↗

Dana Drábová a Miroslav Grégr spouštějí Temelín? Asi tak jako Erik Geuss, Richard Brabec a Andrej Babiš vyšetřují otrávenou Bečvu. Kde je nezávislá kontrola? Foto Archív Jana Beránka

Připomeňme si zapomenutý příběh, u nějž jsem stál osobně, takže ho znám z první ruky. Koncem 90. let jsem v Hnutí DUHA spolu se svými slovenskými kolegy pomáhal naší partnerské rakouské organizaci Global 2000 nainstalovat a zprovoznit „RAMOS“ — síť nezávislého radiačního monitoringu v okolí jaderné elektrárny Dukovany.

Systém se skládal ze šesti profesionálních detektorů spojených s počítačem, který odečítal naměřené hodnoty ionizujícího záření a data posílal na centrální server. Sondy byly v regionu umístěny na střechách domů u místních lidí, kteří s instalací souhlasili. Jedna z nich byla, tehdy ve spolupráci s tamním starostou, umístěna i na obecním úřadě v Dukovanech.

↗

Několik měsíců připravovaný cyklus analytických textů Jana Beránka Dvojí tvář Dany Drábové klade palčivou otázku kvality regulace jaderných provozů v České republice. Ta je znovu aktuální v situaci, kdy reálně hrozí, že Česká republika v bezprecedentním jaderném tunelu rozhodne o výstavbě nových jaderných bloků. Nejde jen o to, že by to způsobilo národohospodářskou katastrofu, ať už by byl vybraným dodavatelem kdokoli. Jedná se také o to, že v České republice už dnes fatálně selhává nezávislá kontrola krajně rizikového odvětví. Autor popisuje několik případů, v nichž mnohaletá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová zásadním způsobem selhala. Ukazuje, proč by měla být ze své funkce odvolána. A připomíná jeden zásadní případ, který přímo a posud ohrožuje bezpečnost České republiky i sousedních zemí, zejména Rakouska a Německa. Foto WmC

Byl to ve své době unikátní projekt, který nabízel veřejnosti nezávislá a kvalitně naměřená data o radiační situaci kolem naší tehdy jediné jaderné elektrárny. Šlo čistě o aplikaci kréda „důvěřuj, ale prověřuj“, zdůvodněnou i historickými zkušenostmi s jadernými elektrárnami a státními institucemi u nás i v zahraničí, které poruchy a úniky radioaktivity bagatelizovaly či přímo utajovaly, a to nejen v sovětském bloku, ale i na Západě.

Fake News Dany Drábové

Systém nezávislého měření u Dukovan se po technickém vyladění dobře rozběhl. Na základě příznivé zkušenosti se počátkem roku 2001 chystal ke spuštění podobný systém nezávislého monitoringu v okolí jaderné elektrárny Temelín. A to byla chvíle, kdy se Státní úřad pro jadernou bezpečnost s tehdy ještě relativně čerstvou — úřad převzala v listopadu 1999 — předsedkyní Danou Drábovou rozhodl udeřit.

Před dvaceti lety, 23. února 2001 ráno jsme na titulních stranách předních deníků mohli zírat na senzační zprávy — dnes bychom řekli „fake news“ — s titulky jako „Radioaktivní zářiče tajně u nás“ nebo „Rakušané propašovali do ČR radioaktivní zářiče“. Proč „fake news“? Informacemi o existenci monitorovací sítě se předtím nikdo netajil, ba právě naopak.

Dana Drábová tehdy novinářům doslova řekla: „Vyšetřování je postavené na tom, že [radioaktivní] etalony slouží pouze ke kalibraci sond organizace Global 2000. To zařízení není nebezpečné, ale když už hovoříme o dodržování evropských norem, měly by se dodržovat i naše zákony.“

Noviny zároveň informovaly, že „riziku správního řízení s SÚJB a několikatisícovým pokutám se nyní kromě dovozce vystavují i všechny další domácnosti v okolí Temelína a Dukovan, které si nechaly sondy z Rakouska nainstalovat a kvůli nim používají i nepovolené etalony“. Zprávu v tomto duchu navečer vysílala v hlavním zpravodajství i Česká televize.

Připraveno to bylo dokonale a vzkaz byl jasný: kdo bude souhlasit s umístěním nezávislých sond na měření radiace, bude mít potíže. A k tomu ještě ten potměšilý štulec do Rakušáků: halasně vystupují proti jaderné energetice, a přitom k nám pašují radioaktivní zářiče!