Dokud jsou ženy něčí, musí feminismus žít
Magdaléna ŠipkaMezinárodní statistiky nás již několikrát usvědčily z toho, že na tom v České Republice nejsme s rovností pohlaví nejlépe. Incident na karnevalu Feministické společnosti dokládá, jak moc potřebujeme feminismus, a to nejen na univerzitě.
Karneval pořádaný Feministickou společností (tehdy ještě Feministickou společností Univerzity Karlovy) nesl poměrně jednoduchý název: „Feminismus žije“. Na karneval však navázala řada událostí, které život feminismu ztížily. Jeho magnificience rektor profesor Tomáš Zima vyjádřil svoje přání, aby feminismus přestal dále žít ve spojitosti s Univerzitou Karlovou.
Feministická společnost Univerzity Karlovy před chystaným Karnevalem vyzvala prostřednictvím své facebookové stránky širší veřejnost, aby doplnila větu „Feminismus žije“ a vyfotila se se svým transparentem. Série fotek připomíná komercializaci ženského těla, otázku násilí na ženách a vymezuje se v několika ohledech proti normativitě.
Feminismus musí žít, dokud si muži myslí, že jim patří ženská těla. Dokud o nás populisté mluví jako o „svých“ ženách.
Feminismus je očistným hnutím, které zbavuje naši společnost takřka zvykového ponižování žen a násilí vůči nim. Je krátkozraké takové hnutí okřikovat, obviňovat nebo přehlížet jako důsledek „ženské nevyrovnanosti“. Přijatý feminismus, který má své pevné místo ve společnosti, může vyléčit mnoho jejích ran.
Otázky, kterých se dotýká, jsou tak zásadní, že není možné ho zesměšněním a zastrašením nebo ignorací vykázat z veřejného prostoru. Zastrašnováním a zesměšňováním feminismu je možné pouze prohloubit a zviditelnit nerovnost, na kterou ukazuje.
Mezinárodní statistiky nás již několikrát usvědčily z toho, že na tom v České Republice nejsme s rovností pohlaví nejlépe. Podle zprávy Gender Gap Report 2014 Světového ekonomického fóra se Česká Republika umístila na 92. místě mezi 142 zeměmi. Z větších zemí, které se alespoň částečně nacházejí na Evropském kontinentu, dopadlo hůře pouze Turecko. Na platovou nerovnost v českých zemích nedávno upozornila i ombudsmanka Anna Šabatová.
Platové nerovnosti přitom dopadají více na ženy s vyšším vzděláním. Zároveň právě v období vysokoškolského studia se ženy začínají plošně setkávat se znevýhodněními vázanými na pohlaví. Mnoho žen školu prodlužuje nebo nedokončí v souvislosti s rodičovskou dovolenou. A absolventky se při pohovorech stále - ať už otevřeně či pouze v náznaku - setkávají s otázkou, kdy se chystají otěhotnět ony.
Akademické prostředí je navíc obzvlášť citlivé na mocenské pozice. Již role studenta a vyučujícího určitý druh mocenského vztahu představuje a může být lehce podpořena mocenskou pozicí založenou na genderu.
Studie, kterou vytvořil tým ze samotné Univerzity Karlovy, uvádí, že s přímým sexuálním obtěžováním se na vysokých školách setkala tři procenta, zprostředkovanou zkušenost pak potvrzuje až 80 procent studentů a studentek. Osmasedmdesát procent se pak osobně setkalo s genderovým obtěžováním.
Jako genderové obtěžování označily řešitelky výzkumu nevhodné poznámky, odlišné zacházení podle pohlaví, pozvání na rande, znevažující chování nebo narušování osobního prostoru. Takto vysoké procento zasažených studentů jasně dokazuje, že feminismus není otázkou menšiny nebo jen žen. Studenti se evidentně cítí nerovným zacházením a sexismem také poškozeni.
↗
Feminismus musí žít, dokud si muži myslí, že jim patří ženská těla, dokud populisté mluví o takzvaných svých ženách. Foto tumblr.com
Ještě před dvěma lety pořádala UK svoji soutěž Miss - tedy aktivitu jasně zaměřenou na posuzování a hodnocení ženského těla, která má s vědeckým zaměřením fakulty málo co společného. Na podzim tohoto roku pak UK řešila kauzu zaměstnance Katolické fakulty, jehož pracovní zapojení na chodu fakulty bylo sníženo po tom, co se aktivně účastnil Prague Pride.
Vedení fakulty si zřejmě neuvědomuje, jak hluboko mohou problémy spojené s nerovností v oblasti genderu a sexuality sahat, jak je právě akademické prostředí náchylné k rozvoji šovinismu a k předsudkům ohledně vlastností žen a mužů, kolik nehybné a k poznání necitlivé arogance se může skrývat také v jejích zdech. Univerzita nereflektuje, kolik oborů, které se na UK učí (jako například teologie), potřebuje rozsáhlou feministickou kritiku jako sůl.
Feministická společnost Univerzity Karlovy není organizace, jejíž hlavní činností by bylo pořádání demonstrací. Pravidelně organizuje přednášky, panelové diskuze nebo filmový klub. Jedné z jejich posledních akcí Panelové diskuze na téma Feministický aktivismus v České republice se účastnili zástupci Gender Studies, o.p.s. nebo iniciativy Nesehnutí.
Transparent, který se na karnevalu 12. března objevil, snadno vyvolá silné emoce. Důležité je vnímat kontext tohoto výroku, o kterém více píše Martina Malinová. Je však nepřijatelné vnímat činnost celého spolku pouze v jeho světle. Zvláště po tom, co se od něj spolek distancoval.
Argumentace rektora založená na „reakci veřejnosti“ je plochá. Po letech dobré práce se tolik potřebný studentský spolek na základě jednoho novinového článku stává ostudou UK.
Rektor spíše než pevný postoj vyjadřuje náhlé zděšení. Více než na etické hodnoty se odvolává na veřejné mínění. I tento postoj je zvlášť v dnešní době velmi nebezpečný. Neučí vnímat hloubku jednotlivých otázek, ale spíš ulpívá na blyštivém povrchu věcí. Naznačuje, že vedení fakulty nezajímá sexuální nebo genderové obtěžování, ačkoli se s ním během studia setká okolo 80 procent studentů.
Rektor se připojil k těm, pro které se feminismus snadno stane sprostým slovem. Hnutí, které tematizuje tak zásadní společenské otázky, jako je domácí násilí nebo platová nerovnost, čeká ještě dlouhá cesta, než nalezne své pevné místo na půdě Univerzity Karlovy.
Incident posledních dní, ale spíš než co jiného dokládá, jak moc potřebujeme, aby feminismus dál žil, a to nejen na univerzitě.
Domov → Komentář
21. března 2016 v 8.00
Související
Diskuse
AM
March 21, 2016 v 16.44
Osobně mám silný pocit, že se feminismus a gender v teoretické rovině začínají silně rozcházet s tím, jak věci v realitě jsou.
