↗

„Ačkoli Babišovi lze jen těžko věřit, že by mu šlo o cokoliv jiného než o vlastní zájmy, aby si po případném návratu k moci mohl dál hrabat pod sebe, bránit své podnikání a šít si pravidla hry na míru, jeho kritiku by vláda neměla bez dalšího přecházet. Nepochybně ví, ke komu mluví.“ Foto FB Andrej Babiš

Vládní a opoziční politikové se přou o to, jak co nejlépe a co nejúčinněji pomoci domácnostem, na něž tíživě dopadají rostoucí ceny energií. Zatímco kabinet Petra Fialy (ODS) vsadil na adresná opatření, která cílí na vybrané — v zásadě nejzranitelnější — skupiny obyvatel České republiky, opozice vedená bývalým premiérem Andrejem Babišem (ANO) volá po tom, aby vláda — stejně jako další evropské země — přistoupila k plošným kompenzacím.

Například Německo zavedlo jednorázové daňové zvýhodnění domácností, dočasně snížilo cenu paliv nebo zlevnilo jízdenky na hromadnou dopravu. V Rakousku schválili příspěvek pro bezmála všechny tamější domácnosti. Polsko rozhodlo o snížení daně z přidané hodnoty u základních potravin a pohonných hmot. A podobným směrem se vydali i na Slovensku, kde se vláda dohodla s největším výrobcem elektřiny na jejích dodávkách za nižší než tržní ceny.

Podle ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) ovšem Česká republika na plošná opatření nemá dostatek peněz, a to zejména z důvodu neodpovědného hospodaření Babišova kabinetu. Výjimku představuje zrušení povinného přimíchávání biosložky do pohonných hmot, zrušení silniční daně pro osobní a menší nákladní automobily a kontrola marží na tuzemských čerpacích stranicích. Tyto kroky jsou ale přinejmenším sporné, a nikomu podstatně nepomohou.

„Čeká nás Fialova chudoba. Jeho asociální vláda neudělala pro lidi vůbec nic. Mohla zastropovat ceny energií, benzínu i nafty. Mohla zásadně snížit daň z přidané hodnoty na energie nebo benzín a naftu. Mohla zrušit poplatek pro obnovitelné zdroje. Všechny vlády v Evropě svým lidem pomáhají, ale ta Fialova nedělá nic. Nic,“ okomentoval dosavadní počínání koalice občanských demokratů, lidovců, TOP 09, Pirátů a Starostů Babiš.

A v principu má bohužel pravdu. Česká republika je opravdu jednou z mála zemí Evropské unie, která domácnostem s prudce stoupajícími cenami, a to nejen energií, doposud nepomohla. Fialův kabinet na sklonku loňského roku sice rozhodl o zvýšení normativních nákladů na bydlení, z nichž se vypočítává příspěvek na bydlení, a současně rozšířil možný okruh jeho příjemců, z výzkumů je ale dlouhodobě zřejmé, že jej valná většina těch, kteří na něj mají nárok, nepobírá.

Ačkoli Babišovi lze jen těžko věřit, že by mu šlo o cokoliv jiného než o vlastní zájmy, aby si po případném návratu k moci mohl dál hrabat pod sebe, bránit své podnikání a šít si pravidla hry na míru, jeho kritiku by vláda neměla bez dalšího přecházet. Nepochybně ví, ke komu mluví. Uvědomuje si, že uší, která mu chtějí naslouchat, přibývá. A navíc těží z toho, že představuje jedinou „relevantní“ opoziční sílu ve Sněmovně.

Přehlížení sociálních problémů, které se na občany České republiky valí, či jen nedostatečná citlivost k nim, má přitom potenciál Fialově kabinetu pořádně zavařit. Nejde přitom jen o to, že Babiš může snadno hrát roli spasitele, za jehož vládnutí by všem bylo líp.

Současné nastavení sociální politiky ve vztahu k rostoucím cenám energií je chybné i věcně: kdyby už z žádného jiného důvodu, pak proto, že propad desítek tisíc lidí do chudoby stát v posledku vyjde dráž než včasná pomoc. Prevence je vždy levnější. Nemluvě o tom, že elementární sociální soudržnost společnosti už vážně narušila covidová krize… A její zbytky tak mohou vzít brzy za své.

Pozorovatelé politického provozu zhusta říkají, že politikové, chtějí-li uspět, musejí lidem nabídnout uvěřitelný příběh o lepší budoucnosti. To se vládě prozatím nedaří. Babiš sice ve volbách prohrál, ale leckdo již tuší, že následující měsíce, možná i roky budou krušné.

Euforie z jeho odchodu už vyprchává. A naděje pro mnohé nejen sociálně zranitelnější, ale i příslušníky střední třídy, není nikde. Fialův kabinet, jako by čekal, kdo všechno prohraje v nerovném boji s inflací, postupuje podle hesla, že ještě nebylo tak zle, aby nemohlo být hůř; a populisté si mnou ruce.