Už brzy to bude rok od vyhlášení nouzového stavu a od prvních případů nákazy novým typem koronaviru v České republice. Od té doby jsme byli svědky věcí, které by většina z nás raději zapomněla — bohužel s nimi ale musíme žít: fatální neschopnost vlády řešit pandemickou krizi přinesla mnohým z nás nejen ztrátu obživy a příjmů, ale některé stála i život. Co víc, zatím není vidět světlo na konci tunelu.

Spásou má být očkování. V surrealistické produkci našich vládních představitelů a institucí nám to slibovaly i avantgardní verše Jiřího Wolkera. A stejně jako v řadě kroků předtím, i ve strategii očkování vláda a státní aparát selhali. Problém je ale hlubší. Chyba totiž vězí ve strategii, kterou česká i další evropské vlády zaujaly. Stojí na přesvědčení, že tzv. zplošťování křivky nakažených společně s očkováním postupně vytvoří kolektivní imunitu, aniž by to trvalo příliš dlouho a stálo to příliš mnoho peněz a lidských životů. Po roce vidíme, že peněz i lidských životů stála pandemie už dost.

Potlačovat, ne přečkávat

Na konci ledna 2021 vydal mezinárodní panel vědců prohlášení s názvem Akční plán celoevropské obrany proti novým variantám SARS-CoV-2, ve kterém varují před rychlým šířením viru, jeho mutacemi a možným zahlcením zdravotnického systému. Tedy před tím, co se děje nyní.

Na tuto vědeckou výzvu přišla první politická reakce v prohlášení německého uskupení #ZeroCovid (nulový covid), které do češtiny přeložila skupina K115. V něm se poukazuje na dosud naprosto nevyvážený přístup k opatřením. Veškeré volnočasové aktivity jsou zastaveny, ale průmysl běží dál. Pracoviště jsou co do rizika nákazy zásadně podceňována. Proto výzva požaduje zastavení povinnosti pracovat, a to na tak dlouhou dobu na jak dlouho to bude potřeba.

Nestačí tedy měnit jednotlivá opatření, utahovat nebo zpřísňovat, musíme změnit celou strategii, protože ta dosavadní se ukazuje jako nedostatečná. Jinými slovy, veškerá opatření musí cílit na celkové potlačování nákazy tak, aby bylo možné skutečně rychle a efektivně trasovat a všechny nakažené a jejich kontakty umisťovat do izolace. To je ale možné, jen pokud se přiblížíme hranici několika set nakažených denně. Zásadně přerušit řetězec vzájemného setkávání a šíření nákazy je teď úkol číslo jedna a bez zastavení téměř veškeré ekonomické aktivity to nepůjde.

Na poplach bijí nejen zahraniční vědci a politické iniciativy. S realistickým shrnutím přišlo také Centrum pro modelování biologických a společenských procesů: „Jediná smysluplná cesta řešení současné pandemické situace spočívá v marginalizaci viru, a to všemi dostupnými prostředky,“ protože jinak „v nejbližší době překročíme kapacitu našeho zdravotního systému, na jejíž samé hranici se nacházíme.“

Česká odpověď

Politická reprezentace, jak vládní, tak opoziční ale není schopná s takovouto změnou strategie přijít. Návrh Pirátů a Stanu zahrnuje jen umírněné kroky v podobě náhrady 80 % mzdy v prvních deseti dnech, volání po návratu dětí do škol, nebo zavedení jakéhosi covid fondu. Bohužel bez specifikací, jak by měl být velký. Dále napravo nás Spolu obohatili tím, že spolu představili skupinu Anti-Covid, která se omezuje na komentování kroků vlády.

Postavit se principiálně za ochranu zdraví lidí a zajištění jejich důstojného života bohužel není schopná ani česká parlamentní levice. Vládní ČSSD sice navrhuje dílčí kompenzace, ale i ty se v nejodvážnějším případě dostaly na 90 % příjmu pro zaměstnance a nově zavedenou tzv. izolačku.