Obzvlášť u části genderových studií to bije do očí............. a pan Nushart si tuto část s oblibou bere na paškál.
Otázka zní -- jsou si muži a ženy opravdu ve všem rovni?
V intelektuální, volní, morální, spirituální a mnoha dalších rovinách naprosto bezpochyby ano.
Ovšem ve dvou sférách si ženy s muži rovny nejsou.
1/ Obecně jsou fyzicky slabší, což není žádná vina, jen prostý výsledek evoluce. Jde to dokázat na mnoha příkladech, třeba sport je naprosto průkazný, ani nejlepší sportovkyně se s muži-sportovci nemohou rovnat.
(v grotesknější rovině se to projevuje v amerických akčních genderově korektních filmech, kdy vychrtlé hollywoodské modelky coby agentky FBI mlátí stokolové vycvičené chlapy................... tak určitěěě.)
2/ Jsou schopny mateřství.
(možná to vám ženám nedochází, ale my muži to budeme znát VŽDY jen zprostředkovaně, z vyprávění, z pozorování......... ale nikdy to pro nás nebude zvnitřněné, protože prostě děti rodit neumíme a nikdy umět nebudeme)
Takže by asi bylo lepší než mluvit o naprosté rovnosti , konat ve smyslu rovnosti tam, kde skutečně existuje, a pomáhat vyrovnávat šance žen tam, kde ne.
Prakticky to znamená, že je naprostý nesmysl, který je nutno bezezbytku vymýtit, aby např. ekonomka na stejném postu brala míň než ekonom. Proč?
Docela se divím, že součástí feministického hnutí nejsou právní sekce, které by toto sledovaly a napadaly ty firmy, které platově diskriminují podle pohlaví.
V oblastech, kde jsou ženy v nevýhodě, je to třeba uznat a uplatnit pozitivní diskriminaci.
U čistě fyzického výkonu to vytrhnout nepůjde, ale pokud jde o mateřství, některé věci jsou skandální a měly by být změněny.
Aspoň dva příklady --
----- Je otřesné, jak málo je společensky oceňována péče o nemluvňata - vždyť to každý zná, když se narodí miminko, je to zápřah jako hrom. Asi je nereálné, že by byla mateřská ve výši manažerského platu, ale rozhodně by se ženám (ale v tomto případě i mužům, pokud by byli s dětmi doma) měly tyto roky započítávat do důchodu jako kdyby manažovaly. :))
----- Zajistit, aby možnost mateřství ženy neznevýhodňovala v práci. Takhle z obecného pohledu nevím jak, ale nějaké nápady by se určitě našly...
No,
a pak jsou věci, které nechápu -- tak tři čtyři roky zpátky tady běžela diskuse o porodnictví, vyvolaná nepěkným zážitkem Saši Uhlové při porodu.
Proč si tedy ženy nezařídí porodnictví k obrazu svému???
Vždyť jsou to ony, kdo rodí, ne muži.
Kapacity na to určitě mají, je spousta lékařek, právniček, manažerek............ kde jinde by si to měly ženy jak se říká "ohlídat", než tam, kde se jich to přímo týká?
Obzvlášť u části genderových studií to bije do očí............. a pan Nushart si tuto část s oblibou bere na paškál.
Otázka zní -- jsou si muži a ženy opravdu ve všem rovni?
V intelektuální, volní, morální, spirituální a mnoha dalších rovinách naprosto bezpochyby ano.
Ovšem ve dvou sférách si ženy s muži rovny nejsou.
1/ Obecně jsou fyzicky slabší, což není žádná vina, jen prostý výsledek evoluce. Jde to dokázat na mnoha příkladech, třeba sport je naprosto průkazný, ani nejlepší sportovkyně se s muži-sportovci nemohou rovnat.
(v grotesknější rovině se to projevuje v amerických akčních genderově korektních filmech, kdy vychrtlé hollywoodské modelky coby agentky FBI mlátí stokolové vycvičené chlapy................... tak určitěěě.)
2/ Jsou schopny mateřství.
(možná to vám ženám nedochází, ale my muži to budeme znát VŽDY jen zprostředkovaně, z vyprávění, z pozorování......... ale nikdy to pro nás nebude zvnitřněné, protože prostě děti rodit neumíme a nikdy umět nebudeme)
Takže by asi bylo lepší než mluvit o naprosté rovnosti , konat ve smyslu rovnosti tam, kde skutečně existuje, a pomáhat vyrovnávat šance žen tam, kde ne.
Prakticky to znamená, že je naprostý nesmysl, který je nutno bezezbytku vymýtit, aby např. ekonomka na stejném postu brala míň než ekonom. Proč?
Docela se divím, že součástí feministického hnutí nejsou právní sekce, které by toto sledovaly a napadaly ty firmy, které platově diskriminují podle pohlaví.
V oblastech, kde jsou ženy v nevýhodě, je to třeba uznat a uplatnit pozitivní diskriminaci.
U čistě fyzického výkonu to vytrhnout nepůjde, ale pokud jde o mateřství, některé věci jsou skandální a měly by být změněny.
Aspoň dva příklady --
----- Je otřesné, jak málo je společensky oceňována péče o nemluvňata - vždyť to každý zná, když se narodí miminko, je to zápřah jako hrom. Asi je nereálné, že by byla mateřská ve výši manažerského platu, ale rozhodně by se ženám (ale v tomto případě i mužům, pokud by byli s dětmi doma) měly tyto roky započítávat do důchodu jako kdyby manažovaly. :))
----- Zajistit, aby možnost mateřství ženy neznevýhodňovala v práci. Takhle z obecného pohledu nevím jak, ale nějaké nápady by se určitě našly...
No,
a pak jsou věci, které nechápu -- tak tři čtyři roky zpátky tady běžela diskuse o porodnictví, vyvolaná nepěkným zážitkem Saši Uhlové při porodu.
Proč si tedy ženy nezařídí porodnictví k obrazu svému???
Vždyť jsou to ony, kdo rodí, ne muži.
Kapacity na to určitě mají, je spousta lékařek, právniček, manažerek............ kde jinde by si to měly ženy jak se říká "ohlídat", než tam, kde se jich to přímo týká?
AM
March 21, 2016 v 16.56
IH
Cítím se jaksi rozpolcen. Na jednu stranu mě těší, když je DR takto široce otevřeným médiem, do něhož přispívají i zástupci trošku krajních z levicových proudů. Z druhé strany se nemohu ubránit pocitu, že feministky se snaží provokativně teoretizovat, zatímco "strom žití se zelená".
Proč bych nemohl číst třeba o tom, že autorka v obchodním centru viděla řekněme ženu v pokročilém stavu těhotenství, jak většinu z dvanáctihodinové doby stojí, aby tu a tam prodala kornout oříšků v čokoládě a že v tom vidí diskriminaci žen. Místo toho se dozvíme, že 78% studentek se setkalo s genderovým obtěžováním, v tom i s pozváním na rande. Nevím, asi by nám mělo být líto těch zbylých... Ale abych se vyvaroval podezření z machismu, musím říct, že jsem se nevhodných návrhů dopouštěl vždy velmi málo, asi ke své škodě a věřím, že i ke škodě, případných protějšků. A že bych směl doufat ve vlastní genderové obtěžování, o tom pochybuji. Vím, však o ženách, kterým se obtěžování vyplatilo. V životě pak nechodily do práce, natož aby stály za pultem a prodávaly oříšky. Nabaštit se za celodenní plat své méně šťastné "gendermate" jim ovšem potíž nedělá.
