Andrej Babiš se rozhodl prosadit si změny ve vládě. Nejen proto, že ve svém týmu má „slabší kusy“ (titulek čtvrteční MF DNES), ale taktéž z toho důvodu, že dlouhodobě touží po získání ministerstva zdravotnictví. Proto opět negativní mediální kampaň mířící proti ministru Němečkovi, proto Wagenknechtův audit, který — jak všem aktérům zřejmo — nemůže přece dopadnout dobře.

Andrej Babiš se rozhodl spojit příjemné s užitečným: Svatopluka Němečka nenávidí, neboť jej podezřívá z napojení na jakousi „zdravotnickou mafii“, což jsou podle všeho všichni, kdo Babišovi nejdou na ruku. Pokud se mu podaří těsně před volbami z něj učinit pro ČSSD předvolební problém, může očekávat, že jej po případném volebním neúspěchu premiér Sobotka konečně obětuje.

Babiš získá vytoužené ministerstvo zdravotnictví a navíc nebude sám, kdo by musel měnit „své“ ministry, tudíž nebude vypadat opět jako ten, kdo trpí špatnou personální politikou. Ministr Prachař se totiž na ministerstvu dopravy očividně trápí a ministryně spravedlnosti Helena Válková zase není příliš poslušná jeho příkazů.

Celá tahle Babišova hra navíc splňuje ještě jedno kritérium, o němž jsem psal skoro před rokem v článku „Když Sobotka s Babišem humidují“: Babiš si vedle hospodaření ve zdravotnictví vybral ještě další terč, totiž ministra vnitra, respektive ekonomický stav České pošty.

V médiích pak říká „když hoši neumí hospodařit, když kluci socanský neumí šetřit, ať mi to dají, já to umím“. Jinak řečeno, opět před volbami vhání do veřejnosti vzkaz, že ČSSD nešetří, nezvládá hospodařit, plýtvá a jen rozhazuje, zatímco on je široko daleko ten jediný hospodář a manažer.

Co je však na této Babišově hře o změny ve vládě nejzajímavější, je způsob, jakým to dělá: bravurně (nijak okatě) totiž do něj zapojil nejen svá média, ale i ta ostatní, která chtějí s jím udávanou politickou agendou udržet krok. ČSSD, ale ani opozice není schopná tomuto masivnímu tlaku „mediální ulice“ čelit, nechává si témata diktovat a unikat některé podstatné, pro Babiše nepříliš lichotivé, věci.

Nepamatuji si totiž, že by kdy v minulosti tak ostře vystoupili proti některému z politiků předsedové krajských soudů, ohradili se proti jeho zasahování do nezávislosti justice a navrch ho ještě obvinili z populismu, jako tomu bylo tento týden.

„Výše citované (Babišovo, pozn. autora) vyjádření lze chápat jako dobře využitou příležitost pro populistické gesto, když politikům se už mnohokrát osvědčilo, že opírání se do justice jejich voliči slyší rádi. Pokud bychom však tato líbivá gesta či dokonce zásahy do nastolených zákonných postupů v soudním systému připustili, můžeme si být jisti, že justice skutečně fungovat nebude a bude jen nástrojem politiků, kteří budou právě u moci,“ píší ve svém vyjádření předsedové krajských soudů.

Když o tomto prohlášení mlčí Babišem vlastněná média, jakkoliv se jinak chytají každého prohlášení z ulice, je to nelichotivý vzkaz o jejich stavu, ale už se s tím tak nějak všeobecně počítá. Mlčí-li ovšem ČSSD — jejíž ministři jsou od rána do večera atakováni Babišem a jeho suitou za sebemenší prohřešky — je to politováníhodné nevyužití šance se ze škrtičova objetí vymanit. Kdo však v této věci selhává nejvíce, je tzv. pravicová opozice.

Je smutný pohled na to, jak české politice vládne Babišem bravurně zvládnutá ulice