Česká národní banka v polovině ledna informovala, že inflace se na sklonku minulého roku opětovně zvýšila, a to na 6,6 procenta. Její průměrná míra za celý rok vystoupala na 3,8 procenta, což je nejvíce za posledních třináct let. A odhadla, že i v následujících měsících nadále poroste, přičemž již v únoru by měla dosáhnout 9,6 procenta. Které faktory inflaci způsobily? Co ji v podmínkách České republiky táhne vzhůru? A jaké možnosti se nabízejí vládě Petra Fialy (ODS) k jejímu zkrocení, respektive k umenšení jejích dopadů?

Podle zaměstnanců České národní banky Dany Hájkové a Radka Šnobla lze strmý nárůst inflace částečně vysvětlit pandemií koronaviru, s níž se globální i evropská ekonomika stále vypořádává. „Po propadu v roce 2020 nastalo loni ve vyspělých zemích až překvapivě solidní hospodářské zotavení. Nenaplnily se pesimistické scénáře dalších rozsáhlých uzavírek potenciálně vedoucích k novým hospodářským propadům. Ekonomiky se však příliš dlouho potýkají s přetrvávajícími problémy dodavatelských a výrobních řetězců,“ vysvětlili.

Ty jsou způsobeny například úzkými kapacitními hrdly námořní dopravy, výpadky produkce čipů nebo nedostatkem kvalifikované pracovní síly. „Spotřebitelské klima se přitom loni v Evropě — včetně České republiky — po propadu zlepšilo, když spotřebu domácnosti podpořilo utrácení odložených úspor spolu s pokračujícími bezprecedentními fiskálními stimuly. […] Zvýšená poptávka se ovšem ocitla v prostředí zpožděných dodávek a nedostatku materiálu. Inflační tlaky ještě dramaticky zvýšilo skokové zdražení plynu a elektřiny,“ doplnili.

Napjatá situace na trhu práce

Inflace má ovšem i významnou domácí složku. Podle dalšího pracovníka centrální banky Petra Krále je na vině rovněž napjatá situace na trhu práce, která způsobila předstih růstu mezd před zvyšováním produktivity práce. „V kombinaci s růstem dalších příjmů domácností to vedlo ke zvyšování kupní síly a celkové poptávky v ekonomice. […] Koronavirus poptávku i poměry na trhu práce zchladil jen málo a nakrátko. Po znovuotevření ekonomiky proto dočasně skryté inflační tendence vyrazily na povrch,“ uvedl.

Českomoravská konfederace odborových svazů nicméně již dříve upozornila, že termín produktivita práce je nejednoznačný a doložila, že náklady na zaměstnance jsou v České republice výrazně nižší než v jiných evropských státech. „Například hodnoty podílu nákladů práce na přidané hodnotě se u nás nápadně blíží podílu zisku na přidané hodnotě v sousedním Německu a naopak,“ shrnuli ekonomové odborů s tím, že lidé skrze nevyplacené mzdy fakticky subvencují vysokou ziskovost zdejších firem.

Drahé a nedostupné bydlení

Mezi další tuzemská specifika patří taktéž zvyšování nákladů vlastnického bydlení, takzvaného imputovaného nájemného, jež v prosinci meziročně narostlo o 14,7 procenta. „Příčinou je nejen dramatický nárůst cen stavebních materiálů, zčásti zapříčiněný nedostatkem, ale i nemovitostí, který překročil 20 procent,“ ozřejmili Hájková se Šnoblem s poukazem na stále vysokou poptávku po vlastním bydlení, kterou až donedávna přiživovaly nízké úrokové sazby z hypotečních úvěrů.

Podle nejnovější studie poradenské společnosti Deloitte byla v České republice dostupnost nového bydlení ve srovnání s úrovní odměňování druhá nejhorší ze dvaadvaceti sledovaných zemí, a to hned za Srbskem. Na pořízení nového bytu museli lidé loni vynaložit přes dvanáct průměrných hrubých ročních platů. Jeho cena jen během minulé dekády vzrostla bezmála o pětasedmdesát, v hlavním městě dokonce o devadesát procent. Průměrná hrubá mzda se ovšem ve sledovaném období zvýšila toliko o pětačtyřicet procent.

Skokový růst cen energií

Oba ekonomové navíc varovali, že v inflaci se prozatím plně neprojevily vysoké ceny energií, které doposud vzrostly zhruba v poloviční míře oproti eurozóně, a jak domácnosti, tak firmy proto čeká jejich další zvyšování. „I přesto, že nyní padli do režimu dodavatele poslední instance, řada spotřebitelů doposud těžila z dočasného prominutí DPH u elektřiny a plynu, které ovšem v lednu letošního roku skončilo,“ upozornili s tím, že ceny nyní skokově vzrostou, což samo o sobě urychlí meziroční inflaci o 2,2 procenta.

