Železnice je síť. Potrhaná síť
Patrik EichlerV neděli dosáhla svého zatím největšího úspěchu neoliberální politika skrytá pod souslovím „liberalizace železniční dopravy“. Jejím cílem je oslabení Českých drah a přesměrování zisků z provozování veřejných služeb soukromníkům.
Když něco funguje jako síť, je to ve veřejných službách hodnota sama o sobě. Platí to pro vodovody i poštu, pro nemocnice i železnici. Rozbití sítě služeb je základem pro privatizaci a zhoršení dostupnosti služeb v budoucnu. Platí to i pro nedělní potrhání sítě veřejné železniční dopravy u nás.
Trať Trutnov — Svoboda nad Úpou zůstala bez drážní dopravy jen pár měsíců. V září 1997 zde ukončily provoz České dráhy pro údajnou ztrátovost (a aby ušetřily ujeté kilometry) a v prosinci zde začal jezdit soukromý Viamont. Trať, po které před rokem 1990 jezdily pro rekreanty i mezinárodní rychlíky, po nástupu soukromníka obsluhoval dieselový motoráček snad ze šedesátých let, snad starší. Jízdenky, dříve prodávané v pokladnách, nahradily jízdenky vytrhávané průvodčím ve vlaku z papírového bločku.
Stav, když po trati jezdil jen soukromník, vydržel dlouho. Od loňska už to ale opět není pravda. Na zadání Královéhradeckého kraje se mezi spoje soukromníka o víkendech vklínilo několik málo spěšných vlaků Hradec Králové — Trutnov — Svoboda nad Úpou provozovaných opět Českými drahami. Kromě jiného proto, aby bylo možné jet vlakem do Krkonoš na výlet anebo na lyže přímo a cestující nemusel v Trutnově přestupovat na motorák.
V těch diskusích převládají tvrdě pravicové postoje a kdykoli se tam ozve někdo s poukazem na veřejný zájem, většina ostatních se snaží zesměšnit a dehonestovat ho. Totéž platí o postojích k Českým drahám jako takovým.
Není to tak dlouho, kdy železničářské odbory, především Federace strojvůdců, bývaly v ČR jedny z nejbojovnějších. Těžko říct, co se s nimi stalo. Dnes se jejich zájem omezuje téměř jenom na boj za zachování režijních jízdenek a volných mezinárodních jízdenek FIP... Strojvedoucí se tak dostali do pozice lidí, jimž neustále přibývá povinností, které nemají s řízením vlaků nic společného, a když dojde k jakékoli těžší nehodě, vždy jsou "na forhontě" při hledání viníků, přesně podle zákona padajícího exkrementu.
Ale i vedoucí pracovníci státní organizace SŽDC mají tuny másla na hlavách. Tzv. racionalizace jednotlivých tratí znamená vytrhat koleje a výhybky všude, kde se o ně SŽDC nechce starat. Není kolej - není vlak - není problém.
Asi jsme odsouzení zopakovat si britský model. Zatím to nevypadá, že by tu byl někdo schopný vzít si z jeho konců patřičné ponaučení.