Temelínská Bečva Dany Drábové

Jan Beránek

Okázalé vyšetřování jiného problému, než na jaký ukázali svědci? Protizákonné zatajování informací? Než se oba jevy staly definicí selhání státu při vyšetřovaní otravy Bečvy, obě metody uplatnila Dana Drábová při šetření temelínských svarů.

Sladká odměna při spouštění Temelína za toleranci porušování zákonů? Foto Archív Jana Beránka
Sladká odměna při spouštění Temelína za toleranci porušování zákonů? Foto Archív Jana Beránka

Jak níže doložíme, je nesporným faktem, že Dana Drábová a Státní úřad pro jadernou bezpečnost pod jejím vedením během dokončování jaderné elektrárny Temelín a jejích zkoušek obcházeli vlastní předpisy a přivírali oči i nad nedostatky bezpečnostních zkoušek prováděných společností ČEZ. Dělo se to v takové míře, že se na ekologické organizace tehdy obrátilo několik „whistleblowerů“ z temelínského staveniště i přímo ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost — byli znepokojeni tím, že se politické zájmy nadřazují správným postupům a že se přitom obcházejí bezpečnostní zkoušky a procedury.

Když chcete pochopit, co se děje v domácí politice, stačí číst Deník Referendum. Podpořte nás!
×

Na základě poskytnutých informací podala v létě roku 2000 organizace CALLA na Státní úřad pro jadernou bezpečnost několik žádostí o informace a zpřístupnění patřičných dokumentů, zejména konkrétních protokolů z provedených zkoušek. Státní úřad pro jadernou bezpečnost však všechny obratem zamítl s tím, že jde o utajované či citlivé informace, obchodní tajemství, případně nereagoval vůbec.

Několik měsíců připravovaný cyklus analytických textů Jana Beránka Dvojí tvář Dany Drábové klade palčivou otázku kvality regulace jaderných provozů v České republice. Ta je znovu aktuální v situaci, kdy reálně hrozí, že Česká republika v bezprecedentním jaderném tunelu rozhodne o výstavbě nových jaderných bloků. Nejde jen o to, že by to způsobilo národohospodářskou katastrofu, ať už by byl vybraným dodavatelem kdokoli. Jedná se také o to, že v České republice už dnes fatálně selhává nezávislá kontrola krajně rizikového odvětví. Autor popisuje několik případů, v nichž mnohaletá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová zásadním způsobem selhala. Ukazuje, proč by měla být ze své funkce odvolána. A připomíná jeden zásadní případ, který přímo a doposud ohrožuje bezpečnost České republiky i sousedních zemí, zejména Rakouska a Německa. Foto WmC
Několik měsíců připravovaný cyklus analytických textů Jana Beránka Dvojí tvář Dany Drábové klade palčivou otázku kvality regulace jaderných provozů v České republice. Ta je znovu aktuální v situaci, kdy reálně hrozí, že Česká republika v bezprecedentním jaderném tunelu rozhodne o výstavbě nových jaderných bloků. Nejde jen o to, že by to způsobilo národohospodářskou katastrofu, ať už by byl vybraným dodavatelem kdokoli. Jedná se také o to, že v České republice už dnes fatálně selhává nezávislá kontrola krajně rizikového odvětví. Autor popisuje několik případů, v nichž mnohaletá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová zásadním způsobem selhala. Ukazuje, proč by měla být ze své funkce odvolána. A připomíná jeden zásadní případ, který přímo a doposud ohrožuje bezpečnost České republiky i sousedních zemí, zejména Rakouska a Německa. Foto WmC

Státní úřad pro jadernou bezpečnost přitom běžně postupoval tak, že se obrátil na ČEZ, aby se jako vlastník elektrárny k žádostem vyjádřil — a firma příslušné dokumenty paušálně a ex-post označila za obchodní tajemství. Šlo o jednoznačně protiprávní postup, což po dlouhých soudních tahanicích v roce 2003 potvrdil Ústavní i Nejvyšší správní soud, který všechna zamítavá rozhodnutí předsedkyně Drábové ze září 2000 anuloval.

Dana Drábová tedy v té době protiprávně odmítala zpřístupnit informace a dokumenty, na které měla veřejnost právo. Znemožnila tím, aby v době, kdy to ještě bylo relevantní pro uvádění elektrárny do provozu, byly protokoly o provedených zkouškách podrobeny nezávislé kontrole. Pokud vám to připomíná protiprávní postup současného ředitele České inspekce životního prostředí Erika Geusse v poskytování informací o otravě Bečvy, nemíříte mimo.

V případě otrávené Bečvy se však o tom, co chtějí či nechtějí odpíráním informací úřady skrýt, můžeme prozatím jen dohadovat. Co chtěla utajit Dana Drábová, ovšem víme velmi dobře.

