Kde se vzaly dva miliony
Patrick ZandlKde se vzaly ty dva miliony lidí, kteří dali hlas Miloši Zemanovi? Otázka, na kterou přicházejí hodně zjednodušené odpovědi. O tom, jak je to doopravdy, uvažuje Patrick Zandl.
Kdo jsou voliči Miloše Zemana? Méně vzdělaná část národa, zkrachovalci, ti hloupí. Vesničani. Rozhodli se kvůli své hlouposti, zní často odpověď. Tak to ale není. Na jednom konkrétním příkladu ze stovek možných ukážu, že šlo o velmi racionální volbu.
Měl jsem tu čest zabývat se výzkumem mezi Zemanovými příznivci. Hlavním důvodem výzkumu byla sice kyberbezpečnost, ale sociodemografické rozložení se nedalo popřít.
Společným jmenovatelem Zemanových voličů je hledání alternativy. Dále už se to poněkud rozpadá. Jsou tu ti, kterým vyhovuje pomalejší život a kteří globálně měnící se svět připisují na vrub tuzemské politické reprezentaci bez ohledu na to, že s globálním trendem by nic nenadělala. Pak ti, kteří profitují z alternativy — obchodují s Ruskem a Čínou, tento trend jim vyhovuje. Velkou skupinu tvoří ti, kteří se v poslední době dostali do životního diskomfortu. Postupné a pomalé změny v životním perimetru České republiky jim udělaly ze života problém bez ohledu na jejich vzdělání. Spojníkem mezi nimi jsou velmi často exekuce.
Exekuce v supertvrdém režimu fungují v České republice přes deset let. Na první pohled se jedná o férové opatření: někomu jste nezaplatili, třeba pokutu Dopravnímu podniku. Soud vás dá do exekuce, připočte poplatky a exekutor má jasný nárok to z vás dostat. Dluhy se mají platit.
Má to však tradiční česká ALE. Z exekucí se stal business, nelítostný se vším všudy. Rozebírat to do detailu není úkolem tohoto zamyšlení, to si jistě každý vygoogluje. Exekuce rozdělily lidi na ty, kteří mají štěstí, a kteří mají smůlu. Nikoliv zcela podle jejich schopností. Bohatě stačilo, abyste vlastnili nemovitost v oblasti, kde byl „zmáknutý“ soudce či jen pošťák, jehož úkolem bylo zašantročit obálku. A už se vezete. Nic osobně proti vám, šlo jen o prachy a business. Jakýkoliv dluh se proměnil v exekuci, exekuce bagatelní částky ve vynucenou dražbu a nemovitosti se prodaly za zlomek ceny. Bez dovolání se čehokoliv.
Tento úzus tolik zevšeobecněl, že dnes — i když už se situace zlepšila — se lidé exekucím nebrání, nevěří tomu, že by v systému měli šanci. Přišla nějaká reakce státu? Třeba posílení vzdělávání ve školách, vzdělávací kampaně? I kdepak.
Přitom nic z toho nemuselo být. Dalo se to řešit. Již před deseti lety se připomínal institut prohlášení marnotratným, zastropování exekucí, kvalitní nastavení osobních bankrotů. A také to, že půjčovat bez kontroly lidem, kteří nemají nic než spoluúčast na domě, znamená stáhnout dolů celou rodinu. Tu a tam vyšel článek v novinách, kde nějaký aktivista prohlásil, že „exekuce jsou časovaná bomba“. Některé excesy jsme omezili, jenže ta časovaná bomba vybouchla.
Dnes je v exekuci kolem 700 tisíc lidí (průměrná exekuovaná jistina je kolem 80 tisíc korun), přes půl milionu lidí má na sobě více exekucí, což fakticky znamená, že se dostali do situace, kterou nejsou sami schopni zvládnout. Násobná exekuce zpravidla znamená statisícové dluhy, které naskáčou o všechny výdaje. Z průměrného platu se taková částká splácí mnoho let. Napočítejte k tomu rodinné příslušníky: děti, rodiče, partnera, a máte hned jakékoliv číslo mezi jedním a dvěma miliony lidí, kterým taková událost zničila život na mnoho let. Přidejte problematický region, kde má práci jen jeden člověk z rodiny, a zrovna ten exekuovaný. A je to na mašli.
