Rakousko odmítá podvodné zařazení jádra mezi zelené zdroje, zvažuje žalobu

Adam Rektor-Polánek

Státy EU jednají o tom, jaké zdroje energie budou právně uznány za udržitelné, a dosáhnou tak na finanční podporu. Rakouská ministryně pro klima oznámila, že zařazení jaderné energetiky neakceptuje — a je připravena se soudit.

Jaderná elektrárna ve francouzském Flamanville. Pro příznivce jádra je symbolem stability a energetické soběstačnosti, pro odpůrce příkladem nebezpečnosti, ekonomického fiaska a zastaralosti. Foto Twitter Unearthed

Celoevropský spor o budoucnosti energetiky je na spadnutí. Už v prosinci budou státy sedmadvacítky jednat o takzvané taxonomii, tedy seznamu energetických zdrojů, které Evropská unie oficiálně považuje za udržitelné. Taxonomie bude klíčová pro finanční parametry evropské energetické transformace, neboť určí, které projekty dosáhnou na unijní dotace a podporu investorů.

Rakouská ministryně pro klima a energetiku Leonore Gewesslerová (Zelení) minulý týden oznámila, že si Rakousko nepřeje, aby se součástí taxonomie stala jaderná energie. Pokud by se jádro dočkalo centralizované podpory, Rakousko je připraveno taxonomii žalovat u nejvyšší instance: Soudního dvora Evropské unie.

„Neexistuje žádný právní základ pro zahrnutí jaderné energie do unijní taxonomie […] Pokud tak Evropská unie přesto učiní, jsme připraveni rozhodnutí napadnout u soudu,“ uvedla pro Euractiv rakouská ministryně pro klima a energetiku Gewesslerová.

Leonore Gewesslerová je od roku 2020 rakouskou ministryní pro „klima, životní prostředí, energetiku, dopravu, inovace a technologie“ — všechny odpovědnosti totiž spadají pod jeden rezort. Od nástupu do funkce je jednou z nejvýraznějších tváří evropské klimatické politiky. Foto FB Leonore Gewessler

Ve své argumentaci se rakouská vláda opírá především o právní analýzu, podle níž je centralizovaná podpora jaderných projektů v rozporu s evropskými zákony. Pravidla pro formování taxonomie jsou už totiž jasně stanovená a podle Článku 10 taxonomických regulí nesmí žádný z podporovaných zdrojů energie „způsobit významnou škodu.“ A právě rozšiřování jádra podle analýzy — a tedy i Rakouska — představuje bezpečnostní hrozbu.

„Historie ukazuje, jak ohromné škody může jaderná energie napáchat,“ řekla Leonore Gewesslerová v odkazu na havárie v ukrajinském Černobylu (1986) a japonské Fukušimě (2011). Dále připomněla skutečnost, že se lidstvo stále nedokáže spolehlivě zbavit veškerého radioaktivního odpadu. Většina stávajících úložišť je pouze přechodná a některé starší kontejnery začínají propouštět.

„Příliš pomalá, příliš nákladná“

Rakousko není jedinou zemí, která unijní investice do jádra bezpodmínečně odmítá. Na nedávném klimasummitu v Glasgow vznikla „protijaderná aliance“, jejíž součástí je kromě Rakouska i Německo, Dánsko, Lucembursko a Portugalsko. Pětice zemí může počítat i s podporou Španělska, které jádro kritizuje dlouhodobě.

Naopak skalních příznivců jádra je mezi evropskými státy deset, včetně České republiky. Neformálním lídrem projaderného uskupení je Francie, jejíž energetický mix tvoří jaderná energie z necelých čtyřiceti procent. Desítka zemí považuje zdroj za spolehlivý a stabilní a dále tvrdí, že jedině jádro Evropě zaručí bezemisní energetickou soběstačnost.

Takovou argumentaci však podle kritiků podrývá samotná proveditelnost jaderných projektů. „Protijaderná aliance“ dává za příklad třetí reaktor francouzské elektrárny Flamanville, jehož výstavba začala v roce 2007. Od té doby byl projekt několikrát odložen a pětinásobně se prodražil. Nový reaktor dodnes není v provozu, spuštěn bude nejdřív v roce 2023. Jaderná technologie je proto podle odpůrců nejen riskantní, ale — slovy německé prozatímní ministryně pro klima Svenjy Schulzové — „příliš pomalá a příliš nákladná.“

Na půdě unijních institucí se tak schyluje k nesnadné debatě o budoucnosti evropské energetiky, která nemá zřejmé favority ani východiska. Kompromisu navíc státy sedmadvacítky dosáhnou jen stěží. Jádro totiž není zdaleka jediným kontroverzním zdrojem energie, rozdílné postoje mají státy i vůči fosilnímu plynu či biomase.

O obsahu taxonomie se bude rozhodovat v prosinci, k jejímu přijetí bude třeba „kvalifikovaná většina hlasů“ — pro se musí vyjádřit nejméně 55 procent všech členských zemí, které dohromady představují alespoň 65 procent populace Evropské unie. Jak udržitelný rámec dekarbonizace ve skutečnosti bude tak ukážou už další měsíce.

Další informace:

Diskuse
ZO
November 24, 2021 v 16.19
Podíl jaderné energie ve Francii

Myslím, že to má být 70%, ne 40%, alespoň to tak uvádí EDF.

Nejzelenějším udržitelným zdrojem energie bude nejspíš ruský plyn. Ten není vůbec fosilní.

