Profil čtenáře:
Honza Macháček

Profese: chemik
E-mail: Hloupy.Honza@centrum.cz

Jak má stát zpřístupnit zateplování domů a instalaci fotovoltaik nízkopříjmovým rodinám, které nevlastní dům, který by mohly zateplit, ani střechu, na kterou by mohly nainstalovat fotovoltaiku?

Všichni účastníci okamurovské demonstrace si svobodně vybrali kolaboraci s Putinem, stejně jako si všichni účastníci demonstrací Milionu chvilek pro demokracii svobodně vybrali kolaboraci s ODS.

Prostě co Čech, to blbec.

Na obhajobu prvně jmenovaných říkají psychologové, že nouze oslabuje inteligenci a pod tlakem se lidé rozhodují hloupěji, než když mohou přemýšlet bez obav z jakékoliv bezprostřední existenční hrozby.

Možná by se tedy Pavel Krupička dokázal rozhodnout chytřeji, kdyby se nebál, že letos v zimě buď rovnou umrzne nebo se aspoň ocitne ve spárech exekutorů. Kdo pomáhal k moci ODS, žádnou takovou polehčující okolnost nemá.

Babiš nikoho existenčně neohrozil. Zabil sice pár desítek lidí covidem, ale to přišlo náhle, jeho oběti nedostaly čas se bát. A zrušení superhrubé mzdy beze změny daňových sazeb, ta první velká koaliční spolupráce Babiše s ODS a jejich společný atentát na státní rozpočet, to taky nikoho nevyděsilo a nedostalo tak pod tlak, spíše ti, kteří se měli nejvíc bát, slavili konec Kalouskova vynálezu a zvýšení čisté mzdy, které se zrovna jich vlastně ani netýkalo. Andrej Babiš zkrátka napáchal mnoho zla a mnoha lidem ublížil, ale strach o přežití dokázal v masovém měřítku vyvolat až Petr Fiala.

Závěr, že pravice si najde vždy dost blbců, kteří jí dají hlas, a k dokonalému vítězství nad levicí jí stačí přivést ostatní do takové bídy, aby jako blbci naletěli fašistům, je smutný. Jak z toho ven, mě nenapadá.

Francouzské 02. 06. 2022, pane Krčmáři, znamená po americku 2022/06/02. Pokud chcete tvrdit, že vaše fotografie z 26. dubna je novější než fotografie Konfederace venkovanů z kraje Loiry, musíte zpochybnit dataci fotografie v článku datovaném téhož dne a opřít se od část textu: „Konfederace venkovanů 49 odhalila v neděli 2. dubna fotografie pořízené ve fotovoltaických sklenících v Bourgneuf-en-Mauges, prostých veškeré zemědělské činnosti od roku 2017.“

Což je samozřejmě nepodstatné, na tom, která fotka je o kolik dnů starší, nezáleží. Z vašeho tvrzení, že „FB Solární asociace“, jméno autora fotky uváděné Deníkem Referendum u vašeho článku, je váš umělecký pseudonym a že jste ji pořídil letos na konci dubna, vyplývá, že nejde o starý propagační materiál, z doby, kdy se ještě nevědělo, jak tyhle projekty dopadnou, ale o nový, z doby, kdy buď pouště pod panely ignorujete, anebo doufáte, že už máte recept, jak to dělat lépe. A že přímo konkrétní vyfotografovaná vinice pod fotovoltaickými panely ještě letos v dubnu žila a s vysokou pravděpodobností žije stále.

Že se vám volně dostupný zdroj fotek, který jsem vyhledal místo článku v Libération, vyhrazeného předplatitelům, nelíbí, mě mrzí.

https://www.liberation.fr/environnement/agriculture/serres-photovoltaiques-en-anjou-la-speculation-energetique-vide-lagriculture-de-sa-substance-20220714_276SHCY735E5DOPVTXZIO2BJLM/

Je pravda, že i volně dostupný úvod článku obsahuje fotografii, kontrastující s tou vaší, ve větším rozlišení, a k ní ještě odkaz na starší článek, tentokrát přístupný volně, ve kterém o problémech s agrivoltaikou psali už 5. prosince loňského roku:

https://www.liberation.fr/environnement/agriculture/agrivoltaisme-attention-a-ne-pas-tomber-dans-le-panneau-20211205_JIOKSQ5UWNENFL6Q7U5INCJSCI/

Zástupci francouzských asociací podporujících agrivoltaiku tam mluví o tom, že výroba elektřiny v ní musí být malá, pouze na podporu zemědělské výroby, a ne na obchod, ba dokonce že zemědělec by snad z té fotovoltaiky ani neměl mít vůbec žádný výnos. Zmiňují se o „převratném“ poznatku, že fotovoltaické panely plodinám pod sebou stíní, a jako užitečnou technologii uvádějí inteligentně řízené fotovoltaické žaluzie, které vyrábějí elektřinu, jen když zrovna slunce pálí tolik, že rostliny pod nimi potřebují přistínit; vámi vyfotografovaná vinice by mohla být právě tento případ, a mít tedy i do budoucna šanci na přežití, ale jistě to z fotky nepoznám.

