Sociální smír je základní, nikoli přidaná hodnota
Daniela OstráRuská agrese na Ukrajině vzbudila mezi Čechy nebývalé souznění. Jak se však konflikt stává novou normalitou, společnost se opět rozpadá. Vlivem číhajících populistů. Ale také kvůli přehlíživé vládě. Potřebujeme dobrou vůli, ne disciplinaci.
Tváří v tvář krutostem válečného konfliktu na Ukrajině zapříčiněného agresí Putinova režimu, jsme v počátečních dnech jako stát, ale zejména jako společnost obstáli. Během několika málo desítek hodin se na různé humanitární sbírky podařily vybrat bezprecedentní částky.
Lidé nasedali do aut a vyráželi na hranice pomoci s převozem ukrajinských uprchlíků do bezpečí. Řada z nich jim otevřela své domovy. A nutno dodat, že bylo příjemné sledovat v politice vzácný jev, kdy vláda a opozice našly společnou řeč. Toto okénko politického smíru se však po pár dnech uzavřelo. A my nesmíme dopustit, aby podobný osud potkal i smír sociální.
Sněmovní opozice se již oklepala z počátečního šoku. Tomio Okamura (SPD) a Andrej Babiš (ANO) se předhánějí v tom, kdo z nich bude hlasitěji a mocněji hřímat o nutnosti pomoci předně pro „naše lidi“. Vládní představitelé naopak s příliš očividnou dávkou arogance veškeré nářky nad zvyšováním cen pohonných hmot, energií i potravin označují za projevy sobeckosti a snahy rozeštvávat společnost.
Okamurovy i Babišovy stesky splňují veškeré známky tzv. kompletního populismu. Odkazují se na lid, démonizují elity a snaží se jeden více, druhý méně vyčleňovat některé skupiny obyvatel. Po celou dobu uprchlické krize lze od nich očekávat jen stupňování výkřiků a silnější brnkání na nacionalistické struny. Zda se jejich strategie přetaví v cenné volební úspěchy, však záleží na činnosti, respektive nečinnosti vlády Petra Fialy (ODS).
Ta ovšem nyní představuje opačný extrém. Vytvořila si totiž umělé dilema, zda se věnovat dění na Ukrajině nebo zda pomoci českým domácnostem před propadem do chudoby vlivem růstu cen. Z úst Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) jsme se už stihli dozvědět, že vláda tu není od toho, aby se starala o lidi a každý dospělý člověk si přece musí umět pomoci sám.
Na růst cen pohonných hmot reagují členové vlády apely na snižování spotřeby. Máte obavy z drahých energií? Tak méně topte. Naprosto absurdní reakce pramenící z neschopnosti přiznat si sociální realitu dneška a bezhlavé lpění na dogmatech neoliberalismu.
Máme se dobře. I když…
V porovnání s lidmi, kteří prchají ze svých domovů, se máme opravdu dobře. Položme si však otázku, zda je právě tento způsob srovnání ospravedlnitelný a férový. Podle dat PAQ Research žije v České republice 16 % lidí, kteří se ocitli pod hranicí příjmové chudoby. A roste i počet těch, kterým po zaplacení nejnutnějších výdajů (bydlení a potravin) nezbyde takřka nic.
Každé procento inflace navíc je pro ně vyloženě zdrcující. Vedle toho již nyní odborníci na realitní trh otevřeně hovoří o skokovém zdražování nájmů. U cen energií a potravin jakbysmet. Aby toho nebylo málo, experti nyní čím dál častěji vedle chudoby energetické skloňují i chudobu drogistickou.
To vše dopadá nejen na strádající a ohroženou třídu, ale i na další segmenty společnosti. Radit těmto lidem, ať méně tankují, když řada z nich žije na venkově, kde „bez auta jsme jak bez ruky,“ je prostě alibistické. Stejně jako myslet si, že takto komplexní problém vyřešíme pouze rozšířením okruhu lidí, kteří mohou dosáhnout na některé sociální dávky — např. příspěvek na bydlení. Opět to dlouhodobě neřeší problém těch, kteří pracují, a jejich příjmy přesto nedostačují na pokrytí základních potřeb.
Ekonomika založená na levné práci v praxi. A pozor, může být hůře. Například minulý týden vyšel rozhovor s nejmenovaným developerem, který v uprchlické vlně vidí úžasnou příležitost pro český pracovní trh. Oni ti líní Češi nechtěli pracovat za dvacet hrubého. Zato Ukrajinci, kteří se ocitli v cizí zemi ve snaze zachránit si holý život, ti budou za tu dvacku vděční.
Možná bychom vedle humanitární pomoci a vyvěšování vlaječek mohli naši podporu ukrajinským přátelům projevit i jinak. Mohli bychom jim pomoci vymanit se z područí levné práce hraničící s vykořisťováním. A společně s nimi i více než desetině českých zaměstnanců, kteří jsou z takto žalostných příjmů nuceni přežít též.
