Zeman, Babiš a Havlíček: nejpilnější dobrovolníci Dětí Země
Miroslav PatrikPředseda spolku Děti Země popisuje, jaké skvělé dobrovolníky našel v nejvyšších představitelích státu. Jejich snažení je pro tak vlivný a bohatý spolek nedocenitelné.
Děti Země na konci června na základě hlasování nezávislé komise více než stovky osobností veřejného života zveřejnily výsledky 25. ročníku ankety o antiekologický výrok Zelená perla. Anketa dosud nashromáždila čtyři sta padesát vtipných, absurdních, bizarních či útočných tvrzení, což je jistě úctyhodné a unikátní.
Častými autory takových výroků bývá Miloš Zeman, majitel Zelené perly 2014, a Andrej Babiš, vítěz ročníků 2013 a 2019. Na novou tvář ankety začíná úspěšně aspirovat Karel Havlíček.
Každý z těchto bigmanů má totiž jakési vnitřní pnutí svěřovat se veřejnosti se svými rozumy. A je přitom jedno, zda v rozhovoru pro Televizi Barrandov (Týden s prezidentem), psaním na Facebooku či video-rozmluvami (Čau, lidi), anebo odpovídáním na otázky na Youtube (Na rovinu s Karlem Havlíčkem).
Vždy se probere, co zrovna na mysl přijde. A často dojde i na propagaci činnosti jednoho ekologického spolku, který aktivně připomínkuje povolování velkých staveb a upozorňuje na chyby a porušování zákona. Pro takový spolek je bezesporu výhodné, šíří-li jeho jméno po celé zemi takoví významní dobrovolníci. Pojďme se tedy podívat podrobněji, jak spolek Děti Země získal PR zdarma a jak se jeho neviditelná síť vlivu zvyšuje.
Zeman: Jak začal být příliš okatý
Miloš Zeman jako začínající dobrovolník ekologických spolků na sebe výrazněji upozornil již v květnu 2014, a to hned odvážným výrokem: „Jako prezident udělám vše pro to, aby zločiny ekologických nebo zelených fanatiků dále nepokračovaly.“ Za své tvrzení sice toho roku získal Zelenou perlu, nicméně si nechal domluvit a v následujících letech pilně dobrovolničil už výhradně pro Děti Země. A poměrně úspěšně!
Namátkou z roku 2017: „Nesnáším Děti Země a nesnáším zelené aktivisty obecně. Hrozí nebezpečí, že nějaká nejmenovaná organizace, vůbec jsem neřekl slovo Děti Země, bude postupovat tak, že přijde k těm, kdo chtějí nějakou stavbu, ať je to D1 nebo cokoli jiného, realizovat, a řekne, když nám dáte dotaci pro naši bohulibou organizaci, takový pěkný sponzorský dar, tak nebudeme podávat žádné žaloby. Jak se tomu říká? Výpalné se tomu říká. Zelení aktivisté se podle mého názoru vyznačují i tím, že někdy vymáhají tzv. výpalné, tzn. řeknou ‘pokud nedostaneme sponzorský dar, podáme na vás žalobu‘.“
O své pikantérie nás neochudil ani v roce 2018: „Když si uvědomíme, kolikrát a v jakém rozsahu zejména Děti Země, které mimochodem mají pouhé tři členy, dokázaly zbrzdit výrazné dopravní stavby, budu Vám velmi vděčný, když se spolu s panem předsedou Mazancem budete těmito šikanózními žalobami zabývat. Pevně věřím, že poté, co šikanózní návrhy Dětí Země u nového předsedy Nejvyššího správního soudu, jehož jsem jmenoval před asi čtrnácti dny, nenarazí na vlídné přijetí, takže i dopravní stavby v Olomouckém kraji budou pokračovat rychleji, než pokračovaly dosud. Věřím, že já zaklepám na náhrobní kámen organizace, která se jmenuje Děti Země.“
Během roku 2019 už tato dobrovolnická práce Miloše Zemana utrpěla vinou mnohých absencí. Byl nespolehlivý, a navíc se snížila jeho schopnost rozpoznávat rozdíly mezi různými skutečnostmi. Jeho aktivita vyvrcholila tímto bizarním tvrzením z června 2019: „Lumíci jsou dílem brouci, dílem motýli, podle zrovna stádia vývinu, a ti trpí sebevražedným komplexem, který spočívá v tom, že se vrhají do moře a tam utonou, protože neumějí plavat.“
Sice to ještě stačilo na 4. místo v anketě Zelená perla 2019, nicméně jeho mise pro Děti Země tím skončila. Vždyť i každé malé dítě na Zemi jistě ví, že lumíci jsou arktičtí hlodavci, tedy savci, nikoliv blanokřídlí hmyz, mezi které patří třeba lumci. Navíc, od kdy se nějací motýli vrhají do moře, aby utonuli?
