Nezabavitelná část důchodu nemůže být postižena exekucí. Rozhodl o tom Ústavní soud, který tak vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem a usnesení Okresního soudu v Lounech, neboť jimi bylo porušeno základní právo stěžovatele na ochranu vlastnictví podle Listiny základních práv a svobod, a na pokojné užívání majetku podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně základních práva a svobod.

Stěžovatel je starobní důchodce, na jehož majetek byla v roce 2012 nařízena exekuce. Pověřený soudní exekutor pak vydal exekuční příkaz na důchod stěžovatele u plátce České správy sociálního zabezpečení do výše nezabavitelné části důchodu. Avšak navíc podal také exekuční příkaz postihující pohledávku z účtu penzisty v bance s tím, že zákaz nakládání s peněžními prostředky se nevztahuje na prostředky do výše dvojnásobku životního minima.

Z uvedeného účtu pak bylo exekutorem strženo celkem 43 416 korun. V červnu roku 2015 stěžovatel neúspěšně žádal exekutora o částečné zastavení exekuce. Namítal, že tato částka představovala zbylou část jeho starobního důchodu, který je již postižen exekučními srážkami na pohledávku vymáhanou v exekuci.

Stěžovatel tedy namítal, že došlo k obcházení zákona, pokud tzv. nezabavitelné minimum je následně zabaveno v rámci jiného způsobu exekuce. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. „Především je v této souvislosti nutno odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012, který byl vydán v analogické věci a jehož závěry lze aplikovat i na právě projednávaný případ,“ cituje rozhodnutí Ústavního soudu jeho mluvčí Miroslava Sedláčková.

V předmětné věci tedy není sporu, že na exekucí postižený účet stěžovatele docházely výlučně dávky důchodového zabezpečení krácené do výše nezabavitelné části důchodu. Jinak řečeno, jednalo se o příjem, sloužící k úhradě životních potřeb stěžovatele, případně jeho blízkých. „Důchod představuje pro vedení exekuce příjem, chráněný v podobném rozsahu jako mzda,“ připomíná v této souvislosti Sedláčková.

„Názor exekučního soudu, že prostředky vyplacené na účet plátcem důchodu ztratily svoji povahu nezabavitelné částky tím, že se staly tzv. vkladovou pohledávkou a že jejich exekucí nedochází k postihu důchodu, ale postihu práva na výplatu prostředků na účtu, lze označit za přepjatý formalismus, nezohledňující smysl právní úpravy nezabavitelné částky,“ vysvětluje Ústavní soud.

Věc se tak vrací k Okresnímu soudu v Lounech, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu vysloveným v tomto nálezu.