Co dělá vláda?
Jak těmto ohroženým skupinám dnes pomáhá vláda? Z pracovní směny je rovnou pošle pro chudinskou dávku. Takto je totiž státní podpora velmi často vnímána. Divíme se? Vždyť „dospělý se o sebe dokáže postarat sám.“ Jen naivní člověk by si mohl myslet, že pár týdnů apelů ministra Jurečky (KDU—ČSL), aby se lidé hlásili o sociální podporu, vymaže roky neoliberálního příběhu o selhávání jednotlivce.
Dodnes si bohužel až příliš dobře pamatuji pocit potupy a studu, když jsem jako dítě musela mámě pomoci schovat roky starý televizor před návštěvou paní z úřadu, která tehdy posuzovala nárok na sociální příspěvek. Dodnes mám až iracionální obavy z toho, že bych něčemu podobnému musela být vystavena znovu. Je mi 31 let. Chudoba ve vás zanechá stopu, ač se ji během života snažíte smýt sebevíc.
Válka a jakákoliv krize mají mimo jiné onu vlastnost nekompromisně odhalit bolavá místa společnosti a systému. My nejsme výjimkou. Léta nedostatečného řešení krize bydlení, exekučního moru, nerovností ve vzdělávání, ignorování periferií a stavění ekonomiky země na levné práci — to vše nyní sklízíme. Pokud nenastane razantní obrat, můžeme se stát svědky sociálního rozvratu.
Zatím to bohužel vypadá, že vláda Petra Fialy se podrží vyprávění o „sobcích“. Nebezpečně neprozíravé. Kdo zná historii, ví, že lidé čelící reálnému či jen pocitovému nebezpečí sociálního propadu, jsou ochotni uvěřit politickým obchodníkům se strachem. Když máte pocit bezvýchodnosti, apel na demokratické hodnoty a solidaritu, neslyšíte. Pyramida potřeb je prostě nekompromisní.
Naprosto výstižný článek.
"V porovnání s lidmi, kteří prchají ze svých domovů, se máme opravdu dobře. Položme si však otázku, zda je právě tento způsob srovnání ospravedlnitelný a férový."
V porovnání s lidmi trpícím hladem a žízní na celém světě, nejvíce asi v Africe, se máme doslova královsky. V porovnání s lidmi trpícími "chronickým" válečným konfliktem v Jemenu*) (o který se náš mediální mainstream prakticky vůbec nezajímá) jsou na tom lidé prchající z Ukrajiny také o něco lépe, už prostě proto, že mají kam prchat. Otázku bych tedy spíš formuloval, jestli má takové srovnávání vůbec nějaký smysl. A moje odpověď by byla, že asi ne.
*) https://blisty.cz/art/102487-horor-v-jemenu-aneb-trumpovo-genocidni-dedictvi.htm
P.s. Prostě všichni lidé na celém světě mají právo na slušný život bez ohledu na to, jak se mají ti druzí.
Rozdíl je v tom, pane Václavů, že tady ve střední Evropě opravdu sotva máme možnost do konfliktu v Jemenu - kde dvě tamější znepřátelené frakce vedou zástupnou válku dvou lokálních mocností o dominanci - nějak účinně zasáhnout. Zatímco Ukrajina je setsakramentsky blízko, a ukrajinští uprchlíci jsou zde.
Ona by se měla paní Ostrá zamyslet nad tím, proč když něco na facebooku napíše Okamura, tak dostane někdy i 5000 lajků a když představitel ČSSD, tak cca stokrát méně, nehledě na násobný poměr aktuálních volebních preferencích.
Stokrát může paní Ostrá a spol. definovat takového Okamuru jako (ošklivého) populistu, ale jen tím vlastně potvrzuje, že ČSSD dělat politiku neumí a snad ani nechce a obyčejným lidem nemá moc co nabídnout, krom laciné analýzy, jako zde v článku.
Ono by, pane Poláčku, možná stačilo, kdyby "globální mocnost" přestala jednu z těch lokálních mocností vojensky podporovat...
US Steps Up Military Support to UAE After Yemen Houthi Attacks
Pane Václavů, opravdu nevím co by se na bojích v Jemenu změnilo poté, kdyby Spojené státy přestaly podporovat Saúdskou Arábii. Ta by svůj zástupný boj proti Íránu vedla stejně. Co se přímé angažovanosti USA jedná, pak Američané pouze dodaly - legální - jemenské vládě zbraně, které pak tato použila proti oddílům rebelů.
Pane Poláčku, ta podpora US asi byla širší. Pokud se nemýlím tak např. umožňovali saúdským bombardérům při náletech na Jemen doplňovat palivo za letu. Ale vzhledem k tomu, že je to tady poněkud off topic, tak se mi teď nechce věnovat čas hledáním zdrojů k této věci...
