Exekuce provází lidstvo celým jeho civilizačním vývojem. Už prastaré právní normy řešily vymahatelnost plnění mezi věřitelem a dlužníkem. Může jít o soukromé osoby stejně jako o korporace či subjekty veřejné. Za minulého režimu existovalo vykonávací řízení. Přízrak dluhů a osobních bankrotů nebyl tak děsivý jako nyní. Dnes probíhá na milion exekucí popřípadě soudních výkonů ročně. A mnohé mají pro dotčené osoby existenční charakter.

Ve vztahu mezi věřitelem a dlužníkem jsou pochopitelně rozporné zájmy a stát ve svém mocenském monopolu v něm dělá arbitra. Vymáhání exekučních titulů může mít různou podobu a  obsah. Může probíhat podle občanského soudního řádu, podle správního či daňového práva, ale i podle trestního řádu. Obrovskou část agendy zabírají stížnosti na průběh exekuce. Loni bylo na 145 tisíc lidí s deseti a více exekucemi, což je činí prakticky nevymahatelné. Alarmující nárůst problémů s exekucemi z tohoto tématu činí citlivý právní, ale i sociální problém.

Změny ve vymáhání dluhů

V našem systému se od května 2001, tedy za vlády Miloše Zemana, objevil nový nástroj. Zákon o soudních exekutorech, tedy exekuční řád. Inspiroval se slovenskou úpravou z roku 1995 a zřídil profesi exekutora jakožto soukromého podnikání. Exekutoři se sdružují ve stavovské samosprávě (exekutorské komoře) a jsou vykonavateli při vymáhání plnění. K nákladům na vymáhání se tak kalkuluje i odměna exekutorovi.

Cílem tohoto kroku bylo usnadnit postavení věřitelů a zrychlit celý proces vymáhání plnění. Ovšem exekuční řád přinesl celou řadu problémů a byl za oněch šestnáct let své platnosti snad již čtyřicetkrát novelizován. Souvisí to jak s nastavením striktních pravidel, tak s tím, že zde byla kompetence vymahatelnosti práva přenesena na soukromý subjekt a ten má pochopitelně svá podnikatelské zájmy.

Povinností státu je samozřejmě hájit zájmy všech účastníků, zajistit efektivnost celého procesu, ale i právní jistotu všem stranám. V roce 2016 šlo o exekuce na 834 tisíc lidí a na osmašedesát tisíc firem. Z toho polovina lidí má na svém kontě čtyři a více exekucí najednou. Vymahatelnost jednotlivých exekučních titulů se pohybuje mezi dvaceti a třiceti procenty. Co ovšem s lidmi, kteří uvízli v dluhové pasti a nebyli by schopni platit ani zálohu na exekuce? Od roku 2001 se zpětinásobil počet důchodců v exekuci. To jsou varovná čísla.

↗

Přes množství novel exekučního řádu se ani v končícím volebním období nepodařilo dát exekuční systém do ideálnějšího souladu. Repro DR

Samozřejmě, že je oprávněný požadavek na finanční gramotnost lidí, aby si nepůjčovali na něco, co nemohou splatit. Pozornost je třeba věnovat i právnímu vědomí občanů, pasti se mohou stát například dozhodčí položky v podepisovaných smlouvách. Něco mohou usnadnit i pravidla osobního bankrotu. Důležité je i stanovování obvyklých nákladů na poskytnuté půjčky, tedy přiměřeného zisku bez lichvy. Ale i stropy na smluvní úroky a sankce za zpožděné splácení. Ale soukromý byznys s exekucemi přežívá a žije zejména z rozdílu mezi dluhem a pohledávkou.

Již v minulosti se řešili otázky růstu nákladů exekucí, zpřesňoval se majetek, který je exekučně zabavitelný, řešen byl i problém exekucí na společný majetek manželů. Obstavení účtu má mít přednost před zastavováním věcí. Tématem byl dosah invazivních metod exekucí. Má snad být exekuováno i penzijní připojištění? Neměl by být zabaven a nuceně prodán majetek, kterým by se kšeftovalo mimo trh. Je lepší, když dlužník sám použije k snížení závazků prodej nemovitosti za tržní cenu. Řešena byla i otázka výzev k úhradě dluhu a započitatelných nákladech exekutora.

Přes množství novel exekučního řádu se ani v končícím volebním období nepodařilo dát exekuční systém do ideálnějšího souladu. Jde především o další posílení kontroly soudů při výkonu exekucí, která by eliminovala nepoctivé exekutory. Také snížení exekučních nákladů a osobní odpovědnost exekutorů za vzniklou škodu (striktní kontrola dodržování exekučního řádu).

S tím souvisí seznamy exekutorů u soudů, které rozhodují o výkonu rozhodnutí, popřípadě o opravných prostředcích. Tématem je i rozbití trhu s exekucemi zavedením teritoriálního principu, tedy místní příslušnost exekutorů.