V pátek 20. listopadu poslanci ANO a ODS zablokovali schválení schůze sněmovny, kde se měla projednávat novela insolvenčního zákona a problematika dětských dluhů. Nesmyslně. Stejně zákon musíme projednat — zavazuje nás k tomu směrnice EU. Stejně od chvíle předložení návrhu zákona nikdo do oddlužení vstupovat nebude. Jen se tím tedy nahromadí případy na dobu po počátku účinnosti zákona, a zahltí se tak soudy i insolvenční správci.

Jediný důvod odkládání snad může být snaha prodloužit vymáhání dluhů novodobými dluhovými otrokáři, kteří chtějí lidi v dluhové pasti podržet o chvíli déle.

Současná koronavirová krize bude mít totiž velmi brzy i dopady na nejzranitelnější, nejslabší. Možná mnohem větší, než jsme čekali. Je proto zřejmé, že čím dříve úpravu přijmeme, tím více dlužníků budeme schopni zachytit a formou oddlužení jim pomoci dostat se zpět do normálního života. Směrnice EU jasně stanoví, že oddlužení pro fyzické osoby — podnikatele, nesmí trvat déle než tři roky a nesmí být nijak plošně podmíněno. Je dovolen pouze individuální přezkum. Logickým řešením, které navrhuje i Ministerstvo spravedlnosti, je tyto podmínky vztáhnout i na fyzické osoby — nepodnikatele.

Takový návrh předložilo ministerstvo v rámci legislativní nouze do Sněmovny. Návrh osobně velmi vítám a věřím, že může mnoha lidem skutečně pomoci. Ostatně stejný návrh na zkrácení oddlužení na tři roky jsem předkládal ve sněmovně už před rokem i letos na jaře. Ani jednou neprošel, a tak teď ministerstvo musí insolvenční zákon otvírat znovu.

Návrh je dle mého názoru ale ještě třeba upravit, aby oddlužení bylo přístupné co nejširšímu okruhu lidí a aby zejména měli motivaci do oddlužení vstoupit. V současné době totiž stále mnoho dlužníků zůstává raději v exekuci a v šedé ekonomice, než aby šli do oddlužení a mohli začít znovu jako plnohodnotní členové společnosti. Navzdory tomu, že své dluhy v představitelné době evidentně stejně nesplatí. A na tom tratí celá společnost.

Průzkumy Daniela Prokopa ukazují, že tito lidé též nemají důvěru v instituce a soudy. Jsou tedy na okraji společnosti mimo zorné pole všech. Dát těmto lidem druhou šanci je tudíž v zájmu celé společnosti.

Takovou ambici měla podle svých podporovatelů i oddlužovací novela, která byla přijata na jaře 2019. Ovšem dle statistik Ministerstva spravedlnosti tuto ambici nenaplnila. Počet nově zahájených insolvenčních řízení po přijetí novely krátkodobě stoupl, ale nyní již opět klesl na původní hodnoty. Instituci oddlužení se tak více lidem zpřístupnit nepodařilo. Lidé, kteří systému nevěří, nechtějí žít pět let v bídě oddlužení a čekat, jestli je soud nakonec oddluží, nebo vrhne zpátky do exekucí.

Z toho důvodu zastávám postoj, že je třeba odstranit vyvratitelnou domněnku, že oddlužení bude dlužníkovi bez dalšího schváleno, pokud splatil alespoň 30 % svých pohledávek nezajištěným věřitelům. Toto ustanovení bylo na jaře 2019 do návrhu přidáno poslanci a znění nově navrhované novely toto ustanovení stále ponechává v platnosti. Problémem tohoto ustanovení je zejména následný přezkum. Dlužník tak celých pět let splácí prakticky v nejistotě, že pokud nesplní alespoň 30 % pohledávek, bude soudem prověřována zpětně celá doba, během níž nad ním měl dohled insolvenční správce, soud i věřitelé.

Po pěti letech mu hrozí, že se rozhodnutím soudu znovu obnoví jeho exekuce. V tu chvíli ale bude bez majetku i odvedených financí a také bez desítek tisíc, které zaplatil insolvenčnímu správci. Kdo by do takového oddlužení šel? Vypuštění 30 % vyvratitelné domněnky a její nahrazení větší přísností na vstupu a v průběhu oddlužení, je k širšímu využití institutu osobního oddlužení a naplnění smyslu zákona klíčové .

Společným cílem by každopádně mělo být nabídnout lidem možnost druhé šance, a pomoci jim tak začlenit se zpět do společnosti. Vyplatí se to nám všem. Ekonomicky, sociálně i bezpečnostně.