Proč bych nemohl číst třeba o tom, že autorka v obchodním centru viděla řekněme ženu v pokročilém stavu těhotenství, jak většinu z dvanáctihodinové doby stojí, aby tu a tam prodala kornout oříšků v čokoládě a že v tom vidí diskriminaci žen. Místo toho se dozvíme, že 78% studentek se setkalo s genderovým obtěžováním, v tom i s pozváním na rande. Nevím, asi by nám mělo být líto těch zbylých... Ale abych se vyvaroval podezření z machismu, musím říct, že jsem se nevhodných návrhů dopouštěl vždy velmi málo, asi ke své škodě a věřím, že i ke škodě, případných protějšků. A že bych směl doufat ve vlastní genderové obtěžování, o tom pochybuji. Vím, však o ženách, kterým se obtěžování vyplatilo. V životě pak nechodily do práce, natož aby stály za pultem a prodávaly oříšky. Nabaštit se za celodenní plat své méně šťastné "gendermate" jim ovšem potíž nedělá.
LV
March 21, 2016 v 20.15
Bývaly časy, kdy bych se bývala označovala za feministku
Bývaly. Nejsou. Přesně s tímto nechci mít nic společného.
PH
a lituji ty, které s feminismem nechtějí nic společného. Jak jinak upozornit na otřesné přistupování k ženám, které primitivové uplatňují tváříce se jako liberálové.
MK
Ale pokud bude klasifikovat pozvání na rande jako sexuální obtěžování, tak vyhyne z čistě darwinovských důvodů. Ale vážně. Já bych třeba před některými lidmi rád argumentoval, a tak pomalu, krůček po krůčku získával veřejné mínění na naši stranu. Ale když hledám nějaká data, často zjistím, že studie obsahuje podobnou hovadinu, a můžu se vrátit na začátek. To otráví.
P. S. Paní Vytlačilová, tím spíše, že někteří evidentně létají někde v oblacích, potřebujeme ty, co stojí na zemi. Pokud by se takoví distancovali od celého proudu (a ne od některých úletů, vůči kterým je nutno se vymezit), tak nám světonázor uletí, a někteří lidé velmi ochotně vylijí s vaničkou i dítě, včetně těch důvodů, kvůli kterým byste se dříve k feminismu přihlásila.
P. S. Paní Vytlačilová, tím spíše, že někteří evidentně létají někde v oblacích, potřebujeme ty, co stojí na zemi. Pokud by se takoví distancovali od celého proudu (a ne od některých úletů, vůči kterým je nutno se vymezit), tak nám světonázor uletí, a někteří lidé velmi ochotně vylijí s vaničkou i dítě, včetně těch důvodů, kvůli kterým byste se dříve k feminismu přihlásila.
JS
"Jak jinak upozornit na otřesné přistupování k ženám, které primitivové uplatňují tváříce se jako liberálové."
Nestačí k tomu prostě humanismus? Proč to označovat, poněkud sexisticky, jako feminismus?
Já proti formě feminismu, která bojuje za rovnost, naprosto nic nemám, a zcela s ní souhlasím. Ale pokud mi její příznivci například tvrdí (což se na stránkách DR stalo!), že muži nemají podobné problémy, že ženy nikdy nikoho neobtěžují, že si někdo zaslouží zemřít jen proto, že je součástí "patriarchátu", nebo že chování spojené s pohlavím je každého zcela svobodná volba, pak je to trochu přes čáru. A existuje poměrně dost žen, které tyto formy feminismu odmítají.
Nestačí k tomu prostě humanismus? Proč to označovat, poněkud sexisticky, jako feminismus?
Já proti formě feminismu, která bojuje za rovnost, naprosto nic nemám, a zcela s ní souhlasím. Ale pokud mi její příznivci například tvrdí (což se na stránkách DR stalo!), že muži nemají podobné problémy, že ženy nikdy nikoho neobtěžují, že si někdo zaslouží zemřít jen proto, že je součástí "patriarchátu", nebo že chování spojené s pohlavím je každého zcela svobodná volba, pak je to trochu přes čáru. A existuje poměrně dost žen, které tyto formy feminismu odmítají.
MŠ
Dobrý den,
přikládám odkaz na metodiku, ze které jsem čerpala: http://gender.fhs.cuni.cz/KGS-11-version1-metodika_pro______vyucujici_fi.pdf
Samozřejmě, že nechci tvrdit, že každé pozvání na rande v akademickém prostředí je obtěžování. Tato studie pracuje s daty, které samotní respondenti jako obtěžování označili. Těžko hledat jinou míru.
Jedná se o to, že některé druhy jednání, které působí jinde nevinně, nejsou nevinné v rámci nerovného vztahu mezi studentem a vyučujícím.
Např.:
"Jako genderově motivované obtěžování jsou hodnoceny takové situace, v nichž dochází ke
zneužití společensky ustavené hierarchie a z ní vyplývajícího nadřízeného postavení mužů
nad ženami, případně heterosexuálně orientovaných osob nad lidmi s homosexuální
orientací nebo osob splňujících představu „správné ženy“ či „správného muže“ nad
osobami, které se tradičním genderovým představám vymykají. Genderové stereotypy
zde slouží ke zvýšení asymetrie v postavení mezi obtěžujícím a obtěžovaným člověkem,
např. mezi učitelem-mužem a konkrétní studentkou či skupinou studentek.
Při genderově motivovaném obtěžování se jedná o uplatňování stereotypních představ
o tom, jací jsou či jací by měli být muži a ženy (z hlediska svých schopností, dovedností,
zájmů, vzhledu, životního stylu atd.), které jsou nemístně používány v průběhu vzdělávacího
procesu, kde nemají žádné opodstatnění.
Negativním důsledkem je, že se konkrétní ženy a muži, kteří jsou vystaveni genderově
motivovanému obtěžování, mohou cítit ve škole nevítaní. Vyučující na ně prostřednictvím
genderových stereotypů aplikují zevšeobecňující soudy a odhlíží od jejich individuálních
dispozic a výkonů. Tyto soudy jsou navíc často zesměšňující a urážlivé.
