Profil čtenáře:
Eva Hájková

Profese: penzistka
E-mail: evicka.haykova@seznam.cz

"Největším životním nebezpečím pro každou bytost je, že ztrácí sebe samu..."

Ale co když komunisté sami sebe nikdy ani neměli?

Na Micheovi mě zaujalo, že on zřejmě nepovažuje kulturu za konstrukt, jako dnes mnoho lidí považuje, nýbrž za něco přirozeného. Mezi přírodou a kulturou není podle něj žádný zásadní předěl. Čili kultura je něco jako ekosystém. Jak říká - předivo vztahů, které dělá člověka člověkem.

Do jisté míry ano. Ale nejde jen o stav na počátku. Myslím si, že podle Žižeka je Reálno v širším smyslu všechno, co existuje a v užším smyslu to, co není pojmenováno, čili není to součástí Symbolična. Je to vlastně svět beze smyslu, protože smysl prý dávají všemu lidé - tím, že věci, jevy (ale i zvířata nebo jiné lidi) pojmenují. Úplně všechno ovšem pojmenováno není a nikdy nebude. To nepojmenované přesto existuje a občas se to projevuje, nějak to působí na Symbolično. Dokonce prý ho to narušuje.

Jak se vytrácí společný smysl, společný jazyk, Symbolično se rozpadá a lidé přicházejí ve stále větší míře do styku s rostoucím Reálnem - nepojmenovanou skutečností.

I člověk může být nepojmenovaný. A když je pojmenován, vystupuje z Reálna a vstupuje do symbolického řádu. Nějak se mu prostě začne říkat. Většina je pojmenovaná hned při narození.

Je to asi složitější, neumím to lépe vyjádřit, ačkoli mám doma knížky od Žižeka. Nepolapitelný subjekt a j. Taky už je to docela dávno, co jsem to četla. Bylo to na mě dost těžké, tak jsem toho nechala.

Vlastně i Žižek píše o tom, že kontakt s reálnem, k němuž dochází po rozpadu symbolického řádu (čili kultury, jazyka, společenských zvyklostí a norem), je pro člověka dlouhodobě nesnesitelný. Málokdo to vydrží.