Papež o homosexualitě opět cenzurován

Ivan Štampach

Nedávné papežovo vyjádření k homosexuálním svazkům lze číst různě. Významné by přitom mohlo být především pro vlastní struktury církevní instituce. Česká pobočka Radio Vaticana ho však uvádí na pravou míru. Pro jistotu.

Pro západní civilizaci papežovo vyjádření překvapivě neskýtá nové podněty. Papež sice vyjadřuje pokrok a v církevním prostředí je to vyjádření přelomové, avšak sekulární státy církev už předběhly. Koláž FB Jessica Yellin

V těchto dnech připoutalo pozornost médií náboženského i sekulárního světa vyjádření papeže Františka z životopisného filmu František od ruskoamerického režiséra Jevgenije Afinejevského promítaného poprvé 21. října 2020 v Římě, Florencii a Milánu.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Mediální agentury shrnuly papežovo vyjádření k tématu stejnopohlavního partnerství v několika vybraných větách: „Homosexuálové mají právo žít v rodině. Jsou to děti boží a mají na rodinu právo… To, co je nutné udělat, je vytvořit zákon o registrovaných partnerstvích, aby tímto způsobem nabyli právní ochrany.“

Není to tak dramatická novinka, za jakou ji povrchní žurnalistika vydává. Nemá pravdu, že by papež vyslovil podporu sekulárnímu svazku, který u nás dostal roku 2006 oficiální název registrované partnerství, poprvé.

Když se v době, kdy ještě působil jako arcibiskup diecéze se sídlem v Buenos Aires, probírala v Argentině možnost manželství dvou osob stejného pohlaví, vyslovil se pro občanský svazek odlišený od manželství. Nakonec to ze své vlivné pozice neprosadil, a Argentina se připojila ke Kanadě, Austrálii a velké části západní Evropy a manželství schválila.

Uvidí se

Pro oblast, které někdy říkáme západní civilizace neskýtá papežovo vyjádření překvapivě nové podněty. Papež sice vyjadřuje pokrok a v církevním prostředí je to vyjádření přelomové, avšak sekulární státy církev, a to nejen tu středo- a především východoevropskou konzervativní, ale i tu reprezentovanou Františkem, předběhly.

Méně snadné bude takové Františkovo stanovisko přijmout pro římskokatolickou církev v Africe. Tamní biskupové sice drastické tresty za homosexuální soužití (donedávna trest smrti, stále i doživotí) nepodporují, musí ale brát v úvahu odpor, který tamní obyvatelstvo vůči homosexualitě chová. Tento konflikt kontinentů ostatně zažívají i jiné křesťanské denominace.

Koncilní rozhodnutí z roku 1870 o papežské neomylnosti zahrnuje případy, kdy papež „vymezí doktrínu víry a morálky závaznou pro veškerou církev“. Přesto nikdy předtím a nikdy potom nebylo vyhlášeno žádné dogma o morálních otázkách. Nicméně některé doktrinální formulace mají vysokou míru závaznosti. Patří k nim i Katechismus katolické církve.

Pro členy této církve je nesnadné se katechismu držet, zvláště když existují jeho různé verze. Vedle Římského katechismu z roku 1566 stojí s odlišnými stanovisky Katechismus katolické církve z roku 1992. V nejnovějším katechismu již nastala jedna změna, ohledně morální přípustnosti trestu smrti. Zatímco dřívější katechismus tento trest chválí a další jej připouští, jeho nová změna usmrcení odsouzeného nepřipouští.

Na téma aktuálních papežových výroků Katechismus říká, že homosexuální vztahy prý Písmo představuje jako velkou mravní spoušť, homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené a v žádném případě nemohou být schvalovány (Katechismus, čl. 2357-2359).

Papež se vyslovil, že homosexuálně orientovaní lidé jsou boží děti. Může to být míněno v obecném, poněkud sentimentálním smyslu, že všichni lidé jsou božími syny a dcerami. V plném smyslu však přijetí za Boží děti nauka katolické církve přiznává jen těm, kdo jsou smířeni s Bohem. Tedy těm, kdo po křtu žijí bez smrtelných hříchů, a pokud se jich dopustí, přijmou svátost smíření zahrnující i rozhodnutí dále těžké hříchy nepáchat.

