Moc krásně se to čte, jen co je pravda.

Ale když se podíváme, jak sociální demokraté reálně hlasují, už to taková hitparáda není.

A taky -- jak chcete něco měnit, když se sebou necháte zametat jako se špinavou onucí?

Brečíte tady nad nezodpovědnou daňovou reformou, kterou protlačila nová hlasovací koalice ANO+ODS. V koaliční smlouvě ale stojí, že se daně bez souhlasu ČSSD ve vládě zásadně měnit nemohou. Babiš s Váma prostě sprostě vyjebal, a vy stáhnete ocasy mezi nohy a necháte to tak. Bláboly pana Hamáčka, že si to necháte líbit, protože jste zodpovědní, těm už opravdu nevěří vůbec nikdo. Prostě jste si zvykli na šestimístné výplaty, služební auta a vlastní důležitost, a to je vám nade vše včetně ponížení v přímém přenosu...

Jenže jak můžou užiteční idioti něco měnit a někam vést???

Pane Šmardo,

jako starosta jste pro mě důvěryhodný člověk.

To, co teď kolem sebe zažíváme - ta atmosféra všeobecného zmaru a rozvratu - to cítím jako důsledek téměř až k šílenosti vystupňovaného nepřátelství, kdy už pak není možné dohodnout se téměř na ničem - je možné jen bojovat (až ke zničujícím koncům). Představa ďábelsky špatného nepřítele, kterého je nutno za každou cenu zničit, tahle představa k ničemu dobrému nevede. Je třeba se dohodnout a ne dělit lidi na špatné "pravicové konzervativní populistické síly" a dobré "sociálně a ekologicky orientované demokratické síly"

"Opravdu spravedlivá politika" neexistuje, existuje jen dobře míněná pokorná snaha o spravedlnost. Rozdělování lidí na "magnáty zneužívající naše peníze" a "občanské levicové aktivisty zastávající se nás slabších" vede právě jen k vystupňovanému nepřátelství a ke všeobecnému zmaru, nehledě na to, že to vždy nápadně připomíná jen jakousi jinou formu té archetypální nenávisti "k Židům", jen místo Židů jsou to teď ti "magnáti zneužívající naše peníze".

Podle mě se totiž naopak liberální levice s nadnárodním kapitálem v tom progresivistickém kabátě spojuje a lidí práce se už tak nějak nezastává, neboť to považuje za populismus - v ideologické rovině jde tedy o odklon levice od národních států a její příklon k nadnárodnímu kapitálu, poněkud maskovaný progresivismem. (Odklon levice od "lidí práce" nakonec přiznávají i mnozí samotní zastánci té liberální progresivistické levice - například Matěj Metelec.)

Tohle nálepkování a dělení lidí na dobré a špatné ovšem k ničemu dobrému nevede, vede to jen neustálému hledání viníka, k opuštění racionality a ke zničujícímu konfliktu. Každý má totiž nějaké své zájmy (často odlišné od ostatních) a pokud tyto zájmy nepřekračují hranice kulturou spoutané přirozené agresivity člověka, je nejspíše potřeba je považovat za legitimní. Je tedy třeba, abychom se my lidé rozdílných zájmů a názorů mezi sebou dohodli. Nehledáme správné řešení, hledáme konsensus. Společný ideál musí být společný, protože - jak nás poučilo osvícenství - žádný správný ideál neexistuje, nebo možná i existuje, ale my ho nejsme schopni kolektivně identifikovat. Pokud totiž budeme tvrdit, že toho schopni jsme, bude to cesta k pseudonáboženskému (ideologickému) konfliktu, jaký vidíme v Americe. Myslím, že v tomto smyslu můžeme být nakonec vděčni za ideál sekulárního neideologického státu, kde přirozeně rozdílné zájmy lidí jsou prosazovány prostřednictvím demokratických mechanismů.