O volební spolupráci sociální demokracie a Zelených ještě jednou

Filip Outrata

Případná volební spolupráce sociálních demokratů a Zelených v parlamentních volbách má význam z hlediska obsahu české politiky, ČSSD ale musí sama přesvědčit o tom, že její existence na politické scéně má smysl.

Samotná myšlenka nějakého typu spolupráce či spojenectví sociálních demokratů a Zelených má svůj význam. I když to tak vždy nevypadá, politika není jen marketingové kouzelnictví, ale jde v ní i o rozpoznávání rizik a nebezpečí, o hledání vizí k jejich překonání, o obecné dobré. A je mimo veškerou pochybnost, že propojení sociálních témat s těmi zelenými je dnes jedním z nejnaléhavějších úkolů, zřejmě tím vůbec nejdůležitějším. Foto FB ČSSD
Samotná myšlenka nějakého typu spolupráce či spojenectví sociálních demokratů a Zelených má svůj význam. I když to tak vždy nevypadá, politika není jen marketingové kouzelnictví, ale jde v ní i o rozpoznávání rizik a nebezpečí, o hledání vizí k jejich překonání, o obecné dobré. A je mimo veškerou pochybnost, že propojení sociálních témat s těmi zelenými je dnes jedním z nejnaléhavějších úkolů, zřejmě tím vůbec nejdůležitějším. Foto FB ČSSD

O zvažované volební spolupráci ČSSD a Zelených se už na stránkách Deníku Referendum psalo, učinil tak i autor tohoto textu. Přesto má smysl se k tomuto, zatím stále spíš hypotetickému, a ne příliš pravděpodobnému, scénáři vracet, protože máloco na české politické scéně má větší význam z hlediska obsahu a idejí.

V pasti ideologických partají

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Začněme trochu zeširoka. Když se podíváme na výsledky posledních sněmovních voleb a dlouhodobé průzkumy stranických preferencí, zjistíme jeden trvale přítomný jev. Největší podporu a největší naděje na úspěch mají v posledních několika letech strany a uskupení, které se neprofilují a nenazývají podle programu, tedy tradičně a podle svého ideového zaměření, ale jinak, protestně či obecně.

Platí to pro ANO 2011 (původně Akci nespokojených občanů), stejně jako pro Piráty, v trochu jiné a méně protestní rovině pro Starosty, kteří se naopak vymezují jako seskupení fungujícího tradičního pořádku, a zase v jiné podobě pro Okamurovu SPD (Svoboda a přímá demokracie), jejíž název využívá obecná a lákavě znějící hesla, neprofiluje se však nijak konkrétně, ani v pravo-levém, ani konzervativně-liberálním dělení.

Když se naopak podíváme na strany definující se tradičně, programově a ideově, pak s jednou výjimkou všechny samy o sobě bojují o holé přežití, tedy setrvání v parlamentní politice (ČSSD, KSČM, KDU-ČSL i TOP 09). Onou jedinou výjimkou je ODS, která namísto boje o přežití „pouze“ stagnuje a po řadě let v opozici se jí nedaří být ani tou nejsilnější z opozičních stran.

Názvy jsou jen názvy a realita je mnohem členitější. Nicméně nedá se přehlédnout fakt, že samotné ideové, programové vymezení je v dnešní české politice vnímáno jako handicap, ne jako něco, co by dané straně mělo naopak dodávat na přitažlivosti, činit ji víc „sexy“. I nově vznikající politické projekty, jako je Lidé PRO Mikuláše Mináře, se důsledně snaží vyhnout spojení s nějakým konkrétním politickým programem, ideou a zaměřením.

Proč tomu tak je? Část důvodů lze samozřejmě hledat u jednotlivých stran a jejich počínání v uplynulých letech. Ale to samo o sobě k vysvětlení asi nestačí. Jednou z příčin je pravděpodobně i to, že v českém prostředí je poměrně silně zakořeněná apriorní nedůvěra k ideologiím a těm, kdo se jimi zaštiťují. A to k ideologiím v podstatě jakýmkoli. Kdokoli je v nějakém ohledu názorově vyhraněný, stává se pro nemalou část občanů a voličů nebezpečným ideologem.

Důvěryhodnější je „ideově nestranický“ kandidát, který se profiluje ne programově, ale konkrétně a prakticky: jako oblíbený starosta, podnikatel, který umí vše zmanažovat, aktivní a nespokojený občan, rebel, patriot, jehož srdce bije pro kraj, obec či republiku. Je logické, že i strany a politické projekty, které jsou reálně vzato vyprofilovány velmi jasně, se tomuto trendu přizpůsobují, pěkným příkladem je třeba Trikolóra.

