Kdyby ekologické hnutí nemělo ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (ANO), muselo by si ho vymyslet. Málokdo totiž dokázal udělat tolik pro zdiskreditování snah o zakonzervování energetiky v bludném kruhu uhlí-jádro jako právě Havlíček svou vlastní neschopností. I díky ní dnes směřujeme k rychlému konci uhlí i krachu plánu na stavbu nových bloků jaderné elektrárny Dukovany.

Sledovat současné hemžení kolem po všech stránkách nesmyslného projektu nových reaktorů jaderné elektrárny Dukovany je skutečně k popukání. Havlíček chtěl ve čtvrtek obalamutit veřejnost tvrzením, že o přizvání Rosatomu do tendru rozhodne až příští vláda, aby se o den později bez mandátu vlády pokusil nakázat ČEZu rozeslání zadávací dokumentace všem zájemcům kromě čínské firmy CGN. Tedy de facto zahájit tendr.

Po mediální smršti a tlaku opozice nakonec ministr průmyslu a obchodu od svého záměru ustoupil a po pondělním mimořádném jednání bezpečnostní rady státu nakonec zájemcům pošle jen dotazník. Žáhu si dvojministr zchladil na vládním zmocněnci pro jadernou energii Jaroslavu Mílovi, kterého v pondělí na jeho návrh vláda odvolala.

Oficiálně kvůli chybějící bezpečnostní prověrce, kterou však Míl — na rozdíl od podporovatelů Rosatomu z okolí prezidenta — má dostatečnou pro výkon své profese. Tím si vůči sobě Havlíček pohněval i Danu Drábovou, neúnavnou lobbistku za jadernou energii.

K tomu připočtěme, že opozice pomocí obstrukcí už několikátý měsíc v kuse brání projednání falešně pojmenovaného zákona o nízkouhlíkové energetice. Ve skutečnosti se jedná o tunel pro jadernou energii, na který bychom v případě schválení doplatili všichni.

Když jsem loni v březnu psal, že ČEZ s vládou se chystají přihrát celou zakázku Rosatomu, mnozí mi tvrdili, že přeháním. Dnes taková interpretace v médiích převažuje a s novými Dukovany se v současnosti nejčastěji pojí sousloví „bezpečnostní hrozba“.

Havlíčkovi se tak povedl nevídaný manévr. Ještě před rokem panovala mezi politickými stranami, médii i veřejností shoda na nutnosti postavit nové bloky Dukovan. Chaotickým řízením, nekompetentností, a hlavně snahou vyjít vstříc zájmové skupině okolo Miloše Zemana se Havlíčkovi povedlo projekt znechutit opozici, novinářům, institucionálním oporám rozvoje atomové energie (Míl, Drábová) a nakonec i veřejnosti.

Podle nedávného průzkumu STEM totiž nechce až dvaasedmdesát procent lidí v České republice, aby Dukovany stavěl Rosatom. Pomalu se tak naplňuje to, co jsem o projektu psal již před pěti lety, že se u nás nové bloky jaderných elektráren už nikdy stavět nebudou.

Současný chaos dokládá, že se už pomalu přibližuje moment, kdy tuto realitu nahlas vysloví i vrcholní politici. Možná to řekne už příští vláda.

Podobné úspěchy jako u Dukovan ale Karel Havlíček sklízí i při své snaze oddálit tuzemský konec uhlí až do roku 2038. Ačkoliv se mu pro tento plán podařilo zmanipulovat uhelnou komisi, není pro něj schopen získat politickou podporu.

Ve skutečnosti většina vlády v současnosti podporuje konec uhlí v roce 2033. I to je ale o tři roky déle, než je podle vědců potřebné pro zachování příznivého klimatu.

Je tak velmi pravděpodobné, že Havlíček vlastní neschopností prohraje i boj o oddálení konce uhlí a pomůže tím přenést i do České republiky trend rychlého zavírání uhelných elektráren, který lze pozorovat po celé Evropě. Nakonec se tak možná ukáže, že ministr průmyslu a obchodu byl díky vlastní neschopnosti po celou dobu bezděčným spojencem ekologického hnutí.