0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Honza Macháček

Profese: chemik
E-mail: Hloupy.Honza@centrum.cz

Problém Pirátů s tím, že byli málo radikální a málo levicoví, samozřejmě není v tom, že by snad bývali uspěli lépe,. kdyby se ze svých tradičních pozic posunuli více doleva. Ten problém je v tom, že Piráti tentokrát nedrželi kurs a ze svých tradičních pozic ustoupili hodně daleko doprava.

Piráti, když jsou v dobré kondici, nesvazují si ruce koalicí se STANem a už vůbec se nelísají k ODS jako jedinému možnému povolebnímu koaličnímu partnerovi, představují politický směr, který bych označil jako nelevici. Přichází po (staré) levici první poloviny, nebo spíše prvních dvou třetin dlouhého dvacátého století a nové levici osmašedesátého roku a zastupuje zájmy těch lidí, kteří zastávají názory a postoje, které politologové označují za levicové, ale zároveň se odmítají hlásit k levici, případně vůbec odmítají pravolevé dělení politické scény. Možná se o této nelevici psalo i v Deníku Referendum, najít umím text z A2larmu:

https://a2larm.cz/2020/09/sociologicky-vyzkum-co-chteji-a-co-si-mysli-cesi-tihnouci-k-levici/

Jako představitelé nelevice se Piráti samozřejmě nesmí posouvat doleva, ale opouštět levicové postoje je pro ně taky sebevražda. Problém toho, že nedrželi kurs a ustoupili doprava, byl v těchto volbách prostě v tom, že ztratili tvář, přestali být sami sebou, přestali se lišit nejprve od STANu a pak i od ODS, a tím zbavili voliče všech důvodů, proč chtěli volit právě je.

Jak Pirátům odešli voliči k ČSSD nebo Zeleným, případně i k levici, bych mohl dokládat na anekdotických příkladech ze své liberálně levicové bubliny. Některé odradilo hned spojení se STANem, zejména protože předvídali vykroužkování Pirátů, jiné si Piráti odehnali až vystupováním v kampani, úporným dokazováním, že opravdu nejsou levice. Šlo přitom i o lidi, kteří v některých minulých volbách kandidovali na pirátské kandidátce nebo se dokonce kdysi podíleli na zakládání strany. Přesto asi nejde o skupinu statisticky významnou, nás liberálních levičáků je prostě málo, a to, jak se Pirátům podařilo zklamat a odradit tyto lidi má význam převážně symbolický.

Opravdu významné počty voličů Pirátům odešly třemi směry: ke SPOLU, k ANO a domů. Ke SPOLu se vrázili bývalí voliči ODS a TOP 09, pro které Piráti se svou progresivní politikou založenou na datech představovali modernější, racionálnější, lepší pravici; když se Piráti vzdali všeho moderního a racionálního a přestali se lišit od ODS, ztratili tito voliči důvod opouštět svou tradiční volbu. K ANO se především vrátili jeho bývalí voliči, které uprostřed nejhorší epidemické vlny děsila Babišova neschopnost v čele státu, ale jakmile přestali lidé umírat jak mouchy, rychle na tu hrůzu zapomněli — v tom jim Piráti opět pomohli tím, jak vyměkli, jak se dokocne i v politice během epidemie dostali do vleku ODS, spolu s ní sestřelili nouzový stav, jako jeho náhradu prosadili Protipandemický zákon, na kterém není vůbec vidět, jaké že přinesl zlepšení, a ještě se místo boje proti epidemii zapojili do hrátek ODS s vyslovováním nedůvěry vládě. Domnívám se — byť je to čirá spekulace — že směrem k ANO opustili Piráty také voliči, kteří doufali, že sociálně citlivá pirátská politika založená na datech je ochrání před návratem nečasovských časů, ale programové ztotožnění Pirátů s ODS je přimělo přece jen hledat ochranu před ODS zase u oligarchy, který aspoň občas pustí chlup, když si nakupuje hlasy. Nu a domů odešli především mladí, pro které Piráti představovali moderní stranu, a když ta moderní strana splynula s konzervativci, došli k závěru, že tahle země prostě není pro mladé, jejich zájmy nezastupuje v politice nikdo a volit nemá smysl.

Konec konců, jak si Jan Krajhanzl představuje, že měli Piráti získávat hlasy na zanedbané periferii, zdevastované pravicovou politikou (občas naneštěstí i v podání levicových stran, jako je zkorumpovaná ústecká ČSSD), když nepovažuje za chybu, že vyměkli a ustoupili doprava?

