Debata v souvislosti s odstoupením ministryně spravedlnosti Heleny Válkové a jmenováním nového ministra Roberta Pelikána se bohužel soustředila více méně na to, proč ministryně odstoupila a zda tak učinila dobrovolně nebo pod nátlakem. Podle mého názoru však naprosto absentovalo nějaké věcné hodnocení, co ministerstvo za poslední rok udělalo a do jaké míry plnilo programové prohlášení vlády.

Úkoly ministerstva spravedlnosti byly dány tím, co veřejnost pociťuje jako vážný problém ve fungování justice a výkonu spravedlnosti. Proto prioritou mělo být řešení exekucí a tzv. byznysu s dluhy, posílení nezávislosti a odpovědnosti státních zástupců, insolvenční podvody, průtahy v soudních řízeních, nekvalitní znalecké posudky, odpovědnost soudců a státních zástupců za jejich činnost atd.

Když se podíváme touto optikou na výsledek práce ministerstva, zjistíme, že řešení exekucí je na začátku. Ministryně i dosavadní náměstek uváděli, že je třeba zpracovat analýzu dopadů větší kontroly exekucí v důsledku zavedení principu teritoriality.

Protože jsem tuto agendu měla na starosti během svého tři a půl měsíčního působení na ministerstvu, udivilo mě, že ministerstvo neprojednalo Koncepci humanizace exekucí, kterou jsem předložila a která zahrnovala kromě zavedení teritoriality i řešení dalších naléhavých problémů, které z exekucí v České republice dělají nemravný byznys.