Brněnský Špalíček a jiné církevní investiční operace
Ivan ŠtampachInvestice brněnského biskupství do obchodního centra Velký Špalíček budí oprávněné rozpaky. Špalíček je příkladem bezohledné intervence do městského centra. Samo rozhodnutí církve podnikat je však legitimní. Plyne z její odluky od státu.
Brněnské biskupství římskokatolické církve podle dostupných zpráv nedávno koupilo komplex zvaný Velký Špalíček. Je v Brně poblíž známého Dominikánského náměstí a v sousedství kostela archanděla Michaela. Areál je průchody propojen se Šilingrovým náměstím a sousedními ulicemi a sídlí v něm multikino, obchody, restaurace a služby.
Sotva se můžeme takové investici divit. Od církve očekáváme vše možné, učení, kázání, obřady, pastorační péči, vzdělávání, sociální službu. Pořád jsem si ale nezvykli, že má být i jedním z hráčů české podnikatelské sféry.
Platí však, že všechny její aktivity mají pochopitelně své provozní, mzdové a občas i investiční náklady. Donedávna jsme byli zvyklí na model, podle kterého vlastní náboženské aktivity financoval stát. Na církevní školy, zdravotní a sociální služby mimo to přispíval z příslušných položek rozpočtu. Je to pojetí v demokratických státech známé a praktikované. Není ovšem samozřejmé, protože jeho kritici se ptají, proč má nějakých 87 % obyvatel svými daněmi financovat církve, jejichž nejsou členy. Sčítání lidu, které proběhne příští měsíc, může ukázat, že takových je více.
Státní účast na hospodářském zabezpečení náboženských subjektů má i u nás dlouhou tradici. Začíná to tím, že v době kališnické převahy v Českých zemích církev přišla o významnou část svého majetku na základě čtvrtého z pražských artikulů.