Začínat od země

Popsaný trend je samozřejmě pro případné spojenectví sociálních demokratů a Zelených krajně nepříznivý. Do voleb by se spojily dvě strany, které kromě konkrétních problémů s vlastním počínáním v uplynulých letech a z nich vyplývající dlouhodobé ztráty voličské přízně spojuje i cejch „ideologických partají“, což jedna část veřejnosti a voličstva vnímá jako nebezpečné a odrazující (protože se daných ideologií bojí), jiná část je naopak zklamaná tím, že strany své ideje dobře nezastupují nebo se jim přímo zpronevěřují.

Vnější okolnosti jsou tedy tak nepříznivé, jak jen mohou být. Přesto má samotná myšlenka nějakého typu spolupráce či spojenectví sociálních demokratů a Zelených svůj význam. I když to tak vždy nevypadá, politika není jen marketingové kouzelnictví, ale jde v ní i o rozpoznávání rizik a nebezpečí, o hledání vizí k jejich překonání, o obecné dobré. A je mimo veškerou pochybnost, že propojení sociálních témat s těmi zelenými je dnes jedním z nejnaléhavějších úkolů, zřejmě tím vůbec nejdůležitějším.

Jak by spojenectví sociálních demokratů a Zelených mělo fungovat, aby mohlo uspět? Především by se asi dnes nemělo jednat o předvolební koalici těchto dvou stran. To by nedávalo smysl ani z hlediska počtů. Lepší bude dostat na kandidátky uznávané osobnosti aktivní v obou sférách — v sociální oblasti i v ochraně životního prostředí. Pokud možno lidi s konkrétní, čitelnou a srozumitelnou aktivitou v daných oblastech. Ukázat, že sociální demokraté ani Zelení nejsou uzavření do sebe, dokážou hledat spojence, fungovat i jako hnutí, nikoli jen jako partaje.

Dobré bude akcentovat konkrétní témata, v sociální oblasti určitě exekuce, rovný přístup ke vzdělání, ale i platovou rovnost mužů a žen. V oblasti životního prostředí ochranu krajiny a vody, problém extenzivního zemědělství, účinnou ochranu přírodního, stejně jako kulturního dědictví. Témata, která jsou stejně důležitá z obou perspektiv, jako je podpora hromadné dopravy. Vymezit se jasně vůči rizikům spojeným s oligarchizací, což je pro sociální demokracii obrovský problém kvůli dlouhému spoluvládnutí s Babišem, ale z hlediska programového by to obtížné být nemělo.

Začínat spíš „od země“ než „od Země“, od věcí a témat, která jsou uchopitelná, představitelná, blízká. Nerezignovat samozřejmě ani na zásadní „velké“ problémy jako je daňová solidarita a klimatická změna. Ty musí být jasně pojmenovány. Ale uvěřitelnost a věrohodnost ve velkých věcech musí vyplývat z poctivosti a srozumitelnosti v těch malých.

Potíží a problémů spojených s představou spolupráce sociální demokracie a Zelených je mnoho. Vedle rozdílného pohledu na některá důležitá témata (jaderná energie je jen jedním příkladem z mnoha) mezi ně patří i nedůvěra, kterou nemalá část členů obou stran chová vůči straně druhé. Myslím, že to platí zhruba stejně pro sociální demokraty i pro Zelené. Určitá část členů obou stran si prostě takovéto spojenectví nepřeje. To všechno je důležité realisticky pojmenovat a stále si uvědomovat.

K čemu jsou v parlamentu sociální demokraté

Mnozí někdejší voliči ČSSD jsou počínáním sociálních demokratů natolik znechuceni, že jim nevadí představa, jak nejstarší česká politická strana zcela mizí z politiky nebo přinejmenším z parlamentní půdy. Odkazování na to, že v koalici s ANO prosazuje ČSSD sociálně ohleduplnější politiku, zjevně příliš nefunguje. K čemu tedy dnes jsou v české politice sociální demokraté?

Něco napovědělo projednávání návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi. Pro novelu z dílny ODS hlasovala v prvním čtení široká a pohodlná koalice od komunistů přes ANO po lidovce a topku. Názor, že sociální problémy je možné řešit represí, má jistě podporu i u některých sociálních demokratů, a nejen z Ústecka.