Takový člověk se logicky hledí rychle vyčlenit ze systému. Běžné jsou černé úvazky, výplaty na anonymní platební karty a další způsoby, jak se dostat k penězům mimo systém. Jakmile začne takový člověk oficiálně pracovat, bude odvádět peníze mnoho let na splátky exekuce, a to je pro něj lepší zůstat na podpoře. I to je důvod nedostatku pracovních sil v České republice — desetitisíce exekuovaných se do oficiální práce nehrnou.
Dá se namítnout, že je to spravedlivé. Pokud jste si půjčil na vesmírné hrnce nebo na dovolenou, pokud jste jeli MHD načerno, máte nést následky. Dluhy se mají platit. Jenže. V mnoha případech se z banální chyby (jízda načerno) řetězem událostí udělal dluh, který dotyčný nemá šanci zaplatit — a to přitom teprve začíná svůj ekonomicky aktivní život. Nějakému kšeftmanovi s dluhy šlo zcela neosobně jen o výdělek, a tak dotyčného zmáčkl.
V jiných případech půjčovatel půjčil peníze a riziko splácení jednoduše přehodil na společnost. Ta to vymohla, dopomohla půjčovateli k příjemnému zisku, ale vytvořila si své obrovské sociální náklady — klasická privatizace zisku za socializaci ztráty.
Co kdo z politiků udělal pro tuto dvoumilionovou skupinu lidí? Nikdo nic. ČSSD si po čtvrtstoletí vládnutí tři měsíce před krizovými volbami všimla toho, že máme pověst levné montovny Evropy, a udělala kampaň „válka levné práci“. To byla akce tak důvěryhodná, že si jako logo mohli zvolit lišku v kurníku. Odbory? Kdy se odbory postavily levné práci? Kdy se vůbec někdo v téhle zemi systematicky zabýval problémovými skupinami a nebyla to neziskovka, jejíž studií si libovolné ministerstvo vytřelo priority? Pravicové strany jako ODS nebo TOP 09? Ty tohle všechno způsobily a na exekucích se jejich členové živí, proti rozhodně nepůjdou.
Jistě že Miloš Zeman neudělá nic. Také nemůže, nemá exekutivní roli. To volič chápe. Ale slyší soucitná slova — a ví, že ta pronáší Zeman často a rád a dlouhá léta. Nakonec, proč nedat hlas někomu, kdo stojí mimo ten nespravedlivý systém? Proč to nehodit ANO, bude líp nebo Miloši Zemanovi?
Exekuce jsou obrovská česká sociální past. Podobná, jakou je u nás školství, zdravotnictví, důchodový systém, dopravní infrastruktura, armáda, policie nebo soudnictví. Problémy se nám kupí a neřešíme je. Často proto, že nevíme jak. Exekuce jednoduché řešení nemají. Museli bychom systematicky rozebrat všechny případy a pokusit se je vyřešit. Museli bychom exekuce udělat smysluplně na všechny strany, obnovit institut marnotratnosti a zavést další pojistky. Odškodnit postižené a ještě lépe potrestat ty, kteří se na tom přiživili, což je o to těžší, protože to neudělali proti liteře zákona nebo průkazně.
Už jen tenhle výčet nezrealizovatelných opatření vlastně jasně říká: musíme počítat s tím, že dalších minimálně dvacet let budeme žít s dvoumilionovým počtem spoluobčanů, kteří jsou systémově nespokojení, mají k tomu důvod a mají dobrý důvod většinové společnosti nevěřit a mstít se jí.
Vymstila se nám nelítostná pravicová politika, která nebrala ohledy na rozlišení privátních a celostátních zájmů. Vymstilo se nám pohrdání levicovou zkušeností západní Evropy. Šlo o naprosté podcenění situace.
Pokud bude zvolen prezidentem někdo jiný než Miloš Zeman, bude to s odřenýma ušima. S maximálním vypětím všech protizemanovských sil a všech lidí, kteří spolu mají jinak pramálo společného.
