Lidé v exekucích ztrácejí víru v demokracii, instituce státu, vymahatelnost práva i smysluplnost změny politického systému, který přinesla sametová revoluce. Lidem v exekucích se často nevyplatí legálně pracovat a proto odcházejí z oficiálního trhu práce a hledají uplatnění, respektive živobytí v šedé nebo černé ekonomice. To jsou hlavní zjištění výzkumu Daniela Prokopa z agentury Median pro A2larm, jež prezentoval na sněmovním semináři k exekucím.

Diskuse, které se účastnili poslanci Jiří Dolejš (KSČM), Lukáš Kolařík (Piráti) a Kateřina Valachová (ČSSD) spolu s bývalým ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO) a novinářkou Sašou Uhlovou, se vedla o možných cestách z dluhové pasti, právě projednávané novele insolvenčního zákona nebo novém nařízení ministerstva spravedlnosti, jež po dlouhých dvanácti letech zvyšuje výši částky nezabavitelné v exekuci.

„V debatě o exekucích musíme zapomenout na otázku viny. Počet lidí v exekuci je tak obrovský, že přece nemůže být možné, aby si za to všichni mohli sami. Přece nechceme trestat desetinu národa,“ řekl Robert Pelikán. „Kdo je nejbohatší člověk v České republice? Lichvář. Žijeme ve společnosti, kde je půjčování na obrovské úroky normou a lidem se dává za vinu, že úvěry nejsou s to splácet,“ dodal.

Dostupnější oddlužení

Přestože se debatující shodovali, že návrh na změnu insolvenčního zákona, tak jak jej v minulých týdnech schválila Poslanecká sněmovna, je krokem správným směrem, současně upozorňovali, že především politickým hnutí ANO prosazené pozměňovací návrhy, institut oddlužení částečně znovu znepřístupnily.

První z komplikací je ustanovení, podle něhož bude dlužník oddlužen, pokud během pěti let splatí třicet procent dluhů, případně bude-li o jejich splacení usilovat, přičemž míru úsilí vyhodnotí insolvenční soud. Část odborné veřejnosti nicméně říká, že právní konstrukce umožňuje i takový výklad, podle něhož je pro oddlužení nutné splatit třicet procent dluhů vždy. A varuje, že není zřejmé, jak budou „úsilí“ soudy posuzovat.

Druhou je podmínka minimální splátky, jež stanovuje, že do  oddlužení budou moci vstoupit pouze ti, kteří prokáží schopnost hradit nejen náklady insolvenčního řízení ve výši 1089 korun měsíčně, ale i stejně vysoké částky věřitelům. Oddlužení se proto stane především pro nejohroženější skupiny — důchodce nebo samoživitelky — prakticky nepřístupným.

„Pokud je novela insolvenčního zákona zakončena netransparentně, tak je třeba počítat s tím, že cílová skupina mající malou důvěru v instituce a vymahatelnost práva nebude mít o oddlužení zájem. Pokud nebudeme brát její obavy vážně, tak se můžeme do dvou let k debatě o novele insolvenčního zákona znovu vrátit, protože se ukáže, že v praxi nefunguje,“ varoval Daniel Prokop.

Prokopa v diskusi podpořil i senátor Jiří Dienstbier (ČSSD). Ten avizoval, že se v Senátu, který novelu v příštích dnech projedná, pokusí zmíněné úpravy, jež nebyly součástí původní předlohy, ze zákona vyjmout. Ovšem i pokud uspěje, není zřejmé, jak se při následném hlasování zachová Sněmovna. Zmírnění podmínek pro oddlužení totiž v tuto chvíli podporují jen poslanecké kluby ČSSD a Pirátů.

Místní příslušnost exekutorů

Diskuse se dále vedla i o otázce místní příslušnosti exekutorů, jejíž zavedení prostřednictvím novely exekučního řádu prosazují poslanci Pirátů a ČSSD a dlouhodobě ji podporuje i Exekutorská komora České republiky. Koaliční kabinet Andreje Babiše (ANO) ji ovšem v minulých týdnech odmítl s tím, že její přijetí by ohrozilo exekutory a zahltilo soudy. A ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (nestr. za ANO) ani nepočítá s tím, že by v tomto volebním období předložil obdobný vládní návrh.

„Místní příslušnost exekutorů prosazujeme dlouhodobě. Teritorialita totiž přetne vazbu mezi oprávněným a exekutorem, ten pak může zastavit exekuce, u nichž není naděje cokoliv vymoci. Když si ovšem oprávněný může vybírat exekutora, tak zkrátka půjde jinam. Zavedení místní příslušnosti by opravdu mohlo zastavit exekuční lokomotivu,“ řekl kladenský exekutor Petr Kučera.

Navržená právní úprava si klade za cíl narovnat současný vztah, kdy si exekutora vybírá věřitel. V České republice je totiž stále běžné, že exekutor nemá sídlo v blízkosti trvalého bydliště dlužníka. Tomu proto vznikají zbytečné problémy spojené s možností nahlédnout do spisu, splatit dluh v hotovosti na pokladně nebo osobně komunikovat s exekutorem. Další jsou spojené s koncentrací více exekutorů u jednoho dlužníka, který musí platit náklady několika paralelně probíhajících řízení, jež mnohdy přesahují výši původní pohledávky.

V závěru přišla řeč i na do mezirezortního připomínkového řízení právě vložené nařízení vlády o nezabavitelných částkách. Současná výše nezabavitelné částky totiž podle odborníků dlužníky odrazuje od toho, aby se pokoušeli vydělávat více. V současnosti totiž lidé s přednostními exekucemi dosáhnou maximálně na částku devíti a půl, v případě nepřednostních exekucí na třináct tisíc korun měsíčně. Exekvovaným se prosto nevyplatí pracovat za více než dvacet tisíc hrubého měsíčně.

„Současná výše nezabavitelné částky nemotivuje dlužníky ke hledání legálního dobře placeného zaměstnání a na tom tratí všechny strany — stát, zaměstnavatelé, věřitelé a samotní dlužníci,“ uvedla Lucie Trlifajová z Centra pro společenské otázky. Vyšší příjem s sebou rovněž nese ztrátu nároku na některé dávky, což mnohé dlužníky žene do šedé nebo černé ekonomiky. Podle nezveřejněné studie ministerstva práce a sociálních se „na černo“ v České republice živí kolem milionu lidí.