Pro ilustraci zde uvádíme příklady komentářů učitelů/ek, o kterých referovali student
a studentka v rámci realizovaného výzkumu:
Učitel na přednášce z matematiky, kterou má před několika desítkami studujících,
z nichž zhruba 1/3 jsou ženy, představuje podmínky k udělení zápočtu. Při tom
zdůrazní: „Jedná se mi skutečně o vaše znalosti. Takže předem upozorňuji dámy, že
krátké sukně a výstřihy jim nepomohou. Na moji zkoušku se musíte, dámy, dobře
naučit.“
V rámci politologicky orientovaného předmětu učitel rozdává témata na referáty se
slovy: „Byl bych rád, kdyby evropský rozpočet zpracovával muž“. Když se studentka
zeptala, proč si to nemůže vzít dívka, odpověděl: „Pánové to postihnou lépe, protože
mají mozek lépe vystavěný pro ekonomické záležitosti.“ "
Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že základem feminismu je humanismus...Ale vlastně nevidím důvod, proč v tomto případě, kdy jde konkrétně o nerovné postavení žen a mužů, neužívat výraz feminismus. To, že tato nerovnost a mocenskost uspořádání ubližuje a znesvobodňuje také muže je, myslím, jasné.
přikládám odkaz na metodiku, ze které jsem čerpala: http://gender.fhs.cuni.cz/KGS-11-version1-metodika_pro______vyucujici_fi.pdf
Samozřejmě, že nechci tvrdit, že každé pozvání na rande v akademickém prostředí je obtěžování. Tato studie pracuje s daty, které samotní respondenti jako obtěžování označili. Těžko hledat jinou míru.
Jedná se o to, že některé druhy jednání, které působí jinde nevinně, nejsou nevinné v rámci nerovného vztahu mezi studentem a vyučujícím.
Např.:
"Jako genderově motivované obtěžování jsou hodnoceny takové situace, v nichž dochází ke
zneužití společensky ustavené hierarchie a z ní vyplývajícího nadřízeného postavení mužů
nad ženami, případně heterosexuálně orientovaných osob nad lidmi s homosexuální
orientací nebo osob splňujících představu „správné ženy“ či „správného muže“ nad
osobami, které se tradičním genderovým představám vymykají. Genderové stereotypy
zde slouží ke zvýšení asymetrie v postavení mezi obtěžujícím a obtěžovaným člověkem,
např. mezi učitelem-mužem a konkrétní studentkou či skupinou studentek.
Při genderově motivovaném obtěžování se jedná o uplatňování stereotypních představ
o tom, jací jsou či jací by měli být muži a ženy (z hlediska svých schopností, dovedností,
zájmů, vzhledu, životního stylu atd.), které jsou nemístně používány v průběhu vzdělávacího
procesu, kde nemají žádné opodstatnění.
Negativním důsledkem je, že se konkrétní ženy a muži, kteří jsou vystaveni genderově
motivovanému obtěžování, mohou cítit ve škole nevítaní. Vyučující na ně prostřednictvím
genderových stereotypů aplikují zevšeobecňující soudy a odhlíží od jejich individuálních
dispozic a výkonů. Tyto soudy jsou navíc často zesměšňující a urážlivé.
Pro ilustraci zde uvádíme příklady komentářů učitelů/ek, o kterých referovali student
a studentka v rámci realizovaného výzkumu:
Učitel na přednášce z matematiky, kterou má před několika desítkami studujících,
z nichž zhruba 1/3 jsou ženy, představuje podmínky k udělení zápočtu. Při tom
zdůrazní: „Jedná se mi skutečně o vaše znalosti. Takže předem upozorňuji dámy, že
krátké sukně a výstřihy jim nepomohou. Na moji zkoušku se musíte, dámy, dobře
naučit.“
V rámci politologicky orientovaného předmětu učitel rozdává témata na referáty se
slovy: „Byl bych rád, kdyby evropský rozpočet zpracovával muž“. Když se studentka
zeptala, proč si to nemůže vzít dívka, odpověděl: „Pánové to postihnou lépe, protože
mají mozek lépe vystavěný pro ekonomické záležitosti.“ "
Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že základem feminismu je humanismus...Ale vlastně nevidím důvod, proč v tomto případě, kdy jde konkrétně o nerovné postavení žen a mužů, neužívat výraz feminismus. To, že tato nerovnost a mocenskost uspořádání ubližuje a znesvobodňuje také muže je, myslím, jasné.
LV
1) Za nejvyšší hodnotu v souladu s antikou (a tuším judaismem) nepokládám rovnost, ale spravedlnost.
Zároveň však souhlasím s Tomášem Akvinským, že spravedlnost bez lásky je ukrutnost.
Pokud však hovořím o spravedlnost, mám na mysli spravedlnost, která je spravedlností v tom smyslu, že představuje nejmenší míru nespravedlnosti, nikoliv o spravedlnosti absolutní.
Absolutní spravedlnost je v možná snad jedině v pekle.
2) Jsem nevzdělaná ženská z učňáku s velikými mezerami ve vzdělání a navíc dysortografik a fragmentální hňup, který u ničeho dlouho nevydrží, ale pokud mám o něčem trochu přehled, tak je to historie emancipačního hnutí žen. Takže vím, kde se začínalo jak ohromného pokroku se dosáhlo a také vím, jak se někdy situace může rychle změnit. Komunistické Československo bylo v ženské otázce ve srovnání se Západním Německem ještě kolem roku 1970 pokrokové a to už nehovořím a Španělsku, dnes je ČR sto let za opicemi.
Nebo jinak. Moje babička byla nejchytřejší dítě ve třídě. Pan řídící z města za ni chodil prosit. Nedosáhl ničeho, ani vyučit ji nedali. Takže nářky nad nízkým počtem žen ve správních radách, v okamžiku kdy máme více studentek, než studentů, mne poněkud vytáčejí, zejména když kolem sebe vidím feminizaci chudoby. Navíc celý náš systém se dostává do problému díky tomu, že člověk je živ nejenom chlebem, ale i péčí. Odpovědnost za péči byla původně delegována ženám, ty, pochopitelně, tuto odpovědnost stále více a více odmítají přebírat. Toto je třeba řešit a ne správní rady.
3) Možná, že to souvisí s mojí nevzdělaností, ale zastávám názor, že ti lidé, kteří umí, jsou ti lidé, kteří od primitivního přes složité došli k jednoduchému. Lidé, kteří opravdu umí, jsou většinou skromní – známé sokratovské kruhy. Tedy když vidím někoho požívat těžký akademický žargon, automaticky předpokládám, že se jedná o prázdnou makovici, která svoji prázdnotu zakrývá právě prostřednictvím tohoto žargonu a zpravidla se nenamáhám s dalším čtením. Což se týká velikého množství současných feministek.
3) Mám ráda lidi, kteří myslí a nebo se o to alespoň pokoušejí. Sine ira et studio, padni, komu padni. Lidi jako Teresa Billington Greig, Karolína Světlá, Eleanor Rathbone, Joseph Heath, Elizabeth Wolstenholme-Elmy. To znamená, že mne oslovuje Skeptical feminist od Janet Radcliffe Richards. 40 let stará kniha, lehce datovaná, napsaná někým kdo místo toho, aby hystericky vřískal, myslí. To také znamená, že jsem, právě tak, jako ona, nakloněna věřit tomu, že mezi muži a ženami jsou pravděpodobně vrozené rozdíly. Tyto rozdíly nebudou veliké, budou menší než rozdíly mezi různými kulturami a nebo rozdíly mezi společenskými třídami – lékař bude mít pravděpodobně více společného s lékařkou než s profesionálním fotbalistou. Tyto rozdíly a nebo přesvědčení o jejich existenci sice nesmí odůvodňovat diskriminaci mužů a nebo žen, ale činí počítání žen ve správních radách činností značně pochybenou. Domnívám se (víra, ne fakt), že vždy bude více geniálních mužů, než geniálních žen. Na druhou stranu bude mezi muži také více idiotů než mezi ženami. Ne každý rozdíl je nutně dílem diskriminace. Čímž jsme nazpátek u členství ve správních radách.
