Potíže s obhajobou sociálního státu v České republice
Filip OutrataSnížení daní spojené s obrovským zvýšením státního dluhu, který zároveň narostl opatřeními proti koronaviru, ukazuje, jak obtížné je v ČR hájit sociální stát a společenskou soudržnost jako hlavní pilíře sociálně demokratické politiky.
Co do teorie by to přitom mělo být naprosto jasné a snadno vysvětlitelné všem. Stát poskytuje všem obyvatelům služby v oblasti sociální, zdravotní, vzdělávací a řadě dalších, díky těmto základním službám lidé žijí kvalitní život, nenarůstají sociální rozdíly a s nimi napětí a konflikty, z výsledku nakonec profitují všichni (nebo skoro všichni, v reálném světě). Když se státu odeberou prostředky na tyto služby pro všechny, klesá jejich kvalita a dostupnost, zvyšují se sociální rozdíly a napětí, a ve výsledku na tom všichni tratí.
Jenže tak jednoduché to právě není. Pes je zakopán v tom, že výše popsané může opravdu a dobře fungovat pouze tehdy, když je stát jako poskytovatel služeb a udržovatel sociální harmonie (opět, ne pro všechny, ale dejme tomu pro výraznou většinu) věrohodný. Pokud lidé nejsou přesvědčeni o tom, že stát dokáže to, za co mu svými daněmi platí, vykonávat správně, dobře a efektivně, není snadné je přesvědčit o tom, že sociální stát je něco důležitého, pozitivního, dokonce nezbytného.
V České republice dosud sociální stát v základních oblastech funguje. Přístup ke zdravotnictví není omezen pouze pro bohaté, na veřejných vysokých školách se neplatí školné. Přesto existují mnohé „slepé skvrny“ (Daniel Prokop) a situace nouze, společnost se postupně kastuje a sociální rozdíly se pomalu, ale jistě prohlubují. Některým to nevadí, považují to dokonce za prospěšné a nutné pro svobodnou společnost. Nebo jsou přímo zastánci názoru, že stát má být co nejúspornější a zasahovat do lidského života co nejméně.
Je logické, že lidé s takto nastaveným pohledem na svět snižování daní vítají a potenciální ohrožení služeb poskytovaných státem je tak nepálí. Ti, pro které je sociální, tedy silný (ne podvyživený, seškrtaný) stát naopak důležitý, mají docela těžkou pozici, když musí čelit jasné a zcela hmatatelné výhodě v podobě uspořených stovek či tisíců v každé zaměstnanecké výplatě. Jak přesvědčit ty, kteří si osobně pomohou, že to pro ně ve výsledku bude ztráta?
Je líčené ohrožení veřejných služeb v době, kdy schodek beztak stoupá o stovky miliard, reálné? Jak vůbec toto ohrožení uchopit a prezentovat, aby to neznělo dutě, prázdně, jako pouhé rétorické cvičení v učebnicové „levicové“ politice? A kolik lidí, bez ohledu na to, jestli se považují za levicové, pravicové, středové nebo podobné škatulkování vůbec odmítají, má vůči státu takovou míru důvěry, že se raději vzdají peněz navíc, aby zabránili případnému budoucímu ohrožení veřejných služeb pro všechny?
Když se podíváme na počínání českého státu a politické scény včetně opozice od jara tohoto roku, v době koronakrize, převažující dojem je zřejmě chaotičnost, nekoncepčnost, celková zmatenost. Stále samozřejmě platí, že jde o novou a zcela nebývalou situaci, která klade na všechny lidi v rozhodujících pozicích nové a s ničím nesrovnatelné nároky.
Ale stejně: dá se asi konstatovat, že důvěra ve stát jako schopného, racionálního správce a poskytovatele veřejných služeb v těchto dlouhých měsících spíš poklesla, a naopak se zvýšila skepse a přesvědčení, že je jistější mít o něco víc v peněžence než se spoléhat na to, že stát něco bude obstarávat. A ti, kdo ve Sněmovně a poté v Senátu hlasovali pro daňové změny, to vědí nebo aspoň tuší a zařizují se podle toho.
Pro sociální demokracii a levici obecně je samozřejmě důležité zdůrazňovat, že vyšší daně znamenají lepší fungování sociálních služeb, větší společenskou soudržnost a ve výsledku lepší život pro všechny. Ale je jisté, že takováto argumentace nebude fungovat sama o sobě, jako jakési zaklínadlo. Jinak řečeno, bude fungovat pouze tehdy, pokud ti, kdo to tvrdí, budou sami věrohodní, nebo aspoň nebudou vnímáni jako ztělesnění nefunkčního, zkorumpovaného státu.
A to je právě situace, do které se sociální demokracie jako programově nejsilnější obhájce sociálního státu v České republice dostala. Vlastní vinou, nedá se to svádět na nikoho jiného. Slabá sociální demokracie a demokratická levice ale logicky znamená ohrožení sociálního státu, právě to se nyní děje a důsledky se projeví v příštích letech.