V souvislosti s fotovoltaickými pouštěmi padne v článku také zmínka o výrobě bioplynu, která zničila chovy zvířat. Není podrobněji rozvedena, ale uhodnout, jak to asi funguje, je asi tak obtížné, jako přijít na to, že pod fotovoltaickými panely je stín: Chováte zvířata, máte jako odpad hnůj a kejdu, a tak postavíte biplynovou stanici, která tento odpad zpracuje na bioplyn. Skvělá věc. Vyrobíte víc bioplynu, než spotřebujete ve vlastním chovu, pro vytápění chlévů a tak podobně, a začnete ho prodávat. To vypadá ještě lépe, zvlášť když na plynu začnete vydělávat víc než na mase, mléce, vlně, nebo jaká zvířata pro jaký užitek to chováte. A pak si uvědomíte, tak jako vegani, kteří považují za hloupost krmit kukuřicí krávy a jíst jejich maso, když mohou jíst přímo kukuřici, že jíst přímo kukuřici, bez zvířecího mezičlánku, může bioplynka taky..

Podtrženo sečteno, když se agrivoltaiky dělá správně, a vám se možná opravdu podařilo vyfotit zrovna právě takovou, je to dobrý způlsob využití fotovoltaické technologie v zemědělství. Není to ale vhodný způsob pro velkovýrobu elektřiny, a tím pádem ani vhodná ilustrační fotografie pro výzvu k masivní podpoře fotovoltaiky. Vyrábět masivně fotovoltaickou elketřinu v agrivolktaických instalacích je stejně škodlivé jako vyrábět masivně bioplyn a chtít jím nahradit zemní plyn z Ruska.

Ta zeleň pod fotovoltaickými panely na idylické titulní fotce je zastaralý propagační materiál. Ve Francii byly nedávno zveřejněny čerstvé fotografie skutečného stavu takovýchto projektů, které měly kombinovat energetickou produkci se zemědělskou, ale ve skutečnosti posloužily jen jako nástroj pro obejití regulací bránících stavět solární panely na zemědělské půdě. V současnosti je pod fotovoltaickými panely poušť.

https://pdl.confederationpaysanne.fr/actu.php?id=12561

Více jaderných reaktorů nemusí zaručit stabilitu, více obnovitelných zdrojů spolehlivě zaručí nestabilitu.

Co jaderné reaktory nejen nemusí zaručit, ale ztaručeně zajistit nemohou, jsou pružné změny dodávek elektřiny podle okamžité spotřeby. Mají tak stejný problém jako obnovitzelné zdroje, jen v menší míře, protože obnovitelné zdroje přidávají k chaotickým výkyvům spotřeby chaotické výkyvy produkce.

Komunistický program rozvoje energetiky tento problém řešil ukládáním energie do přečerpávacích vodních elektráren, společně s jadernou elektrárnou Temelín se stavěla přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně. Od devadesátých let dodnes nikdo, ekoaktivisty nevyjímaje, nepřišel s ničím zelenějším.

Z důvodů mně blíže neznámých propagátoři obnovitelných zdrojů ukládání energie hrubě zanedbávají. Snad že přečerpávací vodní elektrárny nejsou zrovna ekologicky hezké, změny krajiny, jakéí jejich stavby způsobí, nahánějí hrůzu, a lepší technologii pro ukládání energie zřejmě nemáme a technologie aspoň v některých parametrech srovnatelné se rozvíjejí pomalu. Zatím se každopádně zdá, že stoupencům obnovitelných zdrojů vyhovuje spolupráce s plynovým průmyslem, v zálohování obnovitelných zdrojů plynovými elektrárnami nevidí problém a o tom, že by obnovitelné zdroje mohly pokrýt celou naši spotřebu — a tím pádem nevvyhnutelně vyrábět čas od času více, než dokážeme spotřebovat, což je situace, jakou žádná záložní plynová elektrárna nevyřeší —, sice rádi mluví, ale doopravdy tomu nevěří.

Mladá generace ekoaktivistů, které hoří planeta pod zadkem, je k zemnímu plynu kritická — a podezřívavá vůči vodíku, který by ukládání energie mohl řešit, byť s nízkou účinností, a navíc bude potřebný k dekarbonizaci některých průmyslových provozů, které nelze přímo elektrifikovat, ale dá se vyrábět, zatím dokonce nejlevnějií, ze zemního plynu —, ale zatím nepříliš kriticky přebírá od svých starších kolegů jak zášť vůči jádru, tak slepotu vůči potřebě energii skladovat.

Přitom zejména skladování energie zjevně potřebuje podporu, trh zatím nevedl k tomu, že by někdo budoval jakékoliv skladovací kapacity místo plynových elektráren. Jaderná energetika úplně nezbytná není — má nicméně na skladování energie menší nároky než obnovitelné zdroje, a proto dekarbonizace s využitím jádra bude snazší, levnější a rychlejší než bez něj.

Zároveň protesty proti jádru odvádějí pozornost od zemního plynu. Vliv boomerské generace vítězů nad jádrem v ekologickém hnutí tak umožnil spojit v jednání EU absurdně jádro a plyn do jediného balíčku, v demonstracích proti obojímu vyzdvihl do popředí protijadernou symboliku a v důsledku přinesl do evropského klimatického programu spojení dalšího rozvoje obnovitelných zdrojů s budováním dalších plynových elektráren — bez ohledu jak na klima, tak na problémy s Ruskem.

A zatímco se budou s evropskou podporou stavět další plynové elektrárny, boomeři zjevně hodlají nadále vést kampaň především proti jádru.