4) Existuje kniha „Problémy s diversitou“, tedy ony ty knihy existují dvě, jedna britská a jedna americká, mám na mysli tu americkou. Autor tvrdí, že je potřeba řešit proč černoška nižší plat než muž bílé pleti. Nepokládá to největší nespravedlnost, za největší nespravedlnost pokládá to, že jeden pobírá 10 000 a druhý 100 000. Nesouhlasím s ním. Stojím a trvám na tom, že pokud někdo bere nižší plat pouze kvůli své barvě pleti, jedná se vždy o nespravedlnost, pokud pobírá nižší plat kvůli své nízké kvalifikaci, nespravedlivé nutně není, ale v čem s ním souhlasím je to, že počítání žen ve správních radách odvádí pozornost od něčeho daleko podstatnějšího – od diskuse o míře nerovnosti současné společnosti. A pak ještě v něčem. President Obama je černoch, jeho děti jsou černoši, jeho vnukové budou černoši a to i v případě, že jeho děti budou mít bílé partnery a přes to, že on sám měl bílou matku. Jinými slovy, co se zde akceptovalo je rasistická definice černocha jako někoho s jedinou kapkou černé krve.
Emancipistky, Frauenrechtlerinnen, suffažetky, sufražistky dříve přicházely s konkrétními, praktickými požadavky – dnešní feminismus nabízí nesrozumitelné postmoderní teorie a/nebo statut oběti. Bezmocnost, potažmo naučená bezmocnost škodí. Je třeba začít přicházet s nápady jako, že pokud oba rodiče malých dětí přijmou práci na 32 hodin týdně, stát jim dorovná ztrátu na mzdě atd. To samé platí pro levici. dnešní noviny - 800 000 lidí v Británii s nulovým pracovním úvazkem. Co řeší levice? Identity politics? Kam se podělo – já jsme Němec, ty jsi Čech, ale to není podstatné; podstatné je to, že oba jsme dělníci, soudruhu?
Do té doby než feminismus a levice nezačnou nabízet chleba (ano, je potřeba, aby to nebyl pouze chleba, ale chleba v určitém hodnotovém rámci – proti neoliberální představě světa, je třeba postavit konkurenční představu) – budou tato hnutí v defenzivě či na okraji společnosti. Oprávněně
Zároveň však souhlasím s Tomášem Akvinským, že spravedlnost bez lásky je ukrutnost.
Pokud však hovořím o spravedlnost, mám na mysli spravedlnost, která je spravedlností v tom smyslu, že představuje nejmenší míru nespravedlnosti, nikoliv o spravedlnosti absolutní.
Absolutní spravedlnost je v možná snad jedině v pekle.
2) Jsem nevzdělaná ženská z učňáku s velikými mezerami ve vzdělání a navíc dysortografik a fragmentální hňup, který u ničeho dlouho nevydrží, ale pokud mám o něčem trochu přehled, tak je to historie emancipačního hnutí žen. Takže vím, kde se začínalo jak ohromného pokroku se dosáhlo a také vím, jak se někdy situace může rychle změnit. Komunistické Československo bylo v ženské otázce ve srovnání se Západním Německem ještě kolem roku 1970 pokrokové a to už nehovořím a Španělsku, dnes je ČR sto let za opicemi.
Nebo jinak. Moje babička byla nejchytřejší dítě ve třídě. Pan řídící z města za ni chodil prosit. Nedosáhl ničeho, ani vyučit ji nedali. Takže nářky nad nízkým počtem žen ve správních radách, v okamžiku kdy máme více studentek, než studentů, mne poněkud vytáčejí, zejména když kolem sebe vidím feminizaci chudoby. Navíc celý náš systém se dostává do problému díky tomu, že člověk je živ nejenom chlebem, ale i péčí. Odpovědnost za péči byla původně delegována ženám, ty, pochopitelně, tuto odpovědnost stále více a více odmítají přebírat. Toto je třeba řešit a ne správní rady.
3) Možná, že to souvisí s mojí nevzdělaností, ale zastávám názor, že ti lidé, kteří umí, jsou ti lidé, kteří od primitivního přes složité došli k jednoduchému. Lidé, kteří opravdu umí, jsou většinou skromní – známé sokratovské kruhy. Tedy když vidím někoho požívat těžký akademický žargon, automaticky předpokládám, že se jedná o prázdnou makovici, která svoji prázdnotu zakrývá právě prostřednictvím tohoto žargonu a zpravidla se nenamáhám s dalším čtením. Což se týká velikého množství současných feministek.
3) Mám ráda lidi, kteří myslí a nebo se o to alespoň pokoušejí. Sine ira et studio, padni, komu padni. Lidi jako Teresa Billington Greig, Karolína Světlá, Eleanor Rathbone, Joseph Heath, Elizabeth Wolstenholme-Elmy. To znamená, že mne oslovuje Skeptical feminist od Janet Radcliffe Richards. 40 let stará kniha, lehce datovaná, napsaná někým kdo místo toho, aby hystericky vřískal, myslí. To také znamená, že jsem, právě tak, jako ona, nakloněna věřit tomu, že mezi muži a ženami jsou pravděpodobně vrozené rozdíly. Tyto rozdíly nebudou veliké, budou menší než rozdíly mezi různými kulturami a nebo rozdíly mezi společenskými třídami – lékař bude mít pravděpodobně více společného s lékařkou než s profesionálním fotbalistou. Tyto rozdíly a nebo přesvědčení o jejich existenci sice nesmí odůvodňovat diskriminaci mužů a nebo žen, ale činí počítání žen ve správních radách činností značně pochybenou. Domnívám se (víra, ne fakt), že vždy bude více geniálních mužů, než geniálních žen. Na druhou stranu bude mezi muži také více idiotů než mezi ženami. Ne každý rozdíl je nutně dílem diskriminace. Čímž jsme nazpátek u členství ve správních radách.