Přesto mezi pouhými čtrnácti poslanci, kteří hlasovali proti, bylo pět sociálních demokratů, přesně stejně jako Pirátů. Pro úplnost, těmi zbývajícími byli dvě poslankyně a poslanec za ANO a jediný starosta, Jan Farský. Kdo bude hlasovat proti asociálním návrhům, pokud sociální demokraté ve sněmovně nebudou? Budou na to Piráti sami? A co Piráti zmůžou v případné vládě proti „asociální většině“ svých koaličních partnerů?

Bude zajímavé sledovat, jak si to nakonec vyhodnotí sociálně založení voliči, a zda jim v tom vedení sociální demokracie a její představitelé vyjdou vstříc a něco pro odvrácení volebního debaklu udělají.

Diskuse
February 5, 2021 v 12.28
Umění marketingu

Je to pěkná analýza, mnohem lepší než nejmenovaný výkřik nenávisti nejmenovaného šéfredaktora. Možná se jen měla jmenovat nějak jako „Koalice poslední naděje‟, aby zaujala víc čtenářů, ale jistě to nevím, přece jen nejsem žádný Marek Prchal.

Dovolil bych si podotknout, že pokud by se Zelení zasazovali za ochranu životního prostředí a ČSSD zase za ochranu zaměstnanců a té chudší části obyvatelstva, měla by taková koalice můj hlas naprosto jistý. (Většinou jsem volil lidovce, nebo taky STAN, ale ti jsou pro mě nyní v těchto koalicích nevolitelní.)

Jelikož tomu tak ale není, jsou pro mě Zelení i ČSSD nevitelní.

... Takže co mi tam ještě zbývá? Andrej? :-):-):-)

"Nevitelní" - chtěl jsem napsat samozřejmě "nevolitelní".

No, takže zbejvá ten Andrej a nějaký ty šílenci na okraji spektra - ještě to musím trochu promyslet. Možná ale nebude ani potřeba nic promejšlet, pokud snaha Ústavního soudu o spravedlnost bude mít podruhý v naší historii za následek to, že volby nebudou.

První část článku je velmi přesná, v plné nahotě jsem si uvědomil, jak malou podporu teď mají ideově zakotvené strany. Volební programy už stejně nikdo nečte.

Bez tohoto zakotvení ale politika tak říkajíc lítá v luftě. A podle toho i vypadá situce.

Na rozdíl od šéfredaktora, který bude za pět let stejnou jedovatou slinu plivat na Piráty, já po vyjasnění kdo s kým po volbách zase budu volit ČSSD. Jsem levičák a prostě nemůžu volit pravici, ať už má číro nebo pirátský šátek, který se spolčí s ODS.

I když mě strašně žere, že ČSSD dovolila Babišovi tu otřesnou daňovou reformu, která za dva roky ČR sevře do kleští, ze kterých nebude úniku bez značných ztrát. A že když ji v rozporu s koaliční smlouvou ANO protlačilo s ODS, SPD, "komunisty" a klausovci, že nepráskla dveřmi. To je opravdová korytářská tragedie současné ČSSD, kterou jisté úspěchy, kterých ve vládě s ANO dosáhli, nemůžou nikdy vyvážit.

Taky jsou spoluvinní agrofertizací státní správy, která je prolezlá klientelismem, viz stav Inspekce životního prostředí, která je v naprostém rozkladu a kterou ovládají babišovci.

Daňová reforma a agrofertizace státní správy jsou opravdu strašné břemeno současného korytářského vedení ČSSD, které by mělo být na sjezdu rozprášeno a pochováno 5m pod zem s trapákem Hamáčkem na čele.

To se bohužel nestane.

A přesto nemám na výběr a budu je volit.

Hrůza...

----------------

P.S. S těmi zelenými je to pravda, ale spojit se se současným vedením je šílenství, v tom má Patočka pravdu, takže si myslím, že z toho nic nebude.

MP
February 7, 2021 v 10.32
Aleši Morbicerovi

A) Hamáčkovo vedení ani teď -- a pokud by se ČSSD dostala do Sněmovny, ani po volbách-- rozprášeno nebude.

B) Filip Outrata si musel dost dlouho vybírat, než našel hlasování, kde poslanci ČSSD hlasovali tak sociálnědemokraticky jako Piráti. A jednalo se o jen o první čtení zákona, který nepředložila koalice.

C) Ano, ideově zakotvené strany mají potíže. Ale to se netýká ČSSD. Kde by vzala ideové zakotvení? Co má s ideou demokratického socialismu společného hnědá antiuprchlická politika nebo geniální myšlenka paní ministryně Maláčové o podmiňování dávek řádnou školní docházkou?