Ututlané problémy se svary a protokol 15/2001

Ředitelka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová a její náměstek Karel Böhm se osobně angažovali v tom, aby zametli pod koberec utajenou opravu špatně provedeného svaru na hlavním cirkulačním potrubí prvního bloku v jaderné elektrárně Temelín. Další závažné nedostatky se svary zlehčovali, aby nestály v cestě spuštění a provozu reaktorů. Jejich vinou temelínská elektrárna dost možná po celou dobu svého provozu představuje zvýšená, nedostatečně zmapovaná bezpečnostní rizika.

Případ má docela složitou historii, o to komplikovanější, že vedení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost v něm aktivně mlžilo a mátlo stopy. Také proto kauza v českých médiích rychle vyšuměla — přesněji řečeno nebyla nikdy celá rozpletena. Nyní se ji pokusíme shrnout. Detailní popis případu a dokumentaci ke kauze má k dispozici česká kancelář Greenpeace.

V červenci 2000 se Greenpeace ozval „whistleblower“, který se utajené operace na staveništi v Temelíně osobně účastnil. Jeho věrohodnost pak organizace pečlivě posuzovala v konfrontaci jeho svědectví a informací s několika experty na svařování u nás i v zahraničí a dospěla k závěru, že podle všeho nejde o vyfabulovaný příběh, ale o opravdu věrohodného svědka.

Podle jeho svědectví se na jaře 1994 při kompletaci takzvaného primárního okruhu na prvním temelínském bloku stala závažná chyba. Primární okruh je — zjednodušeně řečeno — reaktor a na něj napojené čtyři smyčky potrubí o průměru 85 cm, které vedou ohřátou vodu do tepelných výměníků, takzvaných parogenerátorů, a následně ji vracejí zpět do reaktoru.

Pracovníci firmy Modřanská potrubní — subdodavatele Škody Praha — začali na vývod z reaktorové nádoby navařovat jedno z osmi potrubí ve špatné poloze, a sice oproti projektu otočené o 180 stupňů: tedy vzhůru nohama. Nebyla to první taková chyba. Předcházela jí podobná závada při kompletaci dvou částí potrubí u jiného kolene primárního potrubí, která byla ovšem řádně oznámena a následná oprava — spočívající v rozříznutí, otočení do správné polohy a následného svaření v jiném místě — zdokumentována.

Svůj další omyl ovšem dodavatelská firma nenahlásila, aby se vyhnula velkým nepříjemnostem. Započatý svar potají rozřízla, potrubí otočila do správné polohy a znovu přivařila k reaktoru. Povinnou dokumentaci svaru pak zčásti zfalšovala a zčásti zašantročila, aby zametla důkazy.

Svědek byl ochoten pod podmínkou anonymity poskytnout své informace i Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost. Greenpeace o tom úřad vedený Danou Drábovou informovalo v září 2000. Následně se uskutečnily tři rozhovory mezi svědkem v anonymitě a inženýrkou Janou Kroupovou, inspektorkou Státního úřadu pro jadernou bezpečnost se specializací na materiály a jakost svarových spojů.

Z hlediska jaderných rizik jde přitom o klíčovou věc: primární okruh hraje zásadní roli při chlazení aktivní zóny reaktoru a zároveň i v izolaci jejího radioaktivního inventáře od okolí. Jeho případné roztržení může iniciovat těžkou jadernou nehodu vedoucí až k úniku velkého objemu vysoce radioaktivních látek mimo elektrárnu. Opakovaný svar potrubí snižuje jeho pevnost a odolnost, čímž vytváří slabé místo celého systému.

Utajené opakování svaru také zásadně porušilo technologii montáže celého primárního okruhu. Bez podrobné a věrohodné dokumentace není možné doložit, že svar má v celé své hloubce potřebnou pevnost a požadovanou kvalitu. Po jeho dokončení totiž není možné provádět jiné než povrchové, nedestruktivní testování svaru.

Pro další vývoj kauzy je podstatné, že svědek na slepém schématu jednoznačně označil konkrétní svar, o který šlo. Takto označené schéma předali zástupci Greenpeace na osobní schůzce přímo předsedkyni Drábové. Později se ukázalo, že svar označený svědkem je v projektové dokumentaci označen číslem 1-4-5, tedy první blok, čtvrté potrubí a pátý svar na něm.

Vedení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost následně pověřilo inženýrku Janu Kroupovou, aby s několika dalšími experty situaci prověřila. Tým během kontroly potvrdil řadu vážných problémů s kvalitou a nekompletní dokumentací svarů v elektrárně, a to včetně svědkem označeného svaru. O svých zjištěních připravil protokol s číslem 15/2001.