„Všichni lidé na celém světě mají právo na slušný život bez ohledu na to, jak se mají ti druzí.“
---------------------------
„Ti druzí“ tedy zřejmě nepatří mezi „všechny lidi na celém světě“ (kteří mají to právo na slušný život bez ohledu na to, jak se mají ti druzí)?
Kdyby ovšem „druzí“ mezi všechny lidi patřili, tak by všichni lidé na celém světě měli právo na slušný život, a to dokonce bez ohledu na to, jak se má kdokoli ze všech lidí na celém světě.
Rád bych samozřejmě vedl slušný život, potřebuji k tomu tedy právo na slušný život?
Pokud bych totiž k vedení slušného života právo na slušný život potřeboval, musel bych nutně patřit mezi všechny lidi, ale nesměl bych být kdokoliv z nich - kdokoliv, kdo by mohl být druhý.
Jak typické pro ducha zdejších diskusí: Rozpatlat prostou myšlenku až do úplného "da-da"...
Tady to fakt nemá cenu. Já už taky počítám, že budu každým dnem ukončen...
Ono v Jemenu nejde o to, zda tam dvě znepřátelené frakce vedou boj o moc, ale to, že vedlejší regionální mocnost změnila tuto už tak hroznou občanskou válku v strašlivou humanitární katastrofu. A že při udržování této katastrofy -- která se odehrává na očích západu a nikdo z nás nemá nárok tvrdit, že o ní neví (pod vámi při jiné příležitosti navrhované sankce nahnání do příslušných táborů) -- asistují USA.
Víte, je mi celkem u pr.ele, jak ti se zbraněmi racionálně zdůvodňují masivní vyhladovění dětí k smrti, jejich zmrzačení a neléčená zranění -- a je mi stejně tak u pr.ele, že náhodou možná stojí na "správné straně" nějakého konfliktu. Pořád jsou to opovrženíhodné svině (to jest hovada, která se zřekla svého lidství a nedotáhla to na užitečnost prasete), lhostejno zda v Katyni, Mi Lai, Abu Ghrajbu, Jemenu, v Mariopolu nebo v Letech u Písku.
DR je asi natolik velkorysý, že Vám dá celkem hodně času na polepšení, myslím v platební oblasti. Je to zkrátka na Vás, jestli sem chcete přispívat nebo ne. Podle mě je asi lepší sledovat vývoj mínění ve známém prostředí, třeba člověku nemilý, než si hledat jiné: noru, kde nefouká.
„Svině, která se zřekla lidství a nedotáhla to na užitečnost prasete“
Pane Profante, jste tedy pro nastolení spravedlnosti silou (což ovšem vyžaduje existenci obecně respektované autority - například USA, OSN, globální vláda...), nebo se domníváte, že spravedlnost může být zajištěna nějakým obecně platným pravidlem - mravním příkazem rozumu, který by byl akceptovatelný pro všechny - tedy včetně (zaslepených, popřípadě i prohnaných) sviní, které se zřekly lidství?
Pane Kolaříku, jako kádrovák a "pravicový politruk" jste kanón, ale psycholog jste bohužel prachbídný...
pokud by tomu bylo tak, jak píšete, pak by asi bylo z mé strany poctivé přiznat, že už mám rozhodování za sebou a mé polepšení se v platební oblasti zde nelze očekávat.
Důvodem je mj. má frustrace z reakcí na mé příspěvky, ale nedělám si žádný "monopol na pravdu", třeba jsem to já kdo, se většinou mýlí... Z mé strany prostě už nepovažuji za přínosné zapojovat se do diskusí, které, jak se mi zdá, vždy "zákonitě" směřují k jakési rozbředlosti, kde se meritum věci ztrácí jednou pod nánosem fundamnetalisticky sesrvírované ideologie, jindy se zase "homeopaticky" rozpouští v bezbřehých filozofických rozletech...
Dokud ale mám tu možnost, nevidím důvod, proč bych ještě nemohl občas příležitostně zareagovat třeba na nějaký obzvláště vydařený plk pana kádrováka a "pravicového politruka" Kolaříka. (-:
Pokud se týká válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, pak opravdu nevěřím tomu, že by jejich ohavnost nahlédli jejich pachatelé. Nepodezírám ale jednotlivé národy -- podle mého náhodného výčtu jde o český, americký, ruský, ale jak říkám, to je náhodné -- chtěly ty pachatele dlouhodobě hájit.
Dobře, pane Profante, když tedy pachatel válečného zložinu nebo zločinu proti lidskosti není schopen (většinou?) nahlédnout ohavnost tohoto zločinu, pak pravděpodobně zbývá ta možnost nastolení spravedlnosti silou. K tomu by ovšem bylo nutné, aby to byla síla zcela přísně morální - dobrá a spravedlivá, což je zase z říše fantazie. (Znám jedinou takovou sílu, která „bohužel - naštěstí“ - tedy zcela „zištně“ - ponechává každému v páchání zla naprostou svobodu, a to z toho důvodu, aby k dělání věcí dobrých nemusel být přinucen.)