Dobře bratře, jak se ale takové "levicové jaro" konkrétně rozpoutává? Protože takových výzev už jsem v DR četl mnoho -- zamysleme se, sestavme věrohodný program, který chytne lidi, a přetvořme svět.

Jenže nikdy se to dál než k té výzvě nějak nepohlo...

Levicové jaro se rozpoutává podobně jako to jaro arabské.

V podstatě to za mě vyslovili už pánové Morbicer a Nushart. Autorovy analýzy současného - tristního - stavu jsou naprosto přesné, jeho snahy o zlepšení jsou naprosto sympatické; chybí jenom jedna jediná "maličkost": jak na to.

Mám vlastně plné pochopení pro Tomáše Ulricha: ve svých mladších létech jsem se také domníval, že naprosto postačí pod společným praporem shromáždit "všechny lidi dobré vůle", a že už bude možno zahájit proces zásadní proměny společnosti, celého lidského světa.

Bohužel: postupem času takovýto entuziasta nevyhnutelně zjistí dvě věci: za prvé, takovýchto "lidí dobré vůle" je velice málo. A že vyhraněných egoistů je přinejmenším stejně tolik (přinejmenším pocitově ještě mnohonásobně více).

A za druhé: že naprostá většina lidí je svázána železným řetězem se svým současným způsobem existence. Tedy především s jeho materiální součástí. Marx měl naprostou pravdu v tom, že tato "materiální základna" je nakonec rozhodující. On se jenom zcela zásadně mýlil ve svém předpokladu, že tato materiální základna (tedy produkční síly společnosti) svou vlastní dynamikou nevyhnutelně míří k revoluci.

Bohužel: na něco takového se dnes už není možné spoléhat. Ano, kapitalismus má i nadále své imanentní systémové rozpory; ale ty nejsou (alespoň v současné době) takového rázu, aby mohly - v očích většinové společnosti - zásadně zpochybnit jeho další fungování.

Zkrátka: dokud kapitalismus ještě jakž takž běží, nedá se počítat s tím, že by bylo možno většinovou společnost získat pro jeho radikální změnu.

To jediné co levice (autentická) v současné době může dělat je jaksi "udržovat ohníček odporu"; a připravovat cestu k budoucí změně. A to především tak že bude promýšlet ta témata která nastínil T. Ulrich. Ovšem ne s tím že tato povedou víceméně samovolně ke změně. Ulrich má pravdu že je zapotřebí nové vize; ale ta se musí opírat o realitu lidského žití, nesmí být pouhým idealistickým akcionismem.

A nemohli by tedy ti lidé dobré vůle zavřít ty lidi, co tuhle dobrou vůli nemají, do nějakých lágrů a tam je převychovat (pokud by to šlo), nebo se jich nějak zbavit (pokud by to jinak nešlo)?

To by přece pak byl ten proces zásadní proměny společnosti, na světě by potom bylo zase krásně...

Udržujme posvátný oheň našich ideálů a zbavme se falešné víry...

Klaďme si odvážné otázky a hledejme odvážné odpovědi...

Pročetl jsem si na stránkách "Levice" její program, především ekonomický. A bohužel: potvrdily se veškeré obavy.

Tento "ekonomický" program fakticky není ničím více nežli výčtem všech víceméně zbožných přání, jaký charakter, jaký vzhled by mělo mít prosociání ekonomické uspořádání.

Potud sice dobře, tato přání jsou sama o sobě - z levicového hlediska - pochopitelná a sympatická.

Ale - na každém kroku se projevuje tradiční nemoc radikální levice: totiž naprosté ignorování ekonomických realit. Jedná se vlastně o soubor přání k Ježíšku - aniž by si autoři sebeméně lámali hlavu s tím, jak skutečně funguje reálná ekonomika, kde leží hranice pro její možnou reformu; a pokud by se provedla opatření nikoli pouze reformní, nýbrž systémově-revoluční, jak dosáhnout toho aby tato nová ekonomika fungovala jako celek. To že autoři tohoto programu chtějí ekonomiku postavit na "třech pilířích" (státním, družstevním a soukromém) samo o sobě ještě nedává žádnou garanci toho, že se tento umělý výtvor vnitřně nezhroutí. Tím spíše že autoři chtějí preferovat sektor státní a družstevní; což ale neznamená nic jiného, nežli tyto sektory subvencovat - a to sice z prostředků, které by vytvářel sektor soukromý, který by ovšem měl být upozaděn! Jak by to všechno mělo reálně fungovat, zůstává tajemstvím autorů tohoto levicového programu.