Vyprázdněné postřehy Miloše Zemana v ekologických otázkách začaly být příliš okaté, a pro Děti Země tak logicky přestal být přínosem. Bylo tedy načase se poohlédnout po nové osobě.
Babiš: Jak se vymkl kontrole
Hledání nového dobrovolníka bylo snadné: stačilo opět sáhnout do galerie Zelených perel, a to do roku 2013. Tehdy v květnu totiž Andrej Babiš jako předseda nového hnutí ANO a předseda představenstva společnosti AGROFERT HOLDING, a. s., tedy ještě před vstupem do vysoké politiky, otevřeně prohlásil následující: „My se jednou asi z té demokracie poděláme, všichni. Jak jinak totiž vysvětlit to, že se tu k dálnici vyjadřuje jezevec, ekologický terorista a taky každý starosta chce mít výjezd.“
Výhodou samozřejmě bylo, že se záhy poté stal poslancem, ministrem financí a nyní předsedou vlády. Jeho razantní nástup na do funkce dobrovolníka Dětí Země započal v lednu 2020 na twitteru: „Chceme stavět dálnice. Děláme všechno proto, abychom je stavěli. Jsou tady ale organizace, které dělají vše proto, abychom nestavěli. Mluvím třeba o D1 mezi Říkovicemi a Přerovem, kde nám to pořád blokuje pan Patrik a Děti Země. Proste jen tak z plezíru. A lidem dělají peklo.“
Naplno se do své role ponořil až prostřednictvím Facebooku, na němž jako předseda vlády v seriálu „Čau, lidi“ každý týden v podrobných zprávách píše, kde uplynulý týden byl, co dělal, co říkal a co si myslí. A nezůstalo jen u psaní, neboť jeho postřehy je možné sledovat také na Youtube.
Na konci června si již začal natolik věřit, že ve své video-promluvě s názvem „Čau, lidi, nechal jsem si vrtat koleno“ zvládl více než pět minut komentovat výsledky ankety Ropák 2019, kterou vyhrála jeho ministryně Klára Dostálová, a ankety Zelená perla 2019, v níž zvítězil sám, a to již podruhé. Obě ankety organizují Děti Země.
Také si trochu provokativně zafilozofoval, neboť bezelstně prohlásil, že předseda Dětí Země je největší škůdce, takže si založí vlastní anketu o největšího škůdce, jejíž vítěz je tak předem jasný.
A nezůstalo jen u anket. Jako předseda vlády si nechal kreativně na minimálně pěti stranách sepsat přehled několika dálnic, jejichž povolováním se Děti Země účastnily či se ještě účastní. Příkladmo se jedná o dálnice D1, D8, D11, D48, D49 a D55.
Babišova iniciativnost se ovšem vymkla kontrole. Děti Země zaslaly na Úřad vlády ČR žádost o poskytnutí všech písemných podkladů, které Babiš drží v rukou a ve své rozmluvě z nich vychází.
Na napínavosti hře dodal Jan Večeřa z Úřadu vlády ČR, který odpověděl, že Babišovy písemné podklady lze nalézt veřejně v médiích, kde si je Děti Země mohou samy vyhledat. To je samozřejmě směšné, neboť podklady ležely fyzicky na stole před Andrejem Babišem.
V dalším dopise pak ředitel Právního a kontrolní odboru začal nově tvrdit, že podklady nemůže poslat, jelikož písemnosti, jež předseda vlády drží v rukou, nespadají pod práci Úřadu vlády ČR. Ten má prý pouze informace, jimiž disponuje vláda. Že by sám předseda nebyl součástí své vlády?
Děti Země proto podaly rozklad a nyní čekají na rozhodnutí, tedy na to, zda hra na hledání pěti stran písemností předsedy vlády bude pokračovat či skončí jejich zasláním. Přece jenom by rády věděly, jak kvalitní podklady si jejich nový dobrovolník obstaral, aby ho mohly patřičně veřejně ocenit.
