Průměrná mzda v České republice vzrostla ve třetím čtvrtletí loňského roku na více než pětatřicet tisíc korun, mzdový medián činil zhruba o čtyři tisíce korun méně. Navzdory tomu, že úroveň odměňování českých pracujících v posledních letech setrvale rostla, výše jejich výdělků ani zdaleka neodpovídala průměru členských států Evropské unie.

Konvergence zdejších mezd vůči vyspělejším evropským zemím sice pokračovala, ale jen pomalu. Jak se může Česká republika vymanit z pasti středního příjmu? A jak lze problematiku odměňování využít při řešení sociálně-ekonomické krize, která provází stávající krizi koronavirovou?

„Za období od jedné krize ke druhé chudší východní země pomalu doháněly bohatší západní státy a mzdové úrovně v Evropské unii se sbližovaly, přičemž české mzdy nabraly tempo až po roce 2016,“ napsal před necelým rokem v magazínu Statistika a my ředitel Odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí Českého statistického úřadu Dalibor Holý. V té době úroveň odměňování v České republice byla na úrovni třiačtyřiceti procent evropského průměru.

Česká republika si sice oproti roku 2014 polepšila o osm procent, stejně se však umístila na samém chvostu žebříčku, když za sebou nechala jen své partnery z Visegrádské skupiny, Litvu, Lotyšsko, Rumunsko a Bulharsko. Na jeho opačném konci naopak stanulo Dánsko, kde hodinová mzda odpovídala více než sto sedmdesáti procentům evropského průměru, Irsko a Lucembursko. Německo mělo mzdy na úrovni sto osmnácti procent průměru Evropské unie.

Přibližování České republiky navíc odpovídá obecnému pravidlu, kdy mzdy v chudších státech rostou rychleji než v těch bohatších. „Premiantem bylo v tomto ohledu Rumunsko, kde mzdy v rozmezí pěti let vzrostly o stěží uvěřitelných sto třiadvacet procent,“ poznamenal Holý. Upozornil, že vyšším tempem než české konvergovaly mzdy například také v Litvě. Naopak starší členské státy Unie vykazovaly za rozhodné období nárůsty pod patnácti procenty.

Nedůstojné mzdy a dohánění Západu

Situaci v oblasti odměňování lze dále dokreslit daty Eurostatu z roku 2018, kdy Česká republika uzavírala spodní třetinu seznamu států s nejnižšími hodinovými mediánovými mzdami. Český medián tehdy činil 6,2 eura, což bylo sice více než v sousedním Polsku a na Slovensku, ale stále výrazně zaostával za evropským průměrem, který byl o sedm euro vyšší. I v této statistice stálo znovu na vrcholu Dánsko s mediánem přesahujícím sedmadvacet euro.

Ze statistik rovněž vyplynulo, že přes patnáct procent českých pracujících spadalo do kategorie nízkovýdělečných zaměstnanců, tedy lidí, kteří za svou práci dostávají odměnu nižší než dvě třetiny mzdového mediánu. Jednoduše řečeno: fenomén pracující chudoby postihoval bezmála každého šestého pracujícího v České republice. Ačkoli v tomto ohledu naše země nevybočovala z evropského průměru, vyspělejší státy vykazovaly výrazně nižší podíly zaměstnanců, jimž jejich výdělek nepostačoval na to, aby se vymanili z chudoby.