0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Honza Macháček

Profese: chemik
E-mail: Hloupy.Honza@centrum.cz

Zrušení superhrubé mzdy bez zavedení daňové progrese způsobilo neúnosný výpadek příjmů státního rozpočtu. K jeho vyrovnání nicméně není nezbytně nutné zvyšovat sazby daní, nutné je zvýšit jejich výběr. Což lze zařídit i tak, že se zvýší daňový základ — ostatně právě snížením daňového základu koalice ANO a ODS (spolu s SPD, nemýlím-li se) ten výpadek způsobila. Stačí zvýšit mzdy tak, aby hrubá mzda dosáhla dřívější úrovně mzdy superhrubé, tedy asi o třetinu — a je to.

Samozřejmě zaměstnavatelům se zvyšovat mzdy nechce — ale platit vyšší daně taky ne. Účelem zrušení superhrubé mzdy dokonce bylo přidat zaměstnancům pár korun, aniž by museli cokoliv přidat zaměstnavatelé. Zároveň ale fungujeme jako německá kolonie levné práce se mzdami asi třikrát nižšími, takže prostor pro jejich zvyšování je dost velký.

Stát sice nemůže donutit všechny zaměstnavatele ke zvýšení všech mezd, navíc zvýšením platů svým zaměstnanců dosáhne většího vzrůstu svých výdajů než příjmů, ale i tím konec konců posílí konkurenci na trhu práce, a jestli soukromí zaměstnavatelé budou se mzdami škudlit, aspoň jim přetáhne do svých služeb pár lepších zaměstnanců. Také další zvýšení státních výdajů zvýšením životního minima přispěje i ke tlaku na růst mez v soukromém sektoru, i když k takové výši sociálních dávek, aby si nezaměstnaní opravdu mohli dovolit odmítat nejhůře placené práce, máme opravdu daleko, něco takového je možné pouze ve fantazii demagogických politiků snažících se nahnat body na podněcování nenávisti střední třídy k těm nejchudším.

Hlavním nástrojem tlaku státu na výši mez je samozřejmě minimální mzda. Potřebné zvýšení o třetinu možná vypadá jako velký skok, a skutečně bychom se tím konečně odlepili od evropského dna a předehnali aspoň Slováky a Poláky, nicméně oproti německé minimální mzdě bude ta naše i po zvýšení o třetinu stále sotva poloviční. Z toho je vidět, že prostor pro zvyšování minimální mzdy máme ve skutečnosti mnohem větší, než teď nezbytně potřebujeme.

Pokusil jsem se odhadnout, jak dlouho ještě nám potrvá stlačit denní počet nakažených pod tisíc. Vyšel jsem z předpokladu, že v posledních týdnech potlačujeme covid přibližně rovnoměrně exponencielně, a vyšlo mi, že potřebujeme ještě asi 40 dní; bylo to 35 až 39 dní podle toho, jak dlouhý kus z konce března jsem použil, poslední údaj, který jsem vyčetl z Our World in Data, byl ze 3. dubna, a tak mi vychází, že v cíli bychom mohli být asi tak o státním svátku 8. května.

Naděje na rychlejší potlačení epidemie vidím tři:

1) Loňský pokles aktivity viru, díky kterému se mohl Andrej Babiš prohlašovat až do konce léta za vítěze nad covidem a pražská smetánka hodovat na Karlově mostě, byl skutečně projevem sezonního chování viru v mírném pásmu (a ve Švédsku se nekonal jen proto, že to už leží okolo polárního kruhu). Pokud je tomu tak a pokud to nové mutace nezmění, dostaneme teď dočasné zlepšení situace prakticky zadarmo, chyby se nám nevymstí tak jako ještě před měsícem a opatrné rozvolňování můžeme opatrně plánovat už teď.

2) Testování ve firmách přes všechny problémy a navzdory odporu, ba někdy až sabotážím ze strany průmyslníků i projevům stockholmského syndromu u některých odborářů, zabere a pomůže odhalit a potlačit ohniska šíření viru v továrnách a skladech. Tím by se mohlo snížit reprodukční číslo, ať už k tomu roční doba a počasí přispějí, nebo ne, a denní počet nakažených by mohl konečně začít klesat rychleji.

3) Vláda sezná, že takhle to dál nejde, a konečně továrny a sklady zavře, aspoň na týden.

Zatímco v Japonsku sakury letos rozkvetly nejčasněji za posledních 70. let, tady v Česku má letošní jaro možná také předstih před jary dávnějších let, ale určitě naopak zpoždění za loňským, nejméně čtrnáct dní. Aspoň podle fotek kvetoucích stromů a keřů, které mi poslední dobou nabízí Fakebook jako vzpomínky na tentýž den loni.

V půdě se uhlík ukládá, pokud roste vrstva humusu nebo rašeliny, když naopak humusu nebo rašeliny ubývá, případně se rašelina, uhlí nebo ropa těží, uhlík uniká. Podobně se uhlík ukládá ve stromech, pokud se z nich stává dřevěný nábytek nebo dřevěné domy, a neukládá, pokud se ty stromy spalují v kotlích na biomasu podporovaných ekologickými dotacemi.

Nepodařilo se mi vyčíst z citované studie, jaké lesy porovnává s jakými lukami, protože jde o metaanalýzu, a tak bych musel podrobnosti hledat v jednotlivých citovaných zdrojích. Selský rozum říká, že bude zásadní rozdíl mezi chráněným lesem, ve kterém se ponechává mrtvé dřevo, a lesem hospodářským, ze kterého se veškeré dřevo odstraňuje; i v hospodářském lese pak může být velký rozdíl mezi tím, kdy se po pokácení stromů, jejich odvětvení a stažení klád větve nechají na místě, ať už jen tak nebo naštěpkované, a kdy se spálí.

Na základě závěrů studie, které zdůrazňují význam velikosti kořenového systému pro ukládání uhlíku, bych doporučil pěstovat bambusy, ty mají oproti našim domácím druhům trav podzemní systém oddenků a kořenů výrazně hlubší a rozsáhlejší. Možná by se bambusové háje některých zimovzdorných druhů daly vysazovat i jako plantáže na biomasu.

Zaujalo mě, že studie uvádí jako velmi přínosné pro ukládání uhlíku přihnojování dusíkem. Ochrana klimatu rozhazováním dusíkatých hnojiv do krajiny se bude určitě líbit našemu premiérovi.

Jestliže savany vážou více uhlíku než lesy, je zpráva, že rozlehlé plochy amazonského pralesa se začnou proměňovat v savanu, dobrá, ne?