Politik není člověk, je to nástroj. Nevolíme je proto, že je máme rádi, ale proto, abychom něčeho dosáhli. Proto jdu volit ČSSD.

Tyhle volby dopadnou zcela jistě špatně. Že v nich zase zvítězí pravice, víme dávno, protože pravice má konec konců v Česku a celé postkomunistické Evropě navrch pořád, a levice je poslední dobou navíc v obzvlášť hluboké krizi. Během kampaně se navíc ukázalo, že se ani nepodaří, aby z nich aspoň jako nejsilnější strana vzešli Piráti, kteří nejsou pravicoví dogmaticky, ba dokonce ve svých lepších chvílích tíhnou k humanistické politice. Největší sílu v těchto volbách získají Andrej Babiš a ODS — dvě největší hrozby pro Česko.

Můžeme se přít o to, která z těchto dvou hrozeb je větší — a pak zjistit, že všechny ty spory byly naprosto zbytečné, až Andrej Babiš a ODS povládnou společně. Jestli nakonec vytvoří otevřeně vládní koalici, není jisté, ale že už teď v parlamentu spolupracují, jisté je — společně, ruku v ruce s Okamurovou SPD a za ostudné účasti KSČM, nejdřív pustili žilou státnímu rozpočtu, a pak pilně zostřovali už předtím přehnanou, zbytečnou a škodlivou přísnost na chudé. Tato spolupráce bude nepochybně pokračovat, a to i v případě, že vládu sestaví jen jedna strana zla, ať už Babiš nebo ODS, s jinými koaličními partnery — kteří tím pádem budou ve vládní koalici v podobně žalostném postavení, jako teď byla Hamáčkova ČSSD v koalici s Babišem.

Protože není šance, že by po volbách někdo dokázal sestavit vládu, ve které by nebyl ani Babišův holding ani ODS, nezbývá než si při rozhodování, koho volit, vybrat, které z těchto dvou zel považujeme za větší a volit v první řadě proti němu — ledaže na nějaké pozitivní ovlivnění příštího parlamentu rovnou rezignujeme a rozhodneme se třeba pomoci aspoň Zeleným ke státnímu příspěvku. Nakonec se může i ukázat zrovna ten příspěvek pro Zelené jako nejlepší dosažitelný cíl, protože proti plánům nové vlády a zákonům schvalovaným novým parlamentem bude nutné protestovat, protesty musí někdo organizovat a organizace protestů něco stojí. V případě, že složení parlamentu ovlivnit chceme, je pak velmi žádoucí, ne-li naprosto nutné, při výběru nejlepší volby proti tomu zlu, které nám připadá horší, dbát také na to, aby ten, koho volíme, aspoň nespolupracoval s tím druhým zlem s přílišným nadšením. To znamená proti Andreji Babišovi volit jednoznačně Piráty, a proti ODS jednoznačně ČSSD (ačkoliv kdyby měli lepší vyhlídky dostat se do parlamentu, byli by lepší Zelení a Levice).

Volit ČSSD — tedy především proti návratu ODS k moci, a teprve na druhém místě proti ovládnutí státu Andrejem Babišem — jsem osobně vyhodnotil jako důležitější. Přitom i Piráti jsou pro mě přijatelnou volbou, protože se mi vede poměrně dobře a nová nečasovská vláda škrtů mě nezabije hned. Pro chudší asi tak polovinu Čechů bude Nečas 2.0 naprostá katastrofa s okamžitými následky, takže volit kohokoliv, kdo je ochoten vstoupit do koalice s ODS, tito lidé při zdravém rozumu volit nemohou. Měli by volit ČSSD, jenomže PR Andreje Babiše je dovedně přesvědčuje, že všechno sociální, co ČSSD přes Babišův odpor prosadila, je jeho zásluha, a Milion chvilek pro demokracii je taky vehnal přímo do Babišovy náruče, když ČSSD zavrhl coby Agrofert B. Škoda, že tutéž chybu opakuje i Petr Jedlička, byť po zralejším uvážení než naivní Milion chvilek. Až Andrej Babiš předvede, že když už k ničemu nepotřebuje ČSSD, nebude se ani obtěžovat žádnými sociálními ohledy, bude pro tyto voliče pozdě rvát si vlasy. Stejně tak pro nás, liberální levičáky, bude pozdě rvát si vlasy, až se v neděli odpoledne přesvědčíme, že ne, lidé, kterým hned první rok vlády ODS zaručeně zruinuje životy, opravdu nemohou volit Piráty, a už vůbec ne STAN.