A to jsem popsal jen jeden z problémů, jimž budeme muset v dalším čtvrtstoletí čelit. Nechtěl jsem tím říct „zrušme exekuce“, protože to nic neřeší. Nechtěl jsem tím ani říct, že exekuce mohou za zvolení Zemana. Chtěl jsem ukázat maličko detailněji na jeden z mnoha problémů, které způsobují, že celá se řada lidí ocitá mimo systém a také mimosystémově volí lidi, kteří se alespoň tváří, že jsou mimosystémoví. Změnit to není práce na dva týdny, ale na další generaci, už jen proto, že máme problém s tím si problém připustit.
http://bleskove.cz/politika/8878-zeman-to-rekl-jasne-za-dluhy-a-exekuce-si-muzete-sami
V exekuci tito lidé velmi pravděpodobně nejsou, předpokládám, že často jde o slušně situované vysokoškoláky. Věkově spíš k důchodu.
Asi netvoří většinu Zemanových voličů, ale zato jsou dost slyšet.
To spíše na slova vzteklá, se Zemanovým hněvem asi dost lidí souzní, naštvané politiky mají lidé rádi, Babiš také před volbami pořád předstíral zuřivost, teď to hraje spíš na klid.
Rozčilení JE program, v tom se Masaryk mýlil.
To ovšem neznamená, že by autor článku se svou tézí o propojenosti sociálně prekérní situace a inklinováním k Zemanovi nemohl mít pravdu. Ale je to v trochu jiném smyslu.
To co od Zemana především vychází, to jsou projevy nenávisti. On se velice dovedně staví do pózy lidového tribuna, který ve jménu dolního lidu vede heroický boj proti všem těm "tunelářům a podvodníkům", kterými se ten malý člověk dole cítí být neustále podváděn a okrádán. Ten malý člověk dole cítí nenávist vůči tomu "velkému" světu byznysu a politiky - a Zeman dokáže tuto nenávist dokonale ventilovat.
Je to koalice zahořklosti a nenávisti; a z takové koalice jen sotva může vzejít něco dobrého.
Opravdu si myslím, že daleko důležitější než volby do funkce prezidenta (kterou ostatně považuji za zcela zbytečnou) je pravdivé poznání důvodů, které zapříčinily stav naší společnosti.
Vše, co se momentálně kolem volby prezidenta točí, zejména onen směšný konkurz na antizemana i fakt, že existují pochopitelné důvody, pro které lidé Miloše Zemana volí, jsou příležitosti pohlédnout pravdě do očí. Pravdě, o níž nechceme 30 let raději nic slyšet.
Takto viděno, by ty volby mohly být vlastně docela užitečné. Pokud bychom byli schopni onoho nevšedního poznání, které z nich plyne, využít.
Připomenu:
"Zeman bez chyby"
"Svitla naděje
Rok s Milošem Zemanem byl docela dobrý rok".
já jsem nepochybně člověk, který se mýlí. Avšak v tom článku z roku 2014, ke kterému odkazujete, nevidím žádný rozpor s mým aktuálním vstupem do debaty. Pokud Vy jej vidíte, prosím, odkažte na konkrétní pasáž.
Pokud Vám jde o to, že jsem se v onom článku z roku 2014 mýlil, pak mi sdělte v jaké části článku se mýlím. Ten článek je ovšem shrnutím prvního roku působení Miloše Zemana v úřadě prezidenta. Není v ně tedy žádná vyhlídka do následujících čtyř let jeho působení. Nelze tedy bilanci na konci Zemanova funkčního období s ničím, co by v mém článku z roku 2014 stálo, porovnávat. Alespoň já to tam nevidím.
Ovšem omylný člověk jsem, v tom máte nepochybně pravdu.
Dobrou noc a vše dobré Vám přeje, Jiří Vyleťal
Váš článek hodnotil Zemana extravagantně pozitivně („bez chyby“) v době, kdy se všechny dnešní jeho negativa již projevila – užívání úřadu k osobní mstě, natahování ústavy na skřipec, podlézání Putinovu Rusku, krajně temné postavy v jeho okolí, nedůstojnost veřejného vystupování.
Vidět Zemana jako obránce chudých je iluzí, pokud ho někdo volí, protože se mu vede špatně a myslí si že Zeman je na jeho straně, tak se prostě plete. Morální prohřešek v tom nevidím.
