Pouze veřejný rozpočet je zárukou oné prazákladní rovnice mezi dodavatelem a odběratelem, že kdo „má dáti“ také „dá“. V našich nových poměrech všichni podnikatelé — od malých živnostníků po velkotovárníky — mnohokrát prošli krutou zkušeností nedodržení odběratelsko-dodavatelských vztahů ve smyslu „platební kázně“. Vymáhání plateb za dodanou práci, služby a výrobky je společným martyriem téměř pro všechny aktéry našeho tržního hospodářství, zvláště v období hospodářské krize. Není smlouvy, která by vám zaručila, že za odvedenou práci také dostanete zaplaceno.

V tomto smyslu je morálka našeho tržního hospodářství nesmírně chmurným prostředím, které má na svědomí nejen rozpad firem a vztahů společníků a spolupracovníků, ale také rodin, ba  i mnohé zmařené životy. Kdo chce uspět, musí mít nejen pevné nervy, ale také tvrdé lokty a přečasto i dobré právníky, nebo si musí vytvořit dostatečný okruh spolehlivých odběratelů a investorů. Nejspolehlivější je veřejný rozpočet obcí, měst a státu, kontrolovaný různými složkami naší veřejné správy. Proto tendence přisát se na veřejný rozpočet stále sílí, protože například radnice nemůže změnit firmu, nechat se vymazat z obchodního rejstříku, nemůže (až na výjimky) zmizet. V útrobách veřejných institucí vždy musíte najít odpovědné činitele za jejich hospodaření.