Internetový portál Osel.cz vydal Vladimíru Wagnerovi text, který je v písmena přetaveným rozčilením, že jsme mu v Deníku Referendum odmítli vydat jeho reakci na článek Josefa Patočky o Černobylu. Přesněji řečeno, nabídli jsme mu, že může reakci zveřejnit v diskusi pod článkem, pokud si do ní předplatí přístup.

Vladimír Wagner se tuze rozčílil, protože zřejmě pokládá za své nezadatelné právo své snůšky nesmyslů o energetice publikovat, kde se mu zamane, jen proto, že je jaderným inženýrem. Když zjistil, že v Deníku Referendum to možné není, začal pokřikovat o cenzuře a přirovnávat nás k provozovatelům černobylské jaderné elektrárny.

Je to v podstatě nicotná epizoda, jíž by nemělo smysl se zabývat, pokud by neumožňovala ukázat si dva podstatné fenomény, které se týkají praxe českých médií, veřejné debaty o energetice a zacházení s fakty. Takže popořadě.

1.Jaderná energetika je mrtvá technologie, Čechům navzdory

Když jsme před třiceti lety označili v Hnutí Duha jadernou energetiku za odvětví bez budoucnosti, předpověděli jsme prakticky přesně následující vývoj, na rozdíl od všech jejích zastánců.

Co jsme tvrdili? Že jaderná energetika je nevyhnutelně spjata s nepřijatelným rizikem vážné havárie. Před Černobylem to byl Three Mile Island, po něm Fukušima a bohužel je vysoce pravděpodobné, že než tuto bludnou technologii definitivně opustíme, ještě další takové katastrofy nás čekají. Vyplývá z lidské přirozenosti, že i ty nejzajištěnější systémy mohou selhat.

Evidence je jasná. Riziko nepřijatelné. Lidé jako pan Wagner tehdy vykládali, že žádné riziko nehrozí, že selhal Sovětský svaz, nikoli jádro. Už tehdy nemluvili pravdu, mnozí záměrně.

Dále jsme tvrdili, že lidé naprosto nevědí, jak vyřešit problém vysoce radioaktivních odpadů. V přehršli jiných metod, jimiž se lidstvo pokouší vcelku úspěšně i v novém století ukončit svou existenci, jaderné odpady poněkud zmizely ze zřetele.

Je to ale zásadní, fatální problém, příroda si s nimi poradit neumí, neboť před komerčním provozem jaderných elektráren se v ní tak ultratoxické látky jako plutonium prakticky vůbec nevyskytovaly. A přestože lidé jako pan Wagner nebo Dana Drábová a celá jejich jadernická kamarila před třiceti lety vykládali, že definitivní řešení problému jaderných odpadů je na spadnutí, ve skutečnosti jsme na tom stejně, anebo ještě hůř než jsme byli tehdy, přesně tak, jak jsme to tvrdili my — jen toho smrtelně nebezpečného odpadu je teď několikanásobně větší množství.

Pokud se chcete s problémem jaderných odpadů a nesmysly, které na to téma vykládá jaderný průmysl, obeznámit zábavnou formu, lze vřele doporučit díl pořadu, který tématu ve své show věnoval John Oliver. Smát se budete i na účet české veřejné debaty.

Dále jsme tvrdili, že jaderné elektrárny se v demokratických zemích prakticky přestanou stavět a že se bude snižovat jejich počet i instalovaný výkon, a to ani ne tak kvůli bezpečnostním rizikům a nijak uspokojivě řešitelnému problému jaderných odpadů, ale především kvůli ekonomickým aspektům celé věci. Přesně to se děje.

Počty nově zahájené výstavby reaktorů. Žluté segmenty označují Čínu. Graf World Nuclear Industry Status Report

Jaderných elektráren všude kromě Číny ubývá, v Evropě spolu soutěží Francouzi a Finové, kdo dokáže postavit jadernou elektrárnu s větším zpožděním a předražením. Zatím to vypadá, že finské Olkiluoto-3, jehož cena se vyšplhala z původních tří miliard eur na 8,5 miliardy eur, přece jen překoná francouzské Flamanville, jehož cena už se vyšplhala z původních 3,3 mld € na 10,9 mld €. Spory mezi Finskem a Francií a dodavateli Arevou a Enelem řeší mezinárodní arbitráže. S průtahy to prozatím vypadá v obou případech na deset let.

