Vláda ve středu přijala souhlasné stanovisko se senátním návrhem zákona, který obsahuje místní příslušnost exekutorů (tzv. teritorialitu). Senát ho schválil v polovině května, nyní se čeká na jeho projednávání v Poslanecké sněmovně.

Původní verze návrhu, kterou v Senátu předložil Zdeněk Škromach, zaváděla místní příslušnost exekutorů na krajské úrovni, mezi exekutory ale byla ponechána konkurence v rámci krajů. Komplexní pozměňovací návrh však místní příslušnost doplnil o přiřazování exekutorů podle předem daného klíče.

Dnes si věřitel může vybrat jakéhokoli exekutora bez ohledu na to, kde exekutor sídlí nebo kde bydlí dlužník. Volba exekutora není ničím limitována a záleží výhradně na rozhodnutí věřitele. Tento stav je podle předkladatelů návrhu problematický, protože exekutor je dle zákona úřední osobou, tedy orgánem veřejné moci, kterou exekuční činností pověřil stát. „Při výkonu státní moci je přitom obvyklé, aby orgány nebo osoby, které tuto moc vykonávají, byly určeny pravidly o místní příslušnosti,“ stojí v důvodové zprávě zákona.

Nevýhoda současného systému spočívá v tom, že zvyšuje náklady na samotnou exekuci v případech, kdy je od sebe vzdálené sídlo exekutora a bydliště dlužníka. Exekutor se pro dlužníka rovněž může prakticky nedostupným, ať již pro zaplacení vymáhané částky, řešení splátkových kalendářů či pro nahlédnutí do exekučního spisu.

Vládní koalice se zavázala zastavit konkurenci mezi exekutory

Nově by exekuční soud na základě žádosti věřitele určil exekutora, který sídlí tam, kde je exekuční soud dlužníka, tedy v kraji jeho bydliště. „Samotný výběr exekutora by provedl automatizovaný systém, který by určil konkrétního exekutora pro vedení exekuce podle číselného pořadí jeho jména v seznamu exekutorů pro daný obvod krajského soudu, které připadá na okamžik podání žádosti o určení exekutora oprávněným,“ popisuje proces přidělení exekutora důvodová zpráva zákona.

Podle Daniela Hůle, odborníka na problematiku zadlužení a exekucí z Člověka v tísni, by pouhá místní příslušnost na krajské úrovni nic nevyřešila: „V každém kraji by se ustanovil jeden exekutor, který by uspěl v konkurenčním boji právě proto, že by se pohyboval na hraně zákona a volil ty nejdrsnější metody vymáhání.“

Doplnění o automatické přiřazení na základě číselného pořadí považuje Daniel Hůle za správné: „Jedná se o cestu jak kultivovat exekutorského prostředí v České republice.“ Navrhovaný systém také ruší přílišné vazby mezi některými exekutory a věřiteli.

Sama místní příslušnost exekutorů by měla zlepšit soudní dohled nad výkonem jejich činnosti. Znalost místních podmínek exekutorem rovněž může přispět ke zvýšení úspěšnosti vymožení exekučních pohledávek ve prospěch věřitele. Místní příslušnost soudních exekutorů funguje ve všech státech Evropské unie kromě České republiky, Slovenska a Nizozemí. Obdobné pravidlo, co se týče automatického přidělování, také platí pro notáře jako pověřené soudní komisaře v řízení o pozůstalosti.

Při projednávání v Senátu se původního Škromachova návrhu zastala senátorka Eliška Wagnerová. Podle ní vyvažoval jistou konkurenci a to, že exekutoři vykonávají přenesenou soudní působnost. Naopak Jiří Dienstbier zdůraznil, že mezi exekutory by neměla existovat žádná konkurence, protože se jedná o přenos státní moci. „A v momentě, kdy tam připustíme konkurenci, tak samozřejmě exekutor půjde z podstaty věci na ruku tomu, kdo si ho vybírá, tedy pouze jednomu z těch účastníků,“ uvedl Dienstbier.

V této souvislosti souhlasné stanovisko vlády odpovídá tomu, že v koaliční smlouvě je výslovně uvedeno: „Exekutoři nesmějí být vzájemně si konkurujícími podnikateli usilujícími o získání co nejvíce exekucí. Má jít o zástupce státu objektivně vykonávající právo a šetřící práva jak věřitele, tak dlužníka.“