Sněmovna pootevřela cestu z dluhové pasti. Nejchudší ale na oddlužení nedosáhnou

Jan Gruber

Poslanci schválili novelu insolvenčního zákona. Před vstřícnější senátní verzí však dali přednost vlastní restriktivnější variantě. V zákoně zůstala finanční bariéra pro vstup do oddlužení i jeho vnitřně rozporné podmínky.

Lidem v exekucích se pootevřela cesta z dluhových pastí, nejzranitelnější skupiny obyvatelstva — jako jsou senioři nebo matky samoživitelky — ale na oddlužení těžko dosáhnou. Sněmovna v úterý schválila novelu insolvenčního zákona zmírňující podmínky pro osobní bankrot. Poslanci však před vstřícnější senátní verzí, kterou podporovala řada odborníků a neziskových organizací, dali přednost vlastní restriktivnější variantě.

„Je to jeden z nejdůležitějších zákonů tohoto volebního období. Podporujeme sněmovní verzi, neboť představuje vyvážené řešení pro dlužníky i věřitele. Senátní varianta není dostatečně výchovná,“ řekl ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (nestr. za ANO). „Kdyby byl schválen návrh v úpravě Senátu, tak se nebudou platit dluhy,“ dovysvětlil Jaroslav Faltýnek (ANO).

Opačný názor ve Sněmovně — mezi jinými — prezentoval Jan Farský (STAN). „Pět set tisíc lidí se nachází v dluhové pasti. Ti ani při nejlepší vůli nemohou své dluhy splatit. Jsou vytlačeni na okraj společnosti, prakticky nemají budoucnost a ztrácejí důvěru ve spravedlivý stát. Těmto lidem musíme pomoci,“ vyzýval své kolegy, aby hlasovali pro senátní verzi.

Pro přijetí mírnějších pravidel pro oddlužení se vyslovilo pouze dvaašedesát zákonodárců z řad Pirátů, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, STAN, většiny klubu TOP 09 — vyjma Dominika Feriho (TOP 09) —, tři poslanci SPD a Eva Fialová (ANO), což ovšem na schválení zákona nestačilo. Sněmovna proto nakonec pohodlnou většinou sto jednaosmdesáti hlasů podpořila vlastní variantu insolvenčního zákona.

Nepředvídatelná cesta z dluhů

×
Diskuse
Miloš Zeman dnes na Frekvenci 1 prohlásil:

„Není možné, abych si půjčil sto tisíc a pak to nezaplatil, je to pitomost. Pokud jde o to, že v těch diskusích o tom, jak je spousta lidí zatížena exekucemi, někteří z nich deseti exekucemi, takže vám slzy do očí stoupají dojetím nad těmito chudáčky, kteří si vzali spotřebitelský úvěr, nebo si vyjeli na Seychely. Proč si to ty lidi vzali? Nutil je někdo? Zastávám protestantskou etiku Maxe Webera. Spoř a investuj, nic víc a nic méně. A jestliže tito lidé místo toho, aby spořili – a nezapomeňte, že spousta lidí spoří, tak místo toho rozhazují peníze a pak se domáhají toho, aby se jim odpustily dluhy, bude to muset někdo zaplatit. Kdo to zaplatí? Kdo to zaplatí? Zaplatí to daňoví poplatníci.“

Žádná snaha dobrat se reálných čísel a struktury dlužníků, žádná reflexe v podstatě kriminální praxe rozdělování pohledávek mezi vícero exekutorů a podobně, nic nic nic.
Jezdili si na Seychely a teď nechtějí platit...

Je to podobné jako snaha udělat z Peroutky obdivovatele Hitlera a zastánce nacistické ideologie.
(A netvrdím, že Peroutka nenapsal několik málo problematických článků v temno temné době - jen jich bylo opravdu jen několik a myslím, že je zbytkem svého života vykoupil)
Nácek to nebyl v žádném smyslu, ani přeneseném.

Úpadek Miloše Zemana je značný...
IH
February 10, 2019 v 20.36
Několik poznámek
Zmíněná etika Maxe Webera je v důsledcích, řekl bych, na příčině nesmyslného ekonomického růstu. Či-li "Spoř a neinvestuj!" i "Nespoř a neinvestuj!" cením výš než "Spoř a investuj!" či "Nespoř a investuj!"

Miloš Zeman svého času kritizoval oddlužení bank, vzpomínám, i když pak sám jednal poněkud jinak. Musel. Jeho názor na problematiku je zřejmě poměrně konzistentní. (Já si myslím, že čestný dluh sektoru trvá.)

Možnost oddlužení je žádoucí. Ne však bezproblémová. Bylo tady příliš mnoho dlužníků, kteří zaplatili vícenásobek dlužné částky. Lidé, kteří žijí ve standardních, ne-li nadstandardních poměrech by principiálně měli skutečné dluhy splatit (nebo aspoň splácet po určenou dostatečně dlouhou dobu v přiměřené výši).

Osobně bych měl sympatie pro opatření toho typu, že nebankovním objektům je nutné splatit dlužnou částku plus maximálně 12% a bankovním maximálně plus 24%. Další peníze by bylo nezákonné vymáhat.
Nejhorší je, že na naprosto přemrštěných přeplatcích dlužných částech se tady podílí i stát.

Uvedu příklad z osobní zkušenosti:
Někdy v roce 2000 jsem měnil zaměstnání. U jedné firmy jsem končil v květnu a dostal i slušné odstupné, u druhé jsem si začátek domluvil na červenec. Ten měsíc mezi odchodem a nástupem jsem chtěl strávit v zahraničí.
Z tohoto důvodu jsem ani nešel na pracovní úřad a nebral podporu v nezaměstnanosti. Říkal jsem si s dobrým pocitem, že ji stejně na ten měsíc nepotřebuji.
Jenže mi jako zaměstnanci nedošlo, že ten měsíc nebudu mít zaplacené zdravotní pojištění, tehdy něco kolem 300,-Kč.
Zhruba za osm let mi domů přišla obálka s rozsudkem, který mi přikazoval zaplatit mé zdravotní pojišťovně 18.000 Kč, plus soudní výlohy samosoudce, asi 2t Kč.

Byl jsem v naprostém šoku.
Udělat ze tří stovek 18 tisíc, to je 60-ti násobek dlužné částky!!!!!
Kdyby mi moje zdravotní pojišťovna na konci toho roku napsala milej zlatej, visíš nám tři stovky, pošli 4 jako náhradu za upozornění, tak to samozřejmě zaplatím a je klid.
Nikdo se neozval a po osmi letech mě dali k soudu.
Navíc ani soud se vůbec nenamáhal zjistit, jak se věci mají a prostě me soudil a odsoudil, aniž by se mi obtěžoval sdělit, že jsem obžalován a souzen.
Prostě mi jen poslali rozsudek...

Tehdy jsem to zaplatil, protože jsem měl jiné zájmy než se kvůli tomu tahat po soudech, ale došlo mi, jaká je v této zemi situace -- že se pojišťovna nestydí rýžovat na omylech, že našinec do mašinérie nemá co kecat, a že soudci klidně soudí proti duchu zákonů, protože 60-ti násobek dlužné částky, to je přece nemorálnost non plus ultra.

Exekuční mafie dotáhla tyto principy k dokonalosti.