Nenávist, politika a budoucnost sociální demokracie

Filip Outrata

Emoce včetně těch negativních jsou součástí politické hry. Kdo s nimi chce pracovat, dosahuje zpravidla úspěchu. Strategií současné české sociální demokracie je však spíš náhoda.

Zdrcující neúspěch ČSSD v Ústeckém kraji je osobním selháním Jana Hamáčka, který ústeckou sociální demokracii fakticky rozbil a nic lepšího nabídnout nedokázal. Foto FB Jana Maláčová

Když se zveřejňovaly výsledky letošních krajských a senátních voleb, procházel jsem mezi stánky malých nakladatelů na festivalu TaBook v Táboře. „To je hrozný. Babiš zase vyhrál. Asi skončíme!“, zaznělo zcela spontánně od paní u jednoho ze stolků. Drobná emotivní poznámka, jakých jsem v posledních letech při různých volbách — prezidentských, parlamentních, teď krajských — slyšel mnoho a mnoho.

Je velice zajímavé, jakým způsobem se bezprostředně po volbách začalo o nenávisti mluvit. Andrej Babiš má s nenávistí ze strany voličů čerstvou a dosud živou zkušenost, v červenci ho v Třeboni prodejce a kavárník Jan Lukavský vyhodil se slovy „já vám tu nic nedám, protože vás nenávidím.“ Premiér zažil výsměch fronty nakupujících, odešel a pro zboží si poslal ochranku. Nenávist rozhodně existuje, je to snad i něco zcela přirozeného a v politice všech typů rozhodně běžného. Je v politice součástí hry.

Pozoruhodné je tedy předně to, že se z nenávisti hned konstruovalo spiknutí. Je to v duchu dnešní doby, kdy se hledají a „úspěšně“ nacházejí spiknutí nejrůznějšího druhu, například v oboru našich nejnovějších dějin. Přitom skutečnost je pravděpodobně mnohem prostší. Existuje součet všech individuálních postojů, emocí a nasraností (jinak se to nedá vyjádřit), který se následně nějakým způsobem projevuje i ve volbách.

Mluvit o spiknutí je ale efektnější a asi i efektivnější, protože to z dotyčného (neoprávněně) dělá oběť a dodává mu jakýsi (byť imaginární) dojem toho, že je už proto v právu, že se mu ubližuje. Ze strany Andreje Babiše proto šlo o chytrý způsob, jak negativní emoce využít ve svůj prospěch.

Z věcného hlediska je přitom situace celkem jednoduchá: v poměrném volebním systému je vítězem ne ten, kdo je první v pořadí volebního zisku, ale ten, kdo dokáže dojednat funkční většinu, pokud ji nezíská sám. A pochopitelně, ANO ji v krajských volbách nezískalo samo nikde. Věcná stránka nicméně není to jediné ve hře, a lze očekávat, že u určitých skupin obyvatel a voličů tato de facto nesmyslná konstrukce „obcházení vítěze“, případně „vzpoury poražených“, o nichž mluví prezident Zeman, bude fungovat.

×
Diskuse

Pro mě ČSSD skončila po nedávném rozhodnutí vlády o začátku stavby nesmyslného Zemanova Kanálu, jakéhosi pomníčku pomateného vladaře po vzoru římských císařů.

Nevadí jim, že je celá studie o využitelnosti prolhaná od začátku do konce a že ji psali ti, kdo budou veřejné peníze inkasovat, nevadí jim, že proti tomu nesmyslu protestují všechny obce, kterých se to bude týkat, nevadí jim, že bude zničena krajina, půda, rozvrácen vodní režim, nevadí jim nic...

Asi si představují, že když zaměstnají bývalé havíře při přemisťování miliard tun zeminy, že jim tady za to budeme líbat ruce.

Jděte se vycpat.

Volil jsem vás roky, ale s tím je definitivně konec.

MP
October 10, 2020 v 17.55
Správně, p. Morbicere,

a teď je třeba začít dávat dohromady nový subjekt.

Začít dávat dohromady nový subjekt? "Se všemi složitostmi nervů, svalů a žil"?

Tak to nejdříve v márnici posbíráme nějaké ty kosti, aby "údy byly souměrné a rysy krásné..." Ovšem vzhledem k titěrným rozměrům některých složitých částí těla je nutno subjekt náležitě zvětšit, aby miniaturizace zbytečně nezpomalila práci...

Není to nemožné, jeden levicový subjekt už reálně existuje - straší na Pražském hradě.

MP
October 11, 2020 v 13.25
Nikoli, p. Kolaříku,

ony existují koalice. Pravice už na to taky přišla...

MP
October 12, 2020 v 16.05
Martinovi Plevovi

Vážím si Vašeho optimismu ... ale levicové koalice? Bylo to uvěřitelnější, kdyby tu nebyli Idealisté a Budoucnost, kdyby neměla samotná ČSSD posledních deset let obrovský problém fungovat alespoň jako koalice v rámci jedné strany. A kdyby se Vám ten slepenec maličkých neparlamentních stran podařilo dát dohromady, kdo by ho volil?

V krajských volbách, pokud bude takové uskupení mít buď výrazné místní osobnosti nebo bude v holportu s pravicovou parlamentní stranou a lokálním regionalismem, tak se možná dostane i solidní páté místo, ale na republikové úrovni?

Napřed potřebujete mít politickou stranu s veřejně čitelným profilem a ta si pak může dovolit dělat v konkrétní situaci koalice.

Nechci aby moje poslední výhrada vyzněla krutě. Ale proč mám věřit, že dokážou prosadit svoji politickou vizi lidé, kteří nedokázali ani udržet stranu, ze které utekli, v solidně zajetých ideových kolejích?