Druhá levicová strana, KSČM, přišla pro změnu s „revolučním“ požadavkem „lide český, na svah“ a požadovala otevření lyžařských center. Skuteční dědicové husitských tradic! A u toho neopomněla spolu s ANO, ODS a SPD navrhnou zpřísnění zákona o hmotné nouzi, díky kterému bude možné „z dávek lidem strhávat pokuty za různé přestupky, vedle výše zmíněných se má jednat i o nepřihlášení dítěte k povinné školní docházce a její zanedbávání. Uvedené částky se následně stanou příjmem obecních rozpočtů.“ Na prostý lid musí být přísnost.

Musíme se ozvat

Na druhou stranu ale existují i pozitivní příklady. Minulý týden se svým pracovní návrhem přihlásila ke strategii potlačování viru strana Levice, která kromě zastavení ekonomické aktivity s výjimkou té životně důležité, požaduje také 100% nemocenskou, zastavení exekucí a hypoték, nebo výrobu generických vakcín pro co nejrychlejší očkování. Podobně se v nedělním prohlášení vyjádřilo i hnutí Budoucnost. A do třetice se začala formovat iniciativa, jejímž cílem je vytvořit na přijetí potlačovací strategie společenský tlak. Ten je totiž stejně tak důležitý jako politické alternativy.

Je totiž smutnou skutečností, že levice, která dbá na lidské životy a lidské zdraví, téměř úplně vyklidila ulice. Kromě pár výjimek, jako byly solidární protesty s Black Lives Matter loni v létě, nebo demonstrace za důstojné bydlení a navýšení kapacit pro lidi bez domova v krutých mrazech, se levice zabydlela jen v článcích a online debatách.

Ulice tak zaplavila směsice neonacistů, příznivců konspiračních teorií a fanatických odpůrců vší regulace. Na sebe pak nabalili lidi zkoušené katastrofálním jednáním české vlády. Není se pak čemu divit, že vznikají i „seriózní“ iniciativy jako Zdravé fórum, na jehož webu se mimo jiné dozvíte, že „Pro děti není covid-19 vůbec nebezpečný — pouze roušky jsou pro děti škodlivé.“

Navíc se v pozadí stále projevuje vlivná lobbistická trojka Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy a Svaz obchodu a cestovního ruchu. Všechny tři organizace vytrvale blokují jakékoli úvahy o zastavení ekonomické činnosti. Svaz průmyslu vyzývá senátory, aby odmítli navýšení dovolené ze čtyř na pět týdnů, prezident Hospodářské komory vyzývá k tomu, abychom se s covidem naučili žít a podnikat, a Svaz obchodu zase požaduje kompenzace za uzavření prodejen.

Boj za skutečné potlačení pandemie je tak bojem za jiné vidění světa. Za svět, ve kterém jsou lidé na prvním místě, kde se kvůli partikulárním zištným zájmům neobětují lidské životy. Musíme demonstrovat a hlasitě říci, že už bylo dost zbytečnému umírání a dost asociálnímu řešení krize.

Ke změně strategie se pomalu hlásí i české odbory. Ty zatím opatrně ústy svého předsedy Josefa Středuly požadují týdenní lockdown s počátkem velikonočních prázdnin. S jejich podporou by měla být strategie potlačování projednávána i na mezinárodní úrovni. Skutečný boj s nákazou se dá vyhrát totiž jen celoevropsky. Česká republika má přitom svým postavením ve výrobním řetězci poprvé výhodu. Pokud subdodávky z ČR neodjedou, zastaví se výroba tak či tak i jinde. Boj o potlačování covidu-19 se nutně přenese na evropskou úroveň.

Zde má například ČSSD šanci učinit správný krok: začít ústy ministra zahraniční Petříčka jednat o evropském lockdownu. Schopna toho pravděpodobně nebude, ale je to realistická cesta, jak s pandemií skoncovat dříve, než budou následky ještě strašlivější.