Podle údajů Exekutorské komory České republiky se za poslední dva roky snížil počet exekuovaných fyzických osob o 27 %, a to z jednoho milionu v říjnu 2013 na 731 tisíc osob v říjnu 2015. Současně však o 29 % (ze 3,3 milionu na 4,3 milionu řízení) vzrostl počet exekucí. Exekuce se tak koncentrují do stále užší části společnosti a jedna exekuovaná fyzická osoba má nyní v průměru 5,8 exekuce (před dvěma lety to bylo 3,3 exekuce). Vymožení pohledávky u lidí, kteří čelí zároveň několika exekucím, je podle exekutorské komory v rozumném čase prakticky nemožné.

„Jasně to poukazuje na problém, který tady máme a který je potřeba řešit. Ten spočívá v tom, že díky konkurenci mezi exekutory si exekutoři neříkají věřitelům o zálohu a věřitel má de facto úplně zadarmo, když zaparkuje svoji pohledávka v exekučním řízení,“ komentuje uvedená čísla Daniel Hůle, odborník na problematiku zadlužení a exekucí z Člověka v tísni.

A pokračuje: „Výhoda, proč jí tam zaparkovat, spočívá v tom, že se mu po dobu probíhajícího exekučního řízení zastavuje promlčecí lhůta, takže věřitel, který ví, že má obtížně vymahatelnou pohledávku, když jí strčí do exekuce, zastaví se mu promlčecí lhůta, a to je motiv, proč ji tam mít. Díky tomu, že to věřitele nic nestojí, běží tady exekuční řízení, která reálně nenesou žádné peníze, ale zároveň mají poměrně fatální dopad na psychiku a jednání dlužníků.“

Exekutorská komora České republiky považuje za hlavní příčinu nárůstu počtu vícečetných exekucí to, že jsou služby soudních exekutorů nadužívány, a to proto, že pro věřitele je soudní exekuce vždy zadarmo bez ohledu na to, zda má nějaký výsledek.  

Exekutorská komora České republiky vidí řešení současného stavu jednak v prosazování odpovědného půjčování, ale především v odpovědném vymáhání. Podle exekutorů existuje celá řada nástrojů, které by zvýšily motivaci věřitelů zvažovat, zda má skutečně smysl podávat konkrétní exekuci, od povinného poplatku za podání exekuce přes úhrady nákladů za neúspěšné exekuce až po povinné zálohy. Exekutorská komora také prosazuje, že by exekutor měl mít možnost za určitých podmínek, jako je dlouhodobá nemajetnost, exekuci zastavit.

„Mně by přišlo rozumné, kdyby věřitel musel platit nějaký cyklický soudní poplatek za probíhající exekuční řízení, ale neplatil by ho exekutorovi, nýbrž soudu, čímž by exekutor nebyl demotivován vymáhat, a zároveň, kdyby bylo stanovené, že to platí exekutorovi úplně stejně jako s náklady řízení, exekutoři by de facto byli tlačeni k tomu soudní poplatek nevymáhat,“ říká Daniel Hůle.

A dodává: „Kdyby se sankcionovala délka exekučního řízení, vedlo by to věřitele k tomu, aby zvažovali, zda chtějí platit poplatek za exekuci, která jim nenese ani korunu. Podle mne by to věřitele vedlo k tomu, že by přestalo být výhodné udržovat spoustu let exekuce na lidi, ze kterých vidí, že nic nevymůžou,“ uzavírá Daniel Hůle.