4) Existuje kniha „Problémy s diversitou“, tedy ony ty knihy existují dvě, jedna britská a jedna americká, mám na mysli tu americkou. Autor tvrdí, že je potřeba řešit proč černoška nižší plat než muž bílé pleti. Nepokládá to největší nespravedlnost, za největší nespravedlnost pokládá to, že jeden pobírá 10 000 a druhý 100 000. Nesouhlasím s ním. Stojím a trvám na tom, že pokud někdo bere nižší plat pouze kvůli své barvě pleti, jedná se vždy o nespravedlnost, pokud pobírá nižší plat kvůli své nízké kvalifikaci, nespravedlivé nutně není, ale v čem s ním souhlasím je to, že počítání žen ve správních radách odvádí pozornost od něčeho daleko podstatnějšího – od diskuse o míře nerovnosti současné společnosti. A pak ještě v něčem. President Obama je černoch, jeho děti jsou černoši, jeho vnukové budou černoši a to i v případě, že jeho děti budou mít bílé partnery a přes to, že on sám měl bílou matku. Jinými slovy, co se zde akceptovalo je rasistická definice černocha jako někoho s jedinou kapkou černé krve.
Emancipistky, Frauenrechtlerinnen, suffažetky, sufražistky dříve přicházely s konkrétními, praktickými požadavky – dnešní feminismus nabízí nesrozumitelné postmoderní teorie a/nebo statut oběti. Bezmocnost, potažmo naučená bezmocnost škodí. Je třeba začít přicházet s nápady jako, že pokud oba rodiče malých dětí přijmou práci na 32 hodin týdně, stát jim dorovná ztrátu na mzdě atd. To samé platí pro levici. dnešní noviny - 800 000 lidí v Británii s nulovým pracovním úvazkem. Co řeší levice? Identity politics? Kam se podělo – já jsme Němec, ty jsi Čech, ale to není podstatné; podstatné je to, že oba jsme dělníci, soudruhu?
Do té doby než feminismus a levice nezačnou nabízet chleba (ano, je potřeba, aby to nebyl pouze chleba, ale chleba v určitém hodnotovém rámci – proti neoliberální představě světa, je třeba postavit konkurenční představu) – budou tato hnutí v defenzivě či na okraji společnosti. Oprávněně
JN
March 22, 2016 v 22.46
"Univerzita nereflektuje, kolik oborů, které se na UK učí (jako například teologie), potřebuje rozsáhlou feministickou kritiku jako sůl."
Genderová studia nereflektují, že sama potřebují rozsáhlou kritiku jako sůl.
Genderová studia nereflektují, že sama potřebují rozsáhlou kritiku jako sůl.
JS
"Samozřejmě, že nechci tvrdit, že každé pozvání na rande v akademickém prostředí je obtěžování. Tato studie pracuje s daty, které samotní respondenti jako obtěžování označili. Těžko hledat jinou míru."
Ah, díky za vysvětlení, asi bychom se celkem shodli. U nás v práci (americká firma) jsem na tohle téma měl taky několik školení.
Ale přijde mi, že tenhle chlapík udělal velkou chybu, že byl upřímný (a v podstatě argumentuje za rovnost):
"Takže předem upozorňuji dámy, že
krátké sukně a výstřihy jim nepomohou."
Kdybych učil, a přišla mi taková studentka, pěkně bych jí podusil, už jen za to, že si lajsla se mnou takto emocionálně manipulovat. Ostatně, výstřih mi jistě může ukázat i na 2. nebo 3. termínu. :-)
Ah, díky za vysvětlení, asi bychom se celkem shodli. U nás v práci (americká firma) jsem na tohle téma měl taky několik školení.
Ale přijde mi, že tenhle chlapík udělal velkou chybu, že byl upřímný (a v podstatě argumentuje za rovnost):
"Takže předem upozorňuji dámy, že
krátké sukně a výstřihy jim nepomohou."
Kdybych učil, a přišla mi taková studentka, pěkně bych jí podusil, už jen za to, že si lajsla se mnou takto emocionálně manipulovat. Ostatně, výstřih mi jistě může ukázat i na 2. nebo 3. termínu. :-)
MK
Nevím, jak to děláte, ale umíte napsat názor, se kterým souhlasím, tak, že mám potřebu s ním polemizovat. Možná je to tím, že z nich vyvozujete jiné praktické závěry, nebo nevím.
Abych se přiznal, nemám rád ty rádoby skromné úvody "Já jsem blbý, školy nemám...". Já je mám, a chytřejším mě to, no udělalo, ale ne víc, než bych se mohl udělat sám, kdybych nebyl líný (což mnoho těch co "nemají školy" není). Spíše naopak.
No ale k věci:
1) Problém tady toho je, že každý chápe ten pojem v určitých situacích jinak. Já sám bych to pojal tak, že "Spravedlnost je rovnost na té správné úrovni." Víc bych to nerozplétal.
2) Plně souhlasím s tím, že složení správních rad není stěžejní problém současného feminismu. Ale nevím, jestli je dobré házet všechny snahy o řešen méně důležitých či snad i nedůležitých problémů do koše. To, že to uděláme, nebude ty, jenž to tak trápí, motivovat k tomu, aby se zabývali tím podstatným. Spíše nebudou dělat vůbec nic, a jako bonus nás začnou vnímat jako protivníky. I kdyby pro nic jiného, tak z taktických důvodů bych to neignoroval.
3) Tady souhlasím.
4) Tady se plně projevuje to, o čem píšu v úvodu tohoto komentáře. Souhlasím s tím, co píšete o rozdílech mezi pohlavími (ano existují, ale jsou malé). Ale nějak mi z toho nevyplývá nic o správních radách. Rozdíly mezi pohlavími se netýkají dnešních profesí přímo, pouze nepřímo, a jejich samotný účinek je ovlivněn vnějšími faktory. Ve výsledku bych se je tedy nebál zanedbat (možná krom profesí přímo souvisejících se sexualitou).
Vy věříte v nerovné zastoupení slabomyslných a géniů mezi pohlavími. Já ne. Ale myslím si, že géniů je z principu tak málo, že můžeme jejich vliv zanedbat (dobrá, krom laureátů nobelových cen).
A vida, shodli jsme se, jak je to nepodstatné, a už to řešíme.
5) Opravdu si nemyslím, že je nějaké konečné kvantum pozornosti, které se rozdělí mezi různé formy nerovnosti. Naopak si myslím, že pokud by egalitáři postupovali správně (tj. spolupracovali by) tak by se lidé přitažení jedním (třeba marginálním problémem) začali zajímat i o ty ostatní problémy. Já sám jsem se k egalitářství dostal skrze odmítání rasismu.
I když, rasismus možná není to správné slovo pro popisovaný jev. Teď to bude skoro jako ty pseudo akademické bláboly, ale výstižnější slovo je pigmentismus. Rasista nejedná ani tak dle příslušnosti k rase, ale dle množství pigmentu v pokožce. Kdyby měl poznat plemeno člověka z jeho lebky, pohoří. Proto je Obama brán jako černoch, i když je mulat. Je totiž natolik pigmentovaný, aby byl považován za černocha. Jestli jeho potomci v rámci křížení pigmentaci ztratí, bude na ně hleděno jako na bílé.
Se závěrečnými odstavci v zásadě souhlasím.
Abych se přiznal, nemám rád ty rádoby skromné úvody "Já jsem blbý, školy nemám...". Já je mám, a chytřejším mě to, no udělalo, ale ne víc, než bych se mohl udělat sám, kdybych nebyl líný (což mnoho těch co "nemají školy" není). Spíše naopak.