Dá se tak jen doufat, že to nakonec povede k takovým změnám v řadách ČSSD a vlastně celé české demokratické levice, které obhájcům sociálního státu umožní opět hrát důstojnější roli. Obhajoba sociálního státu buď bude promyšlená, poučená a věrohodně zastávaná, nebo nebude vůbec.
Svatá pravda pane Outrato.
Ono to snížení daní - a způsob, jak bylo provedeno - nasvítilo situaci do posledního detailu.
Je výrazný rozdíl mezi jednorázovým dluhem, který se vláda rozhodla udělat ve snaze zachránit ekonomiku a pracovní trh v době coronavirové krize, a tímhle systémovým snížením daní. Stát není příliš zadlužený, takže si těch několik stovek covidových miliard půjčit bezproblémů může. Krize nebude věčná, vakcinace začíná, zcela reálně se dá předpokládat, že už v půlce příštího roku na tom budeme dobře. Jde o skutečně omezenou a jednorázovou záležitost, úroky budou nízké, pokud opravdu tento dluh dokáže ochránit ekonomiku, bude z čeho splácet.
Ovšem zrušení superhrubé mzdy - jakkoliv samé o sobě problematické - je systémový zářez do státních financí, který nepůjde jen tak lehce vykrýt nebo neutralizovat nějakým snížením byrokracie apod.
https://blog.aktualne.cz/blogy/ludek-niedermayer.php?itemid=38404
Že je jen na dva roky je úplný blábol, za dva roky bude jiná vláda, která tímto slibem samozřejmě nebude nijak vázaná, i když ten propad bude muset nějak řešit, aspoň zčásti. A ta řešení budou s vysokou pravděpodobností asociální, protože příští vláda bude vláda české pravice, která je a vždy byla těžce asociální (ve srovnání např. s polskými konzervativci).
To populistické a hloupé snížení daní skutečně v horizontu několika let pocítí celá společnost, střední třída nejvíce.
A tady v tomto bodu začíná být dobře vidět i naprosto tragická role současné ČSSD.
Je zcela nepochopitelné, že její vedení není schopno vidět zcela principielní rozdíl mezi vším, co se dosud na vládě řešilo, kdy se ČSSD opravdu mohla tvářit, že zabraňuje asociálním excesům ANO (jestli ji to věřili voliči je druhá věc), a tímto bezprecedentním útokem na státní kasu, která se zákonitě v budoucnu projeví na dostupnosti všech možných společenských služeb.
A taky je tragické vidět, že se nepokusilo proti tomu nic udělat.
Přestože je daňová politika, resp. její změna, moudře v koaliční smlouvě definovaná jako věc vlády a nutné shody koaličních partnerů, dovolila ČSSD, aby ji ANO protlačilo bokem přes poslanecké návrhy. Dokonce jsem četl vyjádření Jana Hamáčka, že "pan premiér dlouho zvažoval, jestli s poslaneckým návrhem do Sněmovny jít..."
Chápete to někdo?
A nejen že nenásledovala demise všech socialistických ministrů, v takto zásadní věci naprosto pochopitelná, krize nekrize, která by navíc ještě zvýraznila, že Andrej Babiš vždy jedná z pozice síly a žádné smlouvy či koaliční dohody ho nezajímají, má-li navrch (prohlásil, že ať si ČSSD jde, když chce, jen obmění vládu a pojede dál, přestože podle koal. smlovy by měl v tom případě podat demisi).
Nyní dokonce ČSSD podporuje rozpočet na příští rok, do kterého ta změna daní zapadne, tím pádem ji de facto schvaluje, i když mluví jinak.
Jinými slovy -- až se tahle šílená daňová politika začne reálně promítat do života společnosti, bude ČSSD ta, která byla u toho a na čí vrub to jde. Bude z ní Česká strana ASOCIÁLNĚ vypatlaná.
Místo toho aby byli těmi, kteří v pravý čas dali od tohoto šílenství ruce pryč a po několika letech v opozici byli připraveni znovu se nabídnout sociálně zdeprimované společnosti jako řešení.
No budu končit -- Jan Hamáček a vedení soc. dem. jsou tragédi, kteří v nejdůležitější chvíli naprosto selhávají se zadky přilepenými k pohodlným vládním křeslům.
Oni, ČSSD a celá společnost za to zaplatí vysokou cenu.
A levicový volič nebude mít nikoho, u koho by našel zastání a komu by mohl dát svůj hlas.
Filip Outrata končí ničím neodůvodněnou a nepodloženou nadějí, že snad sociální demokracie začne hrát důstojnější roli než současné lpění na vládních křeslech výměnou za neparlamentní budoucnost. To Aleš Morbicer popsal situaci výstižněji a přesněji. Kdyby se aspoň trochu odvážněji ozývali u věcí, které nejdou za nimi, ale za Babišem a ANO (Bečva, ČT, chaotické jednání Babiše a Blatného). Nevím, co by se muselo stát, aby se tato strana, kterou jsem volíval, probudila a poskytla důvod k volbě!
