Agentura pro sociální začleňování na konci ledna zveřejnila výsledky šetření, které zkoumalo, v jakých podmínkách žijí lidé ze sociálně vyloučených lokalit. Ačkoli je v České republice míra chudoby nízká, průzkum zjistil, že není rozložena rovnoměrně a soustředí se na několika místech, zejména v sociálně vyloučených lokalitách. Mezi problémy, které v nich žijící lidé řeší nejčastěji, patří zejména dluhy. Zkušenosti s nimi zmínilo čtyřicet procent dotázaných.

S dluhy a exekucemi souvisí další problém: nezaměstnanost. Dlužníci, nejsou dostatečně motivováni pracovat, protože o většinu výdělku vinou srážek ze mzdy přijdou. Zatímco v České republice se nezaměstnanost pohybuje okolo čtyř procent, ve vyloučených lokalitách sahá ke třiadvaceti procentům. Situaci navíc nepříznivě ovlivnila covidová pandemie. Vinou jejích dopadů přišlo o práci jedenáct procent lidí z vyloučených lokalit.

K nezaměstnanosti se váže také nízká úroveň dosaženého vzdělání. Obyvatelé sociálně vyloučených lokalit většinou vykazují základní vzdělání, přičemž část z nich nedokončila ani to. Oproti republikovému průměru tu lidé mají nepoměrně vyšší zkušenosti s pobytem v dětském domově nebo v jiném typu ústavu. Nějaký čas v takovém zařízení jako dítě strávil každý pátý obyvatel sociálně vyloučených lokalit.

Výzkum dále poukazuje na problémy s diskriminací, s níž se setkala většina dotázaných. K obraně ovšem zhusta nepřistoupili, neboť žaloby a další právní kroky považují za příliš komplikované a drahé. Šestatřicet procent respondentů uvedlo, že zažili diskriminaci při hledání práce, osmadvacet v práci a devětadvacet během pokusů sehnat si bydlení. Lidé rovněž zmiňovali, že se s diskriminací setkali ve zdravotních službách. Tuto zkušenost mělo devatenáct procent dotázaných.

Výsledky šetření v neposlední řadě ukázaly, že se v posledních letech zhoršuje materiální situace domácností ze sociálně vyloučených lokalit. Zatímco v roce 2020 se ve stavu materiální deprivace nacházelo padesát procent z oslovených domácností, o rok později to bylo již šedesát pět procent. Míra materiální deprivace znamená, že si lidé nemohou dovolit pořídit některé vybrané věci kvůli své finanční situaci. Například mimořádný výdaj ve výši 12 800 korun si nemůže dovolit jednaosmdesát procent z nich.

Výzkum rovněž upozornil na problém nevyhovujícího bydlení, kdy jsou lidé často odkázáni na ubytovny. Mezi zásadní potíže se řadí například plísně, které hlásí každý třetí z respondentů. Další se potýkají se zatékáním a vlhkostí, výjimkou není ani přítomnost škůdců ve formě hmyzu nebo hlodavců. Výzkumníci k tomu doplňují, že třicet procent z dotazovaných čerpá příspěvek na bydlení, třiadvacet procent příspěvek na živobytí a šestnáct procent doplatek na bydlení.

Řešit problémy vyloučených lokalit má dokument Ministerstva práce a sociálních věcí Strategie sociálního začleňování 2021-2030. Podle Martina Šimáčka z Centra sociálních služeb Praha je ale jeho naplňování problematické: „U nové strategie je hůře ověřitelné její plnění, protože je hodně obecná. Dokument proto nehraje velkou roli a opatření vlády jsou s ním často v rozporu.“

Šimáček to ilustruje na konkrétním příkladu dávky pomoci v hmotné nouzi: „Úřad práce provádí poměrně dost kontrol, které ve svém důsledku pomoc znepřístupňují. To pak vede kupříkladu k zadlužování. A zejména je to přesný opak toho, co strategie navrhuje“

K pozitivním změnám ale dle něj přeci jen došlo: například v tématu insolvence. Cíle strategie naplnilo Milostivé léto, tedy šance, jak se zbavit exekucí. Naopak zásadním dluhem podle Šimáčka zůstává stále chybějící zákon o sociálním bydlení.