Vyšetřování se nesoustředilo na správný svar

V tu chvíli ale Dana Drábová a vedení úřadu začali hrát hru na schovávanou. Žádost Greenpeace o poskytnutí protokolu 15/2001 Dana Drábová odmítla s odůvodněním, že taková inspekce neproběhla a protokol daného čísla neexistuje. Při jiné příležitosti zase Dana Drábová existenci protokolu připustila, ale odmítla jej zpřístupnit s odvoláním na závazek mlčenlivosti k některým zúčastněným osobám.

Náměstek Karel Böhm nakonec oficiálně Greenpeace napsal, že tým Jany Kroupové příslušnou kontrolu sice provedl, ale protože v průběhu kontroly byl prý ze strany kontrolního týmu porušen zákon, náměstek kontrolu zrušil. Závěrečný protokol tudíž údajně nebyl dokončen a podepsán, a veřejnost na něj proto nemá právo.

Ačkoliv právník Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, který byl členem kontrolního týmu, odpověděl písemně na dotaz Greenpeace, že během kontroly žádný zákon porušen nebyl, Böhmova výmluva se udržela. Jeho podivnou konstrukci o zrušené kontrole a z toho plynoucí neexistenci oficiálního protokolu potvrdil v roce 2009 Nejvyšší správní soud, který dal ve věci odmítnutí žádosti o informace Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost za pravdu.

Úřad vedený Danou Drábovou namísto toho částečně zpřístupnil jiné dva protokoly z Temelína, které se ale zabývaly jinými svary. Rozjelo se tím dodnes trvající a poměrně účinné matení případu.

Na základě podnětu Greenpeace zahájila kriminální vyšetřování i Policie ČR, která si k tomu dokonce najala tým odborníků. Z neznámých důvodů se policie ale zaměřila na jiný svar, a sice 1-1-5, ačkoliv Greenpeace předalo předsedkyni náčrtek se správným označení problematického místa, tedy svaru 1-4-5. Žádné zásadní pochybení na tomto svaru Policie České republiky nenašla a případ odložila.

Poté, co obě šetření — policejní i Státního úřadu pro jadernou bezpečnost — vyzněla do ztracena, se Greenpeace i nadále domáhalo řádného prozkoumání problému a snažilo se problém udržet v pozornosti médií. Pod tímto tlakem pak Dana Drábová o rok později, v létě 2001, objednala nezávislý expertní posudek temelínských svarů od profesora Jaroslava Němce.

Ten sice konstatoval drobné nedostatky, ale žádné zásadní problémy nezjistil. Dana Drábová jej od té doby, spolu s odkazem na negativní výsledek policejního vyšetřování, dodnes používá jako „důkaz“, že informace o utajené opravě svaru byla od začátku falešná. Věc má ale jeden zásadní háček: stejně jako předtím Policie ČR, ani profesor Němec nezkoumal očitým svědkem označený svar 1-4-5, ale některé jiné svary. Mezi nimi svar 1-1-5 a také svary 1-1-6 a 1-1-6A, což je výše zmíněná, přiznaná a zdokumentovaná oprava v jiné části primárního okruhu prvního temelínského bloku.

Umlčení inspektorky Kroupové

Na svar 1-1-5 jako údajně kritizované místo přitom policii a profesora Němce nemohl falešně navést nikdo jiný než právě Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Úřad ale zašel ještě dál, když inspektorku Kroupovou, která vedla klíčové vyšetřování, její nadřízená Dana Drábová písemně odmítla zbavit zákonem uložené mlčenlivosti, a to ani během policejního vyšetřování kauzy.

Jana Kroupová tak sice na policii vypovídala, nesměla jí však sdělit konkrétní informace o své vlastní kontrole svarů v Temelíně.

Podivné umlčení inspektorky Kroupové se stalo ještě podezřelejší během soudu, který projednával žalobu ČEZ na Greenpeace za poškození dobrého jména, které mělo nastat právě oním zveřejněním údajně lživé informace o rizikovém svaru. Jedině soud totiž mohl Janu Kroupovou mlčenlivosti v této věci zbavit.

Jakmile ji ale právní zástupce Greenpeace navrhl soudu jako svědkyni, ČEZ žalobu stáhl. Je těžké vysvětlit tento krok něčím jiným než tím, že jí chtěl zabránit mluvit.

Zda je temelínský svar 1-4-5 opravdu tajně opravovaný a do jaké míry představuje bezpečnostní riziko, se možná nikdy přesně nedozvíme. Stejně jako se dodnes neví, jaké nedostatky shledal při kontrole tým inspektorky Kroupové a co vše je zaznamenáno v utajeném protokolu 15/2001.