Není divu, že jádro tedy není schopno ekonomicky konkurovat dnes už podstatně levnějším obnovitelným zdrojům. Dokonce už jim není schopno konkurovat ani při pouhém provozu, bez započtení původních obrovských investičních nákladů, takže například v USA teď zavřela jaderná elektrárna Pilgrim třináct let před vypršením licence. Od roku 2002 bylo zrušeno 253 objednávek nových jaderných elektráren v 31 zemích.

A tak se objevuje politicko-ekonomický paskvil nejvyššího řádu: snaha zachraňovat mrtvou technologii státními garancemi ceny. Jinak řečeno, všichni máme připlácet na to, aby absurdní, lidem i přírodě nebezpečný koníček pana Wagnera a jemu podobných, mohl pokračovat. A také proto, aby vznikala závislost satelitních zemí, což je status, k němuž máme blíž, než si dnes chceme připouštět, na dodavatelích z velmocí, jako je Rusko či Čína, které by strašně rády u nás a za naše daně stavěly.

Argument klimatickými změnami ani nezkoušejte vytáhnout, je zhola nesmyslný. Velká většina energie, kterou spotřebujeme, není energie elektrická. V roce 2017 elektřina tvořila 9 % z primární spotřeby energie, jádro se na produkci tohoto zlomku podílelo opět jen zlomkem. Topení, doprava, potřeby průmyslu a podobně leží dnes na fosilních zdrojích.

Primární spotřeba energie. Jádro tvroří ten malý fialový segment vpravo nahoře. Graf BP Statistical Review

Pokud by se měly nahradit elektřinou z jádra tak, aby se to jakkoli relevantně projevilo v emisích ničících klima, musel by se počet jaderných elektráren zvýšit o řád, jinak řečeno zdesetinásobit. Kromě toho, že je to z řady důvodů, technických, organizačních, ekonomických i bezpečnostních, zcela nepředstavitelné, je to i bezpředmětné — na smysluplné řešení změn klimatu máme jedenáct let, což odpovídá zpoždění, jaké nabírá stavba dvou zmíněných elektráren v Evropě.

Jádro — a bludy o něm — tedy stojí v cestě jedinému skutečnému řešení, jímž je úplný přechod k obnovitelným zdrojům energie, a to v podstatě okamžitě. Pravdu jsme tedy měli také my, a ne lidé jako pan Wagner. Jen s tím rozdílem, že tehdy na to všechno bylo o třicet let víc času.

Proč bychom měli pokračovat v dávno rozhodnuté debatě? V DR jsme nikdy nedebatovali na téma, zda jsou či nejsou změny klimatu způsobené lidmi. Stejně tak nedebatujeme o tom, zda má jádro budoucnost, když obě otázky jsou už dávno zcela jednoznačně ve své faktické rovině rozhodnuty.

Jádro je dnes mrtvá technologie, tak jako parní stroj po nástupu dieselu. Není divu, že civilizačně vyspělejší západoevropské země se předhánějí v tom, kdo přejde na plně obnovitelnou energetiku nejrychleji. Narážejí přitom samozřejmě na různé obtíže, ale jsou to obtíže řádově menší závažnosti, nežli problémy spojené s jádrem, které v žádném směru není a nikdy nebylo příznivější alternativou uhlí či ropy.

Jak jsme říkali již před třiceti lety: jsou to dvě strany prošlé mince. Potřebujeme úplně novou energetickou koncepci. Po vzoru Němců a jiných Západoevropanů.

2.Česká média v pokrývání tématu energetiky dlouhodobě systematicky selhávají

To, že je někdo jaderný inženýr, ještě neznamená, že je expertem na energetiku. Přesně naopak, jen minimum jaderných inženýrů není zaslepeno svou zálibou v technologii — podobně jako chlapci, jimž se líbí mašinky — a udrží si schopnost posuzovat věci vcelku, v jejich ekologických, ekonomických, sociálních a politických souvislostech.

