Po celé Evropě zdražují energie. Ceny elektřiny na příští rok lámou rekordy, nedávno přesáhly hranici sto eur za MWh. České domácnosti tak mohou v příštím roce zaplatit o tisíce korun navíc. Experti se shodují, že hlavní příčinou je zdražování plynu. Cena fosilního paliva od začátku roku totiž vzrostla o neuvěřitelných dvě stě padesát procent.

Dopad cen plynu na ceny energií ilustruje nová studie energetického think tanku Ember. Za zdražování elektřiny může až z šestaosmdesáti procent právě fosilní plyn. Naopak nástroje pro snižování emisí, například trh s emisními povolenkami, mají na zdražování minimální vliv. Studie tak vyvrací argumentaci krajní pravice ale i vládního hnutí ANO, kteří z rostoucích cen viní právě unijní klimatickou politiku.

Podobně jako experti z think tanku Ember se vyjádřil i výkonný ředitel Mezinárodní agentury pro energii (IEA) Fatih Birol. „Nedávný růst cen plynu je důsledkem několika faktorů. Je proto nepřesné a zavádějící z něj vinit přechod na čisté zdroje energie,“ uvedl Birol v tiskové zprávě.

Z mnoha důvodů ovlivňujících cenu plynu zmiňme tři hlavní. Zaprvé, loňská zima a letošní jaro byly v Evropě obzvlášť chladné a potřeba vytápění o to vyšší. Zásoby plynu proto došly předčasně a bylo nutné je narychlo nahradit. Zadruhé, s globálním uvolňováním proticovidových opatření se ekonomika opět dává do pohybu. Spotřeba energií napříč sektory i cena většiny komodit — včetně plynu — oproti poslednímu roku a půl roste. Zatřetí, Rusko odmítá navýšit dodávky plynu do Evropy. Podle všeho jde o další z projevů diplomatického napětí mezi Ruskem a Evropskou unií.

Krize cen energií tak vypovídá především o evropské závislosti na fosilním plynu. S rozmanitějším energetickým mixem a větším podílem čistých zdrojů energie by letošní zdražování podle předních expertů propuklo v mnohem menším rozsahu. Extrémní cenové výkyvy jsou totiž běžné u fosilních paliv jako je právě plyn, nikoliv však u obnovitelných zdrojů. Dekarbonizace proto není příčinou zdražování, nýbrž jeho významným potenciálním řešením.

„Je ironií, že kdyby Zelená dohoda vznikla o pět let dřív, do dnešní situace bychom se nedostali. Na fosilních palivech včetně plynu bychom byli závislí mnohem méně,“ shrnul pro média výkonný místopředseda Evropské komise Frans Timmermans.

Odpověď tkví v sociální politice. Národní i unijní

Energetická krize však už nastala a nestačí jen mapovat její příčiny, ale i předcházet dopadům. Tisícům lidí reálně hrozí propad do energetické chudoby. Politologové hovoří o možných celoevropských společenských otřesech po vzoru francouzského hnutí žlutých vest.

Většina evropských zemí proto vytváří nové programy, které chudší spotřebitele finančně podpoří. Ministr dvou rezortů a dlouhodobý odpůrce klimatické politiky Karel Havlíček (za ANO) minulý týden oznámil, že stát nízkopříjmovým domácnostem rozdá na osm set tisíc „energetických šeků“. Půjde o příspěvek v řádech tisíců korun sloužící na pokrytí energetických výdajů. Podobný krok už dříve přislíbila například Francie a nyní ho zvažuje Itálie či Irsko.

Je však otázkou, zdali spíš než jednorázové dotace není namístě rozsáhlejší změna. Zatím nejrazantněji se ke zdražování postavilo Španělsko, které už v půlce září oznámilo záměr zastropovat ceny energií na stavu z roku 2018. Zároveň tamní levicová vláda omezí maximální možný zisk energetických korporací, čímž získá kolem 2,6 miliard eur. Peníze budou následně putovat do sociálních programů.

Diskuze o podpoře chudších spotřebitelů však probíhají nejen na národní, ale i na celounijní úrovni. Evropská komise už dříve přislíbila, že v případě zvýšení cen energií rozdíl v nákladech pokryje. Zřizuje proto sociálně-klimatický fond, který má vyčlenit desítky miliard eur na boj s energetickou chudobou.

Největší překážka pro jeho fungování bude nejspíš čistě logistická. Aby totiž fond měl kýžený účinek, musí vzniknout co nejdřív — a zajistit, že se peníze skutečně dostanou k těm nejpotřebnějším.