Oddlužení jako nedostupný sen
Daniel HůleV České republice máme nejspíš největší počet exekucí na obyvatele EU. Zároveň tu platí také velmi přísný insolvenční zákon. Změny se však pravděpodobně hned tak nedočkáme.
Dnešním dnem pravděpodobně opět na čas vyhasnou naděje statisíců dlužníků, kteří uvízli v posledních desetiletích v exekuční pasti. Poslanci totiž projednávají novelu insolvenčního zákona v takzvaném druhém čtení ve Sněmovně a divákům chystají velkolepé divadlo, kde lístky do lóží obsadili zástupci lobby vymahačů dluhů a velkých věřitelů. Především těmto lobbistům a jejich zájmům je totiž určena většina pozměňovacích návrhů a nad těmi nejhoršími panuje pozoruhodná shoda napříč politickým spektrem.
O co se vlastně hraje? Přestože v České republice máme pravděpodobně zdaleka největší počet exekucí na obyvatele v rámci EU, máme zároveň nejpřísnější insolvenční zákon. V Evropě prakticky existují tři modely oddlužení spotřebitelů. Balkánský model, uplatňovaný v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a Chorvatsku, oddlužení vůbec neumožňuje. Česko-rakouský model, kde je oddlužení podmíněno splacením části dluhů věřitelům, Rakousko před dvěma lety opustilo, když tamní poslanci zrušili desetiprocentní hranici.