Přijde i do České republiky „nulové“ oddlužení běžné v mnoha členských státech Evropské unie? Odpověď na otázku naznačil čtvrteční seminář pořádaný sněmovním Ústavně právním výborem, který se věnoval nové Směrnici Evropského parlamentu a Rady o rámcích pro preventivní restrukturalizaci, druhé šanci a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení. Ta mimo jiné počítá s možností úplného oddlužení podnikatelů a firem nejpozději do tří let, a to bez stanovení procentní nebo minimální částky, která musí být z dluhu splacena.

Směrnice zemím evropského společenství doporučuje, aby pravidla stanovená pro firmy aplikovaly i na občany, respektive sjednotily právní úpravu oddlužení pro právnické a fyzické osoby. Česká republika nicméně se zmírněním nedávno schváleného insolvenčního zákona nepočítá. Ačkoli ministryně spravedlnosti Marie Benešová (nestr. za ANO) řekla, že výslednou podobu implementace Směrnice nelze odhadnout, její politický náměstek Jeroným Tejc (nestr.) upřesnil, že rezort spravedlnosti Směrnici coby nosič pro prosazování opatření nad její rámec nemíní využít.

Dluhy se musejí platit

Dnes platný insolvenční zákon umožňuje „nulové“ oddlužení jen v několika případech, konkrétně u důchodců a invalidů. „Na těchto společenských skupinách jsme si otestovali, že lze připustit poměrně rychlé oddlužení, a to bez stanovení výše splacení dluhů. U ostatních skupin jsme ve Sněmovně něco podobného nepřipustili s argumentem nezbytného vyvážení práv a povinností dlužníků,“ řekla Kateřina Valachová (ČSSD), budoucí sjednocení pravidel pro bankrot firem a občanů ovšem nevyloučila.

Proti takovému postup se nicméně postavil Patrik Nacher (nestr. za ANO). „Příčinou dluhů je obvykle nedostatek informací, nedostatečná finanční gramotnost a konzumní způsob života. Člověk musí být především zodpovědný sám za sebe,“ zdůraznil. Podle pražského zastupitele je třeba důsledně odlišovat dluhy z podnikání, kdy na sebe lidé berou značné riziko, a dluhy ze života na vysoké noze. „Jsem proto jednoznačně pro zachování různých pravidel oddlužení pro firmy a spotřebitele,“ uzavřel.

Hrozí obcházení zákona

Někteří odborníci ovšem varují, že velké rozdíly v režimech oddlužení mohou vést k obcházení zákona. Podobné stanovisko ostatně zaujala na sklonku roku 2016 i vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD), která v rámcové pozici ke Směrnici upozorňovala „na riziko obcházení zákona ze strany nepodnikajících fyzických osob, pokud by byly požadavky na oddlužení pro podnikatele stanoveny příliš mírně nebo by byly neodůvodněné rozdíly v právní úpravě oddlužení podnikajících a nepodnikajících fyzických osob.“

S ohledem na postoj ministerstva spravedlnosti a průběh poslední sněmovní rozpravy nad návrhem insolvenčního zákona, který původně s „nulovým“ oddlužením — ovšem v sedmileté variantě — rovněž pracoval, lze důvodně předpokládat, že podmínky pro osobní bankroty fyzických osob se v tomto volebním období nezmírní. A nic na tom zřejmě nezmění ani iniciativa Jana Farského (STAN), který nedávno avizoval předložení novely, jež by v reakci na Směrnici měla zrušit ustanovení vyžadující pro oddlužení splacení alespoň třiceti procent dlužné částky za dobu pěti let.

Směrnici schválil Evropský parlament na sklonku března a členské státy ji jsou povinny implementovat do svých právních řádů nejpozději do července roku 2021. Důvodová zpráva uvádí, že stávající neefektivní rámce pro insolvenci mají za následek, že poctiví podnikatelé jsou po dlouhé roky uvězněni v dluhových pastech nebo donuceni přejít do sféry stínového hospodářství, případně přemístit svůj byznys do jiných zemí, které mají příznivější podmínky pro oddlužení. Zpráva současně odhaduje, že v Evropské unii každý den zkrachuje šest set firem, což má za následek ztrátu 1,7 milionu pracovních míst ročně.