Co ale víme nade vši pochybnost, je to, že Státní úřad pro jadernou bezpečnost a Dana Drábová osobně podnikli řadu kroků k tomu, aby se svar 1-4-5 nikdy řádně nezkontroloval, aby se vyšetřování ubíralo jiným směrem a vyznělo nakonec do ztracena. V rozporu se zákonnými předpisy také vydali povolení k aktivaci jaderného paliva v prvním temelínského reaktoru, aniž bylo ukončeno příslušné šetření a aniž by dokázali vyloučit nepovolenou opravu svaru na reaktorové nádobě, případně další nepřípustné nedostatky při svařovacích pracích na primárním okruhu v Temelíně.

Je to hodně podobně nyní probíhajícímu „vyšetřování“ otravy na řece Bečva ze září 2020. Také tady se navzdory svědkům a podnětům orgány zaměřují jinam a odmítají sdělit informace o tom, co a kde zjistily.

Protokol 15/2001 o temelínských svarech je třeba zveřejnit. Danu Drábovou vyměnit

Zmiňovaný první náměstek Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Karel Böhm, který byl za licencování temelínské elektrárny zodpovědný a který svým zásahem zastavil kontrolu svarů inspektorkou Kroupovou, přešel v roce 2010 do firmy ČEZ. Tam paradoxně — nebo možná naopak v rámci logiky celého případu — stojí v čele inspektorátu bezpečnosti, přímo podřízený generálnímu řediteli Benešovi.

Je důležité dodat, že v ČEZu ale pracoval už předtím, než vstoupil do služeb jaderného dozoru. Byl operátorem a později dokonce vedoucím reaktorového bloku v jaderné elektrárně Dukovany.

Hlavní postava celého případu Dana Drábová byla do čela Státního úřadu pro jadernou bezpečnost jmenována vládou v roce 1999. Na to, zda má člověk být v takové funkci třeba i doživotně, nebo zda je lepší zakotvit v pravidlech nějaké omezení, můžeme mít různé názory.

Dobrou a v demokraciích osvědčenou praxí je ale výměna po určitém čase, což prospívá jak člověku v dané pozici, tak i dané instituci. Mezi mnoha různými důvody také proto, aby se zabránilo vzniku dlouhodobých klientelistických vztahů, zapouzdření struktur i rutin, které nezávislému výkonu poslání regulátora dlouhodobě nesvědčí.

Na počátku svého mandátu si to patrně myslela i Dana Drábová. V rozhovoru s Václavem Moravcem v roce 2001 odhadovala, že v čele úřadu zůstane „pět až osm let“, protože delší šéfování by na ní mohlo „zanechat nějaké nevratné psychické následky“.

Když se jí na to Moravec v roce 2011 — tedy o deset let později — znovu ptal a poukazoval na to, že ve srovnání se zahraničními jadernými regulátory je vedení Státního úřadu pro jadernou bezpečnost s neomezeným funkčním obdobím výjimkou, Drábová řekla, že se pokusí do novely atomového zákona časové omezení prosadit. Dodala, že podle ní je „dvakrát šest let tak akorát“.

Jak to dopadlo? Novela atomového zákona byla schválena v roce 2016 a žádný limit pro předsedu či předsedkyni úřadu neobsahuje. Začal rok 2021, Drábová ve funkci sedí dvaadvacet let a nevypadá to, že by ji to nějak trápilo. Může to vypadat jako drobnost, jde ale o důležitý „detail“ vypovídají o instituci i člověku v jejím čele. Korupce mocí zkrátka probíhá zvolna a nenápadně, ale nevyhnutelně.

Jestliže se nyní mluví o možnosti, že by Česká republika mohla začít stavět nové jaderné bloky, je o to důležitější si připomenout temné stránky polistopadové historie jaderného průmyslu u nás. Dana Drábová v ní hraje ústřední zápornou roli.

Během více než dvaceti let v čele Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ukázala svými činy a vystupováním, že není schopná nezávislého a nestranného posuzování problematiky. Vůči lidem z oboru a kritikům uplatňuje zásadně rozdílný přístup a podjatost, a to jak v osobních názorech, tak i v rozhodování jí podřízeného úřadu.

V kritických situacích dokonce v zájmů politiků, mocných firem a šíbrů v oboru přistoupila k rozhodnutím a krokům, které jsou neslučitelné s výkonem nezávislého dozoru nad rizikovým odvětvím. Její zjevná neschopnost odpoutat se od funkce, ochota zaklekávat kritiky a zároveň krýt mocné lidi z oboru, stejně jako mizivá sebereflexe jsou vlastnostmi, které by měly v demokratické politice vést k tomu, že ve své stávající funkci skončí.

Pokud se rýsuje možnost, že po volbách vznikne koalice, která bude chtít obnovit vládu práva, čekají tu na ni dva dluhy: za prvé — bude potřeba jmenovat nového ředitele či ředitelku Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. A za druhé — bude se třeba podívat na svary v Temelíně včetně svaru 1-4-5 a na protokol o jejich kontrole týmem inženýrky Jany Kroupové — tu je také načase zbavit mlčenlivosti. Číslo protokolu je 15/2001.