Nástup ANO A. Babiše do politiky byl mj. pokusem zabránit po "harakiri" Nečasovy vlády (většímu) příklonu státní politiky doleva. Nynější snaha opozice odstavit vládnoucí strany pak je aspoň zčásti vedena snahou nastolit po oddechovém času opět pravicovou agendu a prosadit ji. Je to dobře patrné, sledujeme-li aktuální roli Senátu.

Vláda nynější opozice rozhodně nemusí znamenat zlepšení poměrů. K tomu by snad mohlo dojít při vítězství Pirátů, ale i v tom případě může mít negativní dopad zvýšená kooperace vysloveně ("vybarvených") pravicových sil.

Lidé si leckdy konec moci aliance Zemana a Babiše přejí. Jejich volbu však podmíní, nakolik bude šance na osvobodivou změnu orientace svázána s prioritním servisem mladým podnikatelským hrdinům dnešních dní, žádajícím všechnu pozornost opět jen pro sebe.

Babišova vláda právě předvádí naprosto katastrofální diletanství, za které už tisíce lidí zaplatily životem. Ale můžeme si být opravdu jistí, že dnešní opozice by vládla lépe?

ODS celou dobu pandemie kritizuje hospodářské ztráty způsobené opatřeními proti šíření nákazy. Právě s podporou ODS, zčásti v jejích stranických zpravodajích, šířil své žvásty o „mediální pandemii‟ rektor Zima, dokud covid nedostal jeho osobně. Zubař Šmucler se těší stále dobrému zdraví a stále škodí, TOP 09, pokud vím, se stále ani neomluvila za jeho nominaci do krizového štábu. Babišova vláda příliš pomalu reaguje na doporučení odborníků zvýšit nemocenskou a ošetřovné na plných 100 % mzdy, aby se lidé nezdráhali zůstávat doma v karanténě, byla to nicméně koalice ANO a ČSSD, kdo aspoň obnovil vůbec nějaké proplácení prvních tří dnů nemocenské a zrušil „regulační‟ poplatky za návštěvu lékaře.

Nezapomínejme, že ODS a TOP 09 už jednou SPOLU vládly; součástí jejich sociálně sadistické koalice byl i STAN, tehdy ještě prakticky jako součást TOP 09. KDU-ČSL nebyla součástí vládní koalice patrně jen proto, že se tenkrát nedostala do parlamentu; rozhodně podporovala přinejmenším církevní restituce prosazené touto koalicí. Není mi známo, že by se kdokoliv z tehdejší koalice za řádění Nečasovy vlády omluvil, odsoudil její politiku a představil program věrohodně odlišný od toho jejího. Jen Piráti byli tenkrát nejen mimo parlament, ale také součástí občanské opozice proti Nečasově vládě; a skalní optimista může vidět náznak politického obratu v rozchodu STANu s TOP 09 a jeho spojení s Piráty, ale pesimisté čtou program jejich koalice a mluví o ryze pragmatickém počítání hlasů — a také o přílišných ústupcích Pirátů.

Piráti působí často sympaticky, aspoň někteří, a přestože nejsou levicová strana, na čemž si významná část jejich členů i voličů vyloženě zakládá, jejich oblíbeným heslem je „politika založená na datech‟, a po třiceti letech usilovného budování kapitalismu, a zvláště po vládním řádění koalice ODS s TOP 09 (s přispěním Věcí veřejných), nepřekvapí, že analýza dat je vede, stejně jako Daniela Prokopa, k závěrům, které se v současném politickém prostředí jeví jako levicové. Jsou prostě mezi politickými stranami, které mají naději po letošních volbách výrazněji mluvit do skládání vlády, jedinou, která nemá v programu zničení státu a vyhubení chudší části jeho obyvatel. Klíčovou otázkou ovšem je, kolik jim toho z jejich programu zbude, když se spojí s ODS — nakonec možná právě jen to, že nejsou levice. Takovým dojmem aspoň často působí jejich současné koalice v Brně a v krajích, které ruší Rapid Rehousing nebo dotace jízdného pro školáky.

V tom, co můžeme očekávat od letošních voleb, vkládám největší naději do koalice Pirátů a STANu s ANO. Andrej Babiš je ryzí sobec a bezpáteřný pragmatik, dělá to, co mu zrovna připadá nejvýhodnější pro jeho vlastní zisky a moc, a v zájmu posílení, upevnění nebo udržení své moci je ochoten ustoupit v čemkoliv, co se přímo nedotýká jeho osobních zisků. V koalici s ČSSD tak dovolil aspoň částečně napravit řádění Nečasovy vlády. Přitom Ivan Bartoš by mohl mít vůči Andreji Babišovi silnější pozici než Bohuslav Sobotka, kterému ustavičně podráželi nohy a vráželi nože do zad vlivní členové jeho vlastní strany ve spolupráci s „levicovým‟ prezidentem Zemanem.

Nejpravděpodobnější mi ovšem připadá, že Zeman jmenuje premiérem Babiše, a pokud Babiš nenajde dost poslanců, kteří by jeho vládě vyslovili důvěru, prostě si prezident počká s druhým pokusem o jmenování vlády do konce volebního období. Z vynálezu Václava Klause, který takhle držel v čele vlády Mirka Topolánka, dokud mu Zemanovi lidé nesehnali mezi poslanci ČSSD přeběhlíky pro druhou vládu, udělal Miloš Zeman už zavedenou ústavní zvyklost, když si takhle držel u moci nejen Babiše, dokud se mu Hamáček nezavázal posluhovat, ale také Rusnoka, a toho opravdu až do voleb, ba ještě dokonce nějaký čas po nich, než se konečně uvolil jmenovat premiérem Sobotku. Mohu tudíž doufat především v to, že pokušení vládnout v koalici s ODS, a zúčastnit se tak další bezuzdné privatizace českého státu, budou Piráti ušetřeni, vlézt jako vlády premiéra Babiše v roli poskoka jako Jan Hamáček si Ivan Bartoš rozmyslí, a tak budou Piráti moci úspěšně pokračovat v roli konstruktivní kritické opozice.

Co mě nejvíc děsí, je, že samovládce Babiš nebude čelit nepřátelské parlamentní většině, ale uzavře koalici s ODS. Takové spojení může být naprosto katastrofální — zlý je ovšem každý návrat ODS k moci. Po vládě současné opozice — kterou ovšem prezident Zeman nedopustí — by se mohl v příštích volbách Babiš vrátit k moci, a možná i s ústavní většinou.

Také se nástupu české pravice obávám -- je to pořád stejná parta, a co dokáže, víme.