Ceny energií má řešit příspěvek na bydlení. Ten je ovšem jak z minulého století

Alena Zieglerová

Ani 78 novel neudělalo z příspěvku na bydlení dávku, o niž je snadné požádat a která skutečně pomáhá. Ta poslední, z pera vlády Petra Fialy, na tom nic nemění.

Není reálné očekávat, že se počet domácností, kterým příspěvek na bydlení vytrhne trn z paty, nějak dramaticky zvýší. Jako by stát ani o něco takového nestál. Repro MPSV

Vláda Petra Fialy se rozhodla řešit energetickou krizi příspěvkem na bydlení. Má však problém. Sociální dávky totiž mají kvůli populistům pošramocenou pověst.

Pro dávky na bydlení se vžila představa, že jsou příčinou vzniku vyloučených lokalit nebo že jde o podporu v nezaměstnanosti. Nyní je nutné tento přetrvávající názor ze dne na den změnit. Navíc je načase příspěvek na bydlení přizpůsobit potřebám tohoto století.

Dávka, o niž žádá pouhá třetina oprávněných

Příspěvek na bydlení je určen pro domácnosti, kterým třicet — v Praze pětatřicet — procent příjmů nepostačuje k úhradě nákladů na bydlení. Za příjem jsou považovány mzdy, důchody nebo třeba rodičovský příspěvek.

Příspěvek ovšem není určen pro ubytování v azylových domech či ubytovnách. Žadatelé musí bydlet v nájemním bytě, od 1. ledna letošního roku lze příspěvek na bydlení pobírat i jako podnájemce celého bytu nebo na základě služebnosti. Služebnost se týká typicky seniorů, kteří mají právo bydlet v bytě vlastněném například jejich dětmi.

Na příspěvek na bydlení má při splnění příslušného poměru mezi příjmy a výdaji nárok také domácnost obývající vlastní byt nebo dům. Vlastníci se nemusí bát na úřadě práce přiznat, že mají majetek. Příspěvek na bydlení je dávkou státní sociální podpory, která nepodléhá testování majetku. Po žadatelích tedy nikdo nebude chtít, aby prodali zahrádku, auto nebo aby zrušili své spoření.

Od letoška může příspěvek na bydlení pomoci s bydlením dokonce i vlastníkům objektů pro individuální rekreaci, tedy lidem žijícím trvale na chatě nebo v zahradní chatce, pokud je taková stavba uzpůsobená k celoročnímu bydlení.

Přemrštěné výši příspěvku na bydlení brání horní limity výdajů na bydlení, takzvané normativní náklady, z nichž se dávka počítá, pokud nejsou skutečné náklady nižší. Jde vlastně o obvyklou výši nájemného v obcích určité velikosti pro domácnosti o určitém počtu členů.

Příspěvek na bydlení se vypočítává jako rozdíl mezi normativními náklady a 0,3 či 0,35násobkem příjmu rodiny. Odděleně jsou nastaveny stropy nákladů u vlastnického bydlení, které jsou nižší, protože vlastníci neplatí nájemné. Nově připuštěné podnájemní bydlení bude posuzováno podle normativů pro nájmy a bydlení na základě služebnosti, na chatě či na zahrádce se bude posuzovat podle tabulek vlastnického bydlení.

Je pravdou, že vládní novela okruh příjemců příspěvku výrazně rozšířila o lidi v dalších typech bydlení, kteří dosud tuto dávku pobírat nemohli. Otázkou je, zda to bude jako vylepšení stačit. Z těch, kdo měli na příspěvek nárok od počátku, si o něj totiž žádá pouhá třetina.

Devadesátkové neduhy, které nevyřešilo ani 78 novel

Řekneme-li o nějaké podpoře, že je nedostupná, znamená to následující: potenciální příjemci se o ní těžko dozvídají, a když, tak jí nerozumí, a pokud i to nakonec překonají, je pro ně enormně složité se k ní dostat. Příspěvek na bydlení splňuje všechny atributy nedostupné podpory.

Vznikl v polovině devadesátých let, vyplácen byl okresními úřady, takže ještě v době papírové, s frontami u přepážek. Ne že by se oněch 78 novel zákona na příspěvku na bydlení nijak nepodepsalo, jen to nebyly vždy změny k lepšímu. To staré — papír, tužka a počítání času na kvartály — zůstalo, zatímco z toho nového se uchytila jen opatření, která mířila proti „zneužívání dávek“.

Tak se stalo, že devadesátky zažívají žadatelé dosud. A k tomu jim přibyl formulář žádosti s deseti přílohami, pro jejichž vyplnění jsou zapotřebí vzory a videonávody, a který bez vychytávek typu datová schránka nebo zaručený elektronický podpis, musí vytisknout, podepsat a vystát s ním frontu. Není tudíž reálné očekávat, že se počet domácností, kterým příspěvek na bydlení vytrhne trn z paty, nějak dramaticky zvýší. Jako by stát ani o něco takového nestál.

Lpění na „kalendářním čtvrtletí“, tedy kvartálech, způsobuje, že se návaly na úřadech práce koncentrují do čtyř měsíců v roce, místo aby byly rozprostřeny v čase podle potřeb lidí. A co více, například příspěvek na lednový nájem žadatel obdrží v únoru za to, co platil v říjnu až prosinci předchozího roku.

Bez zvýšení, které letošní novela zákona přináší, by normativy zůstaly jen o tři procenta na energiích vyšší než v roce 2021. Ceny energií se přitom v roce 2022 zvýší až o čtyřicet procent, z čehož je zřejmé, že cenové skoky mohou být náhlé. Novela problém řeší pro rok 2022 — během něj může vláda nařízením, tedy ze dne na den, normativy změnit na základě skutečného vývoje. Pro další roky ale podle zákona stále platí, že nejvyšší náklady, z nichž se příspěvek počítá, vycházejí z cen v 1. až 3. čtvrtletí předchozího roku.

Příspěvek na bydlení je nutné změnit tak, aby o něj bylo možné požádat kdykoli a občané mohli, nejlépe na dálku, doložit své příjmy a výdaje tím, co mají v ruce (výpisem z účtu, nejde-li o dávky vyplácené státem, smlouvou o bydlení a dokladem o vyúčtování záloh) za tři poslední měsíce a pak zase až za rok, pokud nedojde k nějaké změně. Dnes ale musí příjemci navíc čtvrtletně žádat zaměstnavatele a pronajímatele o vyplňování formulářů jen proto, aby si úřad odškrtnul, že nárok na dávku stále trvá. Asi nejabsurdnější povinnou přílohou je doklad o tom, že dítě je evidováno jako nezaměstnané u téhož úřadu práce, který se na to ptá.

Zrušit fronty předpokládá zrušit kvartální prokazování nároku na dávku. Požadovat čtyřikrát ročně stejný papír kvůli nákladům na bydlení stanoveným na rok zkrátka nepatří do efektivní státní správy ani do 21. století.

advertisment
advertisment