No ale k věci:
1) Problém tady toho je, že každý chápe ten pojem v určitých situacích jinak. Já sám bych to pojal tak, že "Spravedlnost je rovnost na té správné úrovni." Víc bych to nerozplétal.
2) Plně souhlasím s tím, že složení správních rad není stěžejní problém současného feminismu. Ale nevím, jestli je dobré házet všechny snahy o řešen méně důležitých či snad i nedůležitých problémů do koše. To, že to uděláme, nebude ty, jenž to tak trápí, motivovat k tomu, aby se zabývali tím podstatným. Spíše nebudou dělat vůbec nic, a jako bonus nás začnou vnímat jako protivníky. I kdyby pro nic jiného, tak z taktických důvodů bych to neignoroval.
3) Tady souhlasím.
4) Tady se plně projevuje to, o čem píšu v úvodu tohoto komentáře. Souhlasím s tím, co píšete o rozdílech mezi pohlavími (ano existují, ale jsou malé). Ale nějak mi z toho nevyplývá nic o správních radách. Rozdíly mezi pohlavími se netýkají dnešních profesí přímo, pouze nepřímo, a jejich samotný účinek je ovlivněn vnějšími faktory. Ve výsledku bych se je tedy nebál zanedbat (možná krom profesí přímo souvisejících se sexualitou).
Vy věříte v nerovné zastoupení slabomyslných a géniů mezi pohlavími. Já ne. Ale myslím si, že géniů je z principu tak málo, že můžeme jejich vliv zanedbat (dobrá, krom laureátů nobelových cen).
A vida, shodli jsme se, jak je to nepodstatné, a už to řešíme.
5) Opravdu si nemyslím, že je nějaké konečné kvantum pozornosti, které se rozdělí mezi různé formy nerovnosti. Naopak si myslím, že pokud by egalitáři postupovali správně (tj. spolupracovali by) tak by se lidé přitažení jedním (třeba marginálním problémem) začali zajímat i o ty ostatní problémy. Já sám jsem se k egalitářství dostal skrze odmítání rasismu.
I když, rasismus možná není to správné slovo pro popisovaný jev. Teď to bude skoro jako ty pseudo akademické bláboly, ale výstižnější slovo je pigmentismus. Rasista nejedná ani tak dle příslušnosti k rase, ale dle množství pigmentu v pokožce. Kdyby měl poznat plemeno člověka z jeho lebky, pohoří. Proto je Obama brán jako černoch, i když je mulat. Je totiž natolik pigmentovaný, aby byl považován za černocha. Jestli jeho potomci v rámci křížení pigmentaci ztratí, bude na ně hleděno jako na bílé.
Se závěrečnými odstavci v zásadě souhlasím.
Bod 2
"To, že to uděláme, nebude ty, jenž to tak trápí, motivovat k tomu, aby se zabývali tím podstatným. Spíše nebudou dělat vůbec nic, a jako bonus nás začnou vnímat jako protivníky."
Jak velke skupiny zen se tykaji vysoke manzerske posty ? Tisice, dvou tisic ? A o jaky druh zen se jedna ? Zeny, ktere spadaji do tohoto vyberu a jsou jen krok od "vytouzeneho postu" patri zpravidla k tem, ktere socialnim citenim neprekypuji, jinak by se na sva mista nevysplhaly. Uz z tohoto duvodu se patrne nestavaji volickami levicovych stran, ani jejich podporovatelkami. Take by jste nemel prehlednout p. Kolarik, ze z ideou prisli neoliberalni bruselske loutky financnich elit (to jsou ti co tak nejak zacinaji gumovat vzpominku na MDZ). Melo by se vam rozsvitit cervene svetylko, pokud ovsem nevolite Karla a jeho neoliberalni smecku.
"To, že to uděláme, nebude ty, jenž to tak trápí, motivovat k tomu, aby se zabývali tím podstatným. Spíše nebudou dělat vůbec nic, a jako bonus nás začnou vnímat jako protivníky."
Jak velke skupiny zen se tykaji vysoke manzerske posty ? Tisice, dvou tisic ? A o jaky druh zen se jedna ? Zeny, ktere spadaji do tohoto vyberu a jsou jen krok od "vytouzeneho postu" patri zpravidla k tem, ktere socialnim citenim neprekypuji, jinak by se na sva mista nevysplhaly. Uz z tohoto duvodu se patrne nestavaji volickami levicovych stran, ani jejich podporovatelkami. Take by jste nemel prehlednout p. Kolarik, ze z ideou prisli neoliberalni bruselske loutky financnich elit (to jsou ti co tak nejak zacinaji gumovat vzpominku na MDZ). Melo by se vam rozsvitit cervene svetylko, pokud ovsem nevolite Karla a jeho neoliberalni smecku.
Osobne se domnivam, ze vase texty patri k tomu nejlepsimu co se objevuje na DR. To mne vede k domnence, zda nejste muz. Vase texty maji uroven, jez obdivuji u Vaclava a Petra Umlaufa (nesporne muzi), ci u Ilonny Svihlikove. Ta Svihlikova je zvlast rafinovany chlap. Ona dokonce vypada jako zenska i na verejnosti, ale mne neoblafne. My hornici mame na spravne chlapy cuch. Tak vam preju Zdar Buh.
JS
"Vy věříte v nerovné zastoupení slabomyslných a géniů mezi pohlavími. Já ne. Ale myslím si, že géniů je z principu tak málo, že můžeme jejich vliv zanedbat"
Nejde to zanedbat, to je známý statistický jev, který vyplývá z vlastností normálního rozdělení. Např. když máte dvě normální rozdělení jen s mírně různými rozptyly, pak se v extrémech (na ocase těch distribucí) příslušné pravděpodobnosti mohou významně lišit. Takže i jen velmi mírná změna rozptylu může způsobit, že třeba mužů s IQ 160 je několikrát více než žen s IQ 160.
I když já mám spíš teorii, že ženy prostě nemají tendenci inteligenci dávat tolik na odiv (v praxi se to projevuje nižším sebevědomím), protože to je evoluční výhoda, pokud váš protivník neví, že jste inteligentní. Je to asi jako barva peří u ptáků.
Ředitelé velkých podniků jsou v jistém smyslu na extrému statistického rozdělení (i když je otázka, pro jaké vlastnosti jsou vlastně vybíráni :-)), a tudíž je pochopitelné, že mužů je víc, pokud mají vlastnosti u mužů větší rozptyl. Jinak to, že vlastnosti mužů mají (teoreticky) větší rozptyl lze tuším už ukázat z existence chromosomu Y.
"Opravdu si nemyslím, že je nějaké konečné kvantum pozornosti, které se rozdělí mezi různé formy nerovnosti."
Jste optimista. Reálně spíš lidé řeší otázky, které emocionálně zajímají je samotné, než aby racionálně řešili problémy jiných lidí.