Je to opravdu věčná škoda, že samy o sobě sympatické snahy na levici o zásadní společenskou proměnu se znovu a znovu utápějí v takovýchto naprosto naivních představách o tom, jak by mohla fungovat reálná lidská společnost, a především reálná ekonomika. Dokud se radikální levice bude utápět v těchto iluzích, pak všechna její volání po systémově změně nebudou ničím více nežli jenom výstřelem do tmy.

To je otázka všech otázek, pane Nusharte. Co udělat s těmi, kteří jsou natolik plni nenávisti, negativismu, egoistického smýšlení a jednání, že jejich přítomnost spolehlivě zničí každou snahu o vybudování lepší, humánnější, spravedlivější společnosti?

Z čistě morálního hlediska by nebylo nijak nespravedlivé opravdu je poslat někam do rezervací, aby se tam ve své nenávisti všichni pobili navzájem.

Z praktického hlediska je to ovšem neproveditelné, neboť za prvé jsou jich příliš velká množství, a za druhé se rodí znovu a znovu. A není nikoho, kdo by mohl autoritativně rozhodovat, kdo půjde kam. Takže toto rozhodování je tradičně svěřeno až (vševědoucímu) Bohu, ovšem až pro život posmrtný. Když všichni výše jmenovaní prostě přijdou do pekla. Pro život pozemský ale bude zapotřebí vymyslet něco jiného.

Ještě něco jsem teď nalezl v programových tézích "Levice": její distancování se od dědictví totality.

To je sice samozřejmě naprosto pozitivním počinem; ovšem pak následuje věta: "Musíme ale namítnout, že v případě komunistických totalit se jedná o selhání lidského faktoru, třebas šlo o selhání hluboce systémová."

Autoři tohoto výroku si zřejmě sami vůbec neuvědomují, že jedna jejich půlvěta naprosto popírá druhou. Na jedné straně se totiž tvrdí, že se jednalo pouze o "selhání lidského faktoru", a na straně druhé se konstatuje naprostý opak: totiž se se jednalo o "selhání hluboce systémová".

Jestliže se totiž jednalo o problém systémový - pak veškerý "lidský faktor" tu nemůže hrát roli určující, nýbrž pouze doprovodnou. Respektive naopak: jestliže by systém socialismu byl sám o sobě zdravý a správný, pak by ho žádný "lidský faktor" nikdy nemohl deformovat tak hluboce a trvale, jak to bylo reálnou historickou skutečností.

Pokud si "Levice" nedokáže právě v této naprosto klíčové otázce udělat jasno, pak i veškeré její projekty do budoucna nebudou - přes všechnu dobrou vůli - nakonec ničím jiným nežli oscilací mezi selháním subjektivním a selháním systémovým.

Pane Poláčku, pokud by "lidé dobré vůle" zavřeli lidi, o kterých by se domnívali, že dobrou vůli nemají, do likvidačních lágrů, nepochybuji sice, že by se ti "lidé dobré vůle" i nadále považovali za výkvět lidstva, ve skutečnosti by ale byli spíše něco jako nacistická prasata.

Tohle je právě takový ten věčný oříšek při projektování nového lepšího světa.

O "likvidačních táborech" mluvíte pouze Vy, pane Nusharte. Já jsem hovořil o "rezervacích"; tedy o vymezených územích, kde by si všichni tito misantropové své negativní energie mohli vybít na sobě rovných. A byla by jim tak sebrána příležitost kontaminovat svým negativismem lidský svět. Do budoucna by jedna teoreticky reálná možnost řešení byla filantropní a misantropní část populace rozdělit na různé planety.

A za druhé: pane Nusharte, já jsem v žádném případě netvrdil, že se něco takového má provést. Zase jednou zcela falešně vykládáte má slova. Já jsem pouze napsal, že z ryze m o r á l n í h o (respektive principiálního) hlediska by takový počin byl ospravedlnitelný. Společenství lidí stojící na zásadách humanismu má právo bránit se proti takovým, kteří tyto principy odmítají uznat.