Je možné, že papež připouští, že za jistých okolností, při snaze plnit boží vůli, neztrácí člověk žijící s partnerkou či partnerem stejného pohlaví Boží přízeň a zůstává v pozici přijatého dítěte božího. To by bylo skutečně odvážné. Buď je totiž takové jednání vnitřně nezřízené a je mravní spouští, nebo je možné a přípustné.

V debatách kolem nedávno publikovaných Františkových slov se zvažuje i to, že jde o psychologickou přípravu na změnu i tohoto bodu Katechismu. Jistě se nedá čekat opak, ale je možná jiná volba slov, jiné důrazy, nějaké opomenutí dosavadní formulace. Papež ovšem musí zvažovat, že by v takovém případě odpor k jeho reformnímu kurzu ještě zesílil. Tak jako je na základě tohoto sporu ohrožena jednota jiných denominací, mohlo by to vést i k rozkolu současné římskokatolické církve.

Zkreslení

Vzápětí poté, co média přinesla zprávu o vyjádření v životopisném filmu, objevil se na webu české redakce Vatikánského rozhlasu článek redaktorky Johany Bronkové, pod názvem Markantní manipulace papežových výroků o stejnopohlavních párech.

Podle autorky mnozí interpretovali americký filmový dokument jako změnu magisteria. Jistě se takové neinformované mínění mohlo vyskytnout, ale jinak snad téměř každý ví, že papežovo vyjádření ve filmu nebo v rozhovoru s novináři je jiný žánr než třeba vydání encykliky a zcela jiný než vyhlášení dogmatu. K tak závažnému úkonu magisteria došlo v minulém století jen jednou, když Pius XII. v roce 1950 vyhlásil dogma o nanebevzetí Marie.

Článek z jiného papežova rozhovoru cituje též větu: „Zdůraznil jsem, že homosexuál má právo na rodinu, což neznamená schvalování homosexuálních úkonů.“ Nešlo by podle souvislosti o partnerství jako analogii klasické rodiny rodičů s dětmi, ale o příslušnost k rodině, v níž člověk vyrůstá.

Autorka článku na webu Vatikánského rozhlasu pokládá za potřebné uvést, že režisér je homosexuální aktivista a vyslovuje pochybnost, že papež předem shlédl inkriminované pasáže. Uvidíme, k jakému dalšímu uvádění papeže na pravou míru ještě dojde. Zaměstnanci Radio Vaticana jistě nemohou papeže kritizovat. Zůstává jim jediná, už mnohokrát použitá možnost, ujišťovat své posluchače a čtenáře, že to myslel jinak.

Diskuse

Zcela základní moment je ovšem v tom, že autor filmu Františkovy výroky zmanipuloval tak, že to budilo dojem, jako by papež tvrdil, že homosexuálové "mají právo na rodinu". Tedy v tom smyslu, že mají právo z a l o ž i t svou vlastní (stejnopohlavní) rodinu.

Zatímco František ve skutečnosti řekl jenom a pouze tolik, že i homosexuálně orientované osoby mají právo na to být č l e n y rodiny, být součástí rodiny, být rodinou přijímáni. Jednalo se tedy zcela evidentně o jejich r o d n o u rodinu; a ne o to že by případně měli mít právo zakládat rodinu vlastní. V daném smyslu tedy autor onoho filmu Františkovy výroky zcela šeredně zmanipuloval.

October 28, 2020 v 13.13

Proč vlastně papež František nevystoupí živě, třeba v televizi, a neřekne, jak to doopravdy myslí?

Plné znění dopisu kardinála Jorge Maria Bergoglia (budoucího papeže Františka) předsedovi komise pro laiky při Argentinské biskupské konferenci, Justo Carbajalesovi:

„Drahý Juste,

Komise pro laiky při Argentinské biskupské konferenci se v rámci uplatňování svobody vlastní všem občanům rozhodla iniciovat uspořádání manifestace proti možnému schválení zákona o manželství osob téhož pohlaví, a současně potvrdit, že je nezbytné přiznat dětem právo mít otce a matku, kterých mají pro svůj růst a výchovu zapotřebí. Tímto listem bych rád vyjádřil svoji podporu tomuto výrazu odpovědnosti křesťanských laiků.

Řekli jste mi, že nepůjde o akci namířenou proti nikomu, protože nechceme soudit ty, kteří smýšlejí a cítí jinak. Vzhledem k blížícímu se dvousetletému výročí (vzniku Argentiny) a v jistotě, že budujeme stát, který musí zahrnovat pluralitu a různost jeho občanů, je více než potřebné zřetelně prohlásit, že nelze považovat za rovnocenné to, co je odlišné, a že přijímání odlišností je ve společenském soužití nezbytné.

