Nejen mzdami žijí České dráhy

Patrik Eichler

Snižování části mezd a ohlášené propouštění v Českých drahách nakrátko upoutalo pozornost médií i politiky. Debata o budoucnosti drah ale musí být širší, své místo v ní mají koronavirus, kraje i způsoby prodeje jízdného.

Finanční nestabilita Českých drah je důsledkem politického rozhodnutí předat část regionální osobní i rychlíkové dopravy soukromníkům. Foto Petr Štefek, WmC

„Počet lidí v provozu je dán rozsahem výkonů, které si u nás objednávají kraje a stát,“ říká v rozhovoru pro lednové vydání drážního měsíčníku Železničář nový ředitel Českých drah Ivan Bednárik. Ve stejné replice pak hovoří o odpovědnosti každého jednoho zaměstnance za udržení stávajících smluv i získání nových.

Zmíněný rozhovor zaznamenala řada zdejších médií, protože v něm Bednárik ohlásil snižování smluvních mezd o deset procent od 1. dubna a propuštění několika stovek zaměstnanců během roku 2021. Snižování smluvních mezd se má týkat lépe vydělávajících manažerů, kteří smlouvy daného typu na drahách mají. V Interview České televize ve třetím lednovém týdnu Bednárik upřesnil, že se jedná o necelých sedm stovek lidí s průměrnými mzdami kolem šedesáti tisíc korun a že samozřejmě půjde i o jeho vlastní mzdu.

Díky odborům a kolektivní smlouvě naopak mzdy drtivé většiny zaměstnanců Českých drah vzrostou o dvě procenta a další peníze získají zaměstnanci na základě schválené podoby zrušení superhrubé mzdy. Podle Bednárika se má v úhrnu jednat asi o 3200 korun měsíčně.

Pokud jde o propouštění jako takové, Ivan Bednárik k tomu říká, že se díky kolektivní smlouvě projeví až v rozpočtu firmy v roce 2022 a že nemůže ztrácet kvalifikované zaměstnance, kteří by pak třeba přešli ke konkurenci. Podle Odborového sdružení železničářů je při propouštění lidí třeba zajistit, že bude „současně zrušena i činnost, kterou ta osoba vykonává, aby to nedopadlo tak, že na ty ochotné a pracovité se nahrne ještě více práce“.

×