Nejsem si ale jist, že Zemanova podpora opravdu vychází hlavně z ekonomické situace. Autor se sice odvolává na výzkum mezi Zemanovy příznivci, ale jak to z něj plyne, nevysvětluje. Lidí, kteří svou životiní úroveň považují za „spíše špatnou“ je dle posledního výzkumu CVVM asi 12%. Zemanových voličů je je o dost víc
Ano, obráncem chudých Zeman není, ale jsou jimi ostatní včerejší kandidáti včetně pana Drahoše?
Víte, dnes jsem byl s mojí maminkou na ortopedii v Motolské nemocnici. Viděl jsem tam na chodbě všechny ty pajdající, pomuchlané, kabáty s taškami na klíně svírající a dvě hodiny čekající obyčejné lidi. Kdepak nějací nažehlení pánové v sakách s kravatami a lakýrkami, s těmi jsem se tam nesetkal za těch pomalu 10 let, co tam s mámou chodím. Říkal jsem si: Kdo asi z těch prezidentských kandidátů těmto lidem může být alespoň trochu blízký? Uhlazený bezkonfliktní akademik s úspěšnou kariérou za sebou, jemuž jsou všechna privilegia k dispozici a politikou se nikdy neušpinil, anebo kontroverzní politický matador, který si nebere servítky, celkem je mu fuk, kdo si o něm co myslí, a s chutí se naveze do establishmentu, jehož mají obyčejní lidé (jichž je značná většina) plné zuby? (Nic na tom, že ten matador je součástí téhož establishmentu, privilegií si také užívá a v té čekárně pajdajících ho rovněž nikdo nepotká.)
Tak to jen tak takové povšimnutí, proč také lidé Miloše Zemana volí.
Vše dobré přeje, Jiří Vyleťal
V Motole na ortopedii jsem jednou, před 11 lety, byl. Čekal jsem tam pět hodin a nervózně přecházel po chodbě. V hlavě jsem měl chronickou bolest vystřelující z páteře do nohy a otázku, zda mám nebo nemám jít na operaci. Přesto (i právě proto) jsem se znechucením vnímal, že většina čekajících má v rukou bulvární plátek, který byl k dispozici, a jeden z pacientů že dokonce předčítá nahlas o nemocech celebrit, jak o nich (s otazníky) v titulcích referovali nadějní mladí investigativci a opinion makeři. Tak nevím, třeba volba prezidentského kandidáta, "který si nebere servítky, celkem je mu fuk, kdo si o něm co myslí, a s chutí se naveze do establishmentu", souvisí nejen s důvody, jež jsem uvedl v prvním odstavci, nýbrž také s oním sebevzděláváním z médií, která by měla nést varování jako krabičky cigaret. (Častěji je praktikují lidé s horšími předpoklady se uplatnit, o tom asi není sporu.) Není jistě náhodou, že J. Drahoš chce volí diskusi v ČT, zatímco Zemanova je Prima. Podotknu s trochou naděje na závěr, že na přechodu do nového roku 2018 bodovala u diváků výrazně Česká televize.
V každém případě čistě objektivně bylo možno už při jeho první volbě před čtyřmi roky jednoznačně zjistit jeho bezcharakternost. Například už jenom to jak svého protikandidáta Schwarzenberga shazoval s poukazy na jeho rakouskou manželku, že prý "nechci, aby česká první dáma mluvila německy" - to je prostě ničemnost a podlost, ať se to vezme z jakékoli strany. A to je jenom jeden malý příklad za všechny obdobné; že M. Zeman je bezcharakterní člověk mohl už tehdy vidět každý, kdo vidět chtěl.
Na straně druhé ale - ono to opravdu není vůbec tak jednoduché s tím, od kterého okamžiku máme možnost prohlédnout něčí bezcharakternost. Obzvlášť když se jedná o někoho, kdo je "náš". (Tu záležitost se skupinovou identitou probíráme právě paralelně v jiné diskusi.)
A já musím přiznat, že byly doby kdy i já jsem v M. Zemanovi spatřoval naději pro českou politiku - a nechápal a víceméně vědomě jsem přehlížel hlasy kritiky vůči němu.
To co je na tom zajímavé: bylo to v dobách, kdy jsem sice mohl číst české noviny, ale ještě jsem nemohl sledovat českou televizi. A když jsem četl jeho tehdejší názory, můj dojem byl, že jeho výpady proti pravici jsou sice ostré, ale že ve věci samé má pravdu.
