Nespolehliví spojenci

Jan Gruber

Občanští demokraté si v řadě témat podezřele notují s Andrejem Babišem. Jakkoliv je spíše nepravděpodobné, že by s ním po volbách skončili pod jednou dekou. Jejich koaliční partneři by se před nimi měli mít na pozoru.

Předseda občanských demokratů Petr Fiala premiéra Andreje Babiše často kritizuje, ve Sněmovně si ale jejich strany náramně rozumějí. Foto Facebook Petra Fialy

Jsou tomu dva roky, co Petr Fiala na kongresu občanských demokratů, kde obhájil předsednický post, avizoval, že strany sněmovní opozice nepůjdou do volebního klání každá za sebe, ale sjednotí se do několika předvolebních bloků. Jeho předpoklad se naplnil. Během minulého podzimu se na spolupráci domluvili jak občanští demokraté s lidovci a zástupci TOP 09, tak Piráti s hnutím Starostové a nezávislí.

Někdejší rektor Masarykovy univerzity v Brně delegátům rovněž sliboval, že po osmi letech v opozici přivede stranu opět do Strakovy akademie. „Občanská demokratická strana vstoupí do vlády v pozici, kterou bych nazval, velmi pomocně, seniorní. Prostě bude rozdávat karty,“ upřesnil a vysloužil si hlasitý potlesk. Tahle predikce mu ale s nejvyšší pravděpodobností nevyjde.

Navzdory tomu, že kabinet Andreje Babiše si při zvládání pandemie koronaviru počíná zcela katastrofálně a je přímo odpovědný za tisíce zbytečně zmařených životů, Fiala má k premiérskému křeslu pořádně daleko. Může sice do umdlení opakovat, že to bude právě on, kdo po volbách nekompetentního miliardáře vystřídá, ale průzkumy voličských preferencí ukazují, že podpora občanských demokratů upadá.

Zatímco v posledních sněmovních volbách Fialova strana skončila na druhém místě, když obdržela přes jedenáct procent hlasů, a její příznivci se mohli opatrně radovat, že se odrazila ode dna, dnes se v měřeních voličské přízně pohybuje pod desetiprocentní hranicí. Předehnali ji totiž nejen Piráti, a to o parník, nýbrž i Starostové a politické hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury.

Občanští demokraté si ovšem to, že již nejsou dominantní, případně jednou z dominantních sil na zdejším bohem opuštěném bláznově dvorečku, doposud nepřiznali. Stále se, snad ze zvyku, chovají tak, jako by byli velkou stranou. A proto — stejně jako v době opoziční smlouvy — znovu přicházejí s takovými úpravami volebního systému, který nadržuje silnějším, respektive volebně úspěšnějším.

Metoda přepočtu hlasů na mandáty, s níž se vytasil Marek Benda, sice znevýhodňuje slabší strany podstatně méně než Ústavním soudem nedávno zrušené části volebního zákona, koaliční partneři občanských demokratů — zejména lidovci — však měli o novém volebním systému jinou představu a ve Sněmovně opakovaně prosazovali, aby byl důsledně poměrný.

Fialovi souputníci ovšem jejich výhrady nebrali příliš v potaz a Bendův návrh — prozatím jen na půdě Ústavně-právního výboru — pohodlně prohlasovali s anonisty a okamurovci. Od doby, kdy se tři pravicové strany spojily do bloku s názvem SPOLU, to ostatně nebylo poprvé, kdy občanští demokraté svým chováním osvědčili, že v některých oblastech mají blíže k Andreji Babišovi a jeho spojencům.

Pro příklady netřeba chodit do hloubi stávajícího volebního období, zcela postačí podívat se na poslední měsíce. Čeští konzervativci ve spolupráci s politickým hnutím ANO stáli za zrušením superhrubé mzdy nebo za odmítnutím místní příslušnosti exekutorů. Dále společně vytrvale zamezovali projednání novely insolvenčního zákona, jež by zmírnila podmínky pro oddlužení, a připravovali rozvrat sociálního systému.

Je spíše nepravděpodobné, že by občanští demokraté po volbách skončili s Babišem pod jednou dekou — alespoň pokud se Fiala, navzdory všemi mimo něj očekávané „nevýhře“, udrží v křesle stranického předsedy. Jejich koaliční partneři, ať už ti stávající, nebo budoucí vládní, s nimi ovšem nebudou mít lehké pořízení. Jejich ideologie jim totiž velí myslet především na sebe.

Pro občany zle zkoušené země, naštěstí vprostřed Evropy, jde o špatnou zprávu, neboť úkolem příštího kabinetu nebude nic menšího než nalézt dohodu na podobě cesty ze stávajícího marasmu. Bude-li nezbytné budovat konsensus i s pohrobky Václava Klause, lze očekávat přinejlepším rozpačité klopýtání vpřed, pokud vůbec. Občanští demokraté se totiž od poslední krize takřka vůbec nepoučili.

Diskuse