TK
November 26, 2021 v 14.19
Nejsem si jist, zda sama "taxonomie zdrojů" nevede na scestí

Rostoucí frustraci lidí, kteří se obávají, že změna klimatu je skutečností a lidská činnost k ní významně přispívá, myslím hezky vystihuje nedávný příspěvek pana Josefa Patočky:

https://denikreferendum.cz/clanek/33351-klimaticka-politika-zapadnich-elit-je-jen-zeleny-nater-na-ostnatem-drate

Dovolil jsem si k němu připojit komentář poukazující na to, že žádná z doposud předepisovaných léčeb možná pacientovi v podobě současné civilizace nepomůže, protože tyto léčby - pokud vůbec přinesou nějakou úlevu v symptomech, na které jsou předepisovány - mohou zároveň výrazně zhoršit jiná doprovodná onemocnění. A nejen to, ještě k tomu tvrdím, že bez vysazení dosavadní neúčinné léčby pacientovi hrozí, že se nenajde nikdo, kdo by byl ochoten skutečně působící lék dostatečně rychle vyrobit a podat.

Z čeho tato má obava pramení?

Celá dosavadní zkušenost s nesmírně svízelným prosazováním toho, aby se vůbec někdo chtěl o nějakých inovativních řešeních bavit, mě čím dál víc utvrzuje v tom, že největším nebezpečím pro nás není sama klimatická změna, ba ani samotná nezřízená konzumace neobnovitelných zdrojů energie sama o sobě.

Nejvíc nás ve skutečnosti ohrožuje uspání lidské tvořivosti jako našeho nejdůležitějšího adaptačního mechanismu, který lidstvu v minulosti vždycky pomohl přestát změny jakéhokoliv druhu. Toto uspání se v dnešním společensko-ekonomickém prostředí projevuje právě úporným lpěním na tom, že jakýkoliv problém je možno a nutno řešit jen za použití prostředků, které se doposud k řešení jiných, zdánlivě podobných problémů používaly.

Potíž je v tom, že tento recept sice v mnoha případech skutečně jakžtakž funguje, ale pokud nás náhodou kousne vzteklý pes, nepomůže nám ani zaříkávání, ani vykuřování, ani pouštění žilou - třebaže u mnoha jiných nemocí tyto postupy pacientům uzdravení vysloveně neznemožňovaly a v některých případech možná dokonce opravdu ulehčily.

Při vzteklině ale vedou ke smrti pacienta s prakticky stoprocentní jistotou, protože jedinou solidní šancí na záchranu, jak zjistil Louis Pasteur, je využít dlouhé inkubační doby nemoci a aktivovat obranný systém pacienta očkováním dřív, než se infekce vnesená do těla naplno rozběhne.

Jinými slovy, odvažuji se tvrdit, že hlubokou příčinou nejen pokračující, ale dokonce přes všechna varování stále rostoucí konzumace neobnovitelných zdrojů energie je prakticky umrtvená invence a kreativita současné civilizace. Vím, že ani to není přesné, spíše je tomu tak, že převážná část lidské invence je dneska svedena do oblastí nemajících vliv na problém změny klimatu, nebo jej dokonce zhoršujících - od rozvoje všemožných aktivit ve "virtuálním" prostředí, přes reklamu, "entertainment" včetně ohromné sféry profesionálního sportu, až po spekulativní podnikání všeho druhu, bizarní "těžbu" kryptoměn a nakonec i vysloveně kriminální sféru kyberzločinu a "hybridního zbrojení". Tohle jsou také symptomy nemoci a ideální by bylo léčit je všechny zároveň.

Chci jen říci, že bychom si konečně měli přiznat, že máme vážný problém s imunitním mechanismem naší společnosti, který tvořivost představuje, a pokusit se lidskou kreativitu začít trošku usměrňovat zpět k praktickým problémům. Což zahrnuje také řešení technického (a tudíž relativně jednoduchého) problému, kterým ekonomicky schůdné nahrazení neobnovitelných zdrojů energie obnovitelnými dneska je. Jinými slovy, alespoň nějaká technická řešení jsou v dohledu, tak bychom je bez dalšího zbytečného otálení měli začít prověřovat. Doufám samozřejmě, že se postupně dostaneme i k řešení příčin, proč nám imunita začala selhávat, jen si o tom, v čem přesně tyto příčiny spočívají, v tuhle chvíli netroufám vyslovovat žádné soudy.

Nijak tedy nezpochybňuji, že je určitě žádoucí se začít bavit o celé nemoci a jejích hlubinných příčinách, jenom bych raději moc nespoléhal na to, že fundamentální řešení, po kterém zcela oprávněně pan Josef Patočka volá, najdeme rychle. Pasteur také účinně pomohl zachránit spoustě lidí život bez toho, že by musel nejdřív prozkoumat mechanismy vzniku obrany při očkování do té hloubky, jak je známe dnes.

Když se od metafor vrátím trošku víc k próze života, tak bych nakonec ještě dodal, že naše republika může mít třeba ve srovnání s Německem paradoxně větší šanci vydat se inventivní cestou k řešení "Energiewende" díky tomu, že se zatím nepustila na cestu masivních investic do technicky málo perspektivních prostředků k dosažení tohoto cíle. Těmito málo perspektivními cestami myslím, na základě argumentů snesených v naší červnové analýze, třeba "vodíkovou ekonomiku". Díky tomu by politické rozhodnutí nevrhat se za ostatními touto cestou mohlo být u nás snazší, než by tomu bylo v případě dodatečného přiznání, že jsme se vydali špatným směrem a bude lepší se vrátit a vydat jinudy. Poslední se mohou stát prvními, ale musí mít odvahu najít novou, dosud nevyzkoušenou cestu.

Bojím se, že dichotomická diskuse ve stylu "Mažňák nebo Losna?" - "Jsi pro jádro nebo pro obnovitelné zdroje?" míjí jádro problému, protože zaměřuje veškerou pozornost na něco, co vlastně není nejpodstatnější a tím potenciálně hrozí problém ještě prohloubit.