnukové budou černoši a to i v případě, že jeho děti budou mít bílé partnery a přes to, že on sám měl bílou matku. Jinými slovy, co se zde akceptovalo je rasistická definice černocha jako někoho s jedinou kapkou černé krve.

    Emancipistky, Frauenrechtlerinnen, suffažetky, sufražistky dříve přicházely s konkrétními, praktickými požadavky – dnešní feminismus nabízí nesrozumitelné postmoderní teorie a/nebo statut oběti. Bezmocnost, potažmo naučená bezmocnost škodí. Je třeba začít přicházet s nápady jako, že pokud oba rodiče malých dětí přijmou práci na 32 hodin týdně, stát jim dorovná ztrátu na mzdě atd. To samé platí pro levici. dnešní noviny - 800 000 lidí v Británii s nulovým pracovním úvazkem. Co řeší levice? Identity politics? Kam se podělo – já jsme Němec, ty jsi Čech, ale to není podstatné; podstatné je to, že oba jsme dělníci, soudruhu?

    Do té doby než feminismus a levice nezačnou nabízet chleba (ano, je potřeba, aby to nebyl pouze chleba, ale chleba v určitém hodnotovém rámci – proti neoliberální představě světa, je třeba postavit konkurenční představu) – budou tato hnutí v defenzivě či na okraji společnosti. Oprávněně
    "Univerzita nereflektuje, kolik oborů, které se na UK učí (jako například teologie), potřebuje rozsáhlou feministickou kritiku jako sůl."

    Genderová studia nereflektují, že sama potřebují rozsáhlou kritiku jako sůl.
    + Další komentáře