Za sedm měsíců budou volby do poslanecké sněmovny, a předpovědi jejich výsledků se proto jeví být čím dál důležitější. Vzhledem k pandemické situaci se však o nich nepíše tolik, jak bývá zvykem.

V demokracii, jak je nám představována politickou filozofií nebo ideologií, by ale měly být rozhodující programy politických subjektů a jistě věrohodnost osobností, které mají program naplňovat. A u stran a hnutí, které, zejména v poslední době, už své vládnutí předvedly, také zkušenost s nimi.

Volební programy

Programy jistě pořád mají svou důležitost. Voliči stranám a hnutím spílají, když neplní to, co ve volební kampani slibovaly. Jenže někdy to není možné. Poměrný volební systém s vícemandátovými obvody vede téměř nutně k vládě koalic. A volební aritmetika dokáže být neúprosná. Vládu není možno, jak se někdy říká, nechat ležet na ulici. Někdo vládnout musí. A tak se dají dohromady i nesourodá politická uskupení. Tam pak musí všichni slevit. A hledal by se proto kompromis např. i mezi liberalismem a konzervativismem, kdyby například silnou pozici získali Piráti i lidovci a měli by spolu vládnout.

Kdo dělá to, co se zdá samozřejmé, ale není to zdaleka běžné, totiž že se začte do volebních programů, nejen do jednoduchých hesel, nýbrž i do podrobností, může ale být v některých případech zklamán. Najde tam málo konkrétního a jednoznačného.

Kapitoly probírající státní správu včetně její digitalizace, podporu podnikání, pozici zaměstnanců, roli menšin, péči o sociálně slabé, dnes tak aktuální zdravotnictví, životní prostředí, vztah k cizím mocnostem včetně Ruska a Číny, k evropskému integračnímu projektu včetně společné evropské měny či bezpečnost státu bývají velmi obecně formulované. Aby se subjekt zavděčil co nejširšímu spektru voličů.

V části českého voličstva oponujícího současné babišovské problematické a kolabující většině se značné naděje spojovaly s politicko-stranickou transformací části hnutí Milion chvilek pro demokracii. Od jejího přirozeného vůdce Mikuláše Mináře a jeho hnutí Lidé PRO se čekalo, že si z programu demokratických opozičních stran něco vypůjčí a něco také přidá. Prozatímní programový nástin se jeví jako nekonkrétní. Umístit tuto skupinu na politickém kompasu s levo-pravou a autoritativně-liberální osou, je proto těžké.

Volební modely

Klíčová ale jsou také publikované stranické preference a volební modely. První skýtají procenta lidí, kteří politické subjekty podporují, a pak už záleží na tom, jak vypadá dotazování a jeho zpracování, jak reprezentativní je vzorek dotázaných, rozlišují-li se uvažující a pevně rozhodnutí. Některé agentury diferencují pevné voličské jádro a potenciál ne ještě definitivně rozhodnutých.

Vlastní volební modely přepočítávají hlasy způsobem užívaným při volbách a vycházejí jim hypotetické mandáty. Odhadovat dnes složení sněmovny je nesnadné také proto, že Ústavní soud zrušil některé části volebního zákona a o nové metodě přepočtu hlasů na mandáty není ještě rozhodnuto. Ve hře je minimální nutný počet hlasů potřebných ke zvolení a přepočtu hlasů odevzdaných neúspěšným stranám ve prospěch úspěšných podle d’Hondtovy metody.

Na začátku měsíce jsou obvykle publikovány výsledky podle agentur. Některé s podrobnostmi, které umožňují výsledek blíže posoudit, jiné neprůhledně jako hotový fakt. Nejčastěji se setkáváme s výsledky soukromé společnosti Kantar pracující hlavně v oblasti marketingu, od níž bere výsledky Česká televize, a dále firmy Median s agendou v oblasti trhu, médií a výzkumů veřejného mínění. Za směrodatné se také považují výsledky Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), které patří k Sociologickému ústavu Akademie věd ČR, a neziskového ústavu Střediska empirických výzkumů (STEM) se zaměřením na politický systém, vztah k EU, NATO a sousedním zemím, regionální a komunální problémy a bezpečnost.

U veřejných ústavů nebo firem, kterým záleží na dobré pověsti, bychom čekali, že se jejich výsledky budou víceméně shodovat. Nedávno zveřejněné výsledky za únor se ale významně liší. Shodují se pouze v tom, že Lidé PRO se zatím ve výsledcích nevyskytují. Vše nasvědčuje tomu, že s blížícími se volbami se rozdíly budou potvrzovat nebo dokonce zvětšovat. Možná, že se agentury příliš spoléhají na to, že po volbách už málokoho napadne srovnat jejich predikce se skutečným výsledkem.

Kantar a Median tak například vzaly v úvahu uzavřené dohody o předvolebních koalicích Piráti-STAN a SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09), další dvě agentury ale uvádějí výsledky za jednotlivé politické strany a politická hnutí. Bohužel z dostupné prezentace není také vždy zřejmé, kde jde o stranické preference a kde o volební model.

Jisté rozdíly vidíme ve výsledcích u nynějšího hlavního vládního hnutí ANO. Pohybují se v rámci statistické chyby od 26,5 % shodně u Kantaru a Medianu po 28,4 % u STEM. V případě Kantaru jim to však nestačí na vítězství, a Piráti-STAN zde proto s 29,5 % obsadili první místo. U ostatních tří zůstává na nejvyšší příčce ANO a rozdíl Pirátů se Starosty, pokud je sečteme, činí proti vítěznému ANO od pouhého 1,5 % u Medianu po 11 % u CVVM. Výsledky sociální demokracie se pohybují od 4 do 10 % a komunistů od 5 do 9,5 %.

Je těžké odhadnout, je-li příčinou takových rozdílů metoda se všemi aspekty výběru respondentů, způsobu dotazování (face to face, anonymní dotazníky) a zpracování výsledků, a nakolik je to výsledek objednávky ze strany politických stran. Zjistit případné vazby vedení jednotlivých institucí na politickou reprezentaci by byl zajímavý úkol pro dovedné investigativní novináře.

Jisté je však to, že kritériem pro rozhodování části voličů je právě odhad výsledků. Pro některé je totiž důležité patřit k vítězné většině. Někteří si prostě jen ověřují, nakolik jsou se svými politickými sympatiemi a antipatiemi osamělí a nakolik sdílejí preference s druhými.

Vliv volebních modelů na výsledek je přitom z hlediska demokratické politické filozofie reálný, avšak nelegitimní. Kdyby proto bylo možné takovému ovlivňování voličů zabránit, bylo by namístě se o to teď v předvolebním období postarat.