Na Babišovi se musí ocenit zejména to, že se nebojí tápat ve slepých uličkách a kolovrátkově trvá na svém. Jeho pozici může dnes ohrozit snad jen dvojitý ministr Karel Havlíček, o kterém je známo, že umí brilantně a dlouze mluvit a o němž se povídá, že umí makat.
Navíc má dvě výhody, jaké svět neviděl: je podřízeným Andreje Babiše a je to velký snaživec. Nelze se proto divit, že se také on v poslední době usilovně snaží popularitu Dětí Země zvyšovat.
Havlíček: Jak nestačí svým konkurentům
Poněkud submisivně působící ministr Karel Havlíček se na české politické scéně postupně rozjasňuje — jeho velkou předností, která je přirozená všem primátům, je učenlivost. Žádnou Zelenou perlu sice zatím nezískal, neboť výstižnost či bystrost nepatří mezi jeho domény, nicméně opomenout bychom ho neměli.
Zvláštní pozornost zasluhuje jeho půlhodinový diskusní pořad na Youtube s názvem „Na rovinu s Karlem Havlíčkem“. Hned v prvním díle věnoval Dětem Země téměř jednu celou minutu, když odpovídal na otázku, kdy bude hotová rekonstrukce dálnice D1. Diváci tak mohli opět slyšet úvahy, kterak Děti Země všechno blokovaly.
Tento pokus ovšem příliš novátorský nebyl, neboť šlo jen o opáčko notoricky známých stereotypů. Rekonstrukce D1 má ovšem skončit až v roce 2021, a proto je alespoň slušná šance, že by jeho příští projevy mohly obsahovat také fakta.
Ve třetím díle se Dětmi Země zabýval už téměř tři minuty. Nejprve uvedl, že spolky včetně Dětí Země při přípravě dálnic vydíraly a vydírají, a dále, že Krajský úřad Olomouckého kraje o umístění dálnice D1 kolem Přerova vydal devět rozsudků. Nakonec upozornil, že existuje dvacet zamítavých rozsudků proti vydání stavebních povolení pro rekonstrukci dálnice D1.
Z odpovědi ministerstva dopravy na podanou žádost podle zákona o právu na informace ovšem vyplývá, že neexistují žádné doklady, které by tato tvrzení potvrzovaly.
Zaprvé nebyly zaslány žádné konkrétní důkazy, že by Děti Země nebo jiný spolek při povolování dálnic někoho a nějak vydíraly (jasný argumentační faul). Zadruhé krajský úřad žádných devět rozsudků nevydal, ale jen zamítl všechna odvolání proti vydání územního rozhodnutí (šlo prý o přeřeknutí). A zatřetí z údajných dvaceti rozsudků proti vydání dvaceti stavebních povolení pro rekonstrukci dálnice D1 byly zaslány jen dva rozsudky (rozdíl tedy činí pouhou nulu).
Karel Havlíček se tedy spletl ve všech případech, takže jen stěží může očekávat, že by o jeho dobrovolničení pro Děti Země byl nějaký žhavý zájem. Takových popletů jsou totiž v dnešní české politice spousty.
Odpověď ministerstva dopravy ovšem překvapivě obsahuje i filozoficko-politologickou část, z níž lze vyčíst jeho ideová východiska k angažované občanské společnosti. Posuďte sami.
Ministerstvo dopravy nad rámec zákona totiž mj. píše i následující: „Pokud pan ministr zmínil, že při přípravě výstavby dálnic některé spolky vydírají, zjevně tím neměl na mysli vydírání ve smyslu trestního zákoníku, ale o osobní názor na podání, která ve skutečnosti nesměřují k ochraně přírody, ale k blokování výstavby či modernizace dálnic. Obecně se jedná o kroky, kterými si některé občanské spolky vynucují opakování různých úkonů, neustálé ověřování a potvrzování všech platných dokumentů, a to třeba i prostřednictvím námitek, které již byly dříve rozhodnuty soudem. Toto pak může vést k názoru, že některá jednání těchto spolků mohou nést znaky, které lze označit jako zneužívání práva. Myslí se tím takové použití práva, které je sice povolené, avšak jeho cílem je dosažení výsledku, který je s účelem zákona v rozporu. Účelem námitek pak může být spíše snaha přetížit úřady byrokracií a dosáhnout tak dalších odkladů a průtahů ve výstavbě.“
Konečně je jasno, jak si současný český establishment v čele s hnutím ANO představuje svůj vybájený „ekoterorismus“. Cílem ekologických spolků podle ministerstva není aktivní účast ve správních řízeních — jde o falešnou hru na demokracii. Spolky tak údajně provádí masivní destruktivní činnost za účelem plošně ochromit byrokracii a celé soudnictví, neboť ve správních řízeních posílají rozsáhlé a zbytečné texty, kterými se výkonná i soudní moc musí náležitě zabývat a vše pečlivě vyvracet.
