Profesorka trestního práva Helena Válková se zcela jistě nevyznačovala „tahem na branku“, to má Andrej Babiš pravdu. I kdyby ale chtěla být Babišovo tažným koněm, šlo by to ztěžka. Pán na kozlíku totiž veřejně vykřikoval „čehý“ a paní profesorce zase říkal „hot“. Když mu oznámila, že bude muset respektovat výsledek výběrového řízení a jmenovat Jana Sváčka místopředsedou Vrchního soudu v Praze, Andrej odvětil, že by to bylo poslední lejstro, které jako ministryně podepíše.

Je to vidět i na zákonu o státním zastupitelství. Andrej Babiš nechal (svá) média referovat o Válkové jako o té největší brzdě rozletu státních zástupců a přitom ona plnila jen jeho přání. Státní zástupci nyní jako první poznají, co myslel Andrej Babiš tím, když při vysvětlování důvodů odchodu Válkové říkal, že „justici je potřeba řídit“.

Na odchodu Heleny Válkové není podstatné ani tak to, že odešla, ale jak a s jakým zdůvodněním. Předně, ministr již dnes nepodává rezignaci do rukou premiéra, ale v tomto případě ministra financí. Nikoho to nepohoršuje, nikomu se to nezdá divné: prostě kdo platí, odvolává, kdo maže, ten jede. Vzniká nám tak absurdní situace dvou vlád a dvou premiérů, která se časem jen upevňuje.