Nejde to zanedbat, to je známý statistický jev, který vyplývá z vlastností normálního rozdělení. Např. když máte dvě normální rozdělení jen s mírně různými rozptyly, pak se v extrémech (na ocase těch distribucí) příslušné pravděpodobnosti mohou významně lišit. Takže i jen velmi mírná změna rozptylu může způsobit, že třeba mužů s IQ 160 je několikrát více než žen s IQ 160.
I když já mám spíš teorii, že ženy prostě nemají tendenci inteligenci dávat tolik na odiv (v praxi se to projevuje nižším sebevědomím), protože to je evoluční výhoda, pokud váš protivník neví, že jste inteligentní. Je to asi jako barva peří u ptáků.
Ředitelé velkých podniků jsou v jistém smyslu na extrému statistického rozdělení (i když je otázka, pro jaké vlastnosti jsou vlastně vybíráni :-)), a tudíž je pochopitelné, že mužů je víc, pokud mají vlastnosti u mužů větší rozptyl. Jinak to, že vlastnosti mužů mají (teoreticky) větší rozptyl lze tuším už ukázat z existence chromosomu Y.
"Opravdu si nemyslím, že je nějaké konečné kvantum pozornosti, které se rozdělí mezi různé formy nerovnosti."
Jste optimista. Reálně spíš lidé řeší otázky, které emocionálně zajímají je samotné, než aby racionálně řešili problémy jiných lidí.
MK
Vím, jak vypadá normální rozdělení. Tou větou, kterou to uvozujete jsem chtěl popřít rozdíl v rozptylu. Pokud existuje, plyne z něj samozřejmě to, co píšete.
Pokud víte o tom, že je ten rozptyl větší, tak se rád nechám poučit.
Jinou vlastností normálního rozdělení je, že vyhasíná opravdu rychle. Skutečně si myslím, že těch lidí na chvostech bude oproti dejme tomu "potřebnému množství" zanedbatelně málo.
Pokud víte o tom, že je ten rozptyl větší, tak se rád nechám poučit.
Jinou vlastností normálního rozdělení je, že vyhasíná opravdu rychle. Skutečně si myslím, že těch lidí na chvostech bude oproti dejme tomu "potřebnému množství" zanedbatelně málo.
March 24, 2016 v 6.28
Myšlenka pana Samohýla, že to "je evoluční výhoda, pokud váš protivník neví, že jste inteligentní", je zajímavá.
Je fakt, že rozumět něčemu, čemu nerozumí většina, v historii často znamenalo například nechat se upálit.
Je fakt, že rozumět něčemu, čemu nerozumí většina, v historii často znamenalo například nechat se upálit.
JS
"Vím, jak vypadá normální rozdělení. Tou větou, kterou to uvozujete jsem chtěl popřít rozdíl v rozptylu. Pokud existuje, plyne z něj samozřejmě to, co píšete."
Hm, tak jsem si o tom něco zjistil, a asi máte pravdu, pro existenci toho rozdílu v rozptylu žádný důvod není.
"Skutečně si myslím, že těch lidí na chvostech bude oproti dejme tomu "potřebnému množství" zanedbatelně málo."
Ano, bohužel se ty chvosty často používají jako argument.. Třeba právě u zastoupení pohlaví v těch správních radách, nebo v diskusi o univerzitách.
Hm, tak jsem si o tom něco zjistil, a asi máte pravdu, pro existenci toho rozdílu v rozptylu žádný důvod není.
"Skutečně si myslím, že těch lidí na chvostech bude oproti dejme tomu "potřebnému množství" zanedbatelně málo."
Ano, bohužel se ty chvosty často používají jako argument.. Třeba právě u zastoupení pohlaví v těch správních radách, nebo v diskusi o univerzitách.
MP
Mohl byste uvést odkazy na empirické zdroje, které zakládají Vaše tvrzení o rozdílnosti rozptylů z genderového hlediska,
Pokud vím, vyskytoval se určitý lokalizovaný rozdíl v zemích s převažujícím podílem žen v domácnosti a genderově silně nerovnoměrnou distribucí vzdělání, týkal se ale spíš středního pásma.
A zvláště zdroje pro tvrzení, že ředitelé velkých podniků se z hlediska IQ pohybují v pásmu extrému?
Děkuji.
Pokud vím, vyskytoval se určitý lokalizovaný rozdíl v zemích s převažujícím podílem žen v domácnosti a genderově silně nerovnoměrnou distribucí vzdělání, týkal se ale spíš středního pásma.
A zvláště zdroje pro tvrzení, že ředitelé velkých podniků se z hlediska IQ pohybují v pásmu extrému?
Děkuji.
PM
a marně hledám další obory lidské činnosti (hornice se sbíječkou pane Kuchejdo?), kterou viditelné zrovnoprávnění ještě nezasáhlo.
Trvale ale platí diskriminace. A to kohokoliv, kdo se pokouší ohleduplně zúčastnit tvorby pyramidy společenské moci. Tradiční způsob výběru silnějšího zatím neztratil na platnosti pro jakékoliv pohlaví.
Páni tvorstva sice ztrácí výrazný tréningový předstih, ale tradiční hodnotová kritéria selekce stále platí.
Od něžného pohlaví neočekávám jen platovou rovnost v době neoliberálního kapitalismu........bych rád zištně a neskromně dodal.
Trvale ale platí diskriminace. A to kohokoliv, kdo se pokouší ohleduplně zúčastnit tvorby pyramidy společenské moci. Tradiční způsob výběru silnějšího zatím neztratil na platnosti pro jakékoliv pohlaví.
Páni tvorstva sice ztrácí výrazný tréningový předstih, ale tradiční hodnotová kritéria selekce stále platí.
Od něžného pohlaví neočekávám jen platovou rovnost v době neoliberálního kapitalismu........bych rád zištně a neskromně dodal.
JS
"Mohl byste uvést odkazy na empirické zdroje, které zakládají Vaše tvrzení o rozdílnosti rozptylů z genderového hlediska,"
Vzal jsem to zpátky. I když bych stále čekal, že to vyplyne jen z existence chromozomu Y, ale dokázat to neumím.
"A zvláště zdroje pro tvrzení, že ředitelé velkých podniků se z hlediska IQ pohybují v pásmu extrému?"
Napsal jsem jen, že jsou v extrému, jestli IQ (a čeho vlastně) nevíme. Ale typicky mají vyšší IQ než se obecně soudí (ostatně je to také dobrý příklad situace, kdy se hodí nedávat IQ příliš najevo).
Vzal jsem to zpátky. I když bych stále čekal, že to vyplyne jen z existence chromozomu Y, ale dokázat to neumím.
"A zvláště zdroje pro tvrzení, že ředitelé velkých podniků se z hlediska IQ pohybují v pásmu extrému?"
Napsal jsem jen, že jsou v extrému, jestli IQ (a čeho vlastně) nevíme. Ale typicky mají vyšší IQ než se obecně soudí (ostatně je to také dobrý příklad situace, kdy se hodí nedávat IQ příliš najevo).
+ Další komentáře