ANO, bude hůř.

Fašista sem, fašista tam, pokud někdo volí Andreje Babiše pro své ekonomické bezpečí, nejdůležitější, co by měl o Viktoru Orbánovi vědět, je, jak jsou na tom v jeho režimu ekonomicky prostí Maďaři. Tedy vzpomenout si hlavně na Otrocký zákon:

https://denikreferendum.cz/clanek/28843-madarska-vlada-neodvola-otrocky-zakon-na-stole-je-i-moznost-generalni-stavky

400 hodin přesčasů ročně znamená zhruba přidat ke každému pracovnímu týdnu pracovní sobotu. Tyto pracovní soboty navíc Maďaři v Orbánově režimumusí odpracovat zadarmo a celé tři roky čekat, než se zaměstnavatel rozhodne, jestli jim za ně dá náhradní volno, nebo jim je proplatí — pravděpdobně podle mzdy z doby, kdy je odpracovali, tedy za ty tři roky znehodnocené o inflaci, každopádně zaměstnanci takto v Maďarsku poskytují svému zaměstnavateli na tři roky bezúročnou půjčku.

Babiš tak svým bratříčkováním s Orbánem dává Čechům najevo, že když se mu znovu podaří vyhrát volby, budou i Češi, stejně jako Maďaři, pracovat přes čas a zadarmo až do roztrhání těla.

Našel by se někdo, kdo se vyzná v dějinách Afghánistánu dost na to, aby dokázal porovnat americkou okupaci se sovětskou?

V českých liberálních kruzích se šíří představa, že chudáci Američané za nic nemohou, oni se jen marně pokoušeli napravit, co zničil kdysi svou invazí Sovětský svaz. Za všechno zlo na světě mohou komunisté — tvrdí lidé schopní vyčítat komunistům, že zavraždili afghánského krále.

Z Wikipedie mám dojem, že sovětští okupanti si počínali rozumněji než američtí, s větší starostí o blaho Afghánistánu a Afghánců — nejen že investovali do rozvoje země, ale také popravili vlastního spojence, který se stal příliš brutálním diktátorem, do čela vlády dosadili představitele umírněné frakce Lidově demokratické strany a zároveň se snažili zapojit do vlády i frakci radikální. To vypadá, že nebýt americké podpory pro mudžahedíny, mohla sovětská okupace vést ke skutečnému rozvoji a modernizaci Afghánistánu a odchod sovětských vojsk odtamtud se nakonec mohl hodně podobat jejich odchodu od nás — i u nás po něm došlo ke zbídačení části obyvatelstva, vzestupu extremismu a konzervatismu a k oslabení ženských práv, nicméně tak zlé jako v Afghánistánu to ani zdaleka není.

Přitom ovšem sovětští okupanti byli okupanti a páchali válečné zločiny. Na základě pouhého povrchního čtení Wikipedii nejsem schopen porovnat ani sovětské investice s americkými, ani válečné zločiny těchto dvou okupantů; mohu jen hádat, že sovětští vojáci asi mají na svědomí více znásilnění, protože to drony nedělají.

Rád bych řekl, že sovětští okupanti mysleli aspoň trochu na Afghánistán ba i Afghánce (a Afghánky), zatímco američtí jenom na sebe, a že to souvisí s tím, že komunismus je zaměřen na člověka, kdežto kapitalismus na zisk. Také bych rád vyčetl Američanům, že si trvale udržují černobílé kovbojské vidění světa: „Kdo je s námi, je dobrý, kdo je proti nám, je zlí, a nejlepší jsou ti, kteří zabíjejí nejvíce zlých.‟

Nevím ovšem o dějinách Afghánistánu prakticky nic, a tak nejsem schopen žádné poučení z nich dopravdy vyvodit (narozdíl od vysnění si takového, jaké bych si z nich vyvodit přál), natož ještě doložit.

Fanouškům amerického vývozu demokracie vysvětluje, v čem je problém, v sousedním článku Jeffrey Sachs. Za obzvlášť nevkusné považuje svalovat vinu za katastrofální následky americké okupace na Afghánce:

https://denikreferendum.cz/clanek/33013-krev-na-pisku