Otevření dnes uzavřených čekáren na železničních stanicích je ten nápad, který mě doposud zaujal nejvíce. Do programu si ho napsali sociální demokraté a pro mě je dokladem, že někdo v té straně myslí na mě jako cestujícího. Že mi ve svém programu strana nabízí nějakou drobnost, kterou mohu ocenit.

Pamatuji si totiž docela dobře, kolikrát jsem na nějakém výletě promrzl a občas i promokl, když jsem na nějaké ze zavřených stanic na jaře či na podzim čekal na vlak. Na čekárnu, byť nevytopenou, jsem se nejvýše mohl dívat zamřížovaným oknem. A nedivím se nikomu, kdo by chtěl jet z takového nádraží třeba jen pár zastávek do divadla, že riskovat nebude. Slavnostní oděv promrzá i promoká rychleji než ten turistický.

Nápady, jak rychleji stavět dálnice, mají všichni. Hesla o cestě z Prahy do Brna za deset, dvacet, padesát nebo šedesát minut, si na plakáty dávají ti i tamti. Otázku technického řešení výběru mýta leckteří diskutují kvůli penězům, které za jeho výběr dostává firma Kapsch. Žádné z těchto otázek se mě pocitově nedotýkají. A nejde jen o to, že cesta do Brna i jen za polovinu dnešního času není slib, který by šlo splnit v příštích čtyřech letech.

↗

Opomíjení regulace v železniční dopravě odnesou nejvíce právě České dráhy, protože soukromí dopravci regionální dopravu suplovat nebudou. Foto archiv DR

Obecně mě ale téma stavby dálnic silněji nezasahuje prostě proto, že mezi městy cestuji po silnici málokdy. Po dálnici nejčastěji z Prahy do Jihlavy, kam je cesta vlakem komplikovaná. Téměř bez výjimky z Prahy do Liberce, kam je dnes — tak či onak — nemožná.

U stavby dálnic mám tedy pocit, že se mně dotýkají jen málo. S cestami po železnici mám většinou jiné problémy než jejich rychlost. U výběru mýta mám pocit, že jde hlavně o ty peníze, co dostává Kapsch.

Že je má možná dostávat někdo jiný, beru, uvítal bych ale i debatu o zpoplatnění různých druhů komunikací nebo různých druhů dopravy. Pondělní předvolební televizní beseda o dopravě přinesla náznak rozpravy o tomto tématu, zdaleka ale ne její konec.

O predátorech, parkování a lidech

Dotýkají se mě tři čtyři jiné otázky, které v předvolební debatě nacházím jen velmi okrajově. Jedna z nich je, že nejde cestovat vlakem pozdě. Poslední vlak z Žiliny do Ostravy jede v půl osmé. Poslední vlak z Ostravy do Prahy také v půl osmé, soukromý v osm, i když cesta trvá jen něco přes tři hodiny. Příkladů by bylo víc, téma je: Veřejná doprava má pro cestujícího fungovat i později večer. A nefunguje.

Zmínit si dovolím i to, že mezinárodní expresy do Polska i poslední noční vlak z Vídně staví na tolika stanicích, že o nich jen těžko jde mluvit jako o mezinárodních rychlících. Nejde přitom o libůstku milovníka železnic, jak si možná říkáte. Ty vlaky kromě jiného suplují regionální dopravu. A že těch situací na straně Českých drah může přibývat, popsala před pár dny srozumitelně jihomoravská Mladá fronta Dnes.

Soukromí dopravci žádají o přidělení časů pro své mezinárodní spoje. A protože mezinárodní spoje mají přednost před regionálními osobáky, bojí se kraj zpožďování a omezování těchto osobáků. Protože se, lidově řečeno, nevejdou na koleje.

Zvýhodnění pro bohaté

Neřízená expanze soukromých dopravců je pro mě téma důležitější než stavba dálnic, protože už dnes ohrožuje a omezuje možnost lidí cestovat. Moji nepochybně. Opomíjení regulace v železniční dopravě odnesou nejvíce právě České dráhy, protože soukromí dopravci regionální dopravu suplovat nebudou. A mezinárodní rychlíky stavějící na každé druhé mezi budou k nesnesení.

Příkladem škodlivého vlivu soukromých dopravců je i skutečnost, že na jeden a ten samý vlak můžete dnes koupit jízdenky s rozdílem v ceně v desítkách korun. Že cesta z České Třebové do Prahy nebo Ostravy může být i dvakrát tak drahá než mezi Prahou a Ostravou, přestože je Česká Třebová mezi nimi. Že se prosadila nesmyslná teze, že kdo má prostředky na plánování a organizaci vlastního času, nebo kdo je z velkého města, je z nějakého důvodu hodnotnější a má nárok na slevu.

Z dalších témat, která podle mě patří do politické debaty, už zmíním jen dvě. Po chodnících se má chodit, a tak mě, jako člověka, který celý život žije na sídlištích, zajímá, kam uklízet auta, která dnes na chodnících parkují. Zda chci spíše, aby ta auta vůbec nebyla, nebo aby byla uklizená v nějakých hi-tech parkovacích domech, neumím dnes říct. Jen je mi jasné, že ani všechny obchvaty měst nevyřeší, že na nejrůznějších sídlištích nemají auta kde stát. A chtěl bych k tomu politické návrhy řešení.

A co v předvolební debatě není, i když před pár měsíci politikou otřásalo, to jsou pracovní podmínky řidičů autobusů regionální autobusové, ale i městské hromadné dopravy. Jaká řešení strany nabízejí, nevím. Ale chtěl bych vědět.

Pracovní podmínky řidičů, regulace individuální automobilové dopravy, která nebude zvýhodňovat bohaté, i ochrana Českých drah před soukromými predátory ženoucími se za ziskem, jsou témata aktuální, významná, politická a se stavbou dálnic přinejmenším rovnocenná.