Inflaci tedy vedle narušených globálních dodavatelsko-odběratelských vztahů, komplikací v logistice nebo souvisejícího nedostatku surovin, materiálu a komponent nepříznivě ovlivnila pandemií odložená spotřeba, jež umožňuje zvyšování cen, napjatá situace na trhu práce a některá politická rozhodnutí, která prohloubila deficit státního rozpočtu — například zrušení superhrubé mzdy nebo daně z nabytí nemovitosti. V posledních měsících se navíc přidalo zdražování energií na burzách.

Odpověď České národní banky

Česká národní banka na rostoucí inflaci reagovala opakovaným navýšením úrokových sazeb, naposledy je stanovila na 3,75 procenta. „Razantní a adekvátní reakce měnové politiky je předpokladem obratu ve vývoji inflačního vývoje a zachování důvěry firem a domácností v dlouhodobou cenovou stabilitu a stabilitu měny. Zpřísnění měnové politiky již nyní účinně ovlivňuje rozhodování domácností a firem v oblasti úspor, spotřeby a investic, a vede k ochlazování poptávky,“ vysvětlili Hájková se Šnoblem.

Pokud by centrální banka nekonala, mohla by podle ekonomů vzniknout mzdově-inflační spirála. „Snaha domácností zajistit se proti inflaci by se — vedle snahy urychlit spotřebu — odrazila v mzdových požadavcích, kterým by zaměstnavatelé kvůli nedostatku pracovní síly museli — neradi — vyhovět. Ti by se růst nákladů snažili promítnout do cen. A ten by dále ovlivňoval inflační očekávání a přispíval k setrvalé inflaci, jejíž zkrocení by bylo makroekonomicky nákladné,“ upřesnili.

Zamrazení platů ve veřejném sektoru

Jakkoliv česká vláda nemá nástroje, jimiž by ovlivnila fungování globálních řetězců nebo zamezila zvyšování cen energií, není proti inflaci zcela bezbranná. Programové prohlášení Fialova kabinetu se ovšem tématem výslovně nezabývá. O inflaci hovoří jen na třech místech více než padesátistránkového textu, kde různě variuje větu, že se „Česká republika nachází ve složité době, kdy se společnost, ekonomika i veřejné rozpočty vzpamatovávají z dopadů nekončící koronavirové pandemie, inflace, a navíc i aktuální energetické krize.“

První krokem, který vláda s cílem dostat inflaci alespoň částečně pod kontrolu učinila, bylo zmrazení platů zaměstnanců ve veřejném sektoru — s výjimkou zdravotníků, sociálních pracovníků, učitelů, hasičů, vojáků a policistů. „Státní rozpočet je v katastrofálním stavu. Situace není kvůli hospodaření minulých vlád vůbec jednoduchá. Další nezvyšování platů ve veřejné sféře představuje — v omezeném prostoru, který máme — protiinflační opatření,“ vysvětlil na sklonku minulého roku ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).

„Zmrazení platů je jistě politicky populární krok, ale inflaci to opravdu neovlivní,“ poznamenal ekonom Filip Pertold z think-tanku IDEA při CERGE-EI. „Vláda by neměla zneužívat inflace k obhajobě zmrazování platů. Vyšší ceny energie, potravin a bydlení se tíživě projevují v situaci mnoha rodin. Dlouhodobější reakcí by naopak mohlo být zavedení daňové, čímž by ulevila nízkopříjmovým skupinám obyvatel,“ doplnil v rozhovoru pro Deník Referendum ekonom Jan Bittner, který působí na Vysoké škole ekonomické.

Nejnovější studie CERGE-EI poukázala, že nadpoloviční část státních zaměstnanců připadá na příspěvkové organizace, kde dominují zaměstnanci regionálního školství — přes dvě stě šedesát tisíc. Menší část připadá na různé organizace od policie až po ministerstva, přičemž státních úředníků je necelých osmdesát tisíc. Růst jejich platů navíc poslední tři roky zaostává za růstem mezd v celé ekonomice, takže je jejich relativní úroveň — podle typu instituce, pro níž pracují — o tři až šest procent nižší.

Seškrtání státního rozpočtu

Fialův kabinet dále připravuje úpravy státního rozpočtu pro letošní rok, jejichž cílem je snížit schodek z navržených tří set sedmasedmdesáti pod tři sta miliard korun. „Tempo inflace je […] z velké části výsledkem i národních vlivů. Především příliš vysokého deficitu veřejných financí, který minulý kabinet vůbec neřešil. […] Když dostaneme výdaje státního rozpočtu pod kontrolu, zmírníme další inflační tlaky a nedopustíme roztočení inflační spirály,“ předestřel Stanjura.