ČSSD má sociálně demokratickou tradici (Ale kolik jejích politiků o té tradici něco ví?) a neefektivní části sociálně demokratického programu (tj. opsané z devadesátých let a neprosazované), ale levicové ideové ukotvení by se muselo projevovat alespoň někdy v její politice (vládní, parlamentní) a v inovacích toho nerealizovaného programu.

Už za Paroubka se ČSSD z levicové strany stala stranou sociálních jistot, čti:

Dáme na důchody, sociální dávky, a zdravotnictví (na ekologii ne, tomu naši voliči nerozumí, a už vůbec ne na vzdělání a kulturu) tolik, kolik zbude potom, co přistoupíme na neexistenci progresivní daně, co nezdaníme korporace, umožníme masové daňové úniky -- a dohlídneme na to, aby vám z toho příliš neujídali cikáni, migranti a další pakáž.

Samozřejmě, může takovou stranu považovat za dobrou a realistickou volbu. Ale je hřích proti duchu, považovat současnou ČSSD za levicovou. Vždyť i v té nešťastné daňové politice stojí ve Sněmovně podle hlasování napravo od Pirátů.

A mimochodem -- „pirátský šátek, který se spolčí s ODS“. Zatímco jsem slyšel dvě pr ..., pardon, dvě přehršle slibů sociálně demokratických politiků o tom, že už ne s ANO a co už je nepřekročitelná linie, slyšel jsem jediný pirátský slib o ANO a ODS; jediný, protože dodržovaný. Naposledy dodržený v souvislosti s vytvářením předvolebních koalic.

Popravdě řečeno, pořád mi přijde povolební koalice ANO, Kubovy ODS a Hamáčkovy ČSSD s podporou SPD (a komunisty, pokud se dostanou do Sněmovny) jako nejpravděpodobnější výsledek podzimních voleb. Možná jim ze začátku budou chybět dva tři hlasy, ale ty si v prvním roce Zemanem umožněné vlády bez důvěry už někde koupí. Nehezký výhled, ale zase to nebude člověka mást. Filip Outrata v tom bude dále nacházet dobré šance pro levici a Morbicer nebude muset měnit svou mantru: Ano, je to sice strašné, ale stále jsme my, levicoví lidé, udělali svým hlasem to jediné, co jsme mohli pro levici v českých zemích udělat

Při vší úctě Profante, ODS do toho když tak půjde jedině ve dvou s ANO, představa, že by se stala součástí koalice s ANO a ČSSD s podporou KSČM, které by navíc chybělo pár hlasů a čekalo by se na milosrdenství Miloše Zemana, to není hodno vaší inteligence.

Jinak máte asi pravdu, Piráti zatím hlasují z pohledu levice nad očekávání rozumně, jejich program je také solidní. V pořádku, berme ji jako balíček poslední záchrany pro levicového voliče.

Otázku, co by znamenalo, kdyby z parlamentu vypadla jediná demokratická, oficiálně deklarovaná levicová strana, i když v naprosto dezolátním stavu, řešit tedy nebudeme, nezajímá vás to.

MP
February 8, 2021 v 14.33
Aleši Morbicérovi

Vážím si Vašeho optimismu. Bohužel, doba, kdy se byl předseda ČSSD ochoten spojit s marťany, aby sestavil vládu se sociálně demokratickým programem, je dávno pryč.

Ten současný je se ochoten spojit s každým, kdo mu umožní politicky přežít -- a nepodpořit Babiše znamená například naštvat Zemana a když Hamáček odstavoval Sobotku, dost dobře viděl, co to znamená.

Mohl byste se obracet na mé emoce, stále bych chtěl věřit, že ČSSD neklesla tak hluboko. Ale "není hodno vaší inteligence" nesedí -- buď se mi jí nedostává, a proto neumím rozpoznat nějaký důvod, proč uvěřit v obrat k lepšímu v ČSSD, nebo mi ji naopak přebývá, a proto shledávám ty případné důvody jako nedomyšlené.

Umím si oproti tomu představit alespoň trochu nadějné vyhlídky, pokud se ČSSD do Sněmovny nedostane. Neočekávám, že by Hamáčkové, Zaorálkové nebo Maláčové investovali čas a energií do nelukrativního podniku a když sčítám ty, kdo zůstanou, vychází mi nějakých dvě stě jmen -- a už s tou partají nejsem patnáct let v osobním kontaktu, takže to odhaduji celkem na nějaké dva tisíce. Pořád má ČSSD asi nejlepší aktivovatelné intelektuální zázemí. S tím už by se dalo hrát.