Nejde o otázku pouhé terminologie či formální konvence týkající se soukromých vztahů, nýbrž o svazek antropologické povahy. Podstata lidské bytosti tíhne ke spojení muže a ženy jakožto vzájemné realizaci, pozornosti a péči, jakožto přirozené cestě k plození dětí. To propůjčuje manželství jeho sociální vznešenost a veřejnou povahu. Manželství předchází stát a je základem rodiny, je buňkou společnosti a předchází každou legislativu, dokonce i církev. Z toho plyne, že schválení návrhu diskutovaného zákona by bylo reálnou a závažnou antropologickou regresí.

Manželství muže a ženy není totéž, co soužití dvou osob téhož pohlaví. Rozlišování neznamená diskriminování, ale naopak respektování. Odlišování skrze rozlišování není hodnocením, není diskriminací. V době, kdy se tolik zdůrazňuje bohatství pluralismu, kulturní i sociální odlišnosti, je opravdu protimluvem minimalizovat základní lidské odlišnosti. Otec a matka nejsou totožní. Nemůžeme učit budoucí generace, že je totéž připravovat se na založení rodiny přijetím závazku stabilního vztahu mezi mužem a ženou a zároveň žít s osobou téhož pohlaví. Dávejme pozor, abychom při prosazování práva dospělých, které se za tím skrývá, nedošlo k odstranění prioritního práva dětí, které je výhradně třeba upřednostňovat, aby měly prospěch ze vzorů otce a matky a aby měly tatínka a maminku.

Pověřuji tě, aby u vás ani v řeči, ale ani v srdci nebyla agresivita a násilí proti žádnému bratrovi. Křesťané se chovají jako služebníci pravdy, nikoli jako její vlastníci. Prosím Pána, aby vás během této akce provázel svojí mírností, kterou žádá i od nás všech. Prosím tě modli se za mne a ať se za mne modlí i ostatní. Ježíš ať ti žehná a Panna Maria opatruje.“

5. července 2010 v Buenos Aires

kardinál Jorge Mario Bergoglio

Proč papež František nevystoupí živě, třeba v televizi, a neřekne, jak to doopravdy myslí?

Ten důvod prý možná souvisí s předvolební prezidentskou kampaní v USA. A bránit sám sebe asi pro Františka není dostatečným motivem.

PK
October 29, 2020 v 7.29

Jenom připomínám, že na zpochybňování toho, že papež něco myslel prostě tak, jak to řekl (s celkem urážlivou poznámkou, že mu "Nevidíme do hlavy římského biskupa a nevíme, co si myslí. "), je mistrem pan Štampach:

https://denikreferendum.cz/clanek/28847-jak-to-vlastne-papez-mysli-s-homosexualitou

JP
October 29, 2020 v 11.24
Proč papež veřejně nedementuje?

No ano, paní Hájková, zdálo by se být logickým, aby František prostě veřejně vyhlásil, že to myslel jinak a že jeho výrok by zmanipulován.

Jenže - nedá se nic dělat, ale on to papež opravdu nemá lehké. Za prvé se jedná o ideologicky krajně ožehavé téma, kde se František se svými názory pohybuje vlastně přímo "ve frontové linii" mezi dvěma zcela protichůdnými (a velmi militantními) tábory. Musí tedy vážit velice pečlivě každé slovo, a musí se vyjadřovat velice zdrženlivě. A kdyby teď do toho vstupoval nějakým veřejným dementi, tak by tím celou záležitost prakticky ještě více rozmazával, ještě o to více by tím poskytoval vítanou potravu především bulvárním médiím.

A za druhé: papež je natolik vysoce postavenou veřejnou osobností, že opravdu nemůže dementovat všechno co se mu připisuje. To by totiž za chvíli nemohl dělat vůbec nic jiného. A kdyby dementoval jednou, pak by musel prakticky už vždycky; protože jinak by se jeho mlčení okamžitě vykládalo jako tichý souhlas.

Takže jak řečeno, papež to opravdu nemá vůbec snadné, přes vysokou autoritu svého úřadu a svého postavení.

MP
October 29, 2020 v 11.49
Odpověď paní Hájkové

To, že papež NEMŮŽE takto jasně a jednoznačně v televizi vystoupit, vypovídá o katolické církvi takřka vše.