Česká média dlouhodobě selhávala, a to už v éře před Babišem, v tom, že namísto toho, aby zprostředkovávala moderní světové trendy, kam se myšlení o energetice ubírá a proč všechny civilizačně vyspělé země jádro opouštějí a hledají cestu k maximálnímu využití obnovitelných zdrojů, tak tu namísto toho, v zájmu ČEZ a uhelných oligarchů, provozovala bohapustou propagandu, která systematicky zakrývala skutečnost.

Česká televize se dodnes nestydí nechat mluvit k ekologickému tématu šarlatána, jako je Ivan Brezina (jeho eugenické alterego Adam Bartoš o holocaustu debatovat nepůjde?), či vysvětlovat různé aspekty jaderné energetiky Danu Drábovou, jejíž dlouhodobé selhávání v hodnocení dané věci článek Josefa Patočky připomněl.

A tak jsme dnes v situaci, kdy podstatná část české veřejnosti, tak jako přechovává tmářský, bez jakékoli vazby na realitu, v podstatě animální děs z uprchlíků, si stejně zpozdile nalhává, že bez jádra a uhlí to nepůjde a že jsme zase tak nějak mazanější než ti Němci či ostatní Západoevropané. Ne, nejsme. České báchorky o nezbytnosti jádra a uhlí či o nedostatečnosti obnovitelných zdrojů jsou jedním z řady příznaků naší trvající intelektuální zaostalosti vůči západní Evropě.

Graf, který v českých médiích neuvidíte. Nově zapojované elektrárny podle typu zdrojů. Uhlí, plyn, jádro (nula nula nic) a obnovitelné zdroje rozdělené odstíny podle druhů. Graf International Energy Agency

A fakt, že platforma domýšlivě nazvaná Osel, jež chce odhalovat pavědecké mýty, slouží této s realitou nijak nesouvisející propagandě, je jen zvlášť vyhroceným příkladem směsi úpadku a zpupnosti české veřejné debaty, která je příliš často v rukou propagandistů či fanatiků, v daném případě technokratů a zmanipulovaných či ke všemu ochotných služebníků mocných finančních zájmů, jež jsou s udržováním současného obscénního českého energetického systému spjaty.

Není to přitom menší zlo, než jaké páchá na české společnosti Andrej Babiš. V zájmu oligarchů jako Daniel Křetinský či Pavel Tykač či svého času Martin Roman se vyváží krajina, ničí příroda, dětem bere šance na kloudnou budoucnost. A jejich zaměstnanci v jejich médiích jako Michal Půr v Info.cz pak na základě špatně přeloženého či pochopeného článku z Der Spiegel, který kritizuje německou Energiewende za to, že se NEDAŘÍ DOST RYCHLE, nikoli za to, že by byla principiálně nežádoucí či neuskutečnitelná, tu mudrují přesně v onom čecháčkovsky rozšafném duchu: „Na ja, my jsme to mámo říkali, že to bez jádra a uhlí nepude.“ V zájmu vydavatele.

Už třicet let vám říkáme, že to bude muset jít. Němci mají zatím veřejnou debatu založenou na faktech, proto to dělají. U nás časopis Osel vydává nesmyly pana Wagnera a Křetinského portál Info.cz zveřejňuje antiekologické energetické dezinfo.

Na tomto Bohem zapomenutém bláznově dvorečku je Babiš přiměřeným šafářem, nikoli jeho zhotovitelem. Řešení, stojíme-li o ně ještě, je trojí, jak také říkáme už třicet let: zásadně posílit občanskou společnost, dnes přímo na úkor oligarchie; zákonem zpřetrhat vazbu všech médií k ekonomickým zájmům vydavatelů a systematicky zvyšovat vzdělanost obyvatelstva. Prozatím totiž nechápeme ještě ani to, jak moc jsme zaostalí.

Články, jako jsou mašíblovské snůšky nesmyslů o jaderné energetice, srovnávající například možná rizika jaderné katastrofy, jež může učinit celé rozlehlé oblasti neobyvatelnými na generace, s dopravní nehodou, psané panem Wagnerem v DR opravdu vycházet nebudou. Není to cenzura, je to redakční politika. Z úcty k čtenářům.

Napsal jsem mu, že pro něj ale mám dobrou zprávu. Česká média jsou na tom pořád dost špatně, takže platforem pro své naříkání najde nepochybně dost. Že ji našel tam, kde ji našel, k tomu oběma gratulujeme.