Obchod s chudobou je kreativní a i v roce 2016 výdělečné odvětví
Saša UhlováObchodníci s chudobou vymýšlejí stále nové způsoby, jak vydělat peníze na úkor těch nejchudších. Kromě toho úspěšně využívají časem prověřené praktiky. Bez pomoci zastupitelských orgánů se to nezmění.
Peter Červeňák z Velkých Hamrů v Čechách dlužil v roce 2012 33 360 korun na energiích. V roce 2013 mu přišla exekuce dohromady na 2 884 050 korun. Někde se zjevně stala chyba, ale trvalo další rok, než se na ni přišlo. V roce 2014 začal pan Červeňák pracovat pro město Velké Hamry a exekutor vydal usnesení, kterým chtěl po plátci jeho mzdy, tedy městu, aby dlužníkovi strhával peníze z platu, dokud dluh neuhradí.
Účetní města si všimla výše dlužné částky, a upozornila na to starostu. Ten kontaktoval terénní pracovnici Markétu Hornekovu, která ve spolupráci se společností Člověk v tísni zjistila, že dlužná částka byla vypočítaná chybně. Namísto úroku z prodlení ročně napočítal exekutor úrok z prodlení denně.
Exekutor Igor Ivanko tak měl v důsledku vlastní chyby inkasovat namísto patnácti tisíc částku ve výši 446 647 korun. Pracovníci Člověka v tísni exekutora na chybu upozornili a ten nejprve napravil omyl v prvním a po více než šesti týdnech i v druhém exekučním příkazu.
Peter Červeňák se snažil získat zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu nejprve na ministerstvu spravedlnosti, to však jeho žádost odmítlo s tím, že se má obrátit na soud. Soud v Praze 2 ale nepravomocně rozhodl, že Peter Červeňák žádnou újmu utrpět nemohl, protože chyba byla zjevná. Jak to, že si tak zjevné chyby nevšimli ani ti, kteří to mají v popisu práce, nevysvětlil. Soud také tvrdí, že postup exekutora nebyl nezákonný.
Drahá kocovina
Budu citovat docenta MUDr. Horvaie, soudního znalce z oboru psychiatrie:
a) Zabránit pachateli, aby ve své trestné činnosti mohl dále pokračovat /týká se spíše trestné činnosti/
b) Na pachatele působit převýchovně, to je komplexem opatření ho ovlivnit tak, aby se v budoucnu podobné činnosti nedopouštěl. Součástí této převýchovy je je rovněž "odstrašující efekt", to jest vytvoření takové situace v rámci trestu, aby se trestaný jednotlivec snažil dalšímu trestu (pro jeho nepříjemnou povahu) vyhnout
c) A konečně je to společensky preventivně výchovný a odstrašující význam trestu - snaha daným trestem odradit před pácháním takovéto činnosti jiné možné příští pachatele "
Článek idealizuje jednu stranu sporu, druhou kriminalizuje.
Důvod ponechám stranou.
Ale jestliže se dlužník domáhá u soudu odškodnění za nemajetkovou újmu /ze své hlavy to asi nemá/ je to špatně. Opět se pěstuje pocit křivdy v těch, kteří by měli být špíše vedeni ke změně svého životního stylu. Toho, který je dovedl k zadlužení. Proč by jej ale měli měnit, když je někdo utvrzuje v tom, že jsou vlastně jen obětí?
Vrátím se k otázce výše "trestu". Aby tento byl efektivní - splňoval ona tři kritéria, především ale bod c), je nutné, aby lidé získali pocit, že se jim taková činnost nevyplatí. Že z ní není úniku. Aby se jí tedy příště vyvarovali. Ti, jímž je omlouvána, jímž je tvrzeno, že jsou jen obětí, tak ale konat nebudou.
Zůstanou dále zákazníky obchodu s chudobou.
V moderní (ve smyslu empiricky osvědčené) společnosti (liberální sociální demokracii) neexistují racionální důvody, proč někdo páchá trestnou činnost (s výjimkou možná hospodářské kriminality). Představa, že tedy takové lidi lze "odradit" trestáním, je zcestná, protože ti lidé se zkrátka nerozhodují racionálně.
V této souvislosti se mi líbí citát: "Emphasis on punishment is a sign of the obedience frame." Jde o návrat k autoritářství.