Počátkem srpna vstoupí v účinnost nařízení vlády o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení. Cílem podzákonného právního předpisu, jenž v pondělí schválil kabinet na návrh ministryně spravedlnosti Marie Benešové (nestr. za ANO), je vytvořit mechanismus pro ohodnocení domů a bytů, které nesmějí být během insolvence plněné splátkovým kalendářem společně se zpeněžením majetkové podstaty prodány. Odborníci na dluhovou problematiku varují, že nařízení umožní zpeněžit nejen luxusní obydlí dlužníků, ale i ta zcela průměrná. Lidé v insolvenci se tak mohou ocitnout bez střechy nad hlavou.

Novela insolvenčního zákona, která vstoupila v účinnost začátkem června, prolomila dosavadní dualitu způsobů oddlužení — buď zpeněžením majetkové podstaty, tedy bez postihnutí pravidelného příjmu, nebo splněním splátkového kalendáře, tedy bez postihnutí majetku. Nyní se pro maximální uspokojení pohledávek plnění splátkového kalendáře vždy spojuje se zpeněžením majetkové podstaty. Zákonodárci se nicméně rozhodli zájem věřitelů vyvážit prostřednictvím předmětného nařízení, tedy jistou ochranou dlužníkova obydlí.

„Často se zmiňovalo, že novela přinesla zmírnění podmínek pro osobní bankrot. Málo se však připomínalo, že současně některé podmínky zpřísnila. Právě ta povinná kombinace splátkového kalendáře a zpeněžení majetkové podstaty je nebezpečná. Člověk může přijít o byt, skončit na ulici a být nadále nucen splácet dluhy, přičemž mu na živobytí zbude jen minimální nezabavitelná částka,“ vysvětil Deníku Referendum spoluautor úspěšného projektu Mapa exekucí a zakladatel Institutu prevence a řešení předlužení Radek Hábl s tím, že pro osoby ve vlastnickém bydlení se oddlužení stane rizikovějším.

Ohrožené bydlení

Důvodová zpráva zákona uvádí, že „dispozice vlastní nemovitostí snižuje fixní měsíční náklady na udržení minimální životní úrovně, přičemž příjmy dlužníka nad tyto náklady mohou být distribuovány mezi nezajištěné věřitele. Výjimku z pravidla představuje případ, v němž hodnota obydlí dlužníka přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti“. Nařízení nicméně umožňuje zpeněžit i majetek zcela průměrné hodnoty a nechrání běžné bydlení.

Schválená úprava vychází z představy, že částka na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti odpovídá kupní ceně srovnatelného bytu nebo domu. Pro její určení se využijí údaje Českého statistického úřadu, a to při zohlednění regionálního hlediska a velikosti obce. Statistická hodnota se vypočte součinem průměrné velikosti bytu či domu a průměrné kupní ceny za metr čtvereční a koeficientu růstu cen za poslední tři roky. Výsledek se poté vynásobí dalším koeficientem, jež zohledňuje počet osob žijící s dlužníkem v jedné domácnosti, jimž je povinen poskytovat výživné.

Výpočet hodnoty bytu v Liberci:

statistická hodnota bytu - 63 m2 x 19 746 Kč = 1 243 998 Kč

koeficient růstu cen — 1,248

koeficient počtu vyživovaných osob — 1,3 (pro 2 až 3 osoby) hodnota bytu — 2 018 246 Kč

Pokud odhadnutá cena dlužníkova bytu přesáhne vypočtenou hodnotu obydlí dle nařízení vlády, může být prodán a z výtěžku prodeje umořeny pohledávky věřitelů. „Problém je, že nařízení kalkuluje s hodnotou nemovitosti namísto nákladů na bydlení, přitom je zcela zřejmé, že dlužník si po zpeněžení nebude s to koupit menší či levnější byt. Naopak bude nucen sehnat si komerční nájem, což při výši základní nezabavitelné částky nebude nijak snadné. Reálně proto hrozí, že se zvýší počet lidí bez domova, a to včetně všech negativních sociálních a ekonomických důsledků,“ poukázal Hábl.

Přestože se počet lidí v exekučním řízení meziročně snížil o více než čtyřicet tisíc, stále se jich v něm nachází přes osm set dvacet tisíc. V dluhové pasti tak uvízl bezmála každý desátý obyvatel České republiky. Téměř půl milionu lidí se pak potýká s více exekucemi. Podle odborníků je téměř devadesát procent exekucí prakticky nevymahatelných, neboť jsou vedeny proti osobám, které jich mají v padesáti procentech případů více než deset. Institut oddlužení využívá jen sedmina exekuovaných osob. Ke konci loňského roku bylo v osobním bankrotu sto čtrnáct tisíc lidí.