Desítky let tak spolky způsobují ve státě paniku — snaží se přece získat politickou moc a ovládnout stát. Těmto cíleným útokům na podstatu českého státu je proto nutné se trvale bránit, neboť jde o zdraví a životy lidí. Tak praví ministerstvo dopravy!
Ministerstvo přitom prokazatelně ignoruje principy demokratické společnosti, která počítá s aktivní účastí veřejnosti při ochraně životního prostředí. A také ignoruje ustálenou judikaturu soudů. Za všechny lze upozornit na tento právní názor Nejvyššího správního soudu: „Smyslem a účelem účasti občanských sdružení podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve stavebních řízeních není blokace, zdržování a protahování realizace stavebního záměru procesními obstrukcemi, nýbrž to, aby kvalifikovaně, tj. odbornými argumenty z oblasti ochrany životního prostředí, urbanismu apod., hájila dotčené (veřejné) zájmy ochrany přírody a krajiny v konkurenci jiných veřejných zájmů a zájmů soukromých.“
Snaživě vystupující Karel Havlíček tedy zatím nedosahuje takových kvalit jako prezident či předseda vlády. Jeho metoda práce je zatížena značnými faktickými a myšlenkovými mezerami, které se mu nedaří zakrývat ani vysokou slovní kadencí či korektním vystupováním. Jeho politický styl spíše připomíná mladé činovníky z konce osmdesátých let dvacátého století, kteří měli ambici převzít vládnutí.
Těžká práce dobrovolníka
Je jasné, že pro tak mocný, silný, bohatý a vlivný spolek, jakým jsou Děti Země, by chtěl jako dobrovolník či dobrovolnice pracovat každý. Ale to samozřejmě není možné — jde o vysoce profesionální a obětavou práci s obrovskými nároky na čas, znalosti a zkušenosti, pro níž je nutné mít také špetku talentu a originality.
Příkladů nevhodných kandidátů je celá řada.. Za všechny lze uvést třeba bývalého poslance za ODS a bývalého ministra životního prostředí Tomáše Chalupu: „Nemám nic proti iniciativě občanů. Například že se v sobotu seberou a jdou vyčistit les, nebo vezmou děti na výlet, aby věděly, že kráva není fialová. Nedělají to ale jako ideologii, jako dogma, jako zelené náboženství, dělají to proto, že je to normální.“
Nejen, že tento zástupce české extrémní pravice opomněl zmínit Děti Země, svými názory navíc v podstatě vykrádá výroky člena české extrémní levice z července 1989. Tehdy totiž generální tajemník ÚV KSČ a poslanec Sněmovny lidu Miloš Jakeš ve svém projevu prohlásil následující: „Mám na mysli různá ta ekologická hnutí... aby se sebrali a šli vyčistit ten potok... a nedělali demonstrace, chodili po náměstí a křičeli... prostě, udělejte spalovnu, jinou spalovnu v Plzni nebo něco jiného takového...“
Děti Země si musejí své dobrovolnice a dobrovolníky pečlivě vybírat. Jejich obětavé práce si přitom velmi cení, úspěchy a popularita Dětí Země stojí především na nich. A to i navzdory různým protivenstvím, které musejí již více než třicet let své existence překonávat svou vytrvalostí, pečlivostí, nebojácností a svou vnitřní hodnotovou konzistencí.
Naštěstí Děti Země ve svém úsilí při ochraně životního prostředí a podpoře občanské společnosti nejsou na Zemi samy. Ač se to na první pohled nezdá, tak o budoucnost světa se čím dál tím více zajímají i děti. A to je jen dobře!