Poté ale co jsem mohl přijímat i české televizní programy, a mohl jsem tedy i Zemanův způsob jednání a vystupování sledovat bezprostředněji, začal se mi ozřejmovat jeden základní rys jeho osobního projevu: totiž pózérství.
Zeman - to je nutno mu uznat - je velice talentovaný hráč, či spíše herec. On dokáže velice přesvědčivě hrát svou roli starostlivého lidového politika, kterému na srdci neleží nic jiného nežli blaho jeho lidu. A když se člověk ztotožní s jeho politickým programem, pak už mu velice snadno odpustí či přehlédne jeho určité "slabůstky".
A je asi opravdu zapotřebí už určité důslednosti a charakterové náročnosti, aby se stalo zřejmým, že toto pózérství není jenom jakási drobná osobní slabůstka, nýbrž že se za ním skrývá faleš.
Faleš zásadní, faleš nenapravitelná, faleš vycházející z nejhlubšího charakterového nastavení dané osobnosti. Faleš předstírající zájem o obecné blaho, zatímco pravým motivem je jenom neuhasitelná touha po vlastním vyniknutí, neustálé nutkání být středem veškerého dění, být středem pozornosti, obdivu a závisti. A s tím jde ruku v ruce připravenost použít i těch nejpodlejších prostředků pro dosažení tohoto cíle.
Takže, ještě jednou: objektivně byla tato Zemanova faleš naprosto zřetelně čitelná už při jeho první účasti na prezidentských volbách. (To jest, fakticky už dlouho předtím.)
Ale na straně druhé: jak řečeno když se někdo už jednou ztotožnil s jeho programem, když už někdo získal přesvědčení že je to právě tento politik který se bere za chudé a znevýhodněné - pak to opravdu nemusí být nijak snadné, tuto jeho faleš si přiznat. Člověk má přirozenou tendenci zlehčovat a potlačovat všechno, co odporuje jeho primárnímu názorovému přesvědčení. A tak ten časový moment, kdy je kdo schopen takovouto faleš svého politického "koně" prohlédnout, je velice individuální. Někdo ji prohlédne hned, někdo později; a někteří to nedokážou nikdy.
Svého času jsem v rámci jedné diskuse o M. Zemanovi a jeho působení v prezidentském úřadě napsal, že část národa je natolik pevně v jeho vleku, že by snad musel v záchvatu alkoholového opojení veřejně pozvracet české korunovační klenoty, aby i oni prohlédli.
A tak - nedá se nic dělat - pokud by až k takovémuto excesu nedošlo, bude stále ještě velká množina lidí, kteří budou Zemanovi věřit jeho údajný boj za prostého člověka, a budou zavírat oči před všemi jeho charakterovými deformacemi.
A velkou roli hraje patrně i to, že ho už znají.
Nejdříve jsme hned po listopadu 1989 volili to, co jsme chtěli. Potom, po nějakých skoro deseti letech jsme přišli na to, že to, co bychom chtěli, stejně nedostaneme, a tak jsme začali volit to, co jsme méně nechtěli, tzv. menší zlo. No a teď to vypadá, že budeme volit to, co nechceme.
Váš Jiří Vyleťal
Ale takového prezidenta by nikdo nechtěl.
Františka bych také bral všemi deseti, ale nejsme katolická církev a Vatikán, kde ho zvolili. U nás bychom ho nezvolili ani v prvním kole a těch 50 000 podpisů by mu bylo trapné shánět.
Za daného stavu věcí je - až na zanedbatelné marginálie - stejně jedno, kdo tím prezidentem bude. Hezky o tom dnes píše Martin Hekrdla na A2larm. Doporučuji k přečtení.
Váš Jiří Vyleťal
Celá devadesátá léta jsem poslouchala různé neoliberální ekonomy, kázat, že lidé, nesmí mít jistotu, neb pak pracují lépe a víc šetří. Celá devadesátá léta jsem pokaždé, když jsem to slyšela, vřískala jak jezinky, že to je sice možné, ale že také častěji volí háčky. Neslyšeli ti lidé o výmarské republice?