Podle hlavní ekonomky Raiffeisenbank a poradkyně premiéra Heleny Horské jde o správné rozhodnutí. „Centrální banka upozorňovala, že minulý kabinet až příliš podpořil spotřebu, na kterou nabídka nestihla reagovat. Vznikly nadúspory, které jsou lidé zřejmě připraveni utratit navzdory rostoucím cenám. Je proto třeba zeštíhlit transfery domácnostem, vyjma těch, jež jsou sociálně slabé nebo pod silným ekonomickým tlakem,“ řekla Deníku Referendum s tím, že odpovědnou rozpočtovou politiku považuje za prvořadý úkol nové vlády.

Českomoravská konfederace odborových svazů před výraznými škrty naopak důrazně varuje. „Předně je třeba říct, že i v současné době navržený rozpočet je vůči loňskému restriktivní, a to v rozsahu třiačtyřiceti miliard korun. Jeho seškrtání o dalších osmdesát by znamenalo zvýšení této restrikce na sto třiadvacet miliard korun. A to není zdaleka vše. Jaksi se přehlíží, že k další restrikci totiž dojde ‚samovolně‘, prostřednictvím příjmové strany rozpočtu“ varovali odborářští ekonomové v souhrnném stanovisku k vládnímu programovému prohlášení.

Kabinet Andreje Babiše (ANO) totiž návrh připravoval v době, kdy byla inflace odhadována na 3,5 procenta. Aktuální prognóza je ovšem o poznání vyšší, což znamená, že příjmy rozpočtu významně narostou. Odbory odhadly, že půjde o padesát až šedesát miliard korun navíc. „Nebudou-li tyto prostředky v rozpočtu zohledněny, bude to znamenat další ‚neočekávaný‘ pokles deficitu, […] čímž se celková restrikce prohloubí na více než sto osmdesát miliard korun,“ uvedly odbory s tím, že lákavé snížení deficitu s sebou nese vážná rizika.

„Představa, že se současně podaří udržet ekonomický růst, je naprosto chybná. Takto hluboká rozpočtová restrikce — v kombinaci s tou měnovou, již provádí centrální banka — by bezpečně vymazala jakýkoliv náznak ekonomického růstu a Česká republika by vplula do nebezpečných vod dlouhodobé ekonomické stagnace kombinované s nárůstem inflace — stagflace. Tato situace by ohrožovala všechny zaměstnance, neboť by přinesla reálný pokles jejich mezd,“ shrnuli ekonomové Českomoravské konfederace odborových svazů.

Další nástroje pro zkrocení inflace

Podle ekonomů další možnost, jak může Fialův kabinet utlumit inflaci, představuje rozhýbání pracovního trhu. „Vláda by měla usilovat o transformaci ekonomiky směrem k vyšší přidané hodnotě. Pokud má ovšem přijít skutečná transformace, tak si musí nalít čistého vína a začít pracovat na selektivní migraci, to znamená lákat do České republiky vysoce kvalifikovanou pracovní sílu,“ řekla Deníku Referendum rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová s tím, že se ovšem jedná o mimořádně nepopulární téma.

„Nemá-li být naše země nadále montovnou, neobejde se bez expertů, technicky zdatných zaměstnanců. Těch ovšem dnes máme nedostatek,“ navázala Horská. Podle premiérovy poradkyně je proto třeba proměnit migrační politiku a nadále nelákat levnou pracovní sílu z Ukrajiny nebo Mongolska. Odborářský ekonom Tomáš Pavelka doplnil, že firmy současně musejí investovat do inovací, aby se zvýšila produktivita práce. „Bez těchto investic se neobejdeme, nechceme-li zůstat nízkonákladovou ekonomikou,“ vysvětlil Deníku Referendum.

S ohledem na skutečnost, že inflace je v České republice více než v jiných zemích Evropské unie tažena vzhůru rostoucími náklady na bydlení, Pavelka s Horskou považují za nezbytné, aby stát rozšířil nabídku bydlení. „Ačkoli se nejedná o věc, kterou lze zvládnout za rok nebo dva, zvýšení dostupnosti bydlení má potenciál inflaci snížit,“ poznamenala Horská. „Vedle toho se nabízí více zdanit investiční byty nebo regulovat krátkodobé pronájmy nabízené přes různé digitální platformy,“ dodal Pavelka.

Plány Fialovy vlády se ovšem v zásadě omezují toliko na zrychlení a posílené výstavby, která ovšem nemusí učinit bydlení přístupnějším. Přestože evropská města v posledních letech zaznamenala významný nárůst investic do bydlení, jeho dostupnost se tím nezvýšila. Prosté stavění dalších bytů krizi nezažehnalo. Bydlení totiž není klasickou tržní komoditou. Růst jeho ceny nesnižuje poptávku, neboť bydlet potřebují zkrátka všichni. Odborníci proto apelují, že ke zvýšení dostupnosti bydlení je třeba využít i jiné — zejména daňové — nástroje.