Zatímco každý levičák dnes levici kritizuje - ba strefování do vlastních řad je tam v podstatě samozřejmostí (ano, po těch historických zkušenostech je to jistě dobře...).

MP
October 29, 2020 v 12.0
P. Kolařík

tady metá nadávkami (např. do "komunistů" a "bolševiků") po každém, kdo brání určité elementární levicové hodnoty a postoje, jejichž pravdivost je navíc evidentní.

Ale sám se nedokáže vyjádřit, jestli souhlasí se svým vlastním "spolkem" zvaným katolická církev v této otázce, přičemž oficiální církevní dokumenty nepochybně pošlapávají a popírají lidská práva. Kdyby se jiná organizace vyjadřovala stejně jako katolická církev, byla by okamžitě označena za extremistickou a demokratický stát by proti ní náležitým způsobem postupoval. Katolická církev má výjimku, protože si jí z řady důvodů vážíme a jsme k ní tolerantní a shovívaví. To je správné. Ale "vděčnost" ze strany mnohých církevních představitelů a stejně tak i četných laiků jaksi nevidět...

MP
October 29, 2020 v 18.30
Josefu Poláčkovi

Nevím, z čeho usuzujete, že režiser papežovy výroky zmanipuloval. Ten, kdo by na to mohl upozornit, si nikde nestěžoval -- a jiná dobrá forma, jak doložit manipulaci, mě jaksi nenapadá.

Jistě, těm větám, tak jako v každém interview, dává instruktivní kontext redaktor (či v případě filmu režisér) daného interview -- a tento kontext může být agresivní. Ale zrovna v tomto případě to tak nepůsobí.

Můžeme mít za to, že papež František vyslovil dvě sdělení:

a) Homosexuálové mají právo žít v rodině. Jsou to děti boží a mají na rodinu právo.

Pokud byste nedokázal brutální vystřižení kusu věty, pak papež neříká, zda mají právo na to být členy rodiny a být ji přijímáni nebo také právo žít rodinným životem spolu se svým druhem a případně dětmi, kterým poskytují domov, lásku, řád a bezpečí -- zkrátka rodinu.

Osobně myslím, že to zůstalo nevyřčeno zcela záměrně a papeže si vážím za tu odvahu nedoslovit a nechat na úvaze těch, ke kterým mluví. Ale to už je věc interpretace.

b) Požadavek na přijetí zákonů umožňujících registrované partnerství.

Pokud tomu rozumím, věta je s prvním výrokem spojena jen paratakticky a doměnka, že by měla představovat instrukci, jak dostát první větě, je právě jen doměnka, byť nikoli nepravděpodobná.

Manipulace se - a v tom souhlasím s Ivanem Štampachem -- dopouštějí ti, kdo vysvětlují, co papež určitě nechtěl říci a naznačují zneužití jeho výroků, namísto toho, aby o nich věcně uvažovali a diskutovali.

A teba se i věcně mylili jako ve své poctivé a uvážlivé reakci Jiří Nushart. Manželství není totéž, co rodina. V dopisu Justovi se sice praví, že manželství je základ rodiny, ale máme velké množství rodin bez tohoto základu. Ať již rozhodnutím osudu či těch, kteří je tvoří. Neúplné rodiny nejsou jen ty pozůstalé po rozvodu z vůle obou rodičů, ale také i vdovecké i ty rozpadlé bez vůle rodiče, který se o děti stará. Rodiny, ve kterých rodiče supluje prarodič či sourozenec starajícího se rodiče atd.

"... třeba se i věcně mýlili, jako ve své poctivé a uvážlivé reakci Jiří Nushart."

Vložil jsem tu dva příspěvky. První je citací dopisu Jorge Maria Bergoglia. Pokud se tedy v tom mém prvním příspěvku někdo mýlí, měl by to být Jorge Mario Bergoglio, autor citovaného dopisu.

Ve zmíněném filmu i ve Štampachově článku jde o interpretaci papežova postoje k registrovanému partnerství, potažmo manželství osob stejného pohlaví. Z tohoto důvodu - z důvodu pochopení papežova postoje - jsem citoval jeho starší souvislé vyjádření k tomuto tématu. Tím nemohu vyloučit, že od roku 2010, kdy ten dopis napsal, změnil názor. Nepokládám to ale za pravděpodobné.

+ Další komentáře