Co je to za zvíře a žije vūbec ještě v českých a přilehlých zemích? Volič se nejspíše pozná podle toho, že někoho volí. Mimoto v roli voliče vždy volím určitý balíček, včetně věcí, které nechci.
Když jsem naposledy volil ČSSD, volil jsem ji přes její bezohlednost k romské otázce a počínající xenofobní tendence a přes fakt, že nominovala na post ministra školství naprostého blba, který ještě stihl po smrti Jirky Havla seškrtat školskou kapitolu volebního programu. Prostě v tom mixu bylo pořád víc nadějných věcí než u konkurenčních stran a v partaji ještě par lidi, kteří měli páteř.
Byl jsem tehdy levicový volič? Asi ne, byl jsem člověk se socialistickým smýšlením, který volil to, co považoval za nejmenší zlo.
ČSSD není schopna hájit sociální stát a rozhořčení Filipa Outraty nad jedním hlasováním působí v lepším případě komicky, v horším svatouškovsky. Jakoby ta partaj nemėla čtyři roky premiéra, který se ani nepokusil obnovit progresivní zdanění a odstranit ty rūzné dárky pro horních deset tisíc, které předtím zavedly vlády ODS. A mimochodem, která vláda ČSSD kdy zkusila valorizovat nezdanitelnou částku? Tak proč tahle setrvalá pravicová fiskální politika vadí Outratovi až teď?
Pokud vím pane Profante, tak ČSSD v roce 2014 chtěla do koaliční smlouvy protlačit progresivní zdanění, ale ANO a KDU-ČSL byly ostře proti, takže z toho nic nebylo.
S tou valorizací máte ovšem asi pravdu.
Přesnější popis by byl, že ČSSD v roce 2014 zmínila obnovení progresivního zdanění jako něco, k čemu se -- bohužel -- zavázala v programu. Samozřejmě, dají se najít důvody, proč nepovažovali její tehdejší vyjednávači za nutné za tímto závazkem příliš tvrdě stát -- a třeba by to i byly důvody dobré --, jde mi o to náhlé procitnuté vědomí, že k sociálnědemokratické pozici jsou kompaktibilní jen určité fiskální politiky. O směšnost toho náhleho překvapení a pobouření.
Je fakt pane Profante, že ČSSD tehdy byla hodně měkká. Že jako vítězná strana ANO odevzdala ministerstvo financí za předsedu Sněmovny, to byl totální omyl a tvrdě zato zaplatila.
Dnes se hrdinně bije za 10 miliard pro armádu proti komunistům při schvalování rozpočtu, který je minimálně na příjmové straně vzhledem k blížícím se daňovým změnám úplně mimo, jenom cár papíru, který bude muset být v lednu novelizován...
Nechápu proč na komunistický návrh nepřistoupí s tím, že na jaře armádě poslaneckým návrhem přihodí sto nebo dvě stě miliard..... nebo pět set miliard, to je jedno...... vždyť to jsou už dnes pro politiky jenom takové hausnumera, se kterýma hážou běžně...
A taky nechápu, kdo je bude volit.
Podle mě už nikdo.
Myslel jsem si, že o armádních penězích a postoji ČSSD vtipkuji. Realita mě vyvedla z omylu.
Takže tady máme milionté první stažení ocasu mezi nohy, kdy byla zcela principielní a nepřekročitelná červená čára ve jménu klidu na práci a vládních křesel překročena. Hlavně že máme podporu pro prolhaný rozpočet.
Nezbývá než jedno -- doufat, že ČSSD po volbách vezme čert...
Česká politika je naprosto neuvěřitelná.
Tohle je naprosto veřejný vzkaz komunistům, že nejsou nic víc než blbé prodejné kurvy, se kterými si vláda může vytřít podlahu.
Jo milí komouši, sice jsme vám naoko ustoupili, ale bylo to jenom jako...
A ČSSD zvyklá vždycky podržet, se k tomu s chutí připojila, jako by to mohlo zčásti zakrýt, že si libuje v té samé poloze, jakou teď zaujímá KSČM.
Jdu si vsadit, že ani jedna tahle parta v příští Sněmovně nebude.
Nádherný rozhovor s ministriní Schillerovou:
https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/schillerova-stamiliardovy-deficit-si-muzeme-dovolit-40345723
Na otázku, jestli počítá se senátní verzi snížení daní řekla:
"Prosazovat jako menšinová vláda takto revoluční daňové změny není jednoduché, ale myslím, že naše záměry podporu zákonodárců mají. "
Vskutku? Nebyla přitom vláda naopak obejita?
A hned následně na dotaz, kdy bude muset být rozpočet novelizován, říká:
"Je logické, že dopady daňových změn poslaneckých pozměňovacích návrhů nemohly být v návrhu státního rozpočtu na příští rok zapracovány."
Kdepak je vláda? Teď to pokakali poslanci...
Znovu a znovu se ukazuje, že schopnost bez mrknutí oka a pohotově lhát --- nebo řekněme situačně upravovat pravdu ---, je nejvyšší kvalifikací politiků a právě tato vlastnost vás dovede do vrcholných funkcí.