87 580/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Martin Šimsa

Profese: filosof

Mluví se o čtvrtém Petru Bendovi, ale ne o třetím Petru Jakubcovi, který byl pravou rukou odsouzeného Pavla Koudy a platil si "cestovatele vládním speciálem" Kohouta, který sám poté, co se k němu Jakubec nehlásil, sám řekl novinářům, že ho Jakubec platil za špinavou práci, např. aby rozdmýchával protirómské nepokoje ve Varnsdorfu, aby mohl svrhnout tamní vedení města nebo ho nechal pověsit mrtvou kočku na kliku bývalé ředitelky gymnázia v Litoměřicích, aby to mohl hodit na rodiče protestující proti vyhazování nejlepších učitelů na litoměřickém gymnáziu, apod. Kolega ze sdružení "Stop tunelům" vždy říkal, že Ústecký kraj je místem, kde se vyzkoušejí nové korupční experimenty, které se následně aplikují celostátně. Takže nyní se Ústecký kraj stane místem, kde sociální demokracie spáchá harakiri v přímém přenosu. Babiš bude mít radost a Hamáčka za jeho politiku jistě pochválí, možná mu přidá nějakou další dobře placenou funkci nebo ministerstvo.

Mluví se o čtvrtém Petru Bendovi, ale ne o třetím Petru Jakubcovi, který byl pravou rukou odsouzeného Pavla Koudy a platil si "cestovatele vládním speciálem" Kohouta, který sám poté, co se k němu Jakubec nehlásil, sám řekl novinářům, že ho Jakubec platil za špinavou práci, např. aby rozdmýchával protirómské nepokoje ve Varnsdorfu, aby mohl svrhnout tamní vedení města nebo ho nechal pověsit mrtvou kočku na kliku bývalé ředitelky gymnázia v Litoměřicích, aby to mohl hodit na rodiče protestující proti vyhazování nejlepších učitelů na litoměřickém gymnáziu, apod. Kolega ze sdružení "Stop tunelům" vždy říkal, že Ústecký kraj je místem, kde se vyzkoušejí nové korupční experimenty, které se následně aplikují celostátně. Takže nyní se Ústecký kraj stane místem, kde sociální demokracie spáchá harakiri v přímém přenosu. Babiš bude mít radost a Hamáčka za jeho politiku jistě pochválí, možná mu přidá nějakou další dobře placenou funkci nebo ministerstvo.

Zatím asi nejlepší text k diskusi mezi pamětníkem z disidentských kruhů a postnormalizačním historikem. Michal Pullman má jistě právo na své názory a nedivím se, že z pozice odborného historika se bouří proti antikomunistickému paradigmatu, o nějž opírala politickou legitimitu naše pravice, ale slabinu jeho pozice Martin Profant vcelku dobře ukazuje. Ta slabina spočívá v neujasněném pojmu legitimity, tedy nakolik lze ukázat a doložit, že se komunistický režim opíral o souhlas těm, jimž vládl. Komunisté vyhráli volby v roce 1946, ale potom až do roku 1989 žádné další svobodné volby nebyly. Zjevnou a spontánní podporu měli v roce 1968, když se pokusili režim demokratizovat, ale poslušnost vynucená terorem v padesátých letech a poslušnost vynucovaná normalizovanými komunisty opírající se o sovětské tanky a vcelku klidný konzumní život těch, kdo plnili shora diktované podmínky nelze označit za dobrovolný souhlas ovládaných, maximálně za souhlas mlčenlivý. Komunistům lze přičíst k dobru vybudování sociálního státu, téměř všem dostupného zdravotnictví a základního školství, horší to už bylo v oblasti školství středního, vysoké už bylo s výjimkou technických a částečně přírodovědných oborů dosti reglementované a kultura ač měla být pro všechny, tak ty nejlepší věci téměř vždy vznikaly navzdory režimu, jak to hezky charakterizoval Vaculík na sjezdu spisovatelů v roce 1967. Komunisté si jistou přízeň "lidu" získávali lidovým nacionalismem a populismem, v tom od nich opisoval už Václav Klaus, nyní v ještě větší míře Zeman a Babiš. Proto ač Pullmann vystupuje téměř jako disident, svou sofistikovanou obranou normalizačního režimu fakticky podporuje současnou nacionálně populistickou vládu babišovců a zemanovců. Aby mi bylo dobře rozuměno, neproblematizuji Pullmannovo právo říkat a psát to, co říká a píše, ale věc se mi nejeví tak, že by potřeboval nějakou zvláštní obranu ten, kdo byl demokraticky zvolen do čela filosofické fakulty UK v Praze a je svými kolegy i studenty veřejně bráněn. Úkolem demokratické levice jistě není bránit myšlenkově slabou a neduživou normalizaci, ale spíše přemýšlet o levicově demokratickém programu pro budoucnost.

Díky za upozornění na knihu, kterou nemusím číst. Respekt, pokud píše o Kunderovi a chce zvednout svůj náklad, asi nemá žádné zábrany. K jejich "slavné" reportáži o Kunderově "udání" jsem se dostal tak, že jsem v Ústí šel na fakultu a cestou mi jeden ze dvou studentů věnoval Respekt, kterého tam měli dotyční studenti několik balíků a nebyl jsem jediný, kdo byl takto podarován. Když jsem zjistil, že hlavním tématem je domnělé Kunderovo "udání" tak jsem v duchu Respekt politoval, čeho je kvůli své čtenosti schopen. Nikdy předtím ani potom se mi to už s Respektem nestalo. Tento "džihád" = "svatá válka" proti Kunderovi by stál za hlubší psychoanalytický rozbor. Co těm redaktorům "Respektu" Kundera udělal?

Pro připomenutí, jak na tuto situaci tehdy reagovali mluvčí Charty 77: http://scriptum.cz/soubory/scriptum/informace-o-charte-77/infoch_1989_12_ocr.pdf a asi by se dalo dohledat, že se konalo i několik protestů